Tetrao ale nenabízí jen binokuláry, nabízí i zaměřovací dalekohledy. Jeden z nich jsem měl možnost díky laskavosti firmy IBO CZ otestovat. Na výběr jsem měl z 3-18x56 nebo 2,5-15x50, oba se záměrným křížem G4 s přisvícením záměrného bodu a volba padla na „menší“ model. Ono je ho také víc než dost.
Zaměřovací dalekohled je určen především pro lovce, má tedy záměrnou osnovu v druhé rovině zobrazení – její velikost se nemění se změnou zvětšení. Osnova je typu G4, s tenkými nitkami uprostřed a silnějšími trámky po stranách. V samotném středu je malá tečka, kterou lze rozsvítit. Jas záměrného bodu je regulovatelný v šesti stupních, jak pokus ukázal, postačí to jak pro zřetelný bod v plném poledním jasu, tak pro použití za velmi pozdního večera až noci, aniž by jas střelce oslňoval a omezoval jeho schopnost nočního vidění.
Základním materiálem zaměřovače je letecká hliníková slitina. Střední stavba obsahuje seřizovací točítka svislého a vodorovného nastřelení (nahoře a vpravo) a vypínač přisvícení záměrného bodu a seřízení paralaxy.
Ve spínači osvětlení je pod šroubovacím víčkem s „mincovní“ drážkou uložena knoflíková baterie běžného typu CR 2023. Mezi jednotlivými stupni jasu jsou mezipolohy s vypnutým přísvitem.
Seřizování zvětšení a ostření, resp. dioptrická korekce jsou na okuláru. Na objektivu je tubus opatřen vnitřním závitem, který umožňuje případnou instalaci fotografických barevných a dalších filtrů. Jen málo z nás tuto možnost využívá a myslím, že je to škoda. Modrý filtr umí vyjasnit večerní soumrak, žlutý filtr pomůže za mlhy a oparů, UV filtr pomáhá kontrastnosti obrazu. Cena filtru (i toho opravdu kvalitního) je většinou pouhým zlomkem ceny zaměřovače a dokáže opravdu hodně.
Zaměřovací dalekohled Tetrao Elanus 2,5-15x50 jsem dostal v transportní kartonové krabici s polomatným povrchem, potištěným fotografií zaměřovače a jeho základními technickými údaji. Krabice se zavírá víkem „zapínaným“ permanentním magnetem. Uvnitř je držák z pěnové hmoty, takže pouzdro opravdu dobře chrání zaměřovač proti poškození při dopravě. Je to ten samý typ pouzdra, jaký dnes používá většina předních výrobců zaměřovačů.
První prohlídka neodhalila žádné nedostatky, povrch je jednolitý, matný, všechny ovládací prvky měly bezproblémový, hladký, i když trochu tuhý chod.
Vlastní testování jsem začal klimatickým testem. Zaměřovač jsem vzal a nechal ho na přímém poledním slunci pořádně ohřát, aby se mohly pořádně roztáhnout případné netěsné spáry. Ohřátý dalekohled jsem vzal a zavěsil na poličku ve sprchovém koutu, tak aby vody odražená od mého těla při sprchování mohla dopadat na zaměřovač. A důkladně se osprchuji. Zaměřovač je tak vystavený prostředí s volně dopadajícími kapkami vody a 100% vlhkostí vzduchu.
Po osprchování zaměřovač vezmu a podívám se, jak vypadají kapky na vnějším povrchu čoček. Moderní hydrofobní vrstvy na čočkách zvyšují povrchové napětí, voda nepřilne na povrch, udělá ze sebe kapičky a ty se již při lehkém otřesu skutálí ke spodnímu okraji objektivu. Čím lepší vrstva, tím větší jsou kuličky vody a tím menší otřes je třeba k jejich odpadnutí ze zorného pole.
Vrstvy aplikované na čočkách Tetrao Elanus jsou kvalitní, na úrovni soudobé technologie.
Mokrý zaměřovač dám do igelitového sáčku a vložím do chladničky, kde je teplota asi 5 °C. Tepelný šok by měl případný průnik kondenzovat a v zorném poli by se ukázaly kapky kondenzátu. Neobjevily se, zaměřovač byl těsný a funkce byla bez problému.
Nakonec zaměřovač, stále ještě v igelitovém sáčku, vložím do mrazáku a nechám jej promrznout na dobrých -18 °C. Že se voda nedostala dovnitř optické soustavy, to již vím, ale zajímá mě, zda mráz a případný led někde nezpůsobí zablokování ovládacích prvků zaměřovače. Je běžné, že podchlazení způsobí zatuhnutí.
