Časopis Myslivost

Péče o zdraví dravců

Myslivost 11/2020, str. 48  Luboš Kousal
opeření / pelichání dravců (XVIII. část) Vy, kteří Myslivost pravidelně čtete, víte, že jsme zde probrali historii sokolnictví i jednotlivé dravce, kteří se v sokolnictví v současnosti používají. Nyní podle mého názoru nastal čas se dozvědět, jak o svého dravce správně pečovat, na co dávat každý den pozor a jak postupovat v případě, že není něco v pořádku.
 
Každý sokolník ví, že chov dravců není zdaleka tak snadný, jak se může někomu na první pohled zdát. Nestačí jen každý den svého dravce krmit a kontrolovat mu výstroj, cvičit ho a v lovecké sezóně s ním lovit.
Lovečtí dravci musí být drženi v odpovídající lovecké kondici, musí mít v perfektním stavu chvaty i opeření, shrnu-li to do jedné věty, zkrátka „dobrý sokolník“ musí mít dravce v „perfektním stavu“.
 
Kontrola zdravotního stavu
 
Již prvním pohledem lze z chování dravce mnohé rozpoznat, nebo chcete-li, každou změnou v chování dravce je sokolník varován, že není vše tak, jak má být.
Zdravý dravec sedí v klidu na posedu, odpočívá zpravidla na jednom chvatu, který čas od času vystřídá s druhým, peří má vzorně uhlazené, oko jasné a kulaté, nosní dírky čisté, ozobí, obruba očí a chvaty (např u jestřába) žloutkově žluté. Pokud tomu tak není, musí sokolník začít neprodleně pátrat po příčině této změny.
Péče o zdraví dravce patří k prvořadým úkolům každého sokolníka a jeho snahou je onemocnění předcházet. Základem je kvalitní a pestrá potrava, nejlépe vyčištěná, hlavně o zažívací orgány. Důležitá je i čistota místa, na kterou potravu dáváme, nikdy se nehází k posedu na zem, kde může být znečištěna stříkanci. Pravidelným vážením pak má sokolník přehled o kondici dravce a stejně tak je nutné pravidelně kontrolovat strukturu stříkance a pravidelnost tvorby vývržku. Při jakýchkoli odlišnostech musí sokolník včas reagovat a v případě potřeby vyhledat pomoc veterináře.
 
