Samozřejmě statistika je věc neúprosná a se zvýšeným počtem akcí roste počet rizik, a i někdy nešťastných případů. Nicméně platí, že se zásadně počet úrazů i tragických nehod při výkonu práva myslivosti dlouhodobě výrazně nezvýšil, a to i díky neustálé pozornosti a zdůrazňování bezpečnosti ze strany Českomoravské myslivecké jednoty a dalších subjektů. Upřímně řečeno, v rámci ochrany životů a zdraví účastníků není poučení o bezpečnosti na společných lovech nikdy dost.
Myslivecká Matice Bohemia uspořádala seminář k bezpečnosti při výkonu práva myslivosti za laskavé účasti z řad specialistů Police ČR, odborníků z oblasti justičně právní a samozřejmě mysliveckého střelectví. Z průběhu a vystoupení účastníků a diskutujících lze vyjmout některé konkrétní varující případy a případně zobecňující závěry, poznatky a poučení.
Bohužel ani uplynulé sezóny se neobešly bez nešťastných událostí.
Z příčin událostí lze provést určité zobecnění v několika skupinách.
První je výrazné a jednoznačné pochybení střelce, který se nechá strhnout loveckou vášní a při sledování zvěře zbraní s toužebným výstřelem vydá ránu tam, kam už by neměl.
Druhá by se dala nazvat souhrou nešťastných náhod.
Třetí kombinací obojího.
Čtvrtá skupina, která by měla spíše patřit do první, ale je svým způsobem specifická, a to je podcenění fyzikálních zákonitostí, podcenění balistických vlastností a dalších nebezpečí vyplývajících z vysokého výkonu střelných zbraní.
Pátá skupina, a to z hlediska důležitosti nikoliv na posledním místě, jsou organizační podmínky lovu. Jak nám bylo řečeno, v případě nešťastné události se vyšetřující orgány, a poté i trestní, velmi intenzivně zajímají organizací lovu, jak tam byly zajištěny předpoklady pro bezpečnou střelbu, jak byli střelci poučeni o bezpečnosti střelby a zda organizátor něco nezanedbal nebo nepodcenil. A bohužel častá zjištění jsou, že už při organizační stránce nebo rozestavení střelců nebyly dodrženy všechny předpoklady pro bezpečnost střelby.
Potom jsou dotazováni jak závodčí, tak i myslivecký hospodář odpovědný ze zákona, případně statutární zástupce pořádající organizace. Pro některé z nich jsou to velmi perné chvilky vysvětlování s rizikem trestu pro zanedbání některé povinnosti. V tomto postupu vidím značný posun oproti minulosti. Osobně se s tímto setkávám z vlastní zkušenosti soudního znalce, který je často vyzván k vyhodnocení vzniklé situace.
Účastníky semináře bylo uvedeno několik varujících příkladů. Nejčastější smrtelná zranění zapříčinilo hrubé zanedbání bezpečnosti střelcem. Například poslední dva smrtelné případy, které se přihodily, byly způsobeny tím, že střelec táhnul zamířenou zbraň po běžící zvěři a nevšiml si, že už míří do řady sousedních střelců. Vystřelil a zásah osoby, v jednom případě přímo do hrudi a ve druhém případě do zad, byl osudný.
Poznámka na okraj. Oběti neměly na sobě žádný reflexní prvek. Možná, že kdyby jimi byla vybavena, střelec by ji v periferním vidění včas zaznamenal a třeba výstřel zastavil.
Naštěstí dnes už téměř všude je povinnost všech účastníků mít na oděvech reflexní prvky a ti, kteří je nemají nemají, protože „jsou přece myslivci a ne popeláři nebo kašpárci“, nejsou k účasti připuštěni. I k této okolnosti ve finále vyšetřující a justiční orgány přihlíží.
V jiném případě, před několika lety, lovec vystřelil do křoví, domnívajíce se, že se tam pohybuje divoké prase, byl to ale člověk, houbař. Chybou střelce bylo, že vystřelil na řádně neobeznaný objekt, ale v tomto případě pochybil i organizátor lovu, protože podle vyšetřujícího orgánu, nezajistil informovanost veřejnosti o probíhajícím lovu.
Nebezpečná je také střelba proti komunikacím nebo jakékoliv zástavbě. Stal se případ, kdy střelec vystřelil na zvěř před řídkým křovím, za kterým vedla silnice, a přehlédnul a zastřelil náhodného chodce.
Jindy se jednalo o plouženou leč, jenže organizátor nezjistil způsob dorozumívání mezi levým a pravým křídlem. Pod terénní vlnou ztratili střelci přehled a jedno křídlo předešlo druhé. Nešťastnou schválností střelec na jednom křídle vystřelil, zvěř chybil, ale dráha střely byla terénem zbrzděna a pod terénní vlnou zasáhla jiného střelce.
