Jsme polní honitba, obhospodařujeme celkem 1757 ha honební plochy, z toho je 1602 ha zemědělská půda, 114 ha lesa, vodní plocha 5 ha a ostatní pozemky 36 ha. Bohužel nám honitbu dělí hlavní silnice Mladá Boleslav - Jičín. V současnosti má spolek 17 členů a jednoho čekatele. Většina členů spolku, jsou členy ČMMJ, což jsme si prověřili vloni, když se rozdávaly nové členské průkazy ČMMJ.
A zvěř?
Primární zvěř je pro nás srnčí, která nedělá žádné velké škody zemědělcům, dalo by se s ní ještě lépe hospodařit, normovaný stav je kolem šedesáti kusů. Plán lovu je kolem 40 kusů, ale více než myslivci nám „odloví“ auta na hlavní silnici, to je pro zvěř, a nejen srnčí, doslova smrtící koridor. Od OMS i od krajského úřadu dostáváme pachové ohradníky, které dostaneme v průběhu roku, což je ale pozdě, takže na duben či květen si pořizujeme ohradníky sami.
Stavy srnčí zvěře se vám snižují nebo zvyšují?
Snažíme se udržet stav srnčí zvěře, už třetím rokem spolupracujeme s provozovatelem dronů s termovizí z Jičína, přijede, projdeme porost vojtěšky a zachráníme tak mnoho srnčat. Spolupráce se zemědělskou akciovou společností a několika soukromími zemědělci, dovolím si říct, je na výborné úrovni. V případě sekání luk, vojtěšek jsme jako spolek informování v dostatečném předstihu. Agrochov Sobotka hospodaří na 3400 ha a chovají kolem 3500 kusů dobytka, takže louky tady jsou. V okolí se pěstuje převážně vojtěška, pšenice, kukuřice, řepka částečně cukrová řepa. Jelikož se cukrová řepa sklízí v zimě, nabízí zvěři potravu i úkryt v době, kdy jsou ostatní pole zoraná.
Jak silná je srnčí zvěř trofejově?
Medailoví srnci tu nejsou, ale máme tu z hlediska srnčích trofejí jistou zvláštnost. V honitbě je nachází několik komerčních sadů, stromky jsou asi 1,5 m od sebe, mají kapénkovou závlahu zavěšenou na ocelových lankách. Takže tu máme výskyt různých abnormalit trofejí, není tady problém vidět nebo ulovit srnce s abnormalitou, každý druhý srnec „ze sadu“ má paroží nějak poznamenané či pokroucené po střetu s lanky v sadech.
A co další druhy spárkaté zvěře?
V honitbě se nám vyskytuje daňčí zvěř, ale není normovaná. Požádali jsme o výjimku a lovíme ročně dva až tři kusy daňčí zvěře. Hranice je nešťastně, leč klasicky řešená pole, les, takže přes den jsou daňci v lese a na noc přijdou k nám na pole.
Co drobná zvěř?
Zajíců je dost, asi 150 kusů, v sadech jim je nejlíp, je tam závlaha, sadaři mulčují trávu mezi řadami stromů, takže zajíci mají stále mladý zelený porost. Navíc nad stromy jsou sítě proti kroupám, takže jsou zajíci chráněni před dravci. Stromky v sadu mají individuální ochrany kmenů, pokud je ochrana z nějakého důvodu pryč nebo napadne více sněhu, tak si zajíc rád polepší na mladém stromku.
Z drobné zvěře máme docela dost početnou populaci bažantů, kterou posilujeme v posledních několika letech také vypouštěním odchovaných bažantů z naší odchovny ve znovuobnovené bažantnici. Vloni jsme odchovali 250 kusů a 100 bažantů jsme vypustili.
Jak na zajíce, tak i bažanty pořádáme společnou, trochu netypickou loveckou akci. Pro první leč využijeme asi 100 ha lesa, kde máme tzv. Kamennou alej, první leč je typicky na černou, naháňka. Proběhne první se leč, dá se svačina, uklidí se zbraně, a jdou se následně dvě až tři leče s brokovnicemi na bažanty a zajíce.
Musím také zmínit, že se nám tu drží v malých počtech koroptev.