Přepeřování
 
Jedním ze zdravotních ukazatelů je i přepeřování nebo chcete-li pelichání dravce.
Výměna per je každoroční dlouhodobý proces, který většinou začíná v dubnu a končí koncem srpna až září. Na přepeření má vliv mnoho faktorů, jako jsou potrava, kondice, prostředí a kromě jiných vlivů i zdravotní stav.
Pokud u dravce v šatu dospělých nedojde ke kompletnímu přepeření, může to být i ukazatel, že dravec není po zdravotní stránce zcela v pořádku (např. vnější parazité).
Vzhledem ke skutečnosti, že dravci se v přírodě živí lovem, nesmí výměna per snížit jejich lovecké schopnosti. Pera se tedy vyměňují postupně a každé obrysové (větší) pero vypadne teprve tehdy, až sousední dorůstá do původní délky nebo je výrazně za její polovinou. Rostoucímu peru poskytují sousední pera důležitou oporu, aby nedošlo k jeho zlomení nebo ulomení.
Pro let a lov dravce mají zásadní význam rýdovací (ocasní) a ruční letky (ta nejdelší pera vyrůstající v krajních částech křídel), které patří k nejzatěžovanějším perům vůbec.
Někteří ptáci, jako třeba kachny, mohou žít i bez potřeby létání, na přechodnou dobu například v rákosí na březích velkých rybníků, proto vyměňují ocasní pera téměř současně, což ostatně dělají i další ptáci, kterým to dovolují životní podmínky.
Dravci jsou na nepřetržitém rychlém a obratném letu závislí, protože si lovem obstarávají obživu, přepeřování tak nesmí jejich schopnosti zásadně omezit.
Každý dravec má 10 párů velkých ručních letek a 12 per rýdovacích. U loveckých dravců jsou obvykle ruční letky silně opotřebeny, přičemž při výměně je dravec obnovuje až naposled. V časovém horizontu to vychází na poslední letní až první podzimní dny, tedy druhá polovina září, tedy na období, kdy už každý sokolník připravuje dravce na loveckou sezónu.
Přesný postup vypadávání per není asi nutné rozvádět, obecně však platí, že pera vypadávají stranově symetricky a nahrazují se odstředivým směrem. Odstředivost postupu je zachována jak u rýdovacích per (zde se však krajní pár vyměňuje dříve než poslední), tak i u ručních letek, kde nejdříve vypadává 10. letka a jako poslední 1. (krajní) letka.
Takto probíhá výměna převážně u dravců nízkého letu, u dravců vysokého letu (sokolovitých) se většinou liší. U sledovaného terčka sokola stěhovavého bylo dvojí po sobě jdoucí pelichání s následujícím postupem výměny letek: 9.-10.-7.-6.-5.-8.-4.-3.-2.-1.
Ve volné přírodě v období hnízdění má na průběh pelichání vliv i případná dělba práce mezi samcem a samicí u jestřábů a krahujců. Samice, které sedí na hnízdě a krmí mláďata, pelichají rychleji než terčci (samci), kteří mláďata nekrmí, zato velmi intenzívně pro celou rodinu loví.
Pro zajímavost - tažní ostříži lesní pelichají tak, že před tahem (na konci léta) výměnu per přerušují a pokračují (dokončují) až na zimovištích. Stejně tak samice jestřába lesního, která sedí na vejcích a krmí mladé, pelichá mnohem rychleji než terček (samec), který loví a zajišťuje potravu pro celou rodinu.
Období pelichání je současně i obdobím vysoké kondice dravce. Sokolník výcvik omezuje jen na nezbytně nutné úkony nebo je přeruší na několik měsíců úplně. Nevýhodou přerušení výcviku je skutečnost, že dravec mnohé zapomene (neplatí pro káni Harrisovu) a po ukončení pelichání se některé pasáže výcviku musí opakovat. Výhodou je kompletní přepeření dravce.
Někteří sokolníci ale praktikují nepřerušovaný výcvik bez ohledu na dobu pelichání, čímž se většinou vystavují nebezpečí, že nedojde ke kompletnímu přepeření.
Jistým kompromisem je nepřerušovaný výcvik ovšem za jištění dravce letovou šňůrou. Tento způsob proti přerušení výcviku výrazně zvyšuje spolehlivost dravce a současně urychlí přechod při zahájení intenzivního výcviku v následující lovecké sezóně.
Při pelichání dravce se velmi často doporučuje jeho umístění do tzv. „pelichací komory“, která není zcela zastřešená, aby mohl být dravec vystaven klimatickým vlivům - slunce, vítr, déšť, jsou totiž při vysoké kondici pro opeření dravce nejprospěšnější. Peří tak obsahuje dostatek poprašku, který je tvořen prachovými částmi per a tvoří potřebnou ochranu proti promoknutí.
Důležitým faktem je, že po přepeření se s tzv. šatem starých pozměňují i vlastnosti dravce v porovnání s prvním rokem života a první loveckou sezónou.
Po přepelichání dravec ztrácí svojí charakteristickou (a někdy až bezhlavou) útočnost na kořist. Loví s větším přehledem a tak trochu i vybíravostí, což bývá spojeno i s jeho vyšší úspěšností. S největší pravděpodobností je to způsobeno tím, že „vyspěje a dospěje“, tedy přesněji zesílí, má více zkušeností a po přepeření má i tvrdší opeření, které mu umožňuje vyšší útočnou rychlost.
 
