ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Srnčí vábnička Nordik Pro Roe

Myslivost 12/2021, str. 76  Josef Drmota
Těsně před letošní sezónou lovu srnců se mi dostala do rukou nová vábnička pocházející od švédské firmy Nordik. Jedná se o pokračovatelku veleúspěšného typu Nordik Roe. Dovozcem těchto pomůcek je pro českou republiku firma Nordik Predator, jejímž majitelem není nikdo jiný než známý vábič zvěře Pavel Kumžák.
Nezastírám, že se Pavlem známe již celou řadu let, během kterým mi nejen vštípil některé zásady vábení, ale především poskytl k testování řadu produktů, jejichž popis mohou čtenáři nalézt v archivu našeho časopisu. Po nabídnutí horké novinky jsem samozřejmě nezaváhal ani na okamžik.
Netvrdím, a nikdy jsem netvrdil, že jsem dobrý vábič nebo že vábit umím. Nemám pro to zejména sluchové dispozice. A v podstatě ani trpělivost. Nicméně se o to pokouším. Sám sebe se proto občas ptám, proč si Pavel pro testování některých produktů vybral zrovna mne. Pravda se skrývá zřejmě právě v tom, že nejsem žádný přeborník. Jen tak dokáže potvrdit, že se jím nabízené produkty hodí do rukou opravdu širokého spektra myslivců, kteří se nebojí trochu experimentovat.

pro-roegrande-1.jpg
 
Vábení a Nordik Pro Roe
 
Vábení srnčí zvěře je teoreticky dostatečně popsaná záležitost. Z tohoto důvodu zmíním na úvod snad jen jednoduché vysvětlení, jak k danému problému přistupuji.
Základem je samozřejmě výběr vhodného místa, kde lze předpokládat výskyt zvěře, dobrý kryt vábiče a zejména směr větru, který musí vát do otevřeného terénu. Právě sem totiž srnec přichází nejčastěji.
Po zaujmutí stanoviště zachovávám pár minut nečinnosti pro uklidnění okolí. Následně vábím v několika slokách oddělených od sebe pauzou asi pět minut. Po celou dobu bedlivě sleduji prostor. Hodlám-li lovit, mám zbraň v pohotovosti.
Po ukončení vábení setrvám na místě asi patnáct minut, protože zejména starší srnci přicházejí velmi zvolna, často postávají na okraji krytiny a jistí. Po ukončení vábení odcházím na další stanoviště. Vábit lze v plné říji během celého dne, i když nejúspěšnější je samozřejmě ráno a podvečer.
První sloka se skládá z krátkých kontaktních písknutí „pi-pi-pi-pi-pi“. Po ní přidávám mezi tyto tóny delší „…pí …“, případně známé „…píjá….“.
Kratší a delší písknutí různě střídám. Tuto kombinovanou sloku zopakuji. Nedostaví-li odezva, doplňuji sekvence o vřískavější hlas, tzv. geschreck, případně na závěr intenzívnější zvuky častěji zopakuji. Tóny můžeme různě střídat a kombinovat, nejhorší je monotónnost našeho projevu. Zájemce o přesné znění si dovolím odkázat na bohaté internetové zdroje a zvukové záznamy.
 
Vábnička Nordik Pro Roe je jednoduchá, tvořená dvojicí plastových jazýčku, které stiskneme zuby a středně silně mezi ně foukneme. Jako ostatní výrobky uvedené firmy je dostatečně robustní, odolná proti namáhání i nečistotám. Významným usnadněním jsou výrazné zářezy určující místo pro přiložení zubů. Díky tomu i bez hudebního sluchu bez problémů poznáme, kde vyloudit hlas srnčete, mladé i starší srny.
Vábnička má oproti svojí předchůdkyni poněkud syrovější, lehce drnčivý zvuk, který nezní jako typické jednoduché písknutí. Podle mého spíše připomíná zvuk lístku trávy stisknutého v dlaních.
Zvuk je poměrně hlasitý, proto je lepší vábničku při pískání ukrýt v sevřených dlaních, případně nacvičit tlumení částečným překrytím otvoru pro výstup vzduchu, který je umístěný na horní linii těla vábničky.
 
