Lovecké trofeje měly už v dávné historii velký význam. Zprvu se velkými trofejemi, zvláště nebezpečné zvěře, prezentovali lovci, aby deklarovali svoji odvahu a loveckou schopnost. Některé trofeje, nebo jejich části se staly i symbolem výstroje válečníků. Později se trofeje stávaly častou výzdobou příbytků lovců.
Od platnosti Patentu Boleslava I. se lovem zvěře mohla zabývat pouze šlechta, která si lovecké trofeje vystavovala ve svých hradech a zámcích. Netrvalo dlouho, kdy se vedle uspokojení z lovu, začaly trofeje posuzovat, zda jsou stejně velké, jako na ostatních panstvích. Možnost porovnání velikosti trofejí ale nebyla snadná, protože nebyla k dispozici žádná metoda. Ještě na výstavě ve Vídni v roce 1910 se trofeje posuzovaly podle vizuální velikosti, bez měření délek a k tomu se přidalo ohodnocení vzhledové zajímavosti trofeje. Proto nemohl vzniknout ani oficiální katalog z této jinak velmi významné výstavy, který by poskytl tabulky o pořadí jednotlivých trofejí.
Snaha stanovit pořadí, která trofej je silnější a vzhledově hodnotnější, je velmi starého data a ani dnes tato snaha neztrácí na významu, i když účel hodnocení trofejí měl v minulosti jen společenský a prestižní význam, zatímco dnes má měření trofejí především chovatelský význam.
S vývojem výstavnictví a pokusu o hodnocení trofejí se postupně vyvíjely metody v jednotlivých státech, ale odlišnost metod neumožnovala mezinárodní porovnání. Proto byl zájem sjednotit metody tak, aby je za stejných podmínek používaly všechny státy.
I dnes jsou lovecké trofeje pro lovce trvalou upomínkou na úspěšný lov zvěře. Proto se lovci a myslivci snaží trofeje uchovat v takovém stavu, aby nepodléhaly zkáze a byly důstojným dokladem o kvalitě genofondu daného jedince, jeho zdravotním stavu, úrovni myslivecké péče o zvěř a kvalitě životního prostředí, v dané době na určitém území.
Ke slovu trofej se velmi často přidává přídavné jméno, například: slabá, silná, kapitální, význačná, historická, nebo i legendární. Ty trofeje, které řadíme mezi legendární, mají většinou zajímavý příběh, který se něčím vymykal standardu, nebo daná trofej byla spojena s událostí, která byla v dané době středem pozornosti.
Pro jubilejní výstavu 100 let jednotné československé myslivecké organizace bylo naším cílem soustředit několik trofejí, které prezentovaly, a dodnes prezentují, úroveň chovu zvěře v dané době, nebo svou hodnotou, byť historickou, upozornily na mezinárodní úrovni na myslivost v Československu.
Asi tou významově první se stala právě trofej jelena evropského z Českého Krumlova, která sice pochází z období osmnáctého století, ale její hodnota byla oceněna až v roce 1937 na mezinárodní výstavě v Berlíně (Wildtier und Umwelt, Deutsche Jagd und Fischerei Ausstelung mit Internationaler Beteiligung), kde se zařadila na první místo v Československu i na světě. Právem je tato trofej legendární a nejen proto, ale i příběh lovu je zajímavý určitým stupněm tajemnosti.
Bývá zvykem, že trofej je spojena s místem lovu, charakteristikou honitby, údajem zda to byla obora, nebo volná honitba a jménem lovce. U této trofeje ale od první veřejné prezentace na výstavě v Berlíně, koluje několik verzí příběhů. Snahou předchozích autorů bylo přinést nové informace o této trofeji, které budou doloženy věrohodnými archivními záznamy. To se nepodařilo ani autorskému kolektivu Ing. David Vaca, Ph.D., Doc. Ing. Miloslav Vach, CSc., Ing. Jana Melcrová, který opublikoval v periodiku Svět myslivosti (2021) několik nových informací o této trofeji, a ověření stávající hodnoty trofeje v bodech CIC.
První pochybnosti vznikly v minulosti i současnosti, kdo vlastně jelena v Českém Krumlově ulovil. Podle první verze byl lovcem Adam František ze Schwarzenbergu (1670–1732), stavitel zámku Ohrada, jenž bez vlastního zavinění na svou zálibu v lovu doplatil. V červnu roku 1732 byl během honu u Brandýsa nad Labem nešťastnou náhodou smrtelně postřelen císařem Karlem VI. a těžkému zranění podlehl.
