Časopis Myslivost

 
Po desetiletí byly činěny pokusy řešit tzv. problém stavů zvěře prostřednictvím stále delší doby lovu a stále se zvyšujícího odlovu. To ve smyslu teorie lesnické lobby „les před zvěří“, nářek této loby je stále hlasitější. Existuje však řešení?
První věc, kterou musíte udělat, je uvědomit si, s jakým problémem se vlastně potýkáte. Les a zvěř jako součást ekosystému spolu žijí bez problémů po tisíciletí. Problematické to začalo být, až když lidé do hry vnesli různé zájmy o využívání lesa. Samozřejmě v naší kulturní krajině je třeba usilovat o rovnováhu mezi lidskými zájmy o les, většinou hospodářskými, a potřebami zvěře a celé fauny. To zahrnuje mnohé, co lze podřadit pod nálepku managementu divoké zvěře.
 
Zrušení plánu lovu srnčí zvěře
 
Fakt, že lov je důležitým nástrojem managementu volně žijících živočichů by měl být vlastně nesporný. Současné diskuse o lese a zvěři se proto většinou točí kolem otázky, čí zájmy by měly mít vyšší prioritu. Ukázalo se, že prodlužování doby lovu, rekordní odlovy dosahované obrovským loveckým tlakem a zrušení všech biologicky citlivých nástrojů pro divokou zvěř tento problém nevyřeší. Jaké důsledky má zrušení plánu odstřelu srnčí zvěře a prodloužení doby lovu lze v Braniborsku vyčíst z mysliveckých statistik. Navzdory všem „nadějím“ se odlov srnčí zvěře nezvýšil, i když na podzimních naháňkách lze nyní „bez ohledu na věk a pohlaví“ zastřelit každý kus srnčí zvěře. Poměr pohlaví ulovené zvěře se posunul směrem k většímu počtu samčí zvěře.  A nyní se lov srnčat testuje nebo diskutuje už v srpnu. Lze takto vyřešit problém lesní zvěře? Pravděpodobně jen stěží.
Ve střední Evropě narozený kolouch váží kolem 1,1 až 1,5 kg. Do tří týdnů věku se hmotnost může zvýšit na něco málo přes 3 kg.
Podle zákona na ochranu zvířat musí být pro usmrcení zvířete rozumný důvod. Jestliže se v dnešní době často uvádí jako rozumný důvod a primární ospravedlnění ulovení kusu využitelnost uloveného kusu, pak je třeba si uvědomit, že srnčata ulovená v listopadu mají asi o 4 kg více (vyvržená) než ta ulovená v srpnu. Po listopadu mají hmotnosti tendenci mírně klesat a zůstávají přibližně na stejné úrovni až do jara, což je způsobeno snížením kvality pastvy mimo vegetační období. Už jen z tohoto důvodu by měla nejpozději do konce prosince skončit lovecká sezóna srnčí a další přežvýkavé spárkaté zvěře. Naši divocí přežvýkavci začínají kolem zimního slunovratu, bez ohledu na aktuální počasí, s anatomicko-fyziologickým procesem přeměny, jehož cílem je šetřit energii ve světle vzácné nabídky potravy. K dosažení tohoto cíle je důležitý odpočinek, tedy omezení pohybové aktivity. 
Lov a další rušení vedou v tomto období ke stresu a tím i ke zvýšené potřebě pastvy. Existuje na to řada studií. To, zda jelen stojí nebo je zalehlý, má velký vliv na spotřebu energie. Stojící srnec spotřebovává o 20 procent více energie než ležící. I drobné pohyby zvyšují energetický výdej o 100 procent. Hektické úhybné pohyby nebo dokonce útěk vedou k velké energetické spotřebě.

Potřeba energie závislá na činnosti
 
Denní energetická potřeba odpočívající, ničím nerušené srnčí zvěře je něco málo přes 4000 kJ. Při vyrušení a s tím spojeným zvýšením pohybové aktivity může energetická potřeba vzrůst až na 17 000 kJ. Tyto korelace jsou také velmi jasné, když se podíváme na průměrné hodnoty délky denního příjmu pastvy u srnčí zvěře. Od listopadu do března to je v průměru 190 minut denně. Jedná se o absolutně nejnižší hodnotu za celý rok, a jak se dalo očekávat, odpovídá tehdejšímu režimu úspory energie. V dubnu a květnu se po ukončení zimního ekonomického režimu hodnota zvyšuje na 314 minut, kterou překonává pouze hodnota za září a říjen s 335 minutami. Vysokou podzimní hodnotu lze interpretovat jako snahu o vytvoření energetických zásob před zimou ve smyslu prázdnin. Od června do srpna se srnci pasou 270 minut denně. 
Tato spíše odborně znějící čísla znamenají, že stresovaná zvěř kompenzuje vyšší energetickou náročnost zvýšením příjmu pastvy. A to v případě srnčí zvěře v lese neznamená nic jiného než vyšší škody zvěří. Jednoduchým receptem, jak minimalizovat poškození lesa od srnčí (a jelení) zvěře v zimě, je tedy nechat kusy na pokoji během této doby! 
Teprve v květnu, tedy po začátku vegetačního období, se hmotnosti opět zvyšují. Srnčí, které má po zimě vyčerpané zásoby energie, se vrhá na svěží zeleň, která raší především na volných plochách mimo les. Pokud jsou zahnáni lovem, musí utišit svůj hlad jinde, totiž v hustém porostu, kde lov není možný. Lov srnčí zvěře na nesprávných místech v dubnu vyvolává přesně ty škody, které zvěř způsobuje, a proto se „musí“ lovit tak brzy.
 
Pokud se tedy na problém prodlužování doby lovu podíváte čistě z biologického hlediska zvěře, srnčí obou pohlaví a všech věkových skupin by se obecně mělo lovit pouze od září do prosince. Zůstává otázkou, zda se takový koncept, který je z biologického hlediska zvěře rozumný, podaří prosadit.