Vážení přátelé myslivosti a milovníci srnčí zvěře, v prvním díle tohoto příspěvku jsem se věnoval biologickým zákonitostem parožního cyklu a uvedl některé faktory, které proces shazování parůžků výrazně ovlivňují. V této části se zaměřím na další klíčové faktory, které jsou příčinou časové disproporce v oblasti shazování parůžků.
Poruchy hormonální činnosti
Ve vztahu k shazování parůžků může docházet i k poruchám souvisejícím s nedokonale synchronizovanou souhrou hormonální činností. Tyto poruchy bývají velmi řídkým jevem a dochází k nim většinou u srnců ročních, kdy synchronizace a periodicita činnosti jednotlivých žláz k parožnímu cyklu není tak vyhraněna jako u biologicky starších ročníků. S největší pravděpodobností se srncům nesníží hladina testosteronu a nedojde k tvorbě demarkační štěrbiny, která poruší soudržnost parůžku s pučnicí.
Přehled termínů shazování u monitorovaných srnců
O nespolehlivosti tradovaných ukazatelů a individuálních odchylek v oblasti shazování parůžků nejlépe vypovídají přiložené grafy, které jsem sestavil na základě skutečného biologického věku jedince a přesného termínu shození parůžků.
Prohlédneme-li si pozorně graf jedenáctiletého srnce Honzy, zjistíme, že tento srnec shazoval parůžky ve všech letech na přelomu listopadu a prosince a zcela ignoroval učebnicově platné pravidlo o posunu shazování v závislosti na zvyšujícím se věku. Rozdíl mezi shozením parůžků v druhém a devátém roce života byl u tohoto srnce pouhé dva dny! V šestém roce shodil parůžky výrazně později (1. prosince), tedy až v době, kdy shazují srnci I. věkové třídy!
Pro pochopení všech souvislostí spojených s růstem a shazováním parůžků sděluji, že tento srnec disponoval fenomenálním parožním potenciálem. O tom svědčila skutečnost, že od třetího roku života až do svých devíti let produkoval parůžky v hodnotách zlaté medaile.
Na pozdním shazování se bezpochyby podílel i dobrý zdravotní stav srnce a průměry pučnic, které dosahovaly 37 mm.
Jak již jsem uvedl v minulém článku, pučnice mají zásadní vliv nejen na sílu a expresi parůžků, ale primárně na dobu, kdy srnec parůžky shodí. Čím jsou pučnice silnější, tím déle srnec parůžky na hlavě udrží. Je možné se domnívat, že pokud by měl Honza pučnice průměrově slabší, shazoval by parůžky podstatně dříve.
Skutečnost, že síla pučnice významně ovlivňuje termín shazování, dokládá graf trofejově nejsilnějšího srnce světa zájmového chovu – Jůlínka (223 b. CIC). Z důvodu silných pučnic, které dosahovaly průměrů 40 mm, shazoval tento srnec parůžky vzhledem k svému biologickému věku výrazně později.
Z přiložených grafů je také patrné, že k žádnému časovému posunu shazování v závislosti na věku jedince nedošlo a ani vysoký biologický věk srnců neposunul shazování parůžků na časnější dobu. Pokud by shazování parůžků u srnců mělo nějakou významnou souvislost s věkem, jak popisuje literatura, musely by mít grafy sestupnou tendenci a rozdíl mezi shazováním v druhém a sedmém roce života by měl být u monitorovaných srnců alespoň jeden měsíc.
Na dalším grafu je znázorněno shazování parůžků srnce Joklíka. Tento srnec, na rozdíl od Honzy a Jůlínka disponoval podstatně menším parožním potenciálem, což dokládají podstatně slabší pučnice (23 mm) a parůžky do hodnoty 85 b. CIC. Také u tohoto srnce k žádnému významnému posunu shazování v závislosti na věku nedošlo a parůžky od třetího roku života shazoval vždy s odstupem dvou dnů.
Zajímavým biologickým poznatkem je skutečnost, že ve druhém roce života shodil Joklík parůžky vzhledem k svému věku velice brzy (25. 10.) V tomto roce měl srnec následkem úrazu výraznou kontuzi bederní končetiny a tato skutečnost vedla k předčasnému shození parůžků!
