Přečetl jsem si rozhovor s ministrem zemědělství Mgr. Markem Výborným a to několikrát, jelikož jsem nemohl uvěřit tomu, co čtu. Ve své podstatě nám pan ministr oznamuje, že změna zákona bude bez ohledu na odbornou diskusi a názory odborníků a myslivců nejsou brány v potaz, protože vlastně rozhodne politická garnitura se svojí stoosmičkovou parlamentní většinou. A ohledy budou brány pouze na názory některých vlastníků, podotýkám, že ne všech, ale menšiny, a to co bude následovat na venkově a se samotnou myslivostí není vlastně podstatné.
Pro připomenutí uvedu pouze pár skutečností. Souhlasím s ochranou životního prostředí a lesa, ale nějak se zapomíná, že na rozdíl od zvěře s lesem hospodaří jeho vlastníci, ať jsou to LČR, VLS, církve, drobní vlastníci či obce, které dnes při jednání o zákonu o myslivosti zastupuje právě SVOL. Mnozí vlastníci většinou hospodařili v rozporu se zákonem tím způsobem, že nechali přemnožit lýkožrouta tak, že podobná kůrovcová kalamita v ČR ještě nebyla. Jsou to ti vlastníci, kteří se právě podle zákona o myslivosti mohli zúčastňovat sčítání zvěře, ti vlastníci, kteří dnes schvalují plány lovu. Orgány státní správy myslivosti totiž plány od roku 2002 neschvalují, nýbrž berou na vědomí už od roku 2003, kdy vstoupil v účinnost zákon o myslivosti. Stávající Zákon o myslivosti je totiž postaven na vlastnickém právu a nikoli na státní direktivě jako tomu bylo před jeho účinností, kdy plány lovu schvalovala státní správa myslivosti. Dnes státní úředník určuje plán jen v případech, kdy se držitel a uživatel honitby na plánu nedohodnou. Za svou praxi, kdy jsem vykonával státní správu myslivosti, jsem se s tím setkal pouze jednou.
Nicméně vezmeme-li posledních dvacet let, kdy schvalují plány vlastníci a dvacet let (tedy stejně dlouhé období), kdy schvalovala plány státní správa, zjistíme, že od roku 1983 do roku 2002 plány lovu převyšovaly skutečnou výši lovu. Od roku 2003 do roku 2022 je tomu přesně naopak.
Tedy se ptám, jak rozhodují a ovlivňují vlastníci početní stavy zvěře?
A v čem se mají ještě posilovat jejich práva?
Dále si dovolím poznámku ke zmiňovaným neziskovým organizacím. Osobně nejsem přesvědčen o tom, že je to neziskové, možná pro organizaci jako takovou, ale nikoli pro jednotlivce. Nicméně si vzpomínám, jak se někteří členové neziskových organizací přivazovali ke stromům na Šumavě, když měly být pokáceny a sanovány právě pro napadení kůrovcem, a dnes jsme tam, kde jsme. A tyto neziskovky mají mluvit do myslivosti?
Dovolím si nesouhlasit s tím, že pokud bude snížena výměra honiteb, tak se nebude jednat o nějaké extrémy. Podle mého názoru to bude naopak. Podle současné praxe, kdy zaměstnanci LČR z honitby, která měla přes 1100 ha nechali vytvořit dvě, budou moci v případě snížení výměry na 250 ha nechat udělat další dvě, stejně tak obce, církve atd. Tedy nastane obrovská administrativní zátěž a navýšení nákladů pro státní správu, nemluvě o soudních řízeních.
V každém spolku jsou totiž rozdílné názory členů a určitě se v těchto spolcích najde někdo, kdo by chtěl svou honitbu, kdo se bude snažit ovlivňovat vlastníky na tvorbu nových menších honiteb. Nesmíme zapomenout na skutečnosti, že sami vlastníci se neumějí domluvit, například na Litoměřicku se řízení o uznání honitby vedlo od března 1998 do srpna 2012, nebo řízení o přičlenění honebních pozemků ze zaniklé honitby se vede od roku 2008 dodnes.
Tím se dostávám už k samotné státní správě. Ta je dnes bohužel na žalostné úrovni, a to od samotného MZE, přes kraje až po jednotlivá pracoviště na ORP. Samozřejmě se v ní najdou velice schopní úředníci, ale také spousta diletantů, kteří ani mnohdy nemají myslivecké vzdělání. Vždyť jak je možné, že řízení o snížení stavů zvěře podle § 39, které sám pan ministr zmiňuje, se opět na Litoměřicku vede více než pět a půl roku? A že v tomto řízení úředník MZe vydal usnesení, že odvolacím orgánem jsou dva správní orgány, přičemž zákon umožňuje pouze jeden, které muselo být zrušeno rozhodnutím samotného ministra?
A taková situace je mnohde, kdy úředníci nevědí například, co je ve skutečnosti koeficient očekávané produkce, k čemu slouží a jak se určuje. A ti mají najednou stanovovat plány a případně ukládat pokuty?
Dovolte mi poznámku k pokutám z vlastní zkušenosti. Když jsem v roce 2015 za Krajský úřad Ústeckého kraje napsal podnět k ukládání pokut za překročené stavy zvěře, stalo se to, že některé ORP skutečně tyto pokuty uložily. Pro mne samého ale bylo překvapením, že se proti ukládání pokut nejvíce začali stavět zástupci LČR a dokonce jsem se zúčastnil i jednání na VLS za přítomnosti tehdejšího generálního ředitele, kterým se toto moc nezamlouvalo, nicméně pochopili, že zákon byl nastaven tak, že byla povinnost takové pokuty ukládat.
Posléze byl najednou ve vší tichosti zákon o myslivosti změněn tak, že již nebyla povinnost státní správy ukládat pokuty za překročení normovaných stavů zvěře, ale pouze možnost. Opravdu si snad někdo myslí, že úředník sám sobě bude přidělávat práci, která je dost náročná na prokazování?
Podle mého názoru změna zákona, o které ministr Výborný hovoří, nepřinese nic, co by přispělo ke snižování stavů zvěře a zajištění ekologické stability. Naopak se domnívám, že čím více honiteb bude, tím více zvěře si v ní budou uživatelé chtít chovat. A plánování na velké plochy je sice možné v tzv. oblastech chovu, ale ty jsou dobrovolné a v současné době se toho takřka nevyužívá.
Novela zákona by tedy musela být postavena na direktivním řízení ze strany státu, což by ve skutečnosti vlastnická práva omezovalo. Jenom bych připomněl vyjádření Ústavního soudu, který zní: „V podmínkách České republiky jsou myslivost a právo myslivosti společenskými aktivitami aprobovanými státem k ochraně a rozvoji jedné ze složek životního prostředí – zvěře. Zákon o myslivosti nepředstavuje úpravu myslivosti jako zájmové aktivity, ale ve svém základu jako cílevědomé a regulované činnosti k ochraně a rozvoji přírody. Realizace myslivosti a práva myslivosti je v obecné rovině legitimním omezením vlastnického práva a jejich prostřednictvím naplňuje stát svou ústavní povinnost zakotvenou v čl. 7 Ústavy.“ Vidíte tu snad zmínku o posilování vlastnických práv?
Jiří ŠÍR