ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

V revírech přátel

Myslivost 4/2022, str. 72  Oldřich Koudelka
Představujeme tradiční regiony Slovenska Dolný Zemplín
 
Nejvýchodnější tradiční region Slovenska tvoří tři okresy – Sobrance, Trebišov a Michalovce. Oblast se rozprostírá ve Východoslovenské nížině v povodí řek Latorica, Bodrog, Ondava, Topľa a Laborec. V minulosti řeky vytvářely jeden obrovský mokřad až po Tisu a jejich tok připomíná rozevřenou dlaň. Symbol pohostinnosti, vlídnosti a přátelství pro všechny, kteří sem s dobrým úmyslem přicházejí. Po pravdě řečeno, ne vždy tomu tak v minulosti bylo, ale ty časy jsou naštěstí dávno pryč.
Ale není to jen široširá nížina s nejníže položeným bodem Slovenska, kde u obcí Streda nad Bodrogom a Viničky protínají řeku dva železniční a jeden silniční most a nadmořská výška zde dosahuje pouze 94,3 metry nad mořem, ale na severu také prstenec Západních Karpat a Vihorlatských vrchů s romantickým Sninským kameňom, vytvářející úžasný ráz malebného regionu sousedícího nejen s regionem Abov a Horný Zemplín, ale rovněž na východě s Ukrajinou a na jihu s Maďarskem.
Relativní vzdálenost tohoto regionu od České republiky výrazně zkracuje dlouholeté povědomí o dvou nejvýznamnějších turistických lákadlech oblasti – slovenském moři Zemplínské Šíravě a Tokajské vinohradnické oblasti.
 
Zemplínská Šírava, v minulosti nazývaná Podvihorlatská sĺňava, je se svými třiatřiceti kilometry čtverečními druhou největší vodní přehradou na Slovensku podle plochy hladiny a třetí podle celkového objemu vody po Liptovské Mare a Oravské přehradě. Zajímavostí je, že před výstavbou vodní nádrže v letech 1961 až 1965 se na její ploše nenacházela žádná obec a prostor mezi budoucími rekreačními centry Hôrka a Medvedí hora využívala německá Luftwaffe v roce 1939 jako polní letiště při útoku na Polsko.
Dnes je východní část přehrady medzi obcemi Kusín, Hnojné a Jovsa zarostlá rákosem, což vyhovuje vodnímu ptactvu. Oblast je vyhrazena ornitologům jako chráněná studijní plocha o výměře více než šest set hektarů. Celkem je tu zaznamenán výskyt sto čtyřiceti devíti ptačích druhů, z toho sedmatřicet chráněných.
Kdysi mimořádně vyhledávaná dovolenková atrakce má bohužel jeden neblahý primát. Postupné znečišťování přehrady vypouštěním polychlorovaných bifenylů z chemičky Chemko Strážske do řeky Laborec zhoršilo kvalitu vody v přehradě natolik, že v roce 2013 byla Regionálním úřadem veřejného zdravotnictví v Michalovcích vyhodnocena jako nevhodná ke koupání.
 
Východoslovenská nížina sice nepatří mezi chráněné krajinné oblasti, ale i přesto se může pochlubit řadou chráněných přírodních lokalit, mezi něž patří přírodní rezervace Kašvár, Latorický luh, Tajba, Veľké jazero, Zemplínská jelšina či Zatínsky luh. Na jednom z mrtvých ramen řeky Bodrog byla vytvořena přírodní rezervace Boľské rašelinisko se vzácnou faunou a florou.

Dolny-Zemplin-Senne-rybniky.jpg

Pro vědecké účely slouží známá národní přírodní rezervace Senné rybníky – Senianske Ponds. Soustava byla vybudovaná v roce 1955 a postupně rozšiřovaná až do roku 1974. Je to rozsáhlá umělá vodní plocha nacházející se na migrační cestě tahu stěhovavých ptáků. A to i vzácných druhů, jako je například pisila čáponohá či rybák černý. Pro mnohé z nich je pouze místem odpočinku na dlouhé cestě, pro jiné ale i hnízdištěm. Je rovněž shromaždištěm většiny druhů divokých husí a kachen. Patří k mezinárodně evidovaným ornitologickým lokalitám.
V dolním toku Latorice a Laborce pak byla vyhlášena nová chráněná krajinná oblast Latorica, která zahrnuje soustavu mrtvých ramen těchto toků s přilehlým i lužními lesy s převažujícím dubem a loukami, které poskytují útočiště teplomilným obojživelníkům a plazům. K nejvzácnějším patří želva bahenní.
 
Nejen drobní živočichové a vodní ptactvo tvoří pestrou paletu fauny regionu Dolního Zemplína. V rozsáhlých lužních lesích, ale zejména v oblasti Vihorlatu a Zemplínských vrchů je bohatě zastoupena spárkatá zvěř. Trofeje nejpočetněji zastoupených srnců, ale rovněž jelenů, daňků, muflonů, divočáků, ale i šelem jako je medvěd, vlk, rys a kočka divoká tvoří již od roku 2003 primární část programové nabídky víkendových Zemplínských poľovníckych dňov, které se střídavě konají v Michalovcích, Trebišove a Sobrancích. Akce je atraktivní nejen svým pestrým kulturně společenským programem, ale umožňuje také statistická porovnání regionálního výskytu jednotlivých druhů zvěře v minulosti a dnes. Například z archívních literárních pramenů je známé, že v roce 1884 se v Zemplínské župě ulovilo pětapadesát kusů černé zvěře, zatímco v současnosti se na území tří obvodních poľovníckych komor Michalovce, Sobrance a Trebišov ročně loví přibližně dva tisíce kusů.
 
