ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Výživa srnčí zvěře - Správné principy přikrmování

Myslivost 12/2021, str. 22  Pavel Scherer
V tomto díle bych se rád cíleně zaměřil na další velice významné a nutričně hodnotné objemové krmivo pro srnčí zvěř, kterým je letnina.
 
Letnina
 
Jednou z velice atraktivních a preferovaných objemových krmiv, které poskytují srnčí zvěři významný zdroj živin, je letnina. Letninu můžeme definovat jako mladý letorost z olistěných dřevin a křovin, sušený v menších svazcích ve stínu a používaný k přikrmování spárkaté zvěře v zimním období.
Letninu je možné připravit z rozličných dřevin a křovin jako např. letorostů javoru, osiky, habru, jeřábu, jasanu, lísky, dubu, lípy, jívy, anebo také z letorostů maliníku, ostružiníku či kopřivy. V jarním období mají všechny výše jmenované porosty více či méně vyrovnanou nutriční hodnotu.
 
Včasná příprava letniny je nutností
 
Letnina kromě ostatních výživných látek obsahuje i velice cenné živiny v podobě minerálních látek a bílkovin. Její nutriční hodnota je však závislá od správného načasování přípravy, zejména od správného sušení a uskladnění.
Na přípravu letniny je z botanického hlediska dobré využít její optimální vegetační stádium, což je období od poloviny května do druhé poloviny června, maximálně však konce června, kdy je v preferovaných lístcích nejvíce výživných a využitelných látek. Výživovou hodnotu letniny z velké míry ovlivňuje také druh porostu, z kterého je letnina připravena, jeho botanické složení a zejména pak vegetační stádium, v době její přípravy.
Hned na úvod si neodpustím říci, že stejně jako u sena, málokterý myslivec umí letninu správně připravit a předložit. „Letniny“, které často vídám v honitbách zavěšené u krmelišť, nemají s hodnotnou letninou nic společného a vzhledem k zdravotnímu stavu zvěře, bych je vůbec zvažoval předložit. Pozdě připravené, špatně uskladněné, slunečními paprsky spálené, bez přirozené barvy a vůně! To jsou všechno letniny, které můžeme v našich honitbách v zimním období spatřit.
 
Správné principy přípravy letniny
 
Příprava letniny je oproti senu časově náročnější a vyžaduje více praktických zkušeností a znalostí. Správně připravená letnina se v naší myslivecké praxi velice dobře osvědčila, o čemž svědčí skutečnost, že ji srnčí zvěř dává přednost i před kvalitní vojtěškovou pící či jinými jetelotravními směskami s vysokým zastoupením preferovaných a využitelných lístků.
Největším nešvarem při přípravě letniny je skutečnost, že ji myslivci začínají připravovat velice pozdě, někdy až v druhé polovině vegetačního období. Mnohokrát jsem viděl myslivce, kteří z důvodu časového deficitu připravovali letninu v srpnu či dokonce začátkem října!
Ve vztahu k termínu přípravy letniny a optimální době její biologické zralosti mohu konstatovat, že pozdě připravená letnina je z výživového hlediska naprosto bezcenná a srnčí zvěř ji na základě smyslového posouzení obvykle nebere.
Významnou předností letniny je skutečnost, že po jejím zavadnutí nedochází k odrolování nutričně významných a preferovaných lístků.
Letnina musí být při jejím sušení zavěšena v menších svazcích ve svislé poloze, nejlépe na větraných půdách. Navrstvení letniny po jejím usušení na sebe tak, jak se to v myslivecké praxi často dělá, je z hlediska její významnosti a využitelnosti obrovskou chybou. Mám praxí ověřeno, že tímto způsobem uskladnění ztrácí letnina na atraktivitě a zejména její nutriční hodnotě. Na sebe navrstvená letnina vzdušnou vlhkostí brzy slehne, zvlhne, od středu se zapaří a začnou se na ní tvořit opticky neviditelné plísně a zdraví škodlivé mykotoxiny, které letninu výrazně znehodnocují. Letnina je pak v době jejího podání opticky nevábná, zmáčknutá jako „placek“, je mnohdy výrazně prašná a z nutričního hlediska naprosto degradovaná. Srnčí zvěř ji v tomto stavu pak odmítá brát.
Ve špatně uskladněné, na sebe navrstvené letnině si myši staví hnízda (zejména je-li uskladněna v příručních skladech přímo v honitbě) a letninu svými exkrementy a pachy výrazně znehodnocují. To je hlavní důvod, proč by měla být letnina zavěšena ve svislé poloze až do doby jejího podání.
 