U Tetrao Elanus bylo zatuhnutí poměrně výrazné. V případě seřizování zvětšení, a ještě víc seřizování paralaxy, zatuhly ovládací kroužky na hranici ovladatelnosti. V obou případech ruka v pletené rukavici beznadějně klouzala, ale u nastavení zvětšení se prsty mohou opřít o nos na seřizovacím kroužku. V případě paralaxy žádný nos není a zdrsnění je málo funkční. Ano, nakonec holou rukou kroužkem dokázal pootočit, ale měl jsem pocit, že se pohybuji na hraně. Funkce zůstala zachovaná, ale zapomeňte na ruku v pletené rukavici. K mému překvapení, kroužek stavění jasu záměrného obrazce zatuhl jen minimálně a zachoval si jasně citelné, jakoby krokované polohy.
Nyní jsem se zaměřil na opakovatelnost nastavení záměrného obrazce. Napřed jsem upnul dalekohled za tubus do univerzálního držáku a projel celý rozsah seřizování, jak ve vodorovném, tak ve svislém směru. Toto je dobré udělat u každého nového zaměřovacího dalekohledu, aby se jeho mechanismus usadil. Nyní jsem umístil ve vzdálenosti 50 metrů geodetickou lať s jasně význačnými centimetry, zamířil na ni zaměřovač a pečlivě vyrovnal svislou nit záměrného obrazce s hranou latě.
Napřed jsem se pokusil svislým stavítkem sjet přesně po svislici podél hrany latě. To bylo bez problémů. Pak jsem zkusil vodorovný pohyb, abych zjistil, zda jsou pohyby na sebe opravdu kolmé. Domnívám se, že jsem zjistil malou odchylku, asi 1 cm na 60 cm posuvu. Odchylka byla na hranici zjistitelnosti mojí použitou metodou a pro praxi s výjimkou střelby na extrémní vzdálenosti (přes 500 metrů) je zcela zanedbatelná.
Nyní jsem opsal kolem středové polohy „krabičku“, tj. napřed jsem udělal posun o 30 kroků doprava, pak o 30 kroků dolů, pak o 30 kroků doleva a nakonec o 3O kroků vzhůru. Měl jsem skončit přesně na výchozím bodě a skutečně jsem i skončil.
Zbýval poslední test, „šup sem, šup tam“ – opakované posuny o 10 kroků střídavě doprava a doleva, 5 cyklů a potom nahoru a dolů, opět 5 cyklů. Při tomto testu zkoumám, zda se v mechanismu stavění záměrného obrazce nehromadí vůle. Mám podezření, že ve vodorovném směru jsem zjistil malou vůli na hranici průkaznosti použité zkušební metody. Platí opět, že pro běžnou praxi je tak malá vůle nepodstatná.
Stavítka jsou chráněná proti náhodnému přestavění šroubovacími čepičkami. Po nastřelení lze vyšroubovat pojistný šroub s „mincovní“ drážkou na horní ploše stavítka, vysunout vnější bubínek točítka a nasadit jej tak, aby stupnice na bubínku byla nulou proti rysce na těle zaměřovače. Tady je třeba dát si pozor, abyste si nechtěně nepohnuli seřizovacím mechanismem při dotahování pojistného šroubu.
Poslední etapou testu je optická. Ohledně optické kvality – obraz je čirý, kontrastní a ostrý až do krajů. Těsně při okraji je lehounká žlutá aberace a lehký náznak soudkové vady. Ani jedno není rušivé a pokud nebudete hledat, asi tam tyto jevy ani nepostřehnete.
Test světelné propustnosti dělám tak, že zaměřovačem pozoruji zkušební obrazec ISO 12233, tvořený mimo jiné různě hustě šrafovanými políčky. Ten samý obrazec souběžně pozoruji etalonem – dalekohledem se známými vlastnosti, v mém případě Leupoldem 10x50 Tactical. Mám ho už hezkých pár let a mám ho přesně proměřený.
Zaměřovač jsem nastavil na zvětšení 10x, objektivy jsou oba o průměru 50 mm, podmínky testu jsou zcela vyrovnané. Z toho, kdy mi s postupujícím soumrakem splynou šrafy v políčku do jednolité šedi pak usuzuji na světelnou propustnost. Mám už v tom takovou praxi, že i touto jednoduchou metodou dovedu odhadnout s postačující přesností (řekněme 5 %) světelnou propustnost.
