Časopis Myslivost

Kamzičí zvěř v Jeseníkách v roce 2021

Myslivost 6/2021, str. 38  Jiří Pecháček
Je fascinující pozorovat kamzíka, jak se pohybuje po sotva deset centimetrů širokých skalních římsách a jen tak mimochodem se drbe zadním během za slechem, nebo sledovat akrobatické výskoky kamzíčat, dovádějících při společných hrách. Koho potká štěstí, aby něco takového zažil, nikdy na tu nádheru nemůže zapomenout.
Půvab a jedinečnost této zvěře je jeden z mnoha důvodů, proč by kamzíci měli v Jeseníkách zůstat. Starost a péči o přírodu může nařídit zákon, ale každé takové a podobné setkání je mnohem účinnější, protože přináší nejen lesákům a myslivcům, ale všem milovníkům horské přírody a turistům radost a unikátní zážitky, které posilují i celkově pozitivní vztah k přírodě. Málokdy se totiž veřejnost může setkat s jeleny, srnci a jinou zvěří, protože žijí většinou pod rouškou noci. Kamzičí zvěř je zvěří denní, a tak s troškou štěstí může setkání s ní se stát člověku zážitkem na celý život.

Kamzici-1.jpg
 
Historie kamzičí zvěře v Jeseníkách, neboli vztah člověka k nim, prošel několika obdobími. Obdobím dovozu a práce s ní, aby se dokázala aklimatizovat, obdobím velmi přísného chránění, v dalším období s ní začal člověk myslivecky hospodařit, následovalo těžké období temna a naštěstí následuje období opět správného mysliveckého hospodaření, které trvá dodnes, ale musí se tento správný vztah člověka ke kamzičí zvěři hlídat.
 
S myšlenkou vysazení kamzíků v Jeseníkách přišli osvícení lesáci v roce 1910, i když se o této možnosti hovořilo již okolo roku 1870. Arcivévoda Evžen Řádu německých rytířů, tehdy se sídlem v bruntálském zámku, projednal tento nápad s císařem Františkem Josefem I., kterého nápad zaujal a následně dal souhlas s odchytem kamzíků ve svém revíru v Alpách u Mürztegu, v údolí potoka Tebriny a celou akci zaplatil.
Prvních pět kamzíků bylo do Jeseníků transportováno v únoru 1913. Kamzíci byli zpočátku chováni v obůrce na Suti, vybudované mezi Hvězdou a Ovčárnou. V roce 1924 byla obůrka otevřena a do volné přírody bylo vypuštěno jednadvacet kamzíků.
K vysazení kamzíků se v roce 1927 přihlásilo také vratislavské biskupství, dovezlo kamzíky rovněž z Alp, a po aklimatizaci v obůrce ve Vidlích vypustilo do volné přírody v roce 1939 rovněž stejný počet kusů této zvěře.
 