Tlumíte škodnou?
Mám čerstvou zkušenost, během noci, kdy jsem zapomněl zavřít slepice, mi sebrala liška 15 slepic a dva kohouty. Období odchovu liščat prostě zafungovalo. Jinak na lov lišek jsou různé názory, někdo řekne, že nebude nikdy lovit mámu od mladých a jiní řeknou, že lišku je potřeba celoročně lovit. Já jako myslivecký hospodář nikoho nenutím, máme tu člena, který je zemědělec a řekne, že lišku lovit nebude, protože liška loví hraboše, pak máme členy, pro které je liška atraktivním úlovkem kdykoliv během roku. V honitbě ulovíme do 30 lišek ročně.
S pernatými dravci jsou asi také problémy…
To snad ani nemusím konstatovat, jako i jinde je tu spousta motáků, nedaleko je rybník Žabakor, oblast výskytu orlů mořských a pískovcové skály, výskyt výrů velkých, Dále je tu také spousta krkavců, strak šedivek…. Než jsme začali s dronem vyhledávat srnčata, stačilo jít po posekání, podívat se dalekohledem po poli a nebylo problém napočítat 30 krkavců na poli. My tu sice nemáme žádný rybník, ale těsně za hranicemi mají sousedé problémy s kormorány.
Musím ale také zmínit, že tu máme spoustu vodotečí, remízku, větrolamů, v každém větrolamu teče potok a tyto lokality jsou plné nutrií. Nutrie dokáží podél vodoteče poškodit plodiny v několikametrovém pruhu, kolikrát jsou to snad horší škody než od prasat. Snažíme se nutrie lovit, ale je to nekončící „boj“.
Zmínil jste černou zvěř, kolik jí tu máte a jak řešíte škody?
Nestřídá se tu moc zemědělských plodin. Černá zvěř hledá ukryt a potravu nejdříve v řepce a pak plynule přejde do kukuřice. Protože tu zemědělci mají spoustu dobytka, který krmí kukuřicí, černou zvěř větší část roku v podstatě nevidíme a lov je velice obtížný. Černá je ukrytá v kukuřici a v podstatě nemá potřebu vycházet. Největší úspěchy při lovu máme po sklizni v listopadu až březnu, kdy ulovíme kolem 25 divočáků. Motivujeme lovce tím, že do 35 kg si lovec může kus ponechat, z většího kusu má lovec podíl. Větší kus dáme do tomboly anebo pro partnery, primárně ulovené divočáky neprodáváme do výkupu.
Jaký je vztah se zemědělci a škody?
V roce 2020 byly volby do výboru MS a byl zvolen nový výbor. Jelikož nejsem rodilý „Sobotečák“, stejně jako předseda, tak jsme neznali moc místní zemědělce, poměry a vztahy. Řekl bych, že se to spíše projevilo jako výhoda. Je tu víc zemědělských subjektů, největší je Agrochov Sobotka, hospodaří na 3400 ha a zasahují do více než pěti honiteb. Celkově vztah myslivců a zemědělců byl takový neutrální, možná někdy mírně záporný.
Poté, co jsem se stal mysliveckým hospodářem, jsem si domluvil schůzku s předsedou zemědělského podniku, vyříkali jsme si vše co trápí je jako zemědělce a nás jako myslivce. V rámci končících nájemních smluv na honitby, celkového šumu a nervozity ve společnosti, mně dal slovo, že nemá ambice zasahovat nám do honitby. Na druhou stranu jsem zase nastínil možnosti spolupráce a co jsme jako myslivci schopni pohlídat, prostě jsme se chlapsky domluvili a vše funguje, škody po nás nevymáhají. Už jsme spolupracovali mnohokrát při záchraně srnčat při sekání, když jsme pořádali sokolnické setkání, pozvali jsme ho i s vnoučaty, vztahy se srovnaly. Pokud byly vztahy dříve skoro na nule, teď jsou na devadesátce ze sta. Když jsme řešili další pronájem honitby, dostal jsem od nich plnou moc na zastupování. Není problém, když potřebujeme krmení, tak poskytnou bez problémů.
