Časopis Myslivost

 
V roce 2002 jsem, spolu se svými přáteli, založil Lucky Bull Team (LBT) a začal pořádat Staf Bull Show – organizace, která se věnuje bull & terrierům. Kromě jiného, již nějaký ten pátek, funguji v klubu SBTC CZ (Klub plemene stafordšírský bulteriér) jako odborný poradce pro sportovní sekci plemene SBT.
S těmito činnostmi je spojena i řada dalších aktivit, jako jsou nadační akce, předváděcí akce, tréninky, medializace a v neposlední řadě propagace loveckého využití bulteriérů v myslivecké praxi.
Práce kolem bullů mne provází již od roku 1998 a mým cílem bylo vypracovat jednoduchý a přehledný článek pro všechny, kteří by se do budoucna chtěli věnovat teriérům typu bull a jejich využití v lovecké praxi (převážně pak práci psů ve smečkách či na dosledech) poradit, jak ideálně smečku poskládat, jak plemena správně zařadit, na co si dát pozor a čeho se vyvarovat. Jaké používat vybavení, popřípadě jaká nás čekají zdravotní rizika při práci psů při naháňkách na černou zvěř, kde, troufám si tvrdit, teriéři typu bull nejvíce uplatní své přednosti, pro které byli kdysi šlechtěni. Zkrátka takový základní návod například pro začínajícího kynologa, který si pořídí svého prvního psa (bulla) se zájmem o loveckou kynologii a oslovila ho zároveň práce se psy při naháňkách a dosledech.
Článek se zaměřuje na dokreslení informací o plemenech typu bull a jejich využití v myslivecké praxi. Menší část je věnována historii a zdravotní problematice.
Velmi mne ale mrzí, že po celém svtě, včetně České republiky,  republiky, jsou veřejnosti o tomto plemeni médii a pseudochovateli podávány lživé a zkreslené informace. V některých zemích je dokonce jejich chov nebo držení omezováno či zakázáno.
 
Historie teriérů typu bull
 
Při šlechtění těchto plemen byla kdysi uplatňována tvrdá selekce agresivity vůči člověku. Jedinec, který se projevil agresivně, byl vyloučen z chovu a ve většině případů byl dokonce hned utracen. Proto se i dnes u čistokrevných zástupců těchto plemen nesetkáváme s agresí vůči člověku, a to ani v neobvyklých situacích, jako je například veterinární ošetření či při chvatování zvěře u kusu, což se o jiných „ne-bull“ teriérech, se kterými jsem se v praxi setkal, říci nedá.
Tehdejší chovatelé si natolik cenili charakteru svého psa, že jej kromě psích zápasů (plemena byla původně vyšlechtěna pro psí zápasy, které jsou dnes v 21. století ve většině zemí zakázány) začali využívat ke střežení majetku, k lovu, nahánění krav a jako rodinného přítele.
Proto je i dnes cílem spousty současných chovatelů najít jiné uplatnění, pro která tato výjimečná plemena zachovat. Nejčastěji je můžeme vídat při silových bullsportech, ve kterých tato plemena podávají obdivuhodné výkony, a v dalších kynologických odvětvích, jako je například sportovní kynologie, musherské sporty a v poslední době nacházejí čím dál tím častěji uplatnění i v myslivecké praxi, o čemž bude v kostce pojednávat i tento článek.
 
Hysterie kolem bullů
 
Teriéři typu bull jsou plemena, která vyvolávají rozporuplné názory mezi širokou veřejností a chovateli psů. Případy, kdy byl člověk napaden bullem (pitbullem), vzbuzují velkou nevoli veřejnosti, která volá po zákazu a „vyhubení“ tohoto plemene. Většinou se však jedná buď o křížence, psy, kteří byli svými majiteli cvičeni k agresi, anebo se jedná o jiné podobné plemeno. Počet napadení, která zavinil americký pitbulteriér, není větší než napadení jinými plemeny.
V mnoha zemích je chov bullů a jejich držení omezováno nebo dokonce zakázáno z důvodu neinformovanosti příslušných státních orgánů, které takováto omezení vydávají. Přitom, jako u jednoho z mála plemen, se během šlechtění prováděla tvrdá selekce na zamezení agresivity vůči lidem. Jak již bylo výše jednou zdůrazněno, jedinec, který projevil jakýkoliv náznak tohoto nežádoucího chování proti člověku, byl usmrcen.
 