Poslední případ postřelení se stal při lovu v kukuřici. Střelec střílel, aniž by měl dostatečný přehled, ale pochybil i organizátor, že vůbec povolil střelbu v hustém porostu kukuřice.
Nebezpečné jsou i odrazy střel. Je třeba si uvědomit fyzikální princip, že úhel odrazu se rovná úhlu dopadu. To znamená, že například pokud střelec vystřelí v úhlu 45° od řady střelců, zdánlivě tedy bezpečně, a střela se odrazí třeba od stromu, vrátí se ve stejném úhlu přímo do řady střelců. Někdy může dojít i k několikanásobnému odrazu střely, aniž by střela dramaticky ztratila větší část své energie. Takový případ končící smrtí zasaženého se stal před lety na Plzeňsku.
Zvláště náchylné k nebezpečným odrazům jsou jednotné střely do brokovnice S Bal Plastik. Střela se může snadno odrazit od kmene stromu, od větví křoví, které jsou zejména v zimě ztuhlé, od ledu nebo zmrzlé půdy, od kamene a od celé další řady předmětů a v zásadě neztrácí po odrazu mnoho energie. Střela po odrazu letí nekontrolovaně mimo původní směr střelby, kde po dopadu může způsobit nežádoucí důsledky.
K jednomu případu v jižních Čechách jsem byl přizván jako znalec. Zde došlo k odrazu střely, kdy se střela odchýlila od své původní dráhy pouze o asi 10° a sousednímu střelci přestřelila ruku. Poškozený stál za terénním valem, takže střelec, autor osudného výstřelu, neměl na souseda výhled. Podle šetření bylo chybou i rozestavění střelců, stáli s příliš malými rozestupy.
Kromě překážek, od kterých se dá odraz střely přímo předpokládat, existuje i řada dalších, kde odrazy existují, aniž by střelci věděli, že to je vůbec možné. Typickým příkladem je vodní hladina. Všichni známe tzv. „žabky“ hozených kamínků v ostrém úhlu k vodní hladině. Například v rakouském Tamswegu se pořádají střelecké závody ve střelbě do terče odrazem od vodní hladiny. Vojenské zkoušky prokázaly, že střela náboje 7,62x39 vystřelená ze SA vz. 58 pod ostrým úhlem proti vodní hladině je schopna po odrazu doletět ještě 1 km.
V mnoha případech je i chyba v nedostatečném poučení o bezpečnosti před vlastním společným lovem a zejména pochybení závodčích. Poučení o bezpečnosti před lovem by mělo být řádné a podrobnější, než ještě stále bývá zvykem. Vyšetřující orgány považují prosté a často používané poučení při nástupu typu „ … a dávejte pozor na bezpečnost střelby“, za naprosto nedostačující.
Účastníky lovu je třeba jednoznačně a jasně informovat o charakteru lečí, případných specifických terénních rysech, a to zejména, pokud jsou přítomní hosté, kteří honitbu neznají. Dále o způsobu lovu, systému rozestavění střelců, postupu honců, o dorozumívacích signálech, chování střelců po výstřelu, způsob nástupu na střelecká stanoviště a jejich opouštění po ukončení leče atd.
Velmi důležité je takto informovat účastníky nejen při nástupu, ale i na každém stanovišti by měl závodčí každému střelci při rozestavování zdůraznit kam se může střílet, kam ne, kde a kterým směrem stojí další střelci, odkud budou přicházet honci. Zdůraznit také pro střelce naprosto nekompromisní dodržení stanoveného místa a neodcházet či popocházet jinam ve smyslu „ale tam je lépe vidět“. Velmi dobré je také před naháňkami na jednotlivých stanovištích označit obě strany možných úhlů střelby barevným zvýrazněním například na kmenech stromů.
Jak je to v jiných zemích? Ve Finsku je před naháňkou předepsáno školení všech účastníků s promítáním plánu jednotlivých lečí, směru tlaků honců a postavení střelců. V některých spolkových zemích Německa je na společných lovech zase zakázáno střílet ze země, ale pouze z nízkých nezastřešených kazatelen. Střelec z nich má jednak lepší výhled na zvěř a také bezpečně střílí proti zemi.
Samozřejmostí je povinné vybavení oblečení reflexními prvky, pro střelce minimálně páskami nebo celými pokrývkami hlavy, pro honce reflexními vestami nebo celým výrazným oblečením. I u nás, většinou v soukromých honitbách, se už také objevují nízké posedy, které umožňují střelci dobrý přehled a bezpečnější střelbu ve větším úhlu proti zemi.
Jaká by tedy měla být pravidla bezpečnosti na společných lovech?
Samozřejmě především volit vhodné lokality pro leče, kde nemůže docházet střelbou k obecnému ohrožení k ohrožení honců, střelců vzájemně a případně dalších účastníků lovu. Především se jedná o místa pro střelce, aby měli dostatečný přehled pro bezpečnou střelbu a v žádném případě je nestavět v porostech, které to neumožňují.