Fyziologické vlastnosti letniny
 
V oblasti skladování je nutno si uvědomit fakt, že jednou z hlavních fyzikálních vlastností dřevin je jejich schopnost absorbovat vlhkost. Letnina je stejně jako ostatní dřevité hmoty hygroskopickým materiálem, to znamená, že má schopnost pohlcovat a udržovat svoji vlhkost v rovnovážné poloze, která je závislá na jejích vlastnostech a zejména okolní vlhkosti a teplotě. Z důvodu skutečnosti, že okolní teplota a vlhkost je proměnlivá, mění se integrálně s touto skutečností i vlhkost letniny. To samozřejmě platí v každém ročním období s ohledem na aktuální vlhkost vzduchu. Každý myslivec praktik ví, že v letních měsících je letnina pohmatem tvrdá, její lístky jsou křehké a lámavé, v podzimních měsících a je naopak pružná a elastická. Už jen tato fyziologická vlastnost reflektuje, že není dobré letninu vrstvit na sebe, ale je správné ji nechat volně „dýchat“ aby přirozeně „pracovala“, a to až do doby jejího podání.
 
Terénní krmivářský experiment č.1
 
V průběhu svého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře jsem v oblasti výživy provedl několik krmivářských experimentů. Cílem jednoho experimentu bylo zjistit, kterým olistěným porostům ve formě letniny dává srnčí zvěř přednost. Tento experiment jsem provedl v zimním období přelomu let 2010 a 2011, kdy se teplota vzduchu přes den pohybovala v mínusových hodnotách.
K tomuto pokusu jsem předložil letninu z bubu, javoru-babyky, lísky, lípy, osiky, jasanu, maliní a kopřiv. Po dobu experimentu jsem monitoroval celkem 18 kusů srnčí zvěře chovaných v šesti experimentálních výbězích. Do každého výběhu jsem od všech výše jmenovaných porostů zavěsil menší svazek ve formě letniny a sledoval, v jaké intenzitě a frekvenci budou jedinci letninu navštěvovat a konzumovat.
Výsledky experimentu byly velice zajímavé a přinesly velmi cenná a zajímavá zjištění. Zatímco v jenom výběhu jedinci preferovali více letninu z babyky, v druhém výběhu preferovali naopak letninu z maliníku, jejíž lístky zkonzumovali jako první. Ve třetím výběhu byla preferována více letnina z lísky a lípy a ve čtvrtém a pátém naopak zvítězila letnina z dubu.
Zajímavé zjištění bylo, že letnina z kopřiv a jasanu zůstávala vždy na posledním místě a byla konzumována teprve tehdy, když na ostatních dřevinách nezbyl jediný lístek.
Podobné experimenty jsem prováděl i u volně žijících jedinců ve volnosti. Mohu konstatovat, že všechny tyto terénní experimenty byly s velice podobnými výsledky.
 