Kamzíci až do roku 1960 prokázali, že mají v Jeseníkách vhodné podmínky pro život, neboť jejich početní stavy stoupaly. Kamzičí zvěř v Jeseníkách zdomácněla a všichni ji intenzivně chránili. Podle pamětníků si nikdo nedovolil upytlačit kamzíka.
Trvalo téměř půl století, než stoupl stav kamzičí zvěře k číslu přibližně osm set kusů. Od roku 1960 se kamzíci stali předmětem zájmu podniku Státní lesy. Bylo zjevné, že s kamzíky bude nezbytné začít myslivecky hospodařit, tedy odborně regulovat jejich populaci.
Po téměř dvaceti letech snah a administrativních bojů byla konečně v roce 1979 vyhlášena Kamzičí oblast, jmenován poradní sbor odborníků pro chov kamzíků v rámci Severomoravského kraje, a také poprvé schválen jejich plán lovu. V roce 1979 bylo již napočítáno v Hrubém Jeseníku 879 kusů. V následujícím období až do roku 1992 chov kamzičí zvěře v Jeseníkách cílevědomě řídil krajský poradní sbor.
Změna politického a ekonomického klimatu po roce 1989 přinesla velké změny i do myslivosti v podobě novely mysliveckého zákona, lesní honitby se od roku 1993 začaly komerčně pronajímat. Horské honitby lesních závodů o výměře hodně přes deset tisíc hektarů ze zákona zanikly a Státní lesy vytvořily nové, výrazně menší, výhodněji pronajímatelné lesní honitby. Skončilo totiž regulované nájemné ve výši 30 haléřů za hektar. Honitby byly pronajímány ve výběrovém řízení, kde zpravidla vyhrávala nejvyšší nabídnutá cena.
Po zániku krajů od roku 1992 se sice okresní úřady v Šumperku a Bruntále snažily chov kamzičí zvěře dál koordinovat, už ale bez zákonné opory. Negativní dopad komerce na myslivost se bohužel nepodařilo zcela eliminovat.
V devadesátých letech se k tomu přidaly velice silné hlasy proti veškeré spárkaté zvěři. Jistý lesník z Karlovic ve Slezsku dokázal vyvolat téměř celostátní hysterii k boji proti jelenům a kamzíkům. Vášnivé diskuse o bytí nebo nebytí kamzíků sice ještě Ministerstvo zemědělství v roce 1998 utlumilo ve prospěch kamzíka, ale Ministerstvo životního prostředí České republiky osmnáctého dubna 2000 naopak formulovalo požadavky zcela vyloučit kamzíka z národních přírodních rezervací, redukovat jeho početnost a vyloučit rozšíření kamzíka do jiných lokalit, než v kterých v roce 2000 žil.
Správa Chráněné krajinné oblasti Jeseníky pak ve svém plánu péče na léta 2003 až 2013 jednoznačně uvedla, že do budoucna s kamzíkem horským nepočítá z důvodu jeho nepůvodnosti jako živočišného druhu v jesenické přírodě. Do roku 2003 se tak počet kamzíků snížil na pouhých přibližně sto padesát kusů.
Hrozící zánik populace se podařilo odvrátit až olomouckému krajskému úřadu, který na základě nového zákona o myslivosti v prosinci 2004 nově pro kamzíka vyhlásil Oblast chovu kamzíka Hrubý Jeseník a ujal se koordinace chovu alespoň formou možných zákonných doporučení.
Existující reálné postoje a dokumenty, směřující k likvidaci kamzíka v Jeseníkách, vyvolaly ve veřejnosti potřebu vyhlásit petici na záchranu jesenického kamzíka. Devátého září 2009 proto vznikl petiční výbor a byla vyhlášena petice na záchranu jesenického kamzíka, kterou podpořilo přes pětadvacet tisíc podpisů. Následně byla petice byla předána zástupcům Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Petiční výbor v důsledku výrazně pozitivního ohlasu veřejnosti se začátkem roku 2010 transformoval v občanské sdružení a později ve spolek Jesenický kamzík. Před deseti lety, v červenci 2011 proběhlo jednání o petici v Senátu Parlamentu České republiky a v září 2011 se konalo na Ministerstvu životního prostředí jednání, v jehož závěru zaznělo: „Na území Chráněné krajinné oblasti Jeseníky zachovat populaci kamzíka na únosné míře; pozorování z období 2000 až 2010 ukazují, že skutečný stav kamzičí populace je asi 200 kusů….“
Kamzík jako druh zvěře tak byl pro Jeseníky formálně zachráněn, ale otázka maximálního počtu kusů konstatováním, že v Jeseníkách žije dvě stě kusů kamzičí zvěře, vyřešena nebyla. Podle názorů mysliveckých odborníků na kamzičí zvěř může jedna tuhá zima s většími mrazy a větším množstvím sněhu znamenat při počtu do 200 kusů likvidaci velké části populace. Nízký je také koeficient přírůstku kamzíčat - jen 0,3 kamzíčete na kamzici a rok, a jak známo, zimu přežívá jen přibližně polovina kamzíčat.
Ministerstvo životního prostředí sice na jednání přislíbilo zpracovat podrobnou studii o vlivu kamzičí zvěře na jesenickou přírodu, ale do zpracování relevantních podkladů odmítlo řešit otázku maximálního počtu kamzičí zvěře v Jeseníkách.
Spolek Jesenický kamzík zorganizoval v roce 2012 Mezinárodní konferenci ke stému výročí vysazení kamzíků v Jeseníkách. Na konferenci se podařilo navázat komunikaci Poradního sboru pro chov kamzičí zvěře v Jeseníkách a spolku Jesenický kamzík se zástupci Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, jejíž předchůdci se předtím zásadně a principiálně podobných jednání nezúčastňovali. Došlo také ke konstruktivním jednáním představitelů CHKOJ s odborníky, kteří mají ke kamzičí zvěři co říci. Byla uzavřena dohoda o spolupráci a řešení především otázky lokality Velké Kotliny, kterou je bezesporu nutno chránit proti poškozování rostlinných endemitů zvěří. Díky fotopastem se ukázalo, že kamzíci endemity cíleně nespásají a ani jinak jim neškodí tak významně, jak dříve tvrdili někteří botanici chráněné krajinné oblasti.
Členové spolku Jesenický kamzík se rozhodli s ohledem na reálné skutečnosti současného stavu jednat o dalším posunu. Vypadá to, že pro Chráněnou krajinnou oblast Jeseníky by současný stav asi pět set kusů kamzíků mohl být přijatelný, i když stále operuje s počtem 200 kusů, který byl bez nějakého upřesnění přijat od zeleného stolu v roce 2004 jako závazný ukazatel. Při příslibu, že ministerstvo realizuje odbornou studii vlivu kamzíků na přírodu a další kroky, bylo toto rozhodnutí spolkem Jesenický kamzík akceptováno jako v dané chvíli maximum možného.
První vedoucí CHKOJ Inženýr Hornischer říkával, a obecně je tento názor i přijímán, že kamzíků může být v Jeseníkách tolik, aby nedocházelo ke škodám. Za více než sto let sledování pobytu kamzíků v Jeseníkách se ukázalo, že pět set kusů tuto podmínku splňuje.
Při jednání poradního sboru v září 2020 vyjádřil zúčastněný spolek Jesenický kamzík názor, že současný odhadovaný stav kamzičí zvěře asi 500 kusů je optimální a neměl by se dále zvyšovat, což znamená, že odstřel by se měl rovnat reálnému přírůstku. Zdálo by se, že CHKOJ by tento požadavek mohla přijmout, i když stále operuje s počtem 200 kusů jako se závazným ukazatelem, který byl ovšem vyřčen u zeleného stolu. Počet asi 500 kusů, jak vyplývá ze všech statistik a historických písemností za období sta let, je pro Jeseníky ideální stav.     

