Časopis Myslivost

 
Srnčí zvěř je vedle černé zvěře nejen nejvíce rozšířeným a zároveň nejpočetnějším druhem spárkaté zvěře nejen v České republice, ale také v sousedních zemích. To je dáno její neobyčejně velkou schopností přizpůsobit se na různé životní podmínky, díky níž se vyskytuje prakticky všude, od nížinných oblastí s intenzivním zemědělstvím a nízkým podílem dřevinového krytu až po rozsáhlé komplexy lesů a v horských oblastech vystupuje dokonce až nad hranici lesa. Z tohoto hlediska ji můžeme označit za univerzální zvěř, neboť se vyskytuje ve všech honitbách.
Na její význam pro myslivecké hospodaření poukázal právě v souvislosti s touto její univerzálností již před více než půlstoletím prof. J. Komárek, který o ní ve své knize Myslivost v Českých zemích vydané v roce 1945 napsal, že „je v našich zemích nejoblíbenější zvěří trofejovou, jejíž lov je téměř každému přístupný“. Přitom ale v tehdejší době nebyla srnčí zvěř i přes své velké rozšíření zdaleka tak početná jako nyní.
To dokládá údaj v zmíněné knize, například v roce 1935 bylo na území Čech, Moravy a Slezka uloveno celkem 49 070 kusů. Zhruba na stejné výši zůstával lov tohoto druhu až do konce padesátych let, neboť v rozmezí let 1955 a 1960 bylo ročně průměrně uloveno 52 422 kusů. V následujícím období počty ulovené srnčí zvěře vzrůstaly, takže v roce 1975 již dosáhly téměř 108 000 kusů a o dva roky později dokonce necelých 124 000 kusů.
Od té doby počty ulovené srnčí zvěře značně kolísaly v poměrně širokém hodnotovém rozmezí a v roce 2009 byl vykázán historicky největší odlov ve výši 131 871 kusů. Poté následoval určitý propad, ale v posledních letech počty ulovené srnčí zvěře opět mírně vzrůstaly. V roce 2020 činila výše lovu 105 666 kusů a v roce 2021 to bylo 107 471 kusů



Vzhledem k tomu, že výše lovu srnčí zvěře zůstává na rozdíl od všech ostatních druhů spárkaté zvěře, u nichž je vykazován prudce vzestupný trend, již po delší dobu zhruba ve stejném rozmezí, mohlo by se zdát, že dosahované výsledky mysliveckého hospodaření s tímto druhem zvěře odpovídají daným možnostem. S tím bychom se však neměli spokojit.
K tomu, abychom mohli objektivně zhodnotit, zda je současný lov srnčí zvěře skutečně přiměřený, je dobré udělat si porovnání s tím, jaká je v tomto ohledu situace v sousedních zemích. Takové porovnání může nastavit zcela jiná měřítka.



Například v Rakousku, které má téměř stejnou územní rozlohu jako Česká republika, se celkový lov srnčí zvěře v uplynulých letech stabilně pohyboval kolem 280 000 kusů (v roce 2020 se v Rakousku ulovilo 285 610 kusů). Přitom poměrně velkou část rakouského území tvoří horské oblasti východoalpského masívu, kde je v mysliveckém hospodaření věnována pozornost především jelení a kamzičí zvěři a srnčí zvěř nehraje příliš velkou roli. Tak například podíl Tyrolska na celorakouské statistice lovu srnčí zvěře činil se v uplynulém roce pouze 5 %, přestože se rozlohově jedná o třetí největší spolkovou zemi.
Nejvíce srnčí zvěře se loví v severní a východní části Rakouska, to znamená v oblastech, které jsou z geografického hlediska porovnatelné s podmínkami v ČR.
Například ve spolkové zemi Dolní Rakousko, která sousedí s jižní Moravou a částečně i jižními Čechami, bylo v roce 2020 uloveno celkem 81 570  kusů srnčí zvěře.  To  je zhruba jen o 20 % méně, než kolik srnčí zvěře bylo ve stejném roce uloveno v celé České republice. Přitom ale rozloha této rakouské spolkové země odpovídá přibližně jedné čtvrtině území ČR. 
Podobné výsledky v lovu srnčí zvěře jsou dosahovány v Horním Rakousku, kde bylo v roce 2020 uloveno 79 132  kusů, přitom má tato rakouská spolková země s 11 982 km² jen poněkud větší rozlohu než Jihočeský kraj (10 057 km²).
Za zmínku také stojí, že mnoha honitbách, zvláště v severní části Horního Rakouska, se průměrně loví 10 až 12 kusů srnčí zvěře na 100 ha honební plochy. Přitom tyto výsledky lovu jsou zpravidla dosahovány dlouhodobě, což znamená, že se jedná o normální hospodaření se srnčí zvěří, které nevede ke snížení jejích početních stavů, neboť se stále ještě pohybuje v rámci reprodukčního přírůstku. 
Podobně jako v Rakousku je také v Německu lov srnčí zvěře v porovnání s Českou republikou velmi vysoký. Tak například v roce 2020 vykazovala spolková lovecká statistika 1 285 562 ulovených kusů, což je 12x více, než bylo ve stejném roce uloveno v ČR, přestože Německo má pouze 4,5x větší rozlohu.