A tak bych mohl pokračovat ukázkami desítek jiných grafů, které zcela výstižně dokládají, že shazování parůžků není ovlivněno pouze věkem jedince, ale primárně jinými faktory.
Případy předčasného shození parůžků u mladých srnců
Jak jsem uvedl v minulém článku, shazování parůžků není ovlivněno věkem, ale zejména zdravotním stavem jedince a jeho kondicí. Z toho vyplývá, že zdravý srnec v dobré kondici udrží parůžky na hlavě déle než srnec nemocný, zraněný, tělesně hendikepovaný nebo opakovaně stresovaný. Různá onemocnění či mechanická poranění kostry, resp. kontuze různých rozsahů a charakterů, se mohou významně promítnout do termínu shazování. Tyto skutečnosti výstižně dokládají snímky, na kterých jsem zachytil srnce z volnosti, kteří navzdory nízkému věku shazovali parůžky velice brzy. Oba srnci byli uloveni v polovině září a při manipulaci s tělem se parůžky od pučnice oddělily.
Potenciální příčinu předčasného shození parůžků jsem zjistil až při preparaci lebky. Jeden srnec trpěl otevřenou frakturou levé spodní čelisti, u druhého srnce jsem diagnostikoval aktinomykózu spodní čelisti a chudozubost. Na základě koprologického vyšetření exkrementu bylo navíc u trofejově slabšího srnce špičáka zjištěno nadlimitní množství plicnivek, bachorových a střevních parazitů. Tomu nasvědčovala i jeho nízká hmotnost po vyvržení, která dosahovala pouhých 10 kilogramů.
Mohu se domnívat, že pokud by tito srnci nebyli uloveni, parůžky by fyziologickou cestou během několika dní shodili. Případný pozorovatel by pak nabyl dojmu, že se jedná o biologicky starší jedince, kteří podle všech dosud platných pravidel a zákonitostí parůžky shodili. Skutečnost, že se jednalo o mladé, zdravotně hendikepované srnce, nikoho již nenapadne.
Případy srnců bez paroží
V souvislosti s předčasným shazováním parůžků je nutno uvést ještě jednu důležitou skutečnost. Velice často mi volají myslivci a popisují případy, kdy ulovili staršího srnce s nevyvinutými parůžky, resp. parůžky čerstvě shozenými. Tyto případy se většinou vztahují k letním měsícům (červenec, srpen), tedy převážně do období srnčí říje.
Lovec takového srnce je pak většinou hodnotitelskou komisí v rámci okresního hodnocení trofejí obviněn, resp. označen za pytláka, který ulovil srnce mimo zákonem stanovenou dobu lovu. Nezkušený a problematiku neznalý hodnotitelský komisař totiž vychází z předpokladu, že každý srnec v době lovu srnců má na hlavě nasazenou nějakou trofej. Pokud trofej nevidí, ale pouze lebku s prázdnými pučnicemi, okamžitě nabyde dojmu, že byl srnec uloven později (říjen, listopad, prosinec), tedy v době, kdy srnci parůžky shazují.
Lovec srnce pak bývá často perzekuován a nařknut z pytláctví. Jen za poslední tři roky znám několik desítek případů této patologické anomálie, jejíž lovci byli neprávem nařknuti z pytláctví.
Zásadní chybou v této oblasti je, že myslivci nepořizují věcnou fotodokumentaci. Pokud by dotyčný myslivec měl autentický snímek s čerstvě uloveným srncem ležícím na bujné letní vegetaci, nemohla by komise nic zpochybňovat a namítat. Autentický snímek přímo z „místa činu“, je totiž hlavním a jediným důkazem toho, že srnec byl uloven v zákonem stanovené době lovu srnců a nikoliv později.
Na doprovodných snímcích jsou zachyceny lebky srnců bez paroží, resp. nevyvinutými parůžky, kteří byli uloveni v průběhu června, července a srpna a jejíž lovci byli zcela neprávem nařknuti z potenciálního pytláctví.
Vysvětlení možné příčiny těchto patologických úkazů uvedu v následujícím článku v příštím čísle časopisu Myslivost.