Provést vypovídající test podobné pomůcky je vždy poněkud ošidné a výsledky mohou být zatíženy subjektivní pocity a místními podmínkami, stejně jako požadavky, které na výrobek klademe. Z tohoto důvodu provedu v následujícím textu opravdu podrobný popis jednotlivých situací a nechám na úvaze čtenáře, aby si závěr učinil sám.
Pro porovnání jsem se k vábení vybavil kromě nové vábničky i starším, již vyzkoušeným typem Nordik Roe s tím, že nebudu-li úspěšný s testovaným produktem, pokusím se jeho kvality „shodit“ případným pozitivním výsledkem vábničky starší. Že tato strategie nebyla v podstatě potřeba, zjistí čtenáři následně.

IMG_20210817_222713-1.jpg
 
Praktická zkouška
 
Ze zkušenosti dobře vím, že vábit v našich podmínkách Vysočiny v nadmořské výšce kolem 550 metrů nemělo žádný rok valný smysl dříve než 31.7., a to ještě jen v těch nejlepších letech. Ne že by se před tímto datem u nás nevyskytovali srnci ve společnosti srn nebo že by se ojedinělé projevy říje neobjevily. Nicméně před příchodem prvního srpnového týdne to nikdy nebyla ta pravá „pískavá“ srnčí říje. A letošní rok v tomto směru nebyl výjimkou.

První, jenom „cvičnou“ zkoušku s vábničkou, jsem absolvoval 1.8. ráno po rozednění poblíž louky ležící mezi lesem a polem kukuřice. Jedná se o dobré stávaniště srnčí zvěře, kde je výskyt srnců různého věku téměř stoprocentní.
S příchodem světla jsem na otevřeném prostoru skutečně zaregistroval dva jedince, které jsem následně odhadl na třetí a druhou věkovou třídu.
Po zapískání první krátké sady reagoval starší srnec pozvednutím hlavy a jistil směrem k mému stanovišti. Po druhé sadě zkrátil původní vzdálenost sto padesát metrů na zhruba stovku a dál bral v klidu paši. Mladší srnec na pískání vůbec nereagoval a v klidu táhl směrem ke kukuřici. Situace se nezměnila ani po použití staršího typu vábničky. Situaci jsem proto bez zbytečného překvapení vyhodnotil jako „málo zralou“ a dál ve vábení nepokračoval.
 
Dne 2.8. jsem se večer přesunul k jiné louce, tentokrát situované v táhlém údolí mezi lesem a polem pšenice. Asi hodinu před tmou z lesa vytáhl dospělý srnec, který střídal paši s evidentním náznakem hledání a pohyboval se ve vzdálenosti asi dvou set metrů směrem k poli.
Po zavábení zareagoval větrníkem u země a v šikmém směru odběhl do okraje pole, aby se objevil o padesát metrů blíž. Po druhé sadě zmizel stejným způsobem v lese, aby se o padesát metrů opět přiblížil. Tentokrát rychle přesadil přes otevřený prostor do pole. V dalším přeběhu byl opět blíž a přetáhl zpět do lesa, tentokrát definitivně. Na zintenzívnění vábení nereagoval.
 