Plemena bull & teriérů
 


Anglický bulteriér/ Miniaturní bulteriér
 
FCI skupina III. Teriéři. U standardního bulteriéra nejsou stanoveny ani výškové, ani hmotnostní limity, ale pes musí působit dojmem maximální substance odpovídající kvalitě a pohlaví. Orientačně se můžeme bavit u fen o hmotnosti 25 kg a výšce 45 cm, u psů o hmotnosti 35 kg a výšce 55 cm. Standard miniaturního bulteriéra odpovídá standardu klasického bulteriéra s výjimkou omezení výškového limitu, kohoutková výška by neměla přesáhnout 35,5 cm.
Anglického bulteriéra lze charakterizovat jako psa udatného, odvážného, ale i milujícího zábavu. Projevuje se vyrovnaným temperamentem a i přes svou tvrdohlavost je schopen disciplíny. Navíc je mimořádně přátelský vůči lidem.
První standard plemene vypracoval v roce 1850 James Hinks, který prováděl selekci na hlavu vejčitého tvaru. Křížil anglického buldoka s anglickým bílým teriérem s cílem vyšlechtit bílého psa, který by vítězil ve psích zápasech a rovněž by našel uplatnění na výstavách. Toto plemeno bylo poprvé vystavováno ve své dnešní podobě na výstavě v Birminghamu v roce 1862.
S tímto plemenem se můžeme setkat na výstavách, během lovů na černou zvěř, ale především jako se psem společníkem.
 


Stafordšírský bulteriér
 
FCI skupina 3. Teriéři. Hmotnost psi 12,71 až 17,25 kg, feny 10,89 až 15,43 kg, požadovaná kohoutková výška činí 35,56 až 40,64 cm.
Hladkosrstý, dobře vyvážený a na svou velikost velmi silný pes. Svalnatý, aktivní a pohyblivý. Je známý svou bezmeznou odvahou a houževnatostí. Vysoce inteligentní a velmi laskavý zejména k dětem. Statečný, nebojácný a naprosto spolehlivý pes.
Odborníci se rozcházejí, který z mnoha teriérů byl předkem právě stafordšírského bulteriéra, ale je pravděpodobné, že to byl dnes již vyhynulý starý anglický teriér, předek dnešního foxteriéra. Předkové tohoto plemene byli šlechtěni pro zápasy se psy, býky, jezevci aj.
První klub chovatelů staffordšírských bullteriérů vznikl v roce 1935, kdy byl také vytvořen jeho chovný standard. V roce 1939 byl v Anglii uznán jako lovecké plemeno.
Stafordi jsou oblíbenými společenskými psy, kteří se ale uplatní i jako psi sportovní, služební nebo lovečtí, zvláště na černou zvěř.
 


Americký stafordšírský bulteriér
 
FCI skupina 3. Teriéři. Výška a hmotnost by měly být navzájem úměrné. Přednost se má dávat kohoutkové výšce 46 až 48 cm u psů a 43 až 46 cm u fen. Hmotnost u fen kolem 25 kg a u psů asi 30 kg.
Americký stafordšírský teriér by měl svou velikostí působit dojmem velké síly. Je dobře stavěný, kompaktní, svalnatý, avšak hbitý a elegantní, s velkým zájmem o své okolí. Měl by být podsaditý, ne dlouhonohý či lehký ve vzhledu. Jeho odvaha je příslovečná.
Historie AST se datuje ke stěhování Evropanů do Ameriky, kdy si první osadníci s sebou přiváželi i své psy k hlídání objektů a stád krav, kdy využívali větších, silnějších jedinců, kteří by se dokázali ubránit větším šelmám (vlkům, kojotům), napadajícím jejich majetek. Tímto se opět začala přimíchávat další krev jiných plemen, například ohařů, dog nebo chrtů.
 


