Zvýšenému zájmu se nedivím, kulovnice patří do vyšší kategorie a za takovou cenu něco málo pod 60 tisíc Kč se člověk obvykle zdráhá nakupovat bez referencí. Pokud jsme se spolu o Anschütz 1782 už bavili, pravděpodobně zde nenaleznete nic nového – kulovnici popisuji tak, jak ji vnímám po šesti měsících užívání, včetně jejích předností i nedostatků.
Proč sis pořídil takový knedlík?
Anschütz 1782 Classic Pro jsem zvolil v ráži 9,3x62. Tento náboj považuji za jeden z nejpovedenějších silnějších nábojů a domnívám se, že svými vlastnostmi v mnohém předčí moderní ráže. Dlouho před volbou kulovnice jsem si ho vybral pro dostatečné energetické rezervy, velké množství dostupných střel v hmotnostech od 180 do 290 gr, často zmiňovaný „stop“ efekt, odolnost vůči střetu s vegetací, možnost střelby z krátké hlavně a v neposlední řadě pro jeho mírový historický původ.
Ráže 9,3x62 je starší než 30-06 a dokonce i než 375 H&H. V Německu ji v roce 1905 vyvinul Otto Bock jako odpověď na zákaz vojenského střeliva na území africké koloniální správy. Cílem bylo přinést německým kolonistům a farmářům cenově dostupný náboj, který bude spolehlivý, bez přehnaného zpětného rázu, sloužící k ochraně před nebezpečnou africkou zvěří včetně lvů a buvolů.
První kulovnice, které náboj používaly, byly zcela přirozeně Mauser 98. Oproti drahým britských jednuškám a dvojákům, které si na lov do Afriky vozila britská aristokracie, si „levný kopáč“ Mauser 98 mohl dovolit prakticky každý účastník africké mise.
Náboj se pro své dobré vlastnosti brzo rozšířil daleko za hranice Afriky a ani po 117 letech se nezdá, že by upadal v zapomnění. Světové zbrojovky stále vyrábí nové kulovnice v 9,3x62, náboj naleznete v portfoliu nejen evropských muniček a nabídka střeliva je široká.
Volbou ráže jsem překvapil nejednoho kamaráda. V naprosté většině si mysleli, že už mě nebaví bourat zvěř a rád bych po zásahu devěttrojkou jen „opláchl konví zbytky“. Opak je pravdou, střela lítá pomalu a „vystřihuje“ dírky. Naleznete v ní moderní střely s řízenou deformací, které díky velkému průměru střely začnou po zásahu okamžitě expandovat, předají energii, ale zbytková střela pokračuje dál a spolehlivě prostřeluje i konstitučně silnou zvěř. Pravidlem po zásahu zvěře je dvoucentimetrový vstřel, srdce „rozložené jako kniha“ a třícentimetrový výstřelový otvor. Na rozdíl od třeba 308 Winchester, kdy jsem občas neprostřelil osmdesátikilového lončáka, si s 9,3x62 starosti dělat nemusím.
K nákupu kulovnice Anschütz 1782 Classic Pro navíc pomohla skutečnost, že ji zbrojovka Anschütz vyrábí v této ráži v krátké hlavni 52 cm opatřené závitem.
Anschütz 1782 Classic Pro
Anschütz je německá společnost založená roku 1856, sídlící ve městě Ulm. Nejpopulárnější produkcí jsou biatlonové malorážky, které dominují světovým závodům. V loveckých a sportovních zbraních jsou v aktuální nabídce malorážky 1712/1727/1761, lehké kulovničky 1771 v rážích do 223 rem. a samozřejmě „plnotučné“ kulovnice 1782 komorované pro nejběžnější lovecké náboje od .243 Win. až po .300 Win. Mag.
Pažba Classic Pro je klasika vybavená rovnou, výškově nastavitelnou lícnicí. Vyrobená je z tureckého ořechu. Kvalitu dřeva jsem objednal nejlevnější. Můžete vybírat ze čtyř úrovní kresby dřeva, nicméně v současné situaci s dostupností čehokoliv si na dodání pravděpodobně počkáte.
