Časopis Myslivost

Hlasovací práva člena honebního společenstva s ohledem na změny vlastnictví pozemků

Myslivost 6/2021, str. 76  Roman Ondrýsek
V praxi jsem se již několikrát setkal s nejasností právního výkladu týkajícího se členství v honebních společenstev (dále jen „HS“), resp. s problémem týkajícího se hlasovacích práv vycházejících ze členství. Konkrétně se jedná o problematiku započítávání hlasů za přičleněné pozemky, u kterých vlastník písemně neoznámil, že na svém členství trvá. Podobný problém pak také provází situace, kdy dochází ke změně vlastníka honebních pozemků, za které dosud nenáleželo hlasovací právo.
Je přitom velmi důležité, aby HS vedlo aktualizovaný seznam svých členů, jakož i přesné počty hlasů, které jednotlivým členům při hlasování na valné hromadě náleží. Tím spíše v současné době, kdy se nezadržitelně blíží období, kdy bude končit značná část všech nájemních smluv o nájmu honitby. Před samotným zánikem totiž budou jednotlivá HS rozhodovat o dalším využití svých honiteb. To ve většině případů právě pomocí rozhodování na valné hromadě.
Pokud však HS nebude vědět jakým způsobem seznam členů vést, a jaké hlasy jednotlivým členům náleží, vystaví se značným problémům. Rozhodnutí valné hromady totiž může být následně napadeno k tomu oprávněnými osobami u soudu, kde může být požadováno vyslovení jeho neplatnosti. Vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady by přitom potenciálně představovalo značné nepříjemnosti nejen v následném fungování HS, ale také samotné honitby.
 
Na hlasovací práva a členství v HS se přitom v současné době nahlíží dvěma způsoby, což ústí ve zmíněný problém. Předmětem tohoto článku je zejména stručné popsání obou pohledů, jakož i snaha o upozornění na zmíněnou nejasnost. Autor článku si zároveň dává za cíl otevřít mezi aktivními myslivci debatu, která by pomohla nadobro sjednotit pohled na danou problematiku.
 
Základ nastíněného problému vychází z ustanovení § 26 odst. 6 a § 22 odst. 3 ZoM, které řeší členství v HS na základě přičleněných pozemků, resp. počet hlasů na valné hromadě. Konkrétně § 26 odst. 6 ZoM stanovuje, že vlastník přičleněného pozemku se stává řádným členem HS, pokud do 30 dnů od doručení vyrozumění o přičlenění oznámí písemně HS, že na svém členství trvá.
Z uvedeného ustanovení tedy jasně vyplývá, že nebude-li vlastník přičleněného pozemku po svém vyrozumění aktivní, pak se členem HS nestává a hlasovací práva za přičleněné pozemky nikdo nevykonává. V takovém případě má vlastník nárok na náhradu za přičlenění podle § 30 odst. 2 ZoM.
Pokud by se však následně chtěl stát členem HS, pak musí v souladu se stanovami požádat o přijetí. Nárok na přijetí na základě přihlášky ale vlastník nemá, a proto nemusí být do HS přijat, a to i bez uvedení důvodů.
 
Pro přiblížení celé situace uvádím jednoduchý příklad:
Existuje uznaná honitba s 500 ha, kdy za každý ha vykonává člen HS hlasovací práva. Platí přitom, že za každý započatý ha náleží vlastníku v souladu s § 22 odst. 3 ZoM jeden hlas. Následně však z rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, dále jen „OSSM“, dojde k přičlenění pozemků o rozloze 1000 ha. Celková výměra honitby tedy nově činí 1500 ha. Nedošlo-li v souladu s § 26 odst. 6 ZoM k aktivnímu právnímu jednání vlastníků přičleněných pozemků, pak se v HS bude nakládat pouze s původními 500 hlasy.
 
V uvedeném případě je vše relativně jasné, výkladové problémy však začínají v momentě, kdy například dojde k přičlenění pozemku stávajícímu členu HS. V takovém případě totiž vyvstává zcela zásadní otázka, zda dosavadní člen HS musí v souladu s § 26 odst. 6 ZoM aktivně právně jednat, aby mu náležela hlasovací práva za přičleněné pozemky, či zda mu hlasovací práva náleží automaticky.
 