Americký pitbulteriér
 
Psi farmářů a osadníků byli známi pod jmény american bull terrier, staffordshire terrier či Yankee terrier (Petrusová, 1996). V této době také vznikla gladiátorská tradice ilegálních zápasů, která se, bohužel, udržuje dodnes (Janish, 2002).
Tato nová zábava, boj psa proti psu v aréně (pit), přispěla k názvu American Pitbull Terrier, kdy roku 1898 začal B. Bennet pod tímto názvem registrovat první psy a feny do plemenné knihy UKC (United Kennel Club). Sestavil také pravidla pro boj psů v arénách a standard plemene, který platí pro americké pitbulteriéry dodnes.
Popularita plemene rostla, hlavně za první a po první světové válce, kdy se pomalu začaly tvořit dva tábory chovatelů a držitelů. Jedni toto plemeno drželi pro potěšení a ostrahu svého majetku a druzí striktně jen pro boj v ringu. Chovatelé bojových psů striktně chtěli udržet jméno „bull“ jen pro psy pro zápasy a založili tak v roce 1921 klub APBT. Ti, kteří měli APBT jen pro potěchu, se začali více zajímat o exteriér plemene a ve 30. letech 20. století vzniklo nové plemeno American Bull Terrier nebo Staffordshire Terrier.
Využití amerického pitbulteriéra jako loveckého psa či pomocníka při lovu divoké zvěře můžeme sledovat pouze v zahraničí. Tam své uplatnění převážně při lovu divokých prasat nachází dodnes. Z historického hlediska byl sice šlechtěn jako pes do arény, ale i tak existovali psi, kteří neprošli sítem tvrdé selekce, ale než aby byli utraceni, byli aspoň dáni majitelům, kteří je uplatnili jako „catch dogy“, psy, kteří se pak používali na chytání divokých prasat a dobytka.
Americký pitbulteriér je uznáván registracemi ADBA (American Dog Breeder Association), která byla založena v roce 1909. Patří k největším registračním úřadům pitbulteriérů a uznává tradiční hodnoty tohoto plemene, navíc uznává třeba i plemeno Patterdal Terrier. Existuje celá řada dalších organizací, které amerického pitbulteriéra uznávají, ty už ovšem nejsou tak známé, tradiční a velké, jako zmiňovaný ADBA. Jsou jimi například UKC (United Kennel Club), NKC (National Kennel Club) a nebo ACR (American Canine Registry).
Zdůrazňuji, že toto plemeno nespadá pod mezinárodní kynologickou federaci FCI, nespadá proto ani oficiálně pod žádnou skupinu uznaných plemen, tudíž ani já se v tomto článku nebudu o tomto plemeni zmiňovat v rámci využití v myslivecké praxi. Pokud budu mluvit o bullech, budu tím mít na mysli plemena uznaná FCI, a těmi jsou AST, BT a SBT.
Je tedy jasné, že APBT u nás nemohou skládat žádné zkoušky z výkonu, a proto je dnešní využití amerického pitbulteriéra opředeno stále rouškou tajemství, které by v očích veřejnosti v 21. století mělo zůstat spíše pod pokličkou pouhé historické představivosti.
Nicméně APBT se dnes uplatňuje především jako pes sportovní v kynologických odvětvích jako jsou bullsporty, coursing a také jako společenský pes nadevše milující společnost, lidi a děti.
 