Pažby jsou ve verzi pro praváky i leváky. Kromě odpovídajících výřezů pro pravý nebo levý závěr je pažba ergonomicky přizpůsobena úchopu střílející ruky. Dlaň střílející ruky je podepřena rukojetí, palec zcela přirozeně padne na hřbet pažby a dovoluje uvolněný úchop a střelbu. Lícnice je zajištěna inbusem, tlumicí botka je vyrobena z gumy.
Na úchopových plochách naleznete strojově provedenou rybinu.
LOP (lenght of pull, tedy vzdálenost od botky ke spoušti) je 365 mm, což mi perfektně vyhovuje. Při střeleckém úchopu dosáhnete palcem na dvoupolohovou pojistku. V zadní poloze je zbraň zajištěná, stlačením vpřed odjištěná. Pojistka nezajišťuje otevření závěru.
V pažbě je instalovaný hliníkový bedding, který se stará o precizní uložení a fixaci závěrového systému 1782. Díky tomuto uložení je perfektní předpoklad, že zbraň bude střílet přesně.
Odsuvný válcový závěr Anschütz 1782 je vybaven šesti uzamykacími ozuby. Otevírací úhel závěru je 60°. Závěr je částečně vybraný kanelováním a na straně střelce opatřený indikátorem natažení úderníku. Povrchová úprava závěru je dokonalá. Pohyb v lůžku závěru a uzavření komory jde jako po másle. Vůle jsou minimální – při plně otevřeném závěru je vertikální pohyb v rozsahu 1 mm. Vyjmutí závěru ze zbraně je možné po stlačení pojistného tlačítka na levé straně lůžka závěru.
Lůžko závěru je v případě standardní délky náboje ocel, na pravé straně závěru (pro praváka) naleznete posuvný přepínač bránící náhodnému otevření komory.
Na vrchní straně lůžka naleznete rozdělenou picatinny lištu.
Zásobník je kovový včetně dna, tlačítko vypouštění je ukryto v lučíku spouště.
Nabíjení je systémem „push feed“, náboj zacvakne do vytahovače až v nábojové komoře. Nabíjení probíhá hladce, není problém nabít náboj přímo přes výhozné okno, ale nabití do zásobníku jako do schránky možné není. Zásobník je ve zbrani zacvaknutý pevně. Nestalo se mi, že bych jej omylem vyhodil ven.
Hlaveň jsem vybral o délce 520 mm, už z výroby vybavenou závitem M15x1. Hlavně Anschütz jsou vyráběny kováním za studena včetně vykování komory „načisto“. Povrchovou úpravou jak na hlavni, tak na lůžku je nitridace. Povrch je odolný proti drobným škrábancům i zlovůli povětrnostních vlivů. V pažbě je hlaveň uložena přesně v ose.
Spoušťový mechanismus lze nazvat malým uměleckým dílem. Anschütz jej označuje jako Model 5082. Skládá se z více než padesáti vysoce přesných dílků a dovoluje uživateli kompletně nastavit chod a chování. Kromě úpravy mezi jednopolohovým a dvoupolohovým chodem, nastavitelným odporem 400 až 1550 gramů, lze jazýčkem spoušti pohybovat vpřed a vzad, a dokonce i v úhlu. Nastavení zvládne technicky nadanější uživatel i bez nutnosti návštěvy puškaře.
Moje půlroční zkušenosti s Anschütz 1782 Classic Pro
Každou novou zbraň, resp. její hlaveň, „zajíždím“ takzvaným break-in. Ani u Anschütz jsem neudělal výjimku. Oproti jiným novým zbraním neteklo z Anschütz „bahýnko“ plné kovových pilin a první čištění bylo velmi rychlé. S ohledem na ráži 9,3x62 a mé rameno jsem zkrátil break-in jen na 20 nábojů. Rozptyl se v průběhu procedury nijak nezměnil.
První, co mne z hlediska střelby čekalo, byla sázka s kamarádem, který se mi vysmál a prohlásil, že s 9,3x62 budu moci střílet tak do 100 metrů. Vsadili jsme se, že trefím dvaceticentimetrový gong v 500 metrech. Střílel jsem přebíjeným střelivem se střelou Fox Target 220 gr. Abych příběh zkrátil, gong jsem v 500 metrech na centimetry obstřeloval, ale nezasáhl.