Každý sokolník se snaží, aby opeření jeho dravce bylo ve vzorném neporušeném stavu. Při sokolnických lovech, kdy je peří dravce vystaveno značné zátěži, nelze občasné poškození per eliminovat. Každé poškození pera však zvyšuje riziko dalšího poškození sousedních per, protože dochází k jejich silnějšímu zatížení. Pokud sokolník toto poškození před dalším výcvikem nebo lovem neopraví, velmi rychle dojde k dalšímu ulomení.
Pokud dojde k lehkému poškození formou ohnutí nebo slabého nalomení, je možné provést opravu horkou vodou. Zlomené pero je však nutné opravit.
Pro opravu ulomených per si sokolník dobře schovává pera z rejdu a ručních letek dravce z předcházejícího roku, pokud dojde k ulomení v prvním roce života dravce, je dobrá možnost požádat o pomoc sokolníka, který má odpovídající pera k dispozici nebo musí k opravě použít zachovalou část ulomeného pera.
Vlastní oprava (např. poškozeného pera z rejdu dravce) probíhá zastřižením ostnu obou částí, pozor (!) na prapory per, které musí zůstat nepoškozeny.
Poté si připravíme výztuhu (vložku), kterou vsuneme do duté části ostnu pera, které má dravec na rejdu a z druhé strany nasuneme ulomenou část. Výztuha by měla být tak dlouhá, aby její zasunutí do duté části ostnu bylo 1,5 až 2 cm na každou stranu, ne však méně než 1 cm.
Před nasunutím do ostnu výztuhu namočíme do rychleschnoucího vodostálého lepidla.
Pokud sokolník takovou opravu ještě neprováděl, je vhodné si tento postup nejprve nacvičit na nalezených perech z holuba nebo slepice.
Pro výrobu výztuhy lze doporučit tenký vázací drát, který je dostatečně pevný i pružný a pero se v opraveném místě neulomí. Pokud je průměr drátu menší než potřebujeme, může si sokolník pomoci jeho zploštěním – rozklepáním kladívkem.
UPOZORNĚNÍ! Pro lepení nedoporučuji sekundová lepidla z důvodu nedostatečného zasunutí výztuhy do dutiny ostnu (zkrátka to nestihnete). Vhodnější jsou epoxidová nebo epoxyesterová lepidla, z vlastní zkušenosti mohu doporučit modelářské transparentní dvousložkové lepidlo Z-POXY s dávkovačem a dobou vytvrzení 5 minut.
Takto lze opravovat poškozená pera nejen v rejdu, ale i mnohem tenčí letky. Pokud dojde k ulomení pera v brku, přímo u samotné báze, je někdy možné vlepit i jiné o něco slabší pero.
 
V období snížené lovecké aktivity (výcviku), dochází k přerůstání zobáků u zbraní (drápů) dravce. V takovém případě je nutné je uměle zkrátit. Zakrácení se provádí ostrým nožíkem nebo rotační modelářskou bruskou, zásadně z vnější (vrchní) strany zobáku směrem k jeho špičce a začistění jemným brusným papírem. Přerostlé nebo otupené zbraně se zkracují a ostří vždy do špičky, nejlépe jemným pilníčkem.
 
Dravec s bezvadným peřím, správnou délkou zobáku a ostrými zbraněmi je pak nejen chloubou, ale i dobrou vizitkou svého sokolníka.
Luboš KOUSAL
Klub sokolníků ČMMJ
Zdroj: (Sternberk: str. 75-88; Kumbera str: 38-41)

Jestrab-lesni-v-satu-dospelych.jpg

Jestřáb lesní v šatu dospělých

Raroh-velky-samice-v-satu-dospelych.jpg Samice raroha velkého v šatu dospělých

Sokol-stehovavy-v-satu-mladych.jpg
Sokol stěhovavý v šatu mladých

Oprava pera dravceOprava-pera-dravce.jpg

Zpracování dat...