Popis lovecké smečky, desatero
 
Lov se psy je starý jako lidstvo samo, člověk psa po staletí choval, cvičil a používal při lovu samotném. Pro zefektivnění lovu pomocí psa vznikaly a vznikají lovecké smečky se psy různých plemen, povah a stylu práce.
Jednou z takových smeček je naše lovecká smečka Křivoklátský bull. Naším společným zájmem je vedení loveckých psů s důrazem kladeným na praktické použití při lovech spárkaté zvěře. Zaměřujeme se na organizované naháňky v dobře zazvěřených honitbách s převahou černé zvěře, kde naši psi a styl naší práce najde plné uplatnění.
Smečku psů vedou vůdci s mnohaletou bohatou praxí, kteří respektují myslivecké tradice a zvyky.
Používání profesionálního vybavení pro vůdce i psy je u nás samozřejmostí. Naším prvotním cílem je vyhnat veškerou lovenou zvěř na střelce. V lečích nelovíme a účast se psy na naháňce není pro nás záminkou k osobnímu loveckému vyžití.
 
Při výkonu práva myslivosti za pomoci loveckých psů jsem vytvořil své vlastní desatero, které včetně standardních mysliveckých zákonů dodržujeme.
 
1. Ctíme myslivecké tradice a zákon, který je platný na území ČR. 
2. Ctíme pravidla bezpečného lovu. 
3. Dbáme na zdraví našich psů. 
4. Dbáme na používání ochranných pomůcek našich psů, navigace a ochranné vesty. 
5. Dbáme na humánní usmrcování lovené zvěře. 
6. Všechny lovecké akce, kterých se naši psi účastní, jsou pod záštitou myslivecké organizace. 
7. Preferujeme, aby všichni naši psi vlastnili průkaz lovecké upotřebitelnosti.
8. Preferujeme, aby všichni vůdci našich loveckých psů vlastnili lovecký lístek. 
9. Apelujeme, aby všichni vůdci vlastnili pojištění odpovědnosti za škody způsobené při výkonu práva myslivosti.
10. Lovu zdar!
 
Vysvětlení k lovecké upotřebitelnosti
 
Pro bull and teriéry všeobecně platí skládání zkoušek podle zkušebních řádů pro teriéry a jiné lovecké psy, ale je mnoho psů, kteří mají složené různé druhy zkoušek a vůbec se loveckého využití nebojí. I když je pravdou, že praxe je posléze úplně o něčem jiném. Dobrého psa v myslivecké praxi v rámci smečky totiž ještě žádná zkouška neudělala. A jsou to svým způsobem dvě odlišné věci.
Vést psa jako zkouškového je odlišné, než vést psa, který tvrdě pracuje v terénu. Je zapotřebí, aby vůdce každého psa zvážil, jakou cestou se vydá, protože dost dobře obě strany požadavků spolu nemusí fungovat. Tím rozhodně neodrazuji majitele loveckých bullů od skládání zkoušek, to určitě ne, ba naopak je naším cílem, aby každý pes vlastnil průkaz LUP. A ani náhodou nechci nabádat k obcházení zákona a vyhlášek.
Spíše bych chtěl upozornit na fakt, že pes, který bude perfektně vypracovávat stopy podle zkušebních řádů a poté bude nasazen do smečky, může časem o dosledy jako takové ztratit zájem, neboť se naučí pracovat jako honič, a to samé platí obráceně.
Za naši smečku doporučuji, než nasadím psa na ostrou práci do terénu, se psem složit zkoušky a až posléze zvážit, jakým směrem psa podle jeho předpokladů či vůdcových představ směřovat.
Jako vhodný začátek pro každého loveckého psa (včetně bulla) se mi osvědčilo začít zkouškou ZV a poté složit LZ či BZH, na základě složení této zkoušky se kromě jiného vystavuje psovi průkaz lovecké upotřebitelnosti.
 