Terénní krmivářský experiment č. 2
 
V roce 2015 jsem v oblasti preference výživy provedl další významný experiment, který v myslivecké praxi neměl obdoby. Stejně tak jako u experimentu provedeného v roce 2010 měl i tento ukázat, kterému druhu letniny dává srnčí zvěř přednost, vyhodnotit frekvenci odběru, chuťovou atraktivitu a charakterizovat letninu třemi stupni preference – vysoký, střední, nízký.
S přípravou letniny jsem začal 3. června 2015, tedy hned v první polovině vegetačního období. Na základě vlastního uvážení a nabytých zkušeností jsem vybral 13 nutričně nejvýznamnějších porostů, z kterých jsem letninu připravil. Letnina byla připravena z lísky, lípy, jasanu, dubu, habru, javoru (babyky), vrby, olše, topolu, bezu, maliníku, kopřivy a topinamburu.
Jejich atraktivitu a stupně preference jsem vyhodnocoval v osmi experimentálních výbězích a třech volných honitbách v rámci moravskoslezského kraje.
Výsledky těchto experimentů byly velice zajímavé a v oblasti výživy přinesly zajímavá a cenná zjištění. Z důvodu teplého zimního počasí roku 2015 jsem musel vyčkat, až teplota vzduchu padne pod bod mrazu. Při teplém počasí by totiž experiment neměl vypovídající hodnotu, neboť srnčí zvěř v klimaticky mírných zimních podmínkách, zejména s absencí sněhové pokrývky, dává přednost jiným krmivům než letnině. Navíc mám praxí ověřeno, že když letnina visí v honitbě delší dobu a je vystavena vlivu přírodních povětrnostních podmínek, exponenciálně s touto skutečností ztrácí na atraktivitě, vlhne, ztratí barvu a vůni a podnítí se rozvoj opticky neviditelných plísní a zdraví škodlivých mykotoxinů, které letninu nutričně degradují.
Terénní praxe jasně ukázala, že pokud letnina není zvěří zkonzumována bezprostředně po jejím předložení, tedy jako čerstvá a voňavá, zůstává pak obvykle viset nedotknuta až do jara. Z toho důvodu byl experiment posunout na leden 2016, tedy do doby, kdy se teplota vzduchu pohybovala v požadovaných mínusových hodnotách.
 
Vyhodnocení experimentu
 
Tento krmivářský experiment přinesl do myslivecké praxe velmi zajímavé poznatky a cenná zjištění. Výsledky ukázaly, že v honitbách, kde se cílevědomě a důsledně provádí péče o zvěř a zvěř se přikrmuje kvalitním jádrem formou ad libitum, jedinci se za letninou příliš neotáčí a chodí kolem ní bez povšimnutí.
Oba krmivářské experimenty jasně ukázaly, že když má srnčí zvěř jadrné krmivo k dispozici v neomezeném množství a stíhá si jím vykrýt všechny fyziologické a nutriční potřeby, předložené objemové krmivo odmítá brát.
Také je v tomto směru nutno vzít v úvahu skutečnost, proč v honitbách, kde se letnina tradičně nepřipravuje, zvěř na ní není zvyklá a nezná ji, ji odmítá brát. Tato skutečnost může být jednou z příčin, proč kolem ní chodí zvěř bez povšimnutí.
Jak nám ukazuje myslivecká praxe, srnčí zvěř je v tomto směru hodně nevyzpytatelná. To, co platí v jedné honitbě, nemusí platit v honitbě druhé a naopak. Zatímco v jedné honitbě jedinci letninu brali hned po jejím předložení (a to i navzdory tomu, že v bezprostřední blízkosti se nacházelo krmítko s kvalitním jádrem), v druhé honitbě kolem ní chodili doslova bez povšimnutí. V třetí honitbě začali jedinci letninu konzumovat teprve tehdy, když jim byl zamezen přístup k jadrnému krmivu. Z výsledků těchto cílených experimentů jasně vyplývá, že u srnčí zvěře se v oblasti preference výživy nedá nic paušalizovat.
 
Stupně preference na základě chuťové atraktivity
 
Výsledky těchto triviálních krmivářských experimentů zcela jasně ukázaly, že vyhodnocovaní jedinci mají v oblasti výživy rozdílné nutriční nároky, resp. rozdílné chuťové receptory a letninu, kterou preferuje jeden kus, nemusí preferovat kus druhý a naopak.
 