Pak tu máme vlastníka, který má celkem asi 300 ha, z toho 80 ha v naší honitbě. Ten je mi věkově blízký, taky jsme si vše vyříkali, spolupracujeme, když se přišel podívat na valnou hromadu HS, pochválil, neměl výhrady.
Jsou tu i další zemědělci, kteří řekli, že je myslivost moc nezajímá, ale plnou moc mi dali taky, stejně tak i města i obce mi dali důvěru.
Děláte akce pro veřejnost? A jak vůbec vnímáte postavení myslivců v okolí?
Já jsem tady jen osm let, z toho pět let v MS Sobotka a z toho 2,5 roku ve výboru. Tedy nemůžu soudit do delší historie. Klasicky dříve byli myslivci uzavřená skupina starších lidí, kteří moc nekomunikovali s místními, s úřady, se zemědělci. To vidím i jako celkový problém v myslivosti.
Když se zvolilo nové vedení spolku, podědili jsme nějaké peníze po starém vedení, ale nebylo to na vyskakování. Se svým spolužákem, který je letitý sokolník, a ve spolupráci se sokolnickým střediskem Mladá Boleslav jsme uspořádali v roce 2020 první sokolnické setkání. Přijelo asi 15 sokolníků, orli, jestřábi, měli jsme to v obci na návsi, s propagací pomohl starosta, přišlo se podívat kolem 60 dětí s rodiči.
Vznikla pěkná tradice, letos byl už třetí ročník, každým rokem se počet diváku zvyšuje. Pro děti jsou připravené myslivecké omalovánky, možnost slyšet loveckou hudbu a vidět dravce. V roce 2022 jsme pořádali ve spolupráci s OMS Jičín zkoušky ohařů a ostatních plemen, tam také přišlo spoustu lidí z nemyslivecké veřejnost.
V roce 2024 bude MS Sobotka pořádat chovatelskou přehlídku trofejí za okres Jičín. Snažíme se fungovat v Den země, uklízet odpadky. Já jsem myslivost dělal od patnácti let. Jsem rodilý Boleslavák bez mysliveckých vazeb, jak se říká kluk z paneláku. Vystudoval jsem střední lesnickou školu ve Šluknově, pracoval jsem u Šimonků v bažantnici i v oboře, tam jsem zjistil, jak se má dělat myslivost. Následně jsem vystudoval provoz a řízení myslivosti na FLD ČZU v Praze. Takže snad se dá označit za úspěch to, jak se tu v honitbě zase myslivost oživila a hlavně otevřela veřejnosti.
Kdy začaly ty úpravy tady? To byl váš nápad?
V rámci krajinotvorných prvků spolupracujeme s CHKO Český ráj, s obcí Osek a s místními hasiči. Z debat mezi CHKO a starosty vznikla možnost využít staré obecní cesty. Takže jsme se toho chytli, CHKO nabízelo finance, hledal se zhotovitel.
A tak jsme se už v naší honitbě domluvili na vytyčení cest mezi polními bloky, vykopali se díry pro stromy, CHKO řeklo, co si představuje za skladbu dřevin a skladbu podsevu. Vznikly zatím dvě cesty, které na sebe navazují. Je tam asi 230 stromů.
Jelikož máme dobré vztahy se zemědělci, tak jsme s nimi začali vyměňovat informace ohledně políček. Zatím máme dohromady něco přes 3 ha políček a necelý jeden hektar ovsa pro vlastní použití, není to sice brané jako myslivecké políčko, ale alespoň máme vlastní zdroj krmení pro zvěř.
Jaké stromy a nebo směsi jste pro úpravy použili?
Dali jsme na doporučení CHKO, stromy chtěli vysokokmeny, ty jsme sehnali. Na druhou cestu jsme je už ale nesehnali, byly menší, takže nám pokrátili finanční benefit, ale to bylo zanedbatelné. Podsevy sejeme ruční sečkou na baterky, zase se vždy domluvíme na složení směsky. Ke každému stromku musíme dát individuální ochranu a kůl. Používali jsme původně bílé plastové ochrany, to se neosvědčilo, srnci vše vymlátí. Tak jsme nastříhali svařované pletivo.
