v minulém čísle jsme orlem skalním uzavřeli skupinu příspěvků, které nás provázely od historie sokolnictví přes jednotlivé dravce využívané v sokolnictví až po obecné zásady výcviku dravců vysokého a nízkého letu a orly. Posledním příspěvkem byl tedy výcvik našeho největšího dravce, který je v sokolnictví používán a tím je orel skalní (Aguila chrysaetos).
Rád bych vás nyní trochu blíže seznámil s dravcem, který si za posledních dvacet let získal mezi sokolníky své stálé místo a tímto dravcem je káně Harrisova (Parabuteo unicintus). Nejprve však trochu k jeho popisu a stylu života ve volné přírodě.
Pochází ze střední a jižní Ameriky a vyskytuje se od Mexika přes Venezuelu a Kolumbii, Peru, Bolívii, část Brazílie a Argentiny. Díky tak širokému výskytu je možno ho spatřit lovit jak v mexických polopouštích, tak i ve venezuelských mokřinách i v mangrovových bažinách Brazílie nebo Kolumbie.
Přesto, že český název tohoto dravce je káně Harrisova, lovecké vlastnosti mnohem lépe vystihuje jeho anglický název „Harris Hawk“, což v překladu znamená jestřáb Harrisův. Je totiž skutečně mnohem více podobný našemu jestřábu lesnímu (podobnou lovenou kořistí) než káni lesní
(Buteo buteo).
Jedinci se od sebe odlišují velikostí podle výskytu. Samec se s hmotností pohybuje kolem asi 710 g, samice je opět větší v průměru 1020 g.
Zbarvení u obou jedinců je tmavě hnědé, ramenní letky a lemy křídel kaštanové, základ a konec ocasu bílý, dlouhé žluté stojáky i ozobí.
Potrava je velmi pestrá a skládá se z malých živočichů ještěrkami počínaje, dále hlodavce, ptáky a savce do velikosti králíka a zajíce.
Mezi zvláštnosti tohoto dravce patří zcela jistě stavba hnízda, které v oblasti Mexika velmi ráda staví na kaktusech, jinak na menších stromech a v křovinách. Hnízdo staví většinou samice sama a jako materiál používá různé kusy kůry, větviček, listů a kořenů.
Do takto připraveného hnízda snese samice dvě až čtyři bílá až namodralá vejce, která mívají šedé až světle hnědé skvrny a po dobu 31 až 36 dní na nich samice (převážně) sedí. Doba hnízdění se v závislosti na dostatku potravy (kořisti) může až dvakrát opakovat. Mláďata začínají okolí hnízda prozkoumávat po 38 dnech a od 45 dne začínají létat.
Další zajímavostí tohoto dravce je fakt, že mláďata zůstávají s rodiči až tři roky (do doby pohlavní zralosti) a pomáhají s vyváděním dalšího potomstva.
Jedinečným u tohoto dravce je lov, tedy přesněji jeho způsob, za který si u mexických indiánů již před mnoha desetiletími vysloužil přezdívku
„okřídlený vlk“. Harrisové totiž loví shodným způsobem jako vlci, tedy ve skupině, která má od čtyř do šesti jedinců (převážně rodina).
Menší skupina letí vepředu a hledá kořist, další členové letí zezadu a kořist nahánějí. Následně kořist zaženou „do pasti“, kde je ulovena.
Další skupinovou loveckou technikou je obklíčení kořisti a následný útok nejsilnějšího jedince, který ji usmrtí. Tento způsob lovu zvyšuje jeho úspěšnost a je závislý na kvalitě spolupráce skupiny a jejím vedení. Samotářský život i samostatný lov však není ničím výjimečným.
Ani káně Harrisova není ve volné přírodě uchráněna od predátorů a tak neustále svádějí boj s krkavci, kteří jim napadají a vykrádají hnízda. V případě přistižení takového vetřelce se však aktivně brání, mláďata volají a na vetřelce útočí celá skupina. Mladé dravce, kteří si při „výuce letu“ sedají na zem nejvíce ohrožují kojoti. Nejnebezpečnějším predátorem je však výr virginský, který v nočních hodinách útočí na hnízda s mláďaty.
V současnosti je divoká populace káně Harrisova na ústupu, především z důvodu úbytku životního prostředí a to i přes to, že žije na území devíti států o rozloze asi 6 000 000 km
2.
V druhé polovině devadesátých let minulého století dovezli několik jedinců sokolníci z Velké Británie a díky jejímu rychlému učení, klidné povaze i poměrně snadnému chovu i odchovu si získala značnou oblibu.
Jinak tomu však bylo u českých sokolníků, kteří o jeho výcvik projevili zájem jen sporadicky. Změnu zapříčinila legislativa ČR, která zákazem odchytu jestřábů z volné přírody a jejich poměrně náročným odchovem přiměla sokolníky poohlédnout se po „náhradním řešení“. Káně Harrisova je legislativně nejjednodušším řešením, protože pro jeho chov a výcvik stačí předávací protokol od vlastníka (chovatele) a dravec musí mít „pouze“ jednoznačné označení ve formě nesnímatelného kroužku nebo identifikační čip.