Zhodnotím-li oba krmivářské experimenty prováděné ve volných honitbách a experimentálních výbězích, mohu objektivně konstatovat, že v oblasti preference a chuťové atraktivity byla nejvíce preferovaná letnina z javoru babyky. Tato letnina „zmizela“ prakticky ihned po jejím předložení. Odpověď na otázku, proč zrovna babyka, můžeme hledat v tom, že letnina z javoru babyky má na základě senzorického vyhodnocení ze všech letnin nejpřirozenější (sytě zelenou) barvu a nejpříjemnější vůni. O skutečnosti, zda ji jedinci preferovali na základě těchto smyslových parametrů, můžeme jen spekulovat.
Na druhém místě se umístila letnina z lísky, na třetím letnina z dubu společně s habrem, následoval jasan, maliník, lípa, vrba, olše, topinambur a kopřiva. Na poslední příčce se umístila letnina z topolu a černého bezu. Letninu z posledně jmenovaných porostů mohu charakterizovat nejnižším stupněm preference. Z toho důvodu ji myslivecké veřejnosti nedoporučuji v oblasti výživy a péče o zvěř připravovat. Lístky topolu a bezu černého při fyziologickém vysychání výrazně tmavnou a u topolu lístky při mechanickém doteku opadávají. Zajímavá je ale skutečnost, že topol a černý bez ve formě přirozené vegetace srnčí zvěř velice ráda konzumuje, ovšem ve formě letniny ji ignoruje a chodí kolem ní bez povšimnutí.
Připojená tabulka zachycuje stupně preference rozličných druhů letnin v závislosti na chuťové atraktivitě a odběru.
Experiment přinesl kromě jiného i jednu velice zajímavou skutečnost. Pokud je letnina připravená z delších a členitějších větví olistěných porostů, jako např. z javoru, lípy nebo dubu, srnčí zvěř kromě preferovaných lístků ráda konzumuje i boční zdřevnatělé terminální výhonky do délky kolem 5 cm. Tyto koncové části jsou pro ni zřejmě chuťově atraktivní, a kromě tříslovin obsahují nutričně významné látky. Silnější, tvrdší a zdřevnatělejší části s větším podílem nestravitelného ligninu srnčí zvěř již nekonzumuje.
 
Správné sušení a uskladnění je nezbytnou nutností
 
Abych myslivecké veřejnosti dokázal, jak je důležité správné načasování přípravy letniny, resp. její sušení a uskladnění, udělal jsem v tomto směru několik cílených experimentů.
V době přípravy letniny na zimní období (začátkem června) jsem připravil šest objemově stejných svazků z letorostů javoru babyky. Dva svazky jsem zavěsil na větrané půdě, kde byl výrazně omezen přístup denního světla, dva svazky jsem zavěsil do stínu přístřešku tak, aby bylo zabráněno přímému dopadu slunečních paprsků, a dva jsem nechal účelově zavěšené na přímém slunci. Svazky jsem nechal na exponovaných místech přibližně 14 dní.
Na základě smyslového posouzení (barva, vůně, struktura a celkový vzhled) jsem vyhodnocoval a monitoroval kvalitu, resp. nutriční degradaci.
Po uplynutí tohoto časového limitu jsem svazky zavěsil vedle sebe a pořídil několik autentických snímků. Jsem přesvědčen, že doprovodný obrazový materiál má v tomto směru mnohem větší vypovídající hodnotu než psané slovo a nepotřebuje žádný komentář…
Když jsem tyto svazky předložil srnčí zvěři v zimním období ve volnosti, mohu objektivně konstatovat, že po letnině sušené a uskladněné na půdě se doslova „slehla zem“. Tato letnina byla zkonzumována ihned po jejím předložení.
Letnina sušená a uskladněná ve stínu přístřešku byla zvěří zkonzumována třetí den po jejím předložení a letnina sušená na přímém slunci zůstala viset netknutě až do jara.
Myslím, že tento terénní experiment zcela jasně reflektuje skutečnost, jak je důležité letninu správně sušit a uskladňovat.
 