Podle druhé verze jelena ulovila choť Adama Františka, Eleonora Amálie z Lobkowicz (1682–1741). Byla velice vášnivou lovkyní, která nevynechala žádnou loveckou příležitost a vždy se lovu účastnila. Například 17. září 1732 ulovila při plachtovém honu v revíru Včelná na Boubíně 32 jelenů (
Andreska, Andresková 1993). Zda se jednalo o jeleny nebo i laně v archivech chybí. Také v tomto případě se budeme muset zřejmě spokojit s tím, že otázka bude ještě mnohokráte položena, ale zřejmě zůstane nezodpovězena.
Nejistotu podporuje mnoho historických záznamů. Například na první mezinárodní myslivecké výstavě ve Vídni v roce 1910 měli Schwarzenbergové svoji expozici, jejíž součástí byly též jelení trofeje ze Šumavy. V „průvodci“ Der Fürst Schwarzenbergs Pavilon, který je uložen v muzeu na Ohradě, je zmíněno několik kapitálních jelenů, mezi nimi i jeden nerovný šestadvacaterák s délkami lodyh 122 a 125 cm, ale ani jednomu není věnován komentář ve spojitosti s lovcem.
V pamětní knize o výstavě Die erste Internationale Jagd-Ausstellung Wien 1910 z roku 1912 jsou zveřejněny fotografie dvou mohutných trofejí jelenů ulovených Eleonorou Amálii z Lobkowicz, ale ani v jednom případě nejde o nerovného šestadvacateráka, který je na protější straně vyfotografován.
V katalogu trofejí z výstavy v Berlíně je jako lovec tohoto jelena uveden „člen rodu Schwarzenbergů“. Rovněž Josef Lochman píše ve své monografii
Jelení zvěř (1985):
„Také u nás máme jednu historickou trofej, ulovenou v roce 1730 některým ze Schwarzenbergů v blízkosti Českého Krumlova.“ Pouze „příjmení“ Schwarzenberg bez bližší specifikace je zmíněno též v publikaci Josefa Hromase a Karla Klusáka
Hodnocení a přehled trofejí z českých zemí (1993) a knize Josefa Hromase
Nejsilnější světové trofeje (1998).
Naopak v několika literárních pramenech se uvádí, že jelena ulovila Eleonora Amalie ze Schwarzenbergu (roz. Lobkowiczová). Tato informace byla znovu uvedena i v katalogu myslivecké výstavy v Bratislavě (2011). Současný vlastník schwarzenberského majetku Jan Nepomuk Ondřej Schwarzenberg k tomuto rozporu informací sděluje, že historie připouští variantu, kde je uvedena jako lovec Eleonora Amalie ze Schwarzenbergu. Otázku lovce tedy nezbývá než ponechat otevřenou.
Mnoho dohadů je i o místě ulovení. Petr Martan, který se věnoval studiu historie lesnictví a myslivosti na Šumavě, uvádí v knize Jihočeské halali (1991), kterou napsal s Jaroslavem Holečkem a Janem Podolákem, že jelen byl uloven na Kleti u Českého Krumlova. Vrchol Kleti 1084 m n. m. je vzdálen přibližně 4,5 km vzdušnou čarou severně od okraje města Český Krumlov. Území, které bylo v té době součástí majetku rodu Schwarzenbergů, patřilo bezpochyby mezi významná říjiště jelení zvěře. Zda byl jelen uloven ve volné honitbě, nebo menší oboře, není v archivu popsáno.
Podle Martana a kol. bylo součástí expozice jeleních trofejí v hodovním sále na Ohradě paroží mohutného šestnácteráka s hodnotou 246,71 b. CIC, které pocházelo ze stejného revíru. Lze se tedy oprávněně domnívat, že v dané oblasti nebo oboře měly původ i další vystavené trofeje, na jejichž štítcích je jako místo ulovení uvedeno „Č. Krumlov“.
Na výstavě v Berlíně (1937) uvedli hodnotitelé v tabulce, že zmíněný jelen je nerovný šestadvacaterák. To bylo ovlivněno tím, že tehdy se za výsadu považoval výrůstek sice také jako dnes 2 cm dlouhý, nebo jak se v praxi hodnotitelů uvádělo, aby se na něj dala zavěsit trubka (borlice), ale nebyla tam jiná podmínka, která se zavedla až v roce 2016. Proto hodnotitelé v roce 1937 započítal i ty výrůstky na lodyhách, které podle dnes platné metodiky CIC nejsou výsadou, a proto by tento jelen nebyl nerovný šestadvacaterák.
Obdobný případ se vztahuje i k legendární trofeji šestašedesáteráka, který je v expozici v Morizburgu. Ani ten by podle dnešní metodiky neměl všech 66 výsad delších 2 cm.