Jedni z prvních sokolníků, kteří v ČR začali káně Harrisovo chovat i cvičit pro sokolnické účely byli a stále jsou manželé Libor a Mirka Křivkovi, kteří první pár obdrželi jako dar od anglických kolegů. V současnosti je v sokolnictví v Evropě i Americe již běžně cvičeným dravcem.
Pořízení dravce z umělého chovu dnes není žádný problém a pro sokolnický výcvik lze doporučit mládě ve věku asi od 25 dní. Jakmile dojde k jeho dopeření a vyschnutí, je možno přistoupit k vlastnímu výcviku, který je obdobný jako u jestřába lesního (viz. Myslivost – Obecné zásady výcviku dravce, měsíce únor, březen a duben 2020).
Začínáme opět sokolnickou výstrojí dravce, kterou jsou „obutí“, dále chvatová poutka, rolničky, štítek (s údajem a kontaktem na sokolníka), obratlík, dloužec, nízký posed – jestřábí oblouk a následně proletovačka (při dlouhodobějším uvázání).
Výcvik opět zahájíme přivykáním dravce na rukavici sokolníka a sezením na ní (onášení). Pokud jsme pořídili dravce již dopeřeného a „vyschlého“ bude to trvat o něco déle, jinak je dravec na nás uvyklý a výcvik sezení na rukavici je otázkou několika hodin (Harris je vnímavý a chytrý, učí se rychle).
Velikou devizou pro výcvik je fakt, že pokud děláme vše správně, dravec ke svému sokolníku přilne a zůstává dlouhodobě krotký. Navíc je velmi klidný a hned tak ho něco nevyleká. Co se jednou naučí, velmi dobře si pamatuje a je schopen to opakovat i za situace, že s ním delší dobu necvičíme (např. v období přepeření). Toto neplatí u jestřába lesního, který bez cvičení svoji krotkost ztrácí a je nutné s ním část výcviku opakovat.
Výcvik příletů na rukavici s letovou šňůrou, létání na volno a následné volné sledování i výcvik pro lov drobné srstnaté zvěře je opět popsán u výcviku jestřába lesního, jak je již uvedeno shora.
Při vlastním lovu je káně Harrisova o něco pomalejší než jestřáb, tento „handicap“ však nahrazuje vyšší inteligencí, vytrvalostí i odvahou a možností útoků více jedinců, čímž se šance na ulovení kořisti zvyšují.
Úspěšnost výcviku je každopádně podmíněna správnou kondicí dravce, která je ostatně základem jak pro výcvik, tak i pro lov. Proto je důležité, aby sokolník měl perfektní přehled o hmotnosti svého dravce a pravidelným, každodenním vážením dokázal včas odhalit jakékoli výkyvy jeho hmotnosti. Tato kontrola je důležitá nejen pro výcvik a lov ale i pro případné zjištění příznaků možných onemocnění.
Každý sokolník by měl denně svého dravce pozorně prohlédnout a zkušeným pohledem zkontrolovat základní znaky. Je důležité, aby dravec seděl zpříma na posedu se široce otevřenýma očima, pokud stojí na jednom stojáku a není vůči okolí apatický, značí to jeho spokojenost. Nejlépe viditelné je opeření, které musí působit čistě a upraveně s lehkým lesklým nádechem.
Dále si sokolník všímá čistoty nosních otvorů a ozobí, stejně tak je potřeba pohledem zkontrolovat čistotu stojáků a chvatů, bez příznaků zarudnutí a otlaků ze spodní části.
Další kontrola se týká vývržku a stříkance (trusu). Vývržek musí být čistý, jen s podíly nestráveného peří nebo srstí (nesmí zapáchat a obsahovat zbytky potravy), stříkanec v bílé časti jasně tmavá část bez příznaku průjmu nebo krve.
V současnosti patří káně Harrisova v Evropě mezi nejpoužívanější sokolnické dravce, a to, jak jsem již zmiňoval, díky své schopnosti rychle se učit a klidné mírné povaze, žije „společenským“ životem. Pokud tedy žije s lidmi, považuje sokolníka za „součást rodiny“. Z tohoto důvodu je všeobecně hodnocená jako vynikající dravec pro začínající sokolníky.
Aby však nebyla uváděna jen samá pozitiva, jednu nevýhodu oproti jestřábovi přece jen má a tím je neochota spolupracovat s loveckým psem (výjimky mohu být), zřejmě proto, že v přírodě je jedním z jejich hlavních predátorů kojot.
Zdroj: (Lee William Harris: str. 89-142; Wikipedie 2020 )
Luboš KOUSAL
Klub sokolníků ČMMJ