 
Dne 3.8. jsem odjel za kamarádem na krátkou dovolenou. Protože se jeho honitba nachází v níže položených oblastech, vzal jsem vábničky s sebou. Ani tady ale nebyl výrazný ruch patrný, na již sklizených polích panoval klid. Zavábit jsme se pokusili večer. Napoprvé jsme zvolili výběžek pole mezi lesem osetý ovsem. Obilí bylo ovšem velmi nízké, zvěři nemohlo poskytnout žádný podstatný úkryt a z lesa žádná reakce nepřišla ani při vystřídání vábniček. Druhé obdobné stanoviště nám narušil příchod skupiny turistů.
Vzhledem k blížící se bouřce jsme se začali přesouvat k domovu, když nás upoutal kus srnčí zvěře stojící v obilí. Vystoupili jsme z auta a ve velmi provizorních podmínkách zaujali stanoviště hned vedle silnice. Jediný pouze teoretický kryt zde poskytoval okraj naskládaných kulatých balíků slámy, o který jsme jednoduše opřeli a snažili se přečíst situaci. V přilehlém obilí se nacházeli celkem čtyři srnci, vějířovitě rozestoupení po poli. Nejvzdálenější, kterého jsme nakonec přečetli jako ročního špičáka, byl asi pět set metrů. O sto metrů blíž se nacházel dvouletý šesteráček a na jeho úrovni šesterák druhé věkové třídy. Zcela vpravo pak stál dospělý šesterák hrubšího tělesného rámce. Mezi jednotlivými srnci byl rozestup minimálně sto metrů.
Protože se bouřka kvapem blížila, nezatěžoval jsem se žádnými obvyklými pravidly a zavábil poněkud ostřeji hned od první sady. Roček reagoval okamžitě. Z pěti set metrů (!) vyrazil směrem k nám. Smůlu měl ale v tom, že křížil dráhu šesteráčka, který se na něj vyřítil a odehnal.
Oba starší srnci reagovali zvednutím hlavy a jištěním. Mladší se následně začal pozvolna přesouvat naším směrem, přičemž jej na první pohled více než vábení zaujal vzdálený souboj kolegů. Starý srnec evidentně dobře věděl, o co se jedná, a začal nás zvolna obcházet, aby se dostal „pod vítr“. Zkrátil tak sice vzdálenost, nicméně zmizel v přilehlém zarostlém železničním náspu, do něhož táhl vítr. Více jsme jej samozřejmě nezahlédli.
Pokusil jsem se přilákat ještě blíž druhého šesteráka. Na vábení reagoval váhavě a po chvíli zmizel v terénní nerovnosti. Jak jsem se přesvědčil po vystoupení na balík, popošel minimálně o sto metrů blíž, nicméně podivnému dění evidentně nedůvěřoval a nepřesvědčil jsem jej ani intenzívním pískáním. Na to však zareagoval dvouletý šesterák, který se začal svižně vracet ze vzdálenosti určitě za hranicí šesti set metrů. Neomylně mířil směrem k našemu provizornímu úkrytu.
Pro povzbuzení jsem mu „přidal“ opravdu intenzívní sloku a pak ještě další. Když opustil pole a vytáhl na volný prostor, popohnal jsem ho ještě několika klidnějšími tóny. Svůj omyl poznal teprve asi na padesát metrů od nás, kde strnul a po chvíli s bekáním odskočil.

InkedIMG_20210808_171749-kopie_LI-1-1.jpg
 
Dne 5.8. jsem se vrátil domů a hned vyzvídal, jaká je situace. Samozřejmě se mi dostalo ujištění, že říje už „jede“. V polích byl nicméně klid a vše se naplno evidentně ještě ani zdaleka nerozjelo. Večer jsem se přesto „utrhl“ na poslední chvíli ven.
První stanoviště jsem zvolil uprostřed paseky na vrcholu terénní vlny za vyvráceným pařezem. Paseka byla bohatě zarostlá třtinou a obklopená podkovou houštin. I přes několik slok a střídání vábniček jsem odešel bez odezvy.
Na druhé stanoviště v kraji nové paseky o rozměrech asi dvě stě krát sto metrů jsem došoulal průsekem mezi smrkovou tyčkovinou a zůstal stát u krajního stromu. První krátká sada byla bez odezvy, po druhé za mnou zapraskaly větve a srnec mi téměř skočil na záda. Přečíst jsem ho bohužel nedokázal, protože s bekáním odběhl.
Šeřilo se, nicméně jsem zkusil ještě několik slok bez viditelné odezvy. Když jsem však začal balit a chystal se k odchodu, odskočil náhle s bekáním na opačném konci paseky silný šesterák, kterého jsem, nehybně stojícího mezi stromy, dříve nezahlédl.

InkedIMG_20210808_171919_LI-1.jpg
 
Dne 6.8. jsem vyrazil na další test v odpoledních hodinách. Jako první stanoviště jsem zvolil vrcholek bývalého lomu s výhledem do paseky zarostlé třtinou, v níž byly prosečené řádky kolem odrůstajících sazenic. Hustá smrková krytina uzavírala prostor ve vzdálenosti asi sto metrů. Odpískal jsem bez úspěchu celou sadu postupně na novou i původní vábničku a odcházel se smíšenými pocity.
Druhým stanovištěm byla opět výrazná terénní vyvýšenina, tentokrát s výhledem na rozvolněný dubový porost s bohatým bylinným patrem a navazujícími krytinami. Radost mi po příchodu zkazil stroj čistící na jednom z úpatí paseku. Nicméně jsem si řekl, že to alespoň zkusím. Již po první sérii se z druhé strany kopce ozvalo typické funění srnce. Teritoriální šesterák na vrcholu sil mne obcházel asi v padesátimetrové vzdálenosti ve snaze dostat se pod vítr. Ostrý zvuk přicházející od stroje ho náhle zarazil, srnec pohlédl daným směrem, chvíli jistil, a pak odskočil do krytiny. Přidal jsem mu několik táhlejších písknutí zakončených jedním naříkavějším. Zpátky byl během vteřiny a vzdálenost zkrátil na třicet metrů. Jakmile přečetl on mne, zanadával a zmizel.
Za třetí stanoviště jsem si vybral otevřený nízký posed na okraji paseky s pozůstatky dubů a modřínů. Z několika stran ji obklopovala krytina v podobě koleček a pruhů smrkových náletů. První série zvuků byla bez odezvy. Během druhé se mi za zády ozval lomoz a mladý vidláček se doslova přiřítil pod vítr na necelých deset metrů. Svoji chybu ale poznal velmi rychle.
 