Poněkud zjednodušený, ale o to výmluvnější obrázek o fauně Dolního Zemplína je možné si utvořit při návštěvě přírodovědné expozice Zemplínského múzea v Michalovcích. Umístěno je v barokně klasicistním zámku šlechtického rodu Sztárayovců. Expozice na preparátech dvě stě čtyřiceti sedmi druhů ptáků a padesátky savců dokumentuje živočišstvo regionu podle charakteristických biotopů. Navíc v doprovodu jejich zpěvu a hlasů.

Dolny-Zemplin-Morske-oko.JPG
 
Jedním z nejkrásnějších přírodních zátiší na Slovensku, se zachovanou romantikou a přirozeným půvabem je Morské oko, po tatranském Štrbském a Veľkom Hincovom plese třetí největší přírodní jezero v zemi. V minulosti bylo nazýváno Blatto teich, Beskydské jazero, Remetské jazero či Veľké Vihorlatské jazero. Vzniklo mohutným sesuvem východního svahu Motrogonu a Jedlinky, který zahradil dolinu potoka Okna. Leží pod tisíc šest metrů vysokým Sninským kameňom, zaujímá plochu téměř čtrnáct hektarů a dosahuje hloubky až pětadvacet metrů.
Při trošce štěstí je možné v okolních bukových lesích spatřit jeleny, muflony, ale také vlky a výjimečně rysa.

Dolny-Zemplin-zamecek-Morske-oko.jpg

Ozdobou lokality je lovecký zámeček vybudovaný na břehu jezera v roce 1924 z podnětu grófky Gladys Vanderbilt – Széchenyi. Materiál na stavbu sem dováželi na „drevienke“, dubových žlábkových kolejnicích. Grófka, která pocházela ze slavné Páté avenue v New Yorku a za grófa László Széchenyiho, velvyslance ve Spojených státech, se provdala v roce 1908, dokonce v okolí založila jelení, srnčí a bizoní oboru. Tři bizoni sem byli dovezeni z prérií Ameriky a měli zmírnit nostalgii mladé grófky za rodným kontinentem. Místní netradiční zvěř nazývali „bavoli z Ameriky“. V oboře se choval i jelen sika, ale po smrti jejího manžela v roce 1938 chov zanikl a grófka se odstěhovala zpět do Ameriky. V současnosti se v roce 2005 nově zrekonstruovaný objekt využívá jako reprezentační lovecká chata Lesů Slovenské republiky, státní podnik.
 
Východoslovenské Sobrance mají pro lesníky a myslivce mimořádný význam, jelikož se zde v budově bývalé měšťanky narodila třináctého ledna 1923 jedna z nejvýraznějších osobností slovenského lesnictví a myslivosti prof. Ing. Dr. h. c. Miroslav Stolina, DrSc.
Celý život se aktivně věnoval aktuálním problémům v oblasti ochrany lesa, ať již před přemnožením kůrovce, škodami způsobenými zvěří či nadměrným suchem. Jeho návod na využití lapákové metody boje proti lýkožroutovi smrkovému se stal oficiální metodou. Od poloviny padesátých let až do konce let devadesátých se věnoval pedagogické činnosti, nejprve jako vedoucí katedry zoologie a ochrany lesa na tehdejší Vysoké škole lesnické a dřevařské ve Zvolenu, později jako emeritní profesor Lesnické fakulty a Fakulty environmentalistiky Technické univerzity ve Zvolenu a Lesnické fakulty České zemědělské univerzity v Praze. Jako hostující profesor působil na Lesnické fakultě Akademie Rolniczej v Krakově.
Byl členem vědecké rady Tatranského národního parku a poradních sborů národních parků Slovenský ráj a Šumava. Jeho učení o odolnostním potenciálu lesa se stalo průkopnickým pro širší kontinentální, ba dokonce celosvětovou nauku o moderní ochraně lesa. Byl mimořádně publikačně činný doma i v zahraničí. Příroda, les a zvěř byly jeho celoživotními láskami až do posledních dnů jeho života. Ihned po katastrofální kalamitě, která zpustošila devatenáctého listopadu 2004 Vysoké Tatry nabídl osobní odbornou angažovanost a pomoc při likvidaci následků orkánu. Žel, svůj slib nemohl dodržet, neboť devět dnů poté ve Zvolenu zemřel. Jako projev nesmírné úcty ke svému rodákovi a oblíbenému vysokoškolskému pedagogovi, lesníkovi, myslivci a vědeckému publicistovi, zdobí od září 2005 jeho rodný dům pamětní deska.
 
Oldřich KOUDELKA
Ilustrační snímky autor a Ivan KŇAZE

Zpracování dat...