Stromky prostříháváme, zaléváme vozem nebo malotraktorem. Občas, když stromek uhyne, tak je to spíš od srnce, musíme ho vyměnit.
Financovali jste to jen z prostředků CHKO nebo jste žádali o dotace?
Využili jsme ze 100 % dotační titul správy CHKO, která vypíše záměr, dá na něj určitou částku a do té se musíme vejít. Když se vejdeme, máme drobný zisk a když ne, nemáme zisk.
Uvažujete i o jiných krajinných úpravách?
Rádi bychom vytvořili nové tůně, protože tady jsou vodoteče, ale jsou to staré drenážní vodoteče, takže jak voda rychle naprší, tak rychle odteče. A máme v jednání i soukromé zemědělce, bohužel všechny obecní volné pozemky jsme už využili.
Je šance, že byste se domluvili s velkým zemědělským podnikem, že by udělali biopásy?
Já si myslím, že se s vedení agropodniku o tomto domluvit dá. Kvitovali hledání srnčat dronem, to se jim líbilo. Spolupráce je dobrá, tak budoucnost to má. Já ale vidím do budoucna problém, že máme ve spolku věkový průměr 62 let. Když se na brigádě sejde z devatenácti členů deset, tak je těžší fyzickou práci schopna dělat maximálně polovina členů. Máme taky velkou hájovnu, chlapi si ji postavili a vlastnoručně odpracovali spoustu hodin před 35 lety. Máme nastavené brigády povinně do 65 let věku a když i starší chlapi přijdou, s ohledem na jejich věk a zdraví je přece nenechám těžce fyzicky pracovat.
Na řadě míst říkají, jak mladí mají problém se dostat do spolku. Máte mladé zájemce o členství a pokud by byli, tak je vezmete?
Nejmladší jsem já, je mi 37 let, máme jednoho čekatele ve dvouroční lhůtě, tomu je 47 let. Bohužel mladí lidé se do myslivosti nijak nehrnou, snažíme se domlouvat s OMS Jičín a nabízet členství pro adepty v kurzu, ale momentálně to s citelnějším přílivem mládí moc nevidím. Asi to ale není problém jen u nás.
Pohled společnosti na myslivce je špatný. Budovat jméno trvá roky a ztratit se dá během chvíle. Nikdo moc nevidí, že se chodíme starat o zvěř v době nouze, ale vidí, že máme posedy a že střílíme a myslí si, že myslivci jsou zvrácení a ujetí. Na venkově to tak znát není, tam každý zná nějakého myslivce, ale čím větší město, tím větší předsudky vůči myslivcům a myslivosti. Že se dělají stovky hodin brigád, to už veřejnost nevidí. A pak to pokazí jeden blbec, který střelí kolii a je o tom plný internet. Někdo hodí otráveného návnadu, otráví se jestřáb nebo orel a hned ukazují na myslivce. Celkový obraz asi není pro myslivce dobrý. Přitom to může být klidně chovatel slepic, holubů nebo jen nějaký pomatenec a s myslivostí nemusí mít nic společného. Přesto oči veřejnosti padnou jako první na myslivce.
Ale myslím, že u nás na Sobotecku se to změnou ve výboru změnilo. Děláme sokolnické akce pro veřejnost, máme velkou hájovnu, začali jsme dělat firemní večírky pro lidi, navázali jsme kontakty se starosty. Jsme honitba v katastru obcí Libošovice, Sobotka, Osek. V Libošovicích jsem v zastupitelstvu, tam máme dobré vazby, s Osekem jsou taky dobré vazby, není problém domluvit se s hasiči. V Sobotce je výborný pan starosta a zastupitelstvo. Město Sobotka nás pravidelně finančně podporuje. Když byl ples dali jsem bažanty do tomboly a tak …
Několik členů spolku má děti ve stejné třídě ve školce v Sobotce, tak jsme domluvili kamaráda myslivce, vzal tam jezevce, malé lišce, výra, sokola. Přišel, udělal dětem přednášku, ukázal jim zvířata. Postupně se dá tato ukázka rozšířit i na další školky a školy v okolí, tudy podle mne vede cesta, jak se ukázat veřejnosti a získat v budoucnu nové členy.
Děkuji za rozhovor
připravil Jiří KASINA