Tentýž den večer přešlo několik intenzívních přeháněk a do honitby jsme se dostali až asi hodinu před setměním. Bylo jasné, že stihneme maximálně jedno stanoviště. Na vybraném místě jsem si však již příchodem zradil dva starší srnce a nezbylo, než se narychlo přesunout o několik stovek metrů dál. Věděl jsem zde o silném teritoriálním srnci, kterého jsem si chtěl ještě jednou prohlédnout.
Po zaujmutí stanoviště jsem začal vábit ve výše popsaném schématu s postupným zvyšováním intenzity. Pan domácí se nechal prosit až do úplně poslední série, během které jsem jej zaslechl přicházet z přilehlé houštiny. Ve vysoké třtině však byly vidět pouze horní poloviny skutečně impozantních výsad. Srnce jsem přivábil pod třicet metrů, nicméně zde zůstal tiše v krytu, jak to dělají starší zkušení jedinci, stát po dlouhé minuty. Žádné další zvuky jej nevyprovokovaly a nepohnul se ani po výměně vábničky za starší typ.
Ve finále mne napadla malá lest. Opatrně jsem se sehnul, zvedl suchý klacek a na nejbližším kmínku lehce „zastrouhal“. K tomu jsem přidal nenápadné hrabánkování. Zvuky stačily k tomu, aby se srnec přesunul do volnějšího prosečeného řádku a ukázal se v celé kráse.
 
Dne 7.8. jsem vyrazil vábit v pozdním odpoledni na kazatelnu stojící poblíž protáhlé louky na hraně vrb, rákosu a buřeně zarůstajících údolí potoka. Po prvních klidných sériích následovala dvě intenzívnější seskupení. Po nich vytáhl od potoka ve vzdálenosti asi čtyři sta metrů silný šesterák a lehkým klusem se po hraně porostu blížil. Dvakrát jsem jej musel pobídnout lehkým písknutím. Podařilo se mi jej přilákat na sto metrů, pak odbočil do louky a popocházel směrem k horizontu. Na další vábení reagoval pouze jištěním, evidentně se mu nelíbila moje pozice nad terénem.
Druhé stanoviště jsem zvolil v zarůstající pasece na vrcholu terénní vlny. Za perfektní kryt mi posloužily větve padlého dubu. Klidná série vyzněla opět na prázdno. Po ostřejším zapískání se v přilehlém svahu objevil mladší šesterák, kterého se mi za opatrného pobídnutí podařilo přilákat za záda na asi osm metrů.
 
Závěrem
 
S uvedenou vábničkou jsem v následujících dnech získal ještě několik podobných zážitků, které se v hrubých rysech víceméně opakovaly a není tedy nutné vše znovu popisovat. Přivábil jsem na ni různé srnce, od mladíků až po vyspělé šesteráky. Přestože jsem protentokrát nezavršil úspěšné vábení výstřelem, zařadila se uplynulá říje během posledních let s ohledem na vábení mezi ty vydařenější.
Prosím laskavého čtenáře, nechť uvedený, ničím opravdu nepřikrášlený popis prvotních zkušeností s novou srnčí vábničkou Nordik Pro Roe, nebere v žádném případě jako návod k tomu, jak vábit. Stejně tak nechť v něm prosím nespatřuje líčení enormních schopností vábiče.
Je pouze dokladem toho, že uvedený produkt opravdu funguje. K jeho podpoře nutno navíc dodat, že funguje-li v mých rukou, není nejmenší důvod, aby nefungoval v rukou kteréhokoliv jiného myslivce.
K celé kupě vlastních zážitků v té příští srnčí říji vám s Nordik Pro Roe přeji upřímné: Lovu zdar!

Josef DRMOTA

Zpracování dat...