Při tomto testu Terao Elnaus vydržel o přibližně deset minut déle, než Leupold a světelnou propustnost odhaduji na asi 90 %, výrobce uvádí 92 %. Chci jen dodat, že rozdíl 2 %, běžný výrobní rozptyl u dobrého výrobce, je pro necvičené oko prakticky nerozpoznatelný.
S testy úspěšně dokončenými jsem nainstaloval na svoji starou kulobrokovou ZH 324 v ráži 7x57R a 16/70. Mám na ní instalační lištu MilStd1913 („pikašínu“) a k ní tuhé, dobře vyrobené kroužky. Do nich jsem Tetrao Elanus upnul a zkusil jsem komplet nastřelit. Jako střelivo jsem použil vlastní přebíjené náboje se střelami Hornady SST 162 grainů a 38,2 grainu prachu Lovex D073.6 o kterých vím, že zbrani „chutnají“ a dá se s nimi střílet přesně.
Střílel jsem na 100 metrů, vsedě s oporou o střelecký vak s granulátem, za bezvětrného, mírně podmračeného dne. Výsledky mě příjemně překvapily. Dařilo se mi dosahovat tříranných nástřelek kolem 2 cm, nejlepší pětiranná nástřelka měla asi 3x 2 cm, s poměrně zjevnou tendencí postupovat směrem vzhůru, jak se ohříval hlavňový svazek. I tak je to ale velmi uspokojivý výsledek, který je dobrým vysvědčením jak pro zaměřovací dalekohled, tak pro dělníky, kteří kdysi před padesáti lety hlavňový svazek sestavili.
Zkusil jsem ještě odpálit najednou kulovou i brokovou hlaveň, tím jsem se dostal až k asi 5000 J energie. Ani tak mohutný zpětný ráz neměl vliv na nastřelení zbraně.
Dovolte mi nyní několik subjektivních dojmů a celkové shrnutí. Je něco, co bych zamřovači vytknul. Jemu samému ne, ale výrobci ano. Netuším proč, ale i Tetrao podlehl trendu raženému vícerými výrobci různých produktů – přiloží návod k použití, v jednom sešitku jsou všechny možné jazykové mutace (to ještě akceptuji) a to vše je vytištěno doslova blechami, které jsou na hranici tiskové technologie a čitelné jen s lupou. Rozdíl v ceně oproti tisku ve formátu A6 nebo lépe A5, který by byl perfektně čitelný, je v jednotkách korun. Takže čert, aby výrobce po bludišti honil a dal mu k tomu takovýmito mrňkami vytištěný plánek.
Zaměřovač Tetrao Elanus 2,5-15x50 G4i je další důkazem, že dnešní zaměřovací dalekohledy střední cenové třídy jsou kvalitativně na úrovni, která byla ještě poměrně nedávno, před nějakými pěti až deseti lety, vyhrazena zaměřovačům vyšší až prémiové třídy. Tehdy byla světelná propustnost střední třídy kolem 80 až 85 %, dnes je 90 % v podstatě normou. Tu Elanus spolehlivě plní, stejně jako požadavek na potlačení optických vad.
Mechanika zaměřovacího dalekohledu je pro lovecké účely přiměřeně přesná a hlavně, je opakovatelně spolehlivá. Tuhý chod paralaxy a kroužku zvětšení u nového zaměřovače akceptuji, s časem asi lehce povolí.
Umístění ovládacích prvků je standardní a jsou snadno dosažitelné.
Abych nezapomněl, k zaměřovači se dodávají krytky s průhlednou částí, dost velkou a přiměřeně čirou na to, aby umožnila rychlé nouzové zamíření na krátkou a střední vzdálenost. Je to detail, ale je příjemný a užitečný.
Jediné, nad čím se doporučuji zamyslet, je otázka velikosti a hmotnosti. Ta je v souladu s obdobnými zaměřovacími dalekohledy s 50mm objektivem, ale pokud si zaměřovač namontujete třeba na kulobrokovou kozlici jako já, snadno se s kompletem dostanete někam k 5 kg hmotnosti a pokud chcete celý den šoulat, tak se taková hmotnost docela pronese. Na druhou stranu, pokud jste posedový typ, pak na nějaké deko na hmotnosti nekoukáte a Elanus vám nabízí zvětšení umožňující účinnou střelbu až za 300 metrů (pokud si to na dlouhé střelnici nacvičíte) a hmotnost zbraň příjemně stabilizuje.
Elanus 2,5-15x50 G4i je jeden z více podobných zaměřovačů, volba bude asi hlavně otázkou ceny a individuální obliby. Jedno je ale z mého testu zjevné, pokud si Tetrao Elanus z jakéhokoliv důvodu zvolíte, není to špatná volba.
Ing. Martin HELEBRANT