Shrnutí nejdůležitějších zásad a poznatků
 
Na základě provedených experimentů mohu udělat jediný objektivní závěr. Srnčí zvěř v podstatě nepohrdne žádnou letninou, která je včas a správně připravena, dobře uskladněna a v pravý čas předložena! A z této skutečnosti je nutno v myslivecké praxi vycházet!
Ideálním místem pro sušení a uskladnění letniny jsou větrané půdy s omezeným přístupem denního světla. Letninu je nutné vázat do menších svazků a věšet tak, aby mezi jednotlivými svazky mohl proudit vzduch. V místě svázání se letnina fyziologickou cestou špatně dosouší, a proto je dobré při její přípravě dělat svazky optimální a přiměřené velikosti. V příliš velikých a objemných svazcích se může letnina od jejího středu snadno zapařit. Z myslivecké praxe mohu potvrdit, že na zapaření je nejvíce náchylná letnina z kopřivy, jejíž stonky obsahují nejvíce vody.
Délka nařezaných olistěných letorostů je při přípravě letniny velice individuální a podle druhů porostů může dosahovat od 50 do 120 cm.
Letninu je nejlépe sušit ve svislé poloze na větraných půdách, kde je výrazně omezen přístup denního světla. V tomto směru platí více než kdy jindy, čím větší tma při sušení a uskladnění, tím větší kvalita letniny! Mám experimentálně ověřeno, že letnina z tmavých půdních prostor je nutričně nejhodnotnější a srnčí zvěř by se po ní doslova utloukla!
Správně usušená letnina by měla mít šedě až sytě zelenou barvu (podle druhu porostu), její lístky musí být elastické a musí příjemně vonět.
Je třeba se zásadně vyvarovat sušení na přímém slunci, při kterém letnina ztrácí nejen všechny nutriční látky, ale zejména přirozenou barvu a vůni. Její lístky jsou opticky nevábné, jsou křehké, výrazně lámavé a drolivé. Takovou letninu srnčí zvěř nikdy brát nebude!
Za obrovskou chybu považuji i skutečnost, když je letnina připravována v druhé polovině vegetačního období. Obsah všech využitelných a nutričních látek v listech a terminálních výhoncích je již v tomto období výrazně snížen a jejich stravitelnost klesá v důsledku zvýšeného obsahu vlákniny.
 
Na samý závěr bych chtěl ještě sdělit, že velice opomíjenou, a přesto nutričně velice významnou letninu - z topinamburu. Vzhledem k obsahu významného polysacharidu inulinu působí velice dieteticky a má příznivé účinky na celý zažívací trakt. Pokud se olistěné stonky této rychle rostoucí rostliny včas a správně usuší, srnčí zvěř ji v zimním období velice ráda konzumuje.
Na doprovodných snímcích je zachycena správně připravená letnina z topinamburu a její konzumace jedinci v jednom experimentálním výběhu.


Pavel SCHERER
Tel. 724 218 513, www.scherer.cz
 
 
Stupně preference letniny v závislosti na chuťové atraktivitě a odběru
 Vysoký stupeň preference
 javor babyka, líska, dub, habr
 Střední stupeň preference
 jasan, maliník, lípa, vrba, olše
 Nízký stupeň preference
 topinambur, kopřiva, topol, černý bez

srnci-web-1.jpg
Správně připravená letnina je hodnotným a nutričně významným objemovým krmivem v zimním období. Srnčí zvěř ji dává přednost i před kvalitní vojtěškovou pící či jinými jetelotravními směskami s vysokým zastoupením nutričně významných lístků.