Obzvlášť dobrou možnost ukázat, jak vysoký může být lov srnčí zvěře, aniž by to vedlo ke snížení jejích početních stavů, nabízí příklad Bavorska. V této německé spolkové zemi, která je s rozlohou 70 549 km² menší než Česká republika (78 870 km²), se výše lovu u srnčí  zvěře od začátku devadesátych let pohybovala trvale kolem 250 000 kusů a od roku 2009 přesahovala již 300 000 kusů. V posledních letech se dařilo lov ještě dále navyšovat a v roce 2020 bylo uloveno rekordních 352 906 kusů.
Přitom myslivecké hospodaření v Rakousku i Německu probíhá na stejném principu jako v České republice. Rozdílná je sice minimální velikost pro vlastní honitby, která činí v Rakousku 115 ha a v Německu zpravidla 75 ha, ale to zřejmě nemá na celkové výši lovu žádný zásadní vliv, neboť naprostá většina honiteb jak v Rakousku, tak i v Německu jsou honitby společenstevní, které mají mnohem větší výměry.  Například v Horním i Dolním Rakousku jsou téměř všechny společenstevní honitby větší než 500 ha a jejich výměry se nejčastěji pohybují v rozmezí od 1000 do 2000 ha.
Zvěř je možné lovit pouze v pevně stanovených dobách lovu, které jsou v jednotlivých spolkových zemích poněkud odlišné. Nikde není celoroční doba lovu pro srnčí nebo jiné druhy spárkaté zvěře (kromě černé zvěře), jako to bylo zavedeno v ČR od 1.1.2020 pro zvěř do dvou let věku. Příklad aktuálně stanovených dob lovu pro srnčí zvěř v Dolním a Horním Rakousku je uveden v připojené tabulce.
V obou těchto spolkových zemích se pohybují počty ulovené srnčí zvěře přibližně na stejné výši, i když doby lovu stejně jako zařazování srnců do věkových kategorií jsou odlišné.
Uvedené porovnání názorně ukazuje, že délka doby lovu není pro jeho výši tak rozhodující, jak by se mohlo zdát a jak se často oddůvodňují snahy o její prodloužení. Ty jsou patrné v současné době především v Německu a jako důvod se uvádí, že je nutné spárkatou zvěř více regulovat.
Proti těmto tendencím se však lovecké svazy snaží vehementně bránit s argumenty, že doby lovu již nyní trvají po většinu roku a jejich další prodlužování nepřináší co se týče regulace zvěře požadovaný efekt a dokonce spíše může problematiku škod ještě více vyostřit.
Na doložení toho, že delší doby lovu skutečně nemusí automaticky vést k vyššímu odlovu, může posloužit i příklad již zmíněného Bavorska, které vykazuje velmi vysoký a v celoněmeckém porovnání v přepočtu na plochu značně nadprůměrný počet ulovené srnčí zvěře, přestože má ze všech spolkových zemí nejkratší dobu lovu. V Bavorsku bylo v roce 2020 uloveno 5 kusů/1 km², zatímco celoněmecký průměr činil 3,6 kusů/1 km². 
V Rakousku ani v Německu nejsou pro honitby stanovovány normované stavy, ale v legislativě je striktně zakotvena povinnost udržovat únosné stavy zvěře. Rozhodujícím kritériem je přitom stav vegetace, čímž je rozuměno, do jaké míry je v daném prostředí zajištěna přirozená obnova lesa a jaký je rozsah škod. Na základě toho příslušné orgány veřejné správy potvrzují nebo případně i upravují plány lovu, které jim jsou předkládány uživateli honiteb ke schválení. Stav vegetace je přitom pravidelně posuzován podle stanovených postupů. Pokud je výsledkem prováděného monitoringu nadměrný okus nebo jiné škody a není to uživatelem honitby v předkládaném plánu lovu dostatečně zohledněno, příslušný orgán veřejné správy sám plán lovu navýší.
Co se týče holé zvěře, určují plány lovu minimální počet, který je nutné ulovit, ale přitom může být i překročen bez jakéhokoliv dalšího schvalování. Za nesplnění plánu jsou však uplatňovány sankce, které mohou být i velmi citelné.
Kromě postihů ze strany veřejné správy hrozí v případě prokázání škod i uplatňování jejich náhrady vlastníky honebních pozemků, což je pro uživatele honiteb další motivací pro to, aby plány lovu byly nastavovány tak, aby se pokud možno předcházelo problémům, a co je přitom hlavní, aby byly také skutečně plněny.