Složení smečky
 
Na počátku, když smečka vznikala, kladli jsme důraz na plemena typu bull, převážně jsme se zaměřili na stafordšírského bulteriéra, který se ze všech teriérů typu bull jevil jako nejvhodnější kandidát pro lov černé zvěře. Byl malý, skladný, ale zároveň silný, houževnatý a tvrdý z hlediska kontaktu s černou zvěří. Nekonfliktní s ostatními psy, navíc hodný ke všem vůdcům, kteří si stafíka vždy rádi přišli podrbat. Pro práci v lese při lovu černé zvěře ideální společník.
Posléze, jak se smečka vyvíjela, a požadavky na práci psů se rozšiřovaly o další lovenou spárkatou zvěř, jako je jelen nebo sika, jsme došli přirozeným vývojem k tomu, že smečku je potřeba mít rozmanitou a doplnit ji i o jiná plemena.
Například při naháňkách na vysokou v horských oblastech se ukázalo, že bull and teriéři nemohou zastat práci klasických honičů jako je například slovenský kopov. Bullové jsou především psi, kteří pracují na kratší vzdálenosti s důrazem dorážení na zvěř v neprostupných porostech (například v trnkách), kde se převážně vyskytuje zvěř černá. Což se o honičích či malých loveckých psech, jakým je třeba jezevčík, říci nedá.
Z praxe máme ověřeno, že tito psi výborně hlásí, obíhají, pronásledují zvěř a vyhánějí ji na střelce, tak jak se po nich vyžaduje, ale pokud se jedná o černou teritoriální zvěř, která své úkryty jen nerada opouští, pak je dost často nedostatečné, pokud psi jen hlásí a drží zvěř v pomyslných kolečkách uvnitř v úkrytu. V těchto případech jsem jednoznačně přesvědčen, že právě v ten moment je potřeba práce bullů přímo na místě. Odhodlaní bulteriéři, popřípadě stafordi, kteří jsou součástí takovéto smečky, nemají problém tlupu divočáků rozrazit, popřípadě kontaktním chováním atakovat a zajistit tak vyhnání zvěře z neprostupné houštiny.
Uplatnění bullů v lovecké smečce je důležité především při lovu černé zvěře a při jejich dosledech, kde bez problémů většina bullů dokáže unikající postřelenou zvěř dohledat a na místě zadržet až do příchodu střelce. A mnohdy se jedná o daleko větší kusy než je samotný bull, pro dobře chvatujícího psa (ceněný je pes, který chvatuje prase na ryj) není problém udržet kus i třikrát těžší než je sám.
Dalším předpokladem pro efektivní práci lovecké smečky je správné poskládání psů podle požadavků mysliveckých spolků, kteří si smečku najímají. Zohlednit faktory, jaká se bude lovit zvěř, o jaký se jedná terén, honitbu a jak je honitba zazvěřená.
V případě pořádaných naháněk za pomoci lovecké smečky na jelení zvěř dáváme přednost různorodosti smečky z důvodu efektivity lovu samotného. Takže dnes naše smečka čítá různá lovecká plemena z různých skupin FCI s různým druhem práce. Dovolím si tedy uvést příklady se stručným popisem stylu práce každého psa.
 
 
Jaká plemena loveckých psů používáme při společných lovech
 


Německý křepelák
 
Je středně velkým, dlouhosrstým velmi svalnatým slídičem. Mezi jeho typické lovecké vlastnosti patří silně vyvinutá náruživost ke slídění, chuť do práce na stopě a velká jistota při této práci, hlasitost na stopě a jemný nos. Použití ve smečce má jako hlasitý vyhledávač a honič ve střední vzdálenosti, dobrý barvář a univerzální lovecký pes.
 


Slovenský kopov
 
Je to středně velký, temperamentní a silný honič. Mezi jeho typické vlastnosti patří výborný nos, neobyčejně vyvinutý orientační smysl, ostrost na černou, hlasitost na stopě a neúnavnost při sledování stopy. Použití ve smečce má jako honič na větší vzdálenost v lesnatých komplexech a příležitostný barvář.