Jeden názorový proud se k věci staví tak, že i v předestřeném případě je nutné aktivní jednání člena. Respektive říká, že bez ohledu na to, kdo je vlastníkem přičleněného pozemku, musí tento vlastník aktivně jednat, aby se stal řádným členem. Pokud tedy člen aktivně jednat nebude, pak mu ani nemůže náležet hlasovací právo za přičleněné pozemky. Hlasovací právo mu totiž nebude k daným pozemkům aktivováno. A to ani za předpokladu, že je například zakládajícím členem HS a náleží mu hlasovací práva za jiné pozemky.
Uvedené se přitom primárně dovozuje ze sousloví „stávají řádnými členy“, které je obsaženo v již zmíněném § 26 odst. 6 ZoM.  Takový vlastník by tedy nadále zůstával členem HS, nicméně v souladu s výše uvedeným by nezískal další hlasovací práva.
 
Druhý názorový proud se staví k věci opačně. Tedy, že dosavadnímu členu náleží hlasovací práva také za přičleněné pozemky, a to i přesto, že povinnost stanovenou v § 26 odst. 6 ZoM nesplnil, resp. že tato povinnost se na takové osoby vůbec nevztahuje.
Argumentace pro tento názor je přitom založena již zmíněným § 22 odst. 3 ZoM, podle kterého přísluší členu HS jeden hlas za každý, byť i jen započatý ha honebního pozemku, který v honitbě vlastní. Toto pravidlo by pak podle některých mělo platit zcela bezvýhradně, bez ohledu na to, jak člen jednotlivé pozemky nabyl.
 
Absolutní a bezvýhradná aplikace výše uvedeného ustanovení by však měla vliv i na další situace, na základě kterých, se může (nikoli musí) osoba stát řádným členem HS. Například se jedná o koupi pozemků od současného člena, dědění, popřípadě též obnovení členství osoby, která v minulosti své členství v HS ukončila.
Opět pro přiblížení celé situace uvádím jednoduchý příklad:
AB koupil pozemek o výměře 10 ha, který se stal honebním na základě přičlenění OSSM. Původní vlastník však nebyl členem HS, a tak členství na AB nemůže nijak přejít. AB je zároveň vlastníkem 20 ha, které byly OSSM přičleněny, ani on sám však podmínku stanovenou v § 26 odst. 6 ZoM nesplnil. Jelikož však chce být členem HS, podá v souladu s právní úpravou přihlášku. Valná hromada však následně rozhodne o nepřijetí do HS. AB členem HS být chce, a proto odkoupí 100 m2 honebního pozemku od dosavadního člena, čímž se v souladu s § 26 odst. 1 věta druhá ZoM členem stane.
Otázka absolutní přednosti § 22 odst. 3 ZoM je tak i ve shora uvedeném případě zásadní. Bude-li se totiž užívat, pak má AB celkem 31 hlasů, oproti tomu v případě, kdy se bude trvat na splnění dalších podmínek, pak by měl pouze 1 hlas.
Z uvedeného příkladu pak také vyplývá, že absolutní předností § 22 odst. 3 ZoM by se dalo snadno obcházet nesplnění podmínek pro přijetí za člena. Vlastníci přičleněných pozemků musí aktivně jednat (viz výše), popřípadě musí o členství žádat samotné HS. To je přitom právnickou osobou s určitou strukturou, vlastní členskou základnou, pravidly, a také značnou mírou volnosti či svobody. HS se tedy může rozhodnout, že vlastníky pozemků za své členy nepřijme. Takto nepřijatý člen však následně může odkoupit, byť jen jediný m2 půdy, od současného člena, díky čemuž by se měl podle některých názorů stát členem i se svými dalšími hektary, za které by mu náležely hlasovací práva.
 
S danou problematikou pak souvisí již v úvodu zmíněné vedení seznamu členů HS. Absolutní přednost § 22 odst. 3 ZoM by totiž znamenala, že vedení řádného seznamu členů by bylo prakticky nesplnitelným úkolem. Troufám si říct, že množství změn ve vlastnictví pozemků, či jejich částí a tím spojeného přelévání hlasů u jednotlivých členů, jakož i v rámci celého HS, je tak vysoké, že bychom se dostali do situace, kdy každé rozhodnutí valné hromady bude stiženo vadou vycházející z nesprávně vedeného seznamu členů.
 
