ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Červen / 2019

Vlci, hospodářská zvířata, příroda a my

Myslivost 6/2019, str. 78  Frank Mechelhoff
Je dobré, že se vlci opětně po 150 letech vrací do Německa. Jak hezké, když se s vlkem vrací zpět o něco víc „přírody“ a naše lesy jsou tak trochu originální! Je to vlastně správně, že se teď vlci vrátí, protože my lidé jsme je vyhubili. Souhlasíte? Vlk je chráněný druh, je pro naše hospodářství neškodný, a pokud něco provede, musí stát kompenzovat příslušné vlastníky hospodářských zvířat. Ti ale před tím musí zajistit oplocení stád, nakoupit pastevecké psy a svá zvířata nepřetržitě hlídat. Proti tomu není možné nic namítnout, nebo snad…? Pokud toužíte po vlkovi, dovolím si vám položit několik otázek.
Kde žijete? Ve městě? Proč si nejprve nepořídíte psa?
Řídíte zbytečně velké auto, netřídíte odpad nebo máte z nějakého jiného důvodu špatné svědomí? Nebo vám v každodenním životě chybí příroda? Pak skutečnost, že někde volně pobíhají vlci na tom nic nezmění.
Očekáváte, že jiní lidé (třeba ti na venkově) si budou užívat vlky stejně jako vy?
Máte děti? Pokud ano, nechali byste je hrát si v parku, když by tam pobíhali vlci?
Přenocovali jste někdy v lese? Udělali byste to, nebo byste tam nechali ve stanu své děti i v případě, když budete vědět, že tam budou vlci? Uvědomujete si, že po dobu 100 až 150 let, ihned po likvidaci lupičů a vlků, můžete spát v lese bezpečněji než ve velkém městě?
Pracujete v ochranářské branži a doufáte, že si udržíte dobře placené (pokud možno do penze) místo, solidní výdělek a výborné hodnocení?
Vlk patří do naší přírody. My lidé jsme ho vyhubili. My ho musíme navrátit zpět. Dobře, ale… Také jsme vyhubili zubry, pratury a divoké koně – tři vůbec ne nebezpečná, naopak přátelská a v mých očích sympatičtější zvířata než je vlk. Proč je nechceme nebo je nemůžeme znovu navrátit do přírody a proč zrovna vracíme vlka? Zajímavá otázka.
Ujišťuji vás, že jak zubr, tak pratur nebo divoký kůň by u nás ve volné přírodě snadno přežili a rozmnožovali by se. Jen je nechat. Všude máme dostatek trávy a křovin, které ke svému životu potřebují. V zimě by se zcela instinktivně, tak jako před jejich vyhubením před 700 lety, stěhovali na místa, kde není příliš mnoho sněhu a kde by stále nalézali potravu.
Stejně tak koně. Koně jsou také velmi přizpůsobiví, pohybliví a dokáží vyžít i s malým množstvím potravy. Koně nemají problém přesouvat se na velké vzdálenosti, 5000 kilometrů za rok lehce zvládnou. Je pravdou, že by stáda koní musela zdolávat různé překážky, jako jsou železnice a dálnice. Ale to určitě není problém. Nebo si myslíte, že to problém je? Pak jste tedy jejich nepřítel a nemáte rád přírodu! 
Vždyť pratuři a divocí koně zde byli daleko dříve než my lidé a také dříve než vlci. Proč tady nechcete mít stáda praturů a divokých koní ve volné přírodě?
Aha, vy máte strach, že do nich narazíte autem. To nemyslíte vážně! Tak trochu osobního rizika musíte přeci obětovat v rámci ochrany přírody! Ty hlavní silnice a železnice přece můžeme snadno za naše společné peníze oplotit pro pratury a koně neprůchodnými ploty. Vybudujeme spousty ekoduktů a budeme mít klidné svědomí. Vždyť Švédové také žijí se svými losy. Co, většina Švédů že žije ve velkých městech, kam losi nikdy nechodí? Pak tedy zůstaňte také ve svém městě, když máte o své auto strach. Přece nám nemůžete bránit v uskutečnění našich snů o pratuřím a koňském ráji v Evropě!
Už tomu rozumíte?  Ještě ne? Pak budu pokračovat.
Myslíte, že s vlkