ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Sokolnický lov bažantů (I. část)

Myslivost 8/2022, str. 48  Luboš Kousal
V dalších dílech tohoto časopisu bych vám rád přiblížil problematiku spojenou s výcvikem dravců pro lov bažantů.
Vážení čtenáři časopisu Myslivost, předchozí čísla byla zaměřena na příběhy sokolníků, a to jak těch současných, tak i těch, jejichž příběhy se vyprávějí na sokolnických setkáních. V dalších dílech tohoto časopisu bych vám rád přiblížil problematiku spojenou s výcvikem dravců pro lov bažantů.

IMGP0010-1.jpg

Problematika drobné pernaté a hlavně srstnaté zvěře ve většině honiteb naší republiky je všeobecně známa. Tatam je doba, kdy na podzimním honu na zajíce ulovili myslivci desítky zajíců a ani nějaká ta stovka nebyla výjimkou. Dnešní lovy jsou maximálně o jednotkách ulovených kusů, v lepším případě nějaká ta desítka, a pokud číslo překročí třicet, je to považováno za úspěch. Samozřejmě, že se najdou i honitby, kde třicet úlovků není nic vzácného, ale takových je už skutečně málo a nebudu zřejmě daleko od pravdy, když uvedu, že by mi na jejich vyjmenování stačily prsty na rukou.
Ještě složitější je tato situace pro sokolníky, kteří pro lov zajíců používají při hromadném sokolnickém honu prosté ploužení, kdy sokolníci využívají variantu zvanou „česká leč“. Mezi sokolníky jdou podle počtu 3 až 4 honci, kteří společně postupují v přehledném rovinatém terénu v polních nebo i lesních honitbách. Při stávajících nízkých stavech zajíců se však velmi často stává, že v průběhu honu „vidí“ za celý den 4 až 6 zajíců, z toho na 3 až 4 lze pustit dravce a úspěšnost lovu maximálně tak jeden ulovený zajíc.
Vzhledem k neutěšené situaci v našich honitbách je celkem pochopitelné, že se již delší dobu sokolníci snaží zaměřit výcvik dravců na lov bažantů. Ne, že by jejich stav ve volné přírodě měl zrovna vzestupnou tendenci, ale vzhledem ke skutečnosti, že v ČR je v současnosti přibližně 200 bažantnic, je pro lov s dravcem mnohem více příležitostí. Tím samozřejmě ale nemyslím plochy v blízkosti voliér, kde se chovají bažanti, kteří se vypouštějí těsně před honem, ale úseky ohraničených lesních společenstev s pestrými rostlinnými a živočišnými společenstvy, prameništi a lesními rybníčky nebo aluviální nivy. Takovéto bažantnice dokáží do jisté míry nahradit lov ve volné přírodě, vypouštění bažanti většinou posilují přežívající divokou populaci.
 
Z hlediska sokolnického lovu lze úspěšně lovit bažanty s jestřábem lesním, sokolem stěhovavým, rarohem velkým nebo hybridy (např. kříženec mezi rarohem velkým a rarohem loveckým). I když se jedná o lov stejného druhu zvěře, je výcvik uvedených druhů dravců na lov bažantů v mnohém odlišný. Již před několika lety se o své poznatky více než čtyřicetileté zkušenosti s výcvikem uvedených dravců podělil Ing. Jaroslav Bárta a s jeho souhlasem se s obecnými zásadami seznámíme i v následných příspěvcích.
 
Lov bažantů s jestřábem lesním (Accipiter gentilis)
 
Sokolník, který se rozhodne pro výcvik jestřába, by se měl nejprve rozhodnout, zvolí-li výcvik na první pohled rychlejšího a obratnějšího terčka nebo zda zvolí větší, a tím i silnější samici.
Pokud chce mít sokolník ve svém jestřábu opravdu výkonného lovce, stává se výcvik mimořádně obtížnou sokolnickou disciplínou. V chování jestřába mezi sebou soupeří především jeho dravost a plachost. Svědkem nádherných útoků ve vysoké lovecké kondici dravce může být sokolník jen za předpokladu, že potlačí dravcovu plachost časově náročným onášením. Nejeden sokolník z časových důvodů řeší dravcovu plachost převážně regulací kondice s tím, že na zajíce, kdy dravec útočí maximálně na několik desítek metrů, to stačí. Na zajíce ano, na rychle letící bažanty však nikoliv...
Pojďme ale k výcviku od začátku a tím je v první řadě pořízení dravce. Nejprve si sokolník (protože podle zákona pouze sokolník smí pracovat s dravcem opatřeným chvatovými poutky s uvázáním k posedu) domluví s chovatelem (sokolnickým kolegou chovajícím jestřáby) mládě – samici jestřába lesního. Nejvhodnějším odběrem je moment, kdy je mládě již zcela zapeřené a je po vyschnutí opeření. Takový jestřáb už umí létat, nemá však žádnou loveckou specializaci, protože potravu přijímal od rodičů.
Při odběru od sokolníka – chovatele mu nejprve nasadíme poutka, abychom ho po několika dnech nemuseli znovu chytat. Pokud máme možnost, zvolíme při výběru raději samici. Přijdeme sice možná o pár krátkých efektních útoků na začátku sezóny, později se nám však tato volba vrátí při dlouhých a náročných útocích na vyspělou kořist.
Mládě necháme jeden den v klidu, nejlépe v tiché tmavé místnosti, aby se uklidnilo a následně ho začneme přivykat nejprve na sezení na vysokém posedu, který jsme umístili na dvoře nebo zahradě, nejlépe pod přístřeškem. Zde ho přivážeme nakrátko sokolnickým uzlem.
Jestřáb zprvu opakovaně vyráží a nechce na vysokém posedu sedět, a tak mu nahoru pomůžeme jemným vyzvednutím za hrudník. Jeho vyrážení se opakuje, přičemž naráží do měkkého závěsu, který je součástí vysokého posedu. Následně se přesvědčí, že se po závěsu může vyšvihnout nahoru a po několika dalších pokusech se konečně trochu umoudří a zůstává sedět, přičemž na nás upírá vzdorovitý pohled. V tuto chvíli jsme od dravce 2 až 3 m a dáváme pozor, aby se nezranil.
Pokud se nakonec spolehlivě přesvědčíme, že se jestřáb po vyražení vždy vyšvihne zpět na posed a že se v nové situaci orientuje, necháme ho chvilku o samotě, nejlépe, když ho však můžeme z nějakého úkrytu pozorovat.
Od samého počátku musíme na jestřába působit klidným a pozitivním dojmem, na prvním dojmu velmi záleží. Po chvilce klidu asi 30 až 60 min. vezmeme na levou ruku sokolnickou rukavici a mezi palec a ukazovák pevně uchopíme jakoukoliv chutnou potravu s peřím nebo srstí a klidně přistoupíme až k posedu a ruku položíme v jeho dosahu na tyč posedu.
Nyní je to o naší trpělivosti a zarputilosti dravce. Pokud vydržíme stát bez pohnutí, křečovitý a upjatý postoj jestřába nakonec unaví, uvolní se a po očku začne pozorovat potravu na rukavici. Jakmile začne střídat pohled na potravu a na nás, je potřeba abychom se vůbec nepohnuli. Zakrátko zatne jeden chvat do potravy a pokusí se kousek odtrhnout. Není to zrovna pohodlné a když nebudeme dělat žádné pohyby, zvítězí jestřáb nad strachem, udělá odhodlaně krok kupředu a postaví se na nabízenou potravu oběma chvaty.
Jakmile začne pomalu a opatrně trhat z nabízené potravy jednotlivá sousta, vyhráli jsme první stupeň. Jsou jestřábi, kteří přijímají potravu na rukavici sokolníka bezprostředně po odchytu z voliéry a po nasazení chvatových poutek, jiní však vzdorovitě odmítají potravu ještě do druhého nebo třetího dne. K tomu však sokolník nenechá nikdy dojít. Raději necháme potravu uvázanou k vysokému posedu v dosahu dravce a poodejdeme o asi 5 m. Pokud i zde čekáme asi tak 30 min zbytečně, necháme dravce raději o samotě.
Moje vlastní zkušenost je využít dravcova prvního odchytového stavu a beru jestřába hned na rukavici, kde mu po uklidnění (asi za 2 až 3 hodiny) nabídnu potravu.
Pokud se jestřáb poprvé v novém prostředí nasytí, zvyšujeme nároky tak, že se krmení na pěsti stane běžným pravidlem. Mladému jestřábovi je nejlépe na rukavici (na pěsti), a proto je v této fázi důležité jej hodně onášet a krmit na pěsti.

Onaseni-mlade-samice-1.jpg

V této fázi výcviku je také vhodné dravci při přebírání z posedu na rukavici vždy nabídnout drobný pamlsek (kousek masa).
Je také důležité zvyšovat nároky a onášet dravce v stále hlučnějším prostředí, aby sokolníkova pěst byla tím nejklidnějším místem v dohledu. Stejně tak je důležité onášet před krmením, krmit v průběhu onášení a po něm dopřát nasycenému dravci klid.
Pokud máme možnost, je výhodou, když může být dravec v každodenním kontaktu se psem, protože při lovu bažantů je pes využíván pro vystavení a následné zvednutí zvěře, případně mohou mít psa na lovu jiní sokolníci.
Důležitým faktorem je kondice dravce, proto jí kontrolujeme pravidelným, každodenním vážením a nespoléháme se na její odhad pohmatem.
Pokud je dravec dobře onošený, spolehlivě sedí na pěsti a nevyleká jej projíždějící vozidla nebo znenadání křičící děti na hřišti.
V další fázi zařadíme do výcviku přeskoky z posedu na pěst sokolníka. Nejprve na takovou vzdálenost, aby se dravec nemohl pro sousto natáhnout a musel přeskočit (25 až 40 cm). Pokud přeskočí bez váhání, zopakujeme tento krok 2 až 3x a při posledním přeskoku ho řádně odměníme. Toto opakujeme i následující den a pokud opět přeskakuje bez váhání, přikročíme další den k příletům na šňůře.
Jeden konec šňůry přivážeme sokolnickým uzlem k dloužci dravce a druhý k posedu. Délka šňůry by měla být asi 2 až 3 metry. Postup je shodný jako u přeskoků z posedu, jen zvětšíme vzdálenost na asi 50 cm a s každým dalším příletem ji o nějakých 40 až 50 cm zvětšíme. Dravec nesmí váhat a pokud jeho přílet na tuto vzdálenost není okamžitý, přestaneme s prodlužováním vzdálenosti.
Opět je důležitá kontrola kondice před každým krmením a musíme ji korigovat přiměřeným množstvím potravy.

121732298_2851756518376472_5239409941915490747_o-1.jpg

Přílety je potřeba cvičit tak, abychom dravce neučili váhání, vzdálenost se proto musí prodlužovat opatrně s rozvahou. Pokud již létá dravec ochotně a opakovaně na větší vzdálenost (25 až 30 m), a to i v rušivém prostředí, lze výcvik na šňůře ukončit.
V závěru této fáze výcviku je vhodné začít jestřába navykat na lovenou kořist, tak, že si opatříme letky z bažanta, na ně uvážeme potravu a nejprve je hodíme před jestřába, který sedí na posedu a očekává přílety s krmením. Vzdálenost je 2 až 3 m před posed, přičemž máme bažantí letky (peřenec) s potravou uvázané na šňůře. Pokud dravec reaguje a opět bez váhání seskakuje na peřence s kořistí, bez váhání zvětšujeme vzdálenost a šňůru táhneme, aby na ní jestřáb musel útočit. Zároveň kontrolujeme, zda nemá tendence kořist odnést.
 