Velmi důležitý je výběr závodčích. Měly by to být osoby, které nejenže „vědí kde se vyskytuje a nebo má přirozené spády zvěř“, ale především osoby odpovědné, uvážlivé a zkušené.
Někde, především u profesionálně vedených honiteb například u akciových společností, jsou předem určena stanoviště střelců a jsou i očíslována, kdy každý střelec už při nástupu dostává své číslo. Pokud určuje střelecké stanoviště závodčí, potom by měl velmi uvážlivě vybrat střelecká stanoviště, především z hlediska bezpečnosti a každému střelci jednoznačně určit směr střelby, a to výhradně s ostrým úhlem výseče možných směrů střelby k zabránění nebezpečných odrazů, případně ohrožení sousedů.
Přednostně je třeba volit směr střelby „z leče ven“, čímž se zabrání nebezpečnému tažení zamíření zbraní na běžící zvěř až do řady střelců.
Závodčí by měl také zohlednit, jakou zbraní a optikou (puškohled, kolimátor, ..) je střelec vybaven a jak vhodné pro střelbu je to či ono stanoviště z hlediska vzdálenosti a směrů střelby.
Častou chybou je jen ledabylé rozmístění střelců závodčím, nedostatečná informovanost střelce na stanovišti a zbrklý postup závodčího, který spěchá obsadit si „nejlepší“ místo.
Důležitá je dokonalá organizace celého lovu a vyplatí se před každým společným lovem mít poradu a neodbýt to jen „jako loni, vždyť to známe“. A to třeba i v souvislosti, že se v mnoha honitbách v důsledků kůrovcové kalamity zásadním způsobem změnily podmínky viditelnosti, vzdáleností, úhlů možné střelby, krytí střeleckých stanovišť atd.
Skupinu honců by měl vést zkušený vůdce k udržení vyrovnaného společného postupu.
Velmi důležité je stanovení jednoznačných dorozumívacích signálů pro honce i střelce, kdy signály troubením nemusí být slyšitelné v celé obsazené leči.
Někteří diskutující na zmíněné konferenci uvedli několik příkladů osobních zkušeností ze špatně vedených společných lovů, kdy jen šťastnou náhodou se nestala nehoda.
Byl uveden smutný případ, kdy nešlo o smrtelné zranění střelbou, přesto došlo ke smrtelné příhodě. Na střeleckém stanovišti postihla střelce srdeční slabost. Zmatkař a nezodpovědný závodčí nevzal střelce po řadě po ukončení leče a už spěchal na výřad a do hostince. Teprve tam kolegové zjistili, že jim někdo zřejmě chybí. Závodčí měl tak, jak střelce zaváděl na střelecká stanoviště, je zase rovněž odvést na místo nástupu. Možná by se podařilo tragédii zabránit včasným poskytnutím první pomoci a přivoláním rychlé lékařské pomoci.
Nebo osobně jsem se zúčastnil naháňky v údolí Vltavy, kde řada střelců postupovala souběžně s údolím. Část řady přímo v údolí, část na rovině na údolním zlomem. Samozřejmě vzájemná viditelnost těch, kteří byli „nahoře“ k těm, kteří byli „dole“, nebyla. Zazněla střelba a střely od sousedů nám létaly nad hlavami. Nám nezbývalo, než pohotově „zadaunovat“. Ač je to proti mysliveckým mravům, do druhé podobné leče jsem nenastoupil a počkal na ostatní v hostinci.
Doslova děsivé zážitky mám z jednoho spolku na Benešovsku, kde závodčím byl určen arogantní, ale o to víc neschopný člověk, takže rozestavění střelců například zvolil ve dvou rovnoběžných řadách vzdálených od sebe pouze 50 až 100 m, jako by to byla leč na drobnou zvěř a střílelo se jen brokem. Poučení střílet z leče ven je v tomto případě naprosto nedostatečné a chybné, protože se musí počítat i s tím, že se zvěř vyskytne v koridoru mezi střelci a může se stát, že se někdo nechá k ráně „strhnout“. Rozestavení střelců musí takové možnosti zcela eliminovat a rizika předpokládat.
Nebo v jiném případě závodčí postavil střeleckou linii do nebezpečného oblouku v nepřehledné smrčině. Střelec, domnívaje se, že střílí v bezpečném směru, by vlastně mířil na kolegu stojícího po obvodu oblouku. Přitom kousek dál byla přehledná lesní cesta. To rozum nebere a jen velkou šťastnou náhodou se nic nestalo. Jednoznačně by tedy do pozice závodčích měly být vybírány osoby skutečně uvážlivé, znalé místních podmínek a se schopností předvídat.
Věnování pozornosti bezpečnosti střelby na společných lovech není nikdy dost s upozorněním, že současné justiční prostředí, což vidíme na rozsudcích v poslední době, není přestupkům v oblasti myslivosti vůbec příznivě nakloněno, spíše naopak a jsou posuzovány daleko přísněji, než tomu bylo v minulosti.