Řád svatého Huberta je již více než tři století součástí myslivosti v mnoha zemích Evropy a také v České republice má odkaz jeho zakladatele, hraběte Sporcka, své následovníky. Ve své historii procházel obdobím rozkvětu i úpadku a jeho popularita a význam byl vždy spojen s osobnostmi jeho členů.
S jakým záměrem a cílem zakládal Řád svatého Huberta hrabě Sporck, můžeme dnes pouze spekulovat, ale jedním z motivů byl jistě i ten, který ve svém vyprávění zaznamenal Ferdinand Rakovský takto:
„
Založením Řádu svatého Huberta dne 3.listopadu 1695 se měla rozšiřovat úcta a vážnost tohoto patrona mezi vznešenou společností šlechtickou, která horlivě pěstovala myslivost, jednak aby přímluvou tohoto svatého u Boha lovci byli ochráněni od všeliké nehody, a také proto, aby nejen oni, nýbrž i psi a veškeren dobytek byli ušetřeni vzteklé zuřivosti a lidé, takovými zvířaty pokousaní, aby byli opět uzdraveni od hrozné nemoci, která je zachvátila.
Hlavně pak ti, kdož byli do Řádu přijati, byli odvráceni od různých marnivých a záludných rozkoší a skutků, které směřovaly ke škodě bližních, a měli se oddávati raději nevinné a ušlechtilé myslivosti, místo zahálky, která je počátkem všech nepravostí a za níž vznikají různé zlé myšlenky, měli členové tohoto Řádu svých od Boha propůjčených schopností upotřebiti při lovu zvěře, dané k užitku lidem, a měřiti se s ní ve vynalézavosti, jak by unikla nástrahám lidským a lovci opět jak by ji ulovili. To je pro lidi užitečnější, nežli vynalézati různé prostředky, jak by si co nejvíce uškodili.
Řádem měla být podle úmyslu zakladatelova šířena též svornost a věrná soudržnost mezi šlechtickými členy jeho a úcta ke Stvořiteli světa, který jej obdařil takovým množstvím rozmanité zvěře k radosti člověkově, jehož učinil pánem, a vzdány díky jemu za tento veliký dar milosti.
Kromě toho myslivcům, kteří pro neschopnost nemohli si chleba službou již vydělati, z pokladny, do níž různé poplatky členů řádových plynuly, dostati se mělo podpory.
Byl tudíž účel, který zakladatel Řádu měl na paměti, velmi ušlechtilý a měl společnost mravně povznésti nad nízký způsob dosavadního života, jemuž mnozí ještě hověli, kráčející ve šlépějích starých časů, kdy nezřízené vášně ovládaly ještě mysl mnohých lidí.“
Tolik tři staletí stará historie, která přeložena do současné řeči snad ani nemůže být aktuálnější. Pro členy Řádu byla sepsána řádová kniha, která obsahovala 30 bodů – tzv. „Velká řádová pravidla“, a kromě členských povinností byly její součástí také předpisy pro výkon lovu, lovecké signály, doby hájení zvěře, myslivecké zvyklosti a tresty za provinění proti nim.
Od ilegálního obnovení Řádu svatého Huberta v roce 1978 do roku 1992 spočívala aktivita jeho několika členů v setkávání a besedách o myslivosti a o odkazu hraběte Sporcka.
Od roku 1992 roste počet členů Řádu a aktivity vrcholí v roce 1999 doprovodem vánočního stromu darovaného Českou republikou Vatikánu a audiencí členů Řádu svatého Huberta u papeže Jana Pavla II.
V novodobé historii se činnost členů Řádu svatého Huberta zaměřuje na propagaci a dodržování mysliveckých tradic a etiky při lovu, na odborný a profesní růst svých členů a příznivců a na propagaci myslivosti, jako tradiční lidské dovednosti a profese.
V posledních letech podporuje Řád svatého Huberta práci s mládeží, které se snaží prezentovat nejen myslivost, ale i další profese zabývající se hospodařením a činností v přírodě.
S tím neoddělitelně souvisí i důraz na spolupráci nejen se zemědělskými a lesnickými subjekty, ale i se všemi organizacemi, které mají své aktivity v přírodě. Ty mohou být různé, ale základní myšlenkou je vzájemný respekt a spolupráce na základě komunikace a argumentů.
Vnitřní život Řádu svatého Huberta se řídí stanovami a souborem vnitrořádových předpisů, které dávají zájemcům o spolupráci příležitost poznávat poslání a novodobou činnost členů Řádu. Ta je s přibývajícím počtem nových a mladých členů stále pestřejší a je nadějí do budoucnosti nejen Řádu, ale i myslivosti v České republice.
Řád svatého Huberta pořádá kurzy a zkoušky pro adepty myslivosti a myslivecké hospodáře, spolupracuje s řemeslnými výrobci a propaguje kulturu v myslivosti. V kynologii klademe důraz nejen na výkon loveckého psa, ale i na vystupování, ústroj a zodpovědnost jeho vůdce a podobně i ve střelectví a dalších oborech máme nové cíle, které budeme v nejbližší době postupně prezentovat.
Závěrem mi dovolte, podobně jako Ferdinand Rakovský před více než třemi sty lety, prezentovat záměry a cíle novodobého Řádu svatého Huberta takto:
„Střet dobra a zla provází lidstvo již od počátku a každý člověk jej musí vybojovat především ve svém srdci. V současné době není snadné být dobrým myslivcem, protože to vyžaduje především obrovské množství práce a pokory a rovněž je nutné se naučit trpělivosti a umění se ovládat. Dobrý myslivec ví, že jeho posláním není pouze lov, ale především péče o zvěř a o přírodu.
Členové Řádu svatého Huberta by měli být nejen dobrými myslivci, ale měli by rovněž dbát o šíření a propagaci mysliveckých tradic. Především by pak měli usilovat o profesní a duchovní růst své osobnosti, protože pouhým dodržováním mysliveckých tradic bez hlubšího pochopení jejich smyslu a významu děláme z krásné a ušlechtilé myslivecké profese pouhý folklór.
Realita, že myslivci, včetně členů Řádu svatého Huberta, nejsou dokonalí, není zásadním problémem, pokud si ji uvědomíme a budeme ji chtít změnit.
Řád svatého Huberta nabízí myslivcům v současné době zajímavou a neobyčejnou příležitost k osobnímu růstu a jeho význam a kredit je a vždy bude právě takový, jací budou jeho členové.
Pro mne osobně je ctí a potěšením pracovat na naplnění ideálů Řádu svatého Huberta ve společenství mnoha úžasných osobností, pro které se stala myslivost, tedy správa živé přírody, jejich posláním.
Jan František VOTAVA,
velmistr ŘSH