Pokud vše z uvedeného dělá dravec spolehlivě, je třeba přestoupit k další fázi výcviku, kterou je volné pouštění, které absolvujeme v nižším lesním porostu. Dravec je poprvé na stromě a nepoletí hned. Vše kolem něj je nové. Je proto potřeba být trpělivý, nedělat zbytečně mnoho příletů. Platí pravidlo „méně znamená více“ a raději dravce hodně odměňovat.
Následující dny je potřeba rozšířit výcvik poslušnosti o kratší volné sledování, které ukončíme příletem s bohatou odměnou.
Pokud jestřáb v určité kondici sleduje, spolehlivě létá na pěst sokolníka a bleskově reaguje na kořist, není ještě výcvik u konce. Teprve jsme vybudovali důležité základy, na kterých je potřeba stavět další výcvik.
Sokolnický jestřáb toho příliš mnoho nenalétá. Je potřeba si uvědomit, že poměrně málo svalů musí pokrýt potřebu velké plochy širokých křídel. Dravec proto musí létat co nejvíce a co nejintenzivněji, aby mohl alespoň částečně ukázat, co v něm je. Intenzivní každodenní pohyb v něm probouzí zdravý hlad, který spolu s častým onášením pomáhá posouvat horní hranici dravcovy kondice. Rozhodujícím momentem výcviku je totiž soustavné posouvání horní hranice lovecké kondice, které je možné jedině tehdy, když na této hranici neustále pracujeme – tedy létáme a onášime. Čím bude kondice jestřába vyšší, tím víc se přiblíží schopnostem divokého dravce v přírodě a tím budou i lovecké zážitky působivější a úspěšnost dravce vyšší.
Výcvik by měl probíhat soustavně s výjimkou dnů, kdy se loví nebo kdy jestřáb pelichá. Vlastní navedení na kořist – bažanta nebývá problém. Zpravidla stačí jeden nebo dva kusy, aby dravec zjistil, že to, co právě vyletělo, se dá lehce chytit a je to dobré k snědku. Po té už stačí připravit jestřábovi pro začátek několik snazších loveckých příležitostí.

Ve-strehu-1.jpg
 
Takto vycvičený jestřáb sice nebude „potravním specialistou“, ale díky své průpravě bude schopen lovit s úspěchem jak zajíce, tak bažanty. S jestřábem lze úspěšně lovit zajíce, nevyspělé bažanty, jejichž lov je pro něj dobré zpestření, a dospělé rychlé bažanty, jejichž ulovení je podmíněno maximálním fyzickým nasazením na delší vzdálenost.
Chceme-li mít spolehlivého a úspěšného lovce bažantů, začněme od mladých bažantů na začátku lovecké sezóny a nechme dravce výkonnostně růst se současně sílící kořistí.
Při vlastním lovu je každý sokolník se svým dravcem postaven před celou řadu otázek a problémů, jejichž řešení v těchto řádcích nenalezneme. Je to logické, i kdyby byl článek desetkrát delší, stejně v něm nemůže být uvedeno do detailů všechno. Uvedl jsem jen několik subjektivních a kusých názorů jak z mé vlastní praxe, tak i ze zkušeností již zmiňovaného dlouholetého sokolníka Ing. Jaroslava Bárty a Zdeňka Sternberga.
Pokud vás uvedený článek zaujal, můžete se těšit na příští číslo, kde bude popsán lov bažantů se sokolem stěhovavým z krouživého čekání.
Luboš KOUSAL
Klub sokolníků ČMMJ
 
Zdroj: Z. Sternberg, Ing. J. Bárta,
Snímky M. Fischer, Z. Martínková, A. Petrová, archiv V. Augustina
 
 

Zpracování dat...