Kamzici-4.jpg      
 
Zajímavé je porovnání počtu kamzíků ve Vysokých Tatrách a v Jeseníkách. V Tatrách na výměře 738 km2 žilo před rokem 1989 asi tisíc kamzíků. V roce 1995 bylo vlivem pytláctví napočítáno pouhých dvě stě kusů. Díky opatřením Správy Tatranského národního parku bylo v roce 2020 napočítáno opět okolo dvanácti set kusů kamzičí zvěře a tato zvěř je celoročně chráněna.
V Jeseníkách na výměře 744 km2, tedy přibližně stejně jako v Tatrách, bylo v roce 1989 asi 700 kusů kamzičí zvěře, ale po schválení nového zákona o myslivosti klesl počet na asi 150 kusů. Honitby oblasti chovu Hrubý Jeseník mají výměru celkem 376 km2 a podle výsledků letních sčítání zde v současné době žije 400 až 500 kusů kamzičí zvěře. S touto zvěří se myslivecky hospodaří, a jak je vidět, správně. Porovnání počtu kusů v Tatrách a Jeseníkách naznačuje s přihlédnutím k tomu, že škody jsou minimální, že současný stav pět set kusů by mohl být považován za cílový.
Pokud z jednání Chráněné krajinné oblasti Jeseníky vzejde souhlas se současným stavem, bude to znamenat, že aktivity spolku Jesenický kamzík i spolupráce s poradním sborem a dalšími zainteresovanými plní svůj smysl ku prospěchu jesenické kamzičí populace. Bude tím určen i další směr, který spolek vidí v dalším sledování vlivu kamzíků na přírodu v Jeseníkách ve spolupráci s CHKOJ. Důležité je také sledování vývoje v oblasti ochrany přírody, protože mohou znovu získat prostor radikální ochránci přírody a politici, díky nepřesné formulaci v zákoně o nepůvodnosti zvěře a požadovat jejich likvidaci, což se cyklicky projevuje v rámci blížících se voleb.
 
Na závěr přinášíme všem příznivcům kamzíků informaci, že spolek Jesenický kamzík v průběhu let shromáždil všechny písemné dokumenty o historii kamzíků v Jeseníkách od roku 1910 až do současnosti. Vše je v listinné i digitální podobě uloženo na zámku v Bruntále.
Ve Vlastivědném muzeu v Šumperku spolek navíc uložil sbírku fotografií kamzíků od různých autorů, částečně ve formě originálních fotografií a většinu v digitální formě. Sbírky jsou veřejně dostupné a zájemci mohou z nich čerpat vše, co je o jesenické kamzičí zvěře zajímá.
 
Text a snímky Jiří PECHÁČEK
Spolek Jesenický kamzík
 

Zpracování dat...