Trofej E.A. Schwarzenbergové byla teprve po 207 letech oficiálně ohodnocena mezinárodní komisí u příležitosti Mezinárodní výstavy v Berlíně v roce 1937 na 246,40 b. CIC. Tato metoda byla sjednocena mezinárodní komisí v Praze 1937 (do roku 1939 se nazývala Pražská metoda CIC), ale v roce 1952 na Madridském zasedání CIC byla tato metoda upravena tak, že se podle ní délka opěráků neměří po horní straně, nýbrž po dolní, a to od místa, kde rozpůlí úhel sevřený mezi osou opěráku a osou lodyhy.
Podle Madridské metody ohodnotili v roce 1966 pracovníci muzea na Ohradě paroží jelena E. A. Schwarzebergové na 258,50 b. CIC. To znamenalo, že mezi jeleny do této doby hodnocenými touto metodou, byl „krumlovský“ jelen nejsilnější a představoval v té době nejsilnější trofej jelena na světě.
Hodnota této trofeje zůstala nepřekonána až do roku 2005. Myslí se tím hodnota v bodech CIC, protože na berlínské výstavě byly jelení trofeje hodnoceny i metodou podle Nadlera (Maďarská metoda). Podle této metody byla trofej ohodnocena 236,05 Nadlerových bodů.
Pohár berlínské výstavy za prioritní umístění tohoto jelena předal zástupci Československa Ing. J. Sekerovi vrchní říšský lovčí H. W. Göring.
Tato trofej mnoho let patřila k nejsilnějším jelením trofejím v českých zemích. Teprve v roce 2005 byl uloven silnější jelen v Poněšické oboře s trofejí ohodnocenou na 246,64 b. CIC. Na ulovení silnějšího jelena, než jakého ulovila E. A. Schwarzenbergová, jsme si tedy museli počkat 275 let.
Při hodnocení trofeje v roce 2021, které nebylo provedeno za účelem změnit bodovou hodnotu stanovenou mezinárodní komisí v Berlíně (1937). Cílem bylo porovnání, které hodnoty se oproti roku 1937, tedy za 84 let, změnily. Při hodnocení jsme si povšimli několika lokálních atypických charakteristik, které vznikly obroušením místa na povrchu lodyhy a očníku. Tato velice hladká abraze nemohla vzniknout ve volné honitbě ostrouháváním dřevin parožím. Spíše se nabízí varianta, že obrusu došlo častým ostrouháváním kamenných sloupků v oboře, nebo o nějaké pilíře třeba u krmného zařízení.
Aby se podoba této významné trofeje uchovala pro případ, že by se originál zničil nebo zcizil, bylo rozhodnuto zhotovit kopii. Proto byly v roce 1967 zhotoveny v muzeu na Ohradě dvě kopie rekordní trofeje.
Na žádost rakouského mysliveckého muzea v Eggenbergu u Štýrského Hradce byla jedna kopie paroží deponovaná do této expozice a druhý odlitek zůstal na Ohradě, ale již v roce 1967 byl zapůjčen prostřednictvím Ústředního výboru Českého mysliveckého svazu (ÚV ČMS) na mezinárodní mysliveckou výstavu, která se konala toho roku v jugoslávském Novém Sadu. Podle ústních sdělení bývalých pracovníků ÚV ČMS měla vzniknout podle již zhotovených kopií i další, tedy třetí kopie paroží, která byla využita na celostátní myslivecké výstavě s mezinárodní účastí v Českých Budějovicích v roce 1976 a o deset let později na myslivecko-rybářské výstavě s mezinárodní účastí Wildtier und Umwelt v Norimberku.
Tato legendární trofej patřila k nejvýznamnějším trofejím letošní jubilejní výstavy v Brně nejenom bodovou hodnotou, ale zdařilou prezentací tehdejšího Československa na výstavě v Berlíně 1937, trofej byla též vystavena na letošní výstavě Natura Viva v Lysé nad Labem.
Doc. Ing. Miloslav VACH, CSc.
1. Eleonora Amálie Schwarzenberg z Lobkowicz
2. a 3. Adam František Karel Eusebius kníže ze Schwarzenbergu (
25. září 1680 Linec –
11. června 1732 Brandýs nad Labem) ¨vlevo a Eleonora Amálie Magdalena ze Schwarzenbergu (20.6.1682 - 5.5.1741)
4. Trofej jelena jak byla předložena k hodnocení v Berlíně 1937
5. Trofej jelena na původní dřevěné hlavě, jak se zachovala do současné doby
6. Prestižní štít byl součástí ocenění jeleního paroží, pocházejícího z Československa
7. Prestižní pohár za nejsilnější paroží na světě (Berlín 1937) jelena evropského předaný zástupci československé delegace, Ing. Jiřímu Sekerovi, Vrchním Říšským lovčím H. W. Göringem.