Polský honič
 
Je středně velký, vytrvalý hlasitý honič. Mezi jeho typické vlastnosti patří dobrý nos, hlasité nahánění zvěře, neúnavné sledování stopy, mimořádná orientace v terénu. Použití ve smečce má jako hlasitý vyhledávač, podle kterého se část psů smečky orientuje. Dále jako hlasitý honič na střední až větší vzdálenost.



Anglický bulteriér
 
Je velký energický, svalnatý teriér. Mezi jeho typické vlastnosti patří výborný nos, nebojácnost, tvrdost, ostrost na černou zvěř a schopnost ji na místě zadržet. Použití ve smečce má jako „rozrážeč“ černé zvěře, která nechce v hustých porostech opustit své lože a jako kontaktní pes, který dokáže postřelený či jinak zraněný kus zafixovat. Dále je používán na pobarvené stopě.
 


Stafordšírský bulteriér
 
Je středně velký, velmi statečný a houževnatý teriér. Mezi jeho typické vlastnosti patří dobrý nos, tvrdost a ostrost na černou zvěř. Použití ve smečce má jako „rozrážeč“ černé zvěře, která nechce v hustých porostech opustit své lože a jako kontaktní pes, který dokáže postřelený či jinak zraněný kus zafixovat.
 


Jack Russell teriér / Parson Russell teriér
 
Je malý, temperamentní, přátelský a neúnavný teriér. Mezi jeho typické vlastnosti patří obrovská chuť do práce, perfektní hlasitost, obětavost a univerzálnost, dobrá orientace v terénu. Použití ve smečce má jako univerzální lovecký pes a hlasitý vyhledávač na krátkou až střední vzdálenost, podle kterého se část psů smečky orientuje.
 


Velšteriér
 
Je středně velký, srdnatý, houževnatý a nebojácný teriér. Mezi jeho typické vlastnosti patří dobrý nos, oddanost, ostrost na černou a škodnou, dobrá orientace v terénu. Použití ve smečce má jako univerzální lovecký pes, hlasitý vyhledávač v neustálém pohybu a honič na krátkou až větší vzdálenost. Dále je používán na pobarvené stopě.
 


Foxteriér
 
Je to středně velký, temperamentní, přátelský a neúnavný teriér. Mezi jeho typické vlastnosti patří dobrá hlasitost a dobrý nos. Použití ve smečce má jako hlasitý vyhledávač a honič na krátkou až střední vzdálenost.



Jagdteriér
 
Je to středně velký, aktivní a temperamentní teriér. Mezi jeho typické vlastnosti patří perfektní ostrost na černou a škodnou, dobrý nos, vytrvalá práce na stopě, hlasité nahánění zvěře. Použití ve smečce má jako univerzální lovecký pes, hlasitý vyhledávač v neustálém pohybu a hlasitý honič na střední až větší vzdálenost.
 
Role psů v lovecké smečce
 
Pokud vše shrneme a podíváme se na ideální složení lovecké smečky a vezmeme v potaz role jednotlivých psů ve smečce, mohlo by složení a funkce psů ve smečce, nehledě na plemennou příslušnost, vypadat následovně:
Vyhledávač – daleká samostatná práce
Slídič – pečlivě pracuje v blízkosti vůdce
Vytrvalý hlásič – intenzivně hlásí stopu nebo zvěř
Rozrážeč – těsná a často kontaktní práce
Vyháněč – vytrvalé provázení zvěře
Barvář – specialista na dosledy
Chvatař – specialista na zastavení zvěře
 
Daniel ŽĎÁRSKÝ
člen smečky Křivoklátský bull
www.smecka.krivoklatskybull.cz
 
POUŽITÉ ZKRATKY v textu: SBT – stafordšírský bulteriér, AST – americký stafordšírský teriér, BT – bulteriér, APBT – americký pitbulteriér, FCI – Fédération Cynologique Internationale / mezinárodní kynologická federace, LUP – lovecky upotřebitelný pes, SBTC CZ (Český klub stafordšírského bulteriéra)
 
pokračování v dalším čísle