 
c-3-1.jpg
Na snímku jsou zachyceny letniny z javoru babyky a kopřivy, předložené srnčí zvěří v zimním období. Krmivářský experiment v oblasti preference objemových krmiv jasně ukázal, že srnčí zvěř nepohrdne žádnou letninou, která je včas a správně připravena, dobře uskladněna a v pravý čas předložena.

 
c-4-1.jpg
c-5-1.jpg
Letninu je nutno připravovat v první polovině vegetačního období (květen, červen), kdy je v preferovaných lístcích nejvíce výživných a využitelných látek a letorosty nejsou zdřevnatělé. Na snímcích je zachycen stav letniny v květnu – nahoře a stav letniny v červenci – dole.

 
c-6-1.jpg
Ideálním místem pro sušení a uskladnění letniny jsou tmavé větrané půdy s omezeným přístupem denního světla. Letnina musí být zavěšena ve svislé poloze v menších svazcích a kolem nich musí proudit vzduch.

 
c-7-1.jpg
c-8-1.jpg
Otevřené přístřešky či různé pergoly nejsou vhodným místem pro sušení a uskladnění letniny. Intenzivním působením denního světla a slunečních paprsků ztrácí letnina na atraktivitě a preferované lístky ztrácí přirozenou barvu a vůni, jsou opticky nevábné, výrazně lámavé a drolivé. Na základě smyslového posouzení srnčí zvěř takovou letninu nebere.

 
c-9-1.jpg
c-10-1.jpg
Terénní experiment z volnosti provedený v prosinci, při kterém bylo předloženo osm druhů letnin. Letnina byla zkonzumována šestičlennou tlupou srnčí zvěře do jednoho týdne od jejího předložení. Letninu je srnčí zvěři nutno předložit v optimálních klimatických podmínkách, kdy teplota vzduchu padá pod bod mrazu.

 
c-11-1.jpg
c-12-1.jpg
Na snímcích je zachycen cílený krmivářský experiment z volnosti, na jehož bázi bylo možné vyhodnotit frekvenci odběru a chuťovou atraktivitu letnin a charakterizovat ji třemi stupni preference – vysoký, střední, nízký. Exponované krmeliště navštěvovala osmičlenná tlupa srnčí zvěře. Letniny byly zkonzumovány do pěti dnů po jejich předložení.

 
c-13-1.jpg
c-14-1.jpg
Krmivářské experimenty provedené v různých zimních měsících ukázaly, kterým letninám dává srnčí zvěř přednost. V experimentálních výbězích bylo předloženo 13 druhů letnin (zleva černý bez, dub, javor babyka, líska, lípa, olše, habr, jasan, vrba, kopřiva, maliník, topinambur) Bezprostředně po předložení jedinec nejprve senzoricky vyhodnotí její kvalitu a atraktivitu a posléze přistoupí ke konzumaci.

 
c-16-1.jpg
c-17-1.jpg
Jedinci vyhodnocují letninu na základě smyslového posouzení (barva, vůně, struktura a celkový vzhled)

 
c-18-1.jpg
Experiment ukázal, jak důležité je správné sušení a uskladnění letniny. Na snímku je pro demonstraci zachycena nutriční degradace javoru babyky v závislosti na sušení a uskladnění. Svazek letniny (vpravo) byl uskladněn v optimálních podmínkách tmavé větrané půdy, svazek letniny (uprostřed) byl uskladněn ve stínu přístřešku a svazek letniny (vlevo) na přímém slunci. 

 
c-19-1.jpg
c-20-1.jpg
Na snímcích je zachycena nutriční degradace letniny černého bezu a topolu v závislosti na vysychání. Navzdory skutečnosti, že byla letnina správně sušená a uskladněná, lístky této dřeviny výrazně zčernaly.

 
c-21-1.jpg
Velice opomíjenou a přesto nutričně velice významnou a vydatnou je letnina z topinamburu. Působí dieteticky a má příznivé účinky na celý zažívací trakt.
 

 

Zpracování dat...