Co jsme ale na střelnici v Placích společně se správcovou Bohdanou Lukešovou ověřili: 500 metrů bylo na připravenou laboraci sice moc, ale v 300 metrech jsem se vešel do rozptylu 4 cm. Pro milovníky značení rozptylu v MOA vychází tato hodnota na asi 0,37 MOA, což je na hranici sportovních zbraní pro přesnou střelbu.
Kromě sázky, během níž jsem se naučil zbraň řádně ovládat, jsem se věnoval už jen lovu. Ze začátku jsem střílel vlastní laborací s Fox Classic Hunter 220 gr, posléze jsem přešel na Norma EcoStrike 230 gr a na zimní naháňky mám připravené „knedlíky“ Norma Plastic Point 285 gr.
Jak jsem již uvedl, tučný náboj má pozitivní vliv na poškození zvěřiny. Určitě se hodí spíš na konstitučně silnější zvěř, ale bez problému jsem lovil i srnčí, která zhasínala do 40 kroků.
Co se mi líbí nebo nelíbí
Zbraň znám, mám ji ověřenou, s nábojem jsem spokojený. Zbraň je relativně těžká. Pro náboj 9,3x62 to není nevýhoda, ale pokud se rozhodnete pro méně výkonný náboj, bude hmotnost hrát větší roli. V pušce je opravdu hromada materiálu. Anschütz na mě působí jako tradiční puškařina, u které se ještě nenaučili „optimalizovat“, takže dostanete poctivý kus ocele a dřeva.
Jak jsem zbraň vytáhl z kufru, tak ji používám. I přestože je možné individuálně nastavit spoušťový mechanismus, nebylo to nutné, střílím v nastavení z továrny. Musím pochválit zpracování kulovnice, ergonomii pažby, máslový chod závěru a úžasnou spoušť.
Na druhé straně jsou vlastnosti, u kterých si umím představit, že by byly řešeny jinak.
Tou první je blokace proti nechtěnému otevření závěru pomocí přepínače. Když před střelbou zapomenete přepínač stlačený, pak po výstřelu závěr neotevřete a nepřebijete. Mrzí mě, že blokace otevření není napojena na zajištěnou pojistku.
Druhým technickým řešením, které bych si přál vylepšit, je chod pojistky. Když vám při odjištění páčka vyklouzne, pak cvakne. Není to žádný ultrahlasitý kovový hluk, ale je to slyšet. Naučil jsem se u své Weatherby Mark V táhnout pojistku dvěma prsty a u Anschütz to dělám stejně.
Obě tato technická řešení jsou něco, s čím se člověk naučí pracovat a zvykne si, takže vlastně nemůžu říct, že je to nějaká kritika.
Co mě ale zamrzelo, je koncová úprava pažby. V domnění, že se jedná o olejem napouštěnou pažbu, jsem ji ošetřil běžným prostředkem na pažby. Místo očekávaného ztmavnutí mi chemie obsažená v přípravku zreagovala, pažba zešedla a vystoupila na ní lesklá místa. Vypadala, jako kdybych povrch odlakoval. Situaci jsem řešil přímo s Anschütz a nedokázali mi vysvětlit, k čemu došlo. Domluvili jsme se, že si pažbu nechám opravit a Anschütz mi budou náklady kompenzovat. Opravu provedl puškař Radek Jirkovský, který pažbu obrousil a napustil voskem a olejem. Musím říct, že po jeho zásahu je pažba esteticky o kategorii výš. Povrch je sametový, dřevo krásně tmavé a lépe se probarvila jeho kresba. Kulovnici to nesmírně sluší a dělá mi velkou radost.
Na závěr podtrženo a sečteno
Anschütz 1782 Classic Pro je technicky skvěle řešená kulovnice a podle mého názoru má hodnotu převyšující částku, kterou za ni zaplatíte. Sice se tváří jako klasická kulovnice, ale od dokonalého spoušťáku přes hliníkový bedding, až po perfektní sestavení dostanete zbraň, která jednoduše řečeno umí střílet a můžete se na ni spolehnout. A zda bych si koupil tuto sestavu znovu? Ano.