Velmi specifická pak může být také situace, kdy bývalý člen nabyde honební pozemek od současného člena. I takové situace totiž nastávají a HS řeší zda, a případně jakým způsobem na ně reagovat. Typicky se může jednat o LČR, které v drtivé většině honiteb vlastní významné množství honebních pozemků, a které v minulosti ukončily své členství HS na základě § 26 odst. 3 ZoM.
Pro představu uvádím další příklad:
AB v založené honitbě vlastní 100 ha. Na první valné hromadě však v souladu s § 26 odst. 3 ZoM své členství ukončí a za dané pozemky nikdo nevykonává hlasovací práva. Po x letech však dojde ke směně pozemků o výměře 500 m2, kdy původním vlastníkem je člen HS. V souladu s § 26 odst. 1 ZoM se pak AB stane opětovně členem.
I v tomto případě tedy vyvstává otázka, jakým způsobem přistoupit k hlasovacím právům. S ohledem na rozdílné názory se totiž razantně mění počet hlasů, které může takový člen využívat.
Pokud bychom použili absolutní respektování § 22 odst. 3 ZoM, pak se členem HS stává i se všemi svými pozemky, a z toho důvodu bude disponovat 100 hlasy. V opačném případě by disponoval jediným hlasem.
 
Nutno také upozornit na skutečnost, že výše uvedené situace nezasahují pouze do hlasovacích práv jednotlivých členů, ale do hlasování celé valné hromady. Uvedené totiž může razantním způsobem ovlivnit celkový počet hlasů, se kterým valná hromada nakládá, a v důsledku toho i výše kvor nutných pro přijetí jednotlivých rozhodnutí. Jejich případné nesplnění je důvodem pro vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady.
 
Nadto také zmíním další možný problém, který by přinášela absolutní přednost ustanovení § 22 odst. 3 ZoM. V praxi je zcela běžné (zejména u LČR), že na základě vyjednávání mezi HS a vlastníkem pozemků dojde k rozhodnutí, podle kterého bude vlastníku náležet vyšší náhrada za nájem honebních pozemků než samotným členům HS. To z důvodu, že takový vlastník vystoupil z HS s tím, že nebude ovlivňovat vnitřní chod HS.
Pokud však dojde k situacím shora uvedeným a vlastník se opětovně stane členem, nebude mít tato skutečnost žádný vliv na vyplácení výše náhrad. Ty mohou být následně sníženy pouze rozhodnutím valné hromady. S ohledem na skutečnost, že opětovný člen bude mít například 100 hlasů, však může být změna velmi složitá.
 
Učinit jednoznačný závěr o tom, jak by měly HS postupovat, je tedy velmi složité. To i z toho důvodu, že důvodová zpráva k ZoM problematiku nijak nespecifikuje, a tedy nerozvijí. Daná problematika dosud ani nebyla předmětem soudních sporů, při kterých by mohly soudy stanovit jednoznačný právní výklad.
V této souvislosti proto zmíním, že jsem se obrátil na Ministerstvo zemědělství (dále jen „MZe“), kterému jsem zaslal žádost, aby se k dané problematice vyjádřilo. V reakci na mou žádost se pak MZe de facto postavilo na stranu absolutního respektování § 22 odst. 3 ZoM, a to bez ohledu na to, jak byly jednotlivé pozemky nabyty. Zároveň se vyjádřilo tak, že i koupě 1 m2 honebního pozemku za účelem získání členství v HS je zcela v souladu s právním předpisem, i za předpokladu výše uvedené situace. Argumentem pro takový závěr MZe byla tzv. úplnost či jednota členství, která by měla vycházet ze skutečnosti, že ZoM (konkrétně § 26 odst. 6) nepředpokládá žádné částečné členství.
Nutno však zdůraznit, že i samotné MZe upozornilo na skutečnost, že odpověď vychází pouze z obecných informací, bez přihlédnutí ke konkrétních okolností jednotlivého případu. Zároveň zdůraznilo, že samotná odpověď je pouze obecným názorem MZe a ten není nijak právně závazný!
Z uvedeného nezávazného názoru lze tedy dovozovat, jakým způsobem by případné spory byly řešeny samotným MZe. Již však z něj nelze žádným způsobem předjímat případná rozhodnutí před soudy. Lze však předpokládat, že do doby, než bude daná problematika zcela rozsouzena, budou problémy přetrvávat, když budou existovat dva proudy, které budou prosazovat vzájemně si odporující výklady.  
Domnívám se tedy, že je důležité, aby se mezi aktivními myslivci toto téma začalo více řešit. Jedině takovým postupem se může do budoucna zajistit jednotné řešení v článku popsaných situací. Jak totiž vychází i z mé právní praxe, tak v současné době se na problematiku nahlíží rozdílně, což je v mnoha případech promítnuto také do samotného znění vnitřních předpisů jednotlivých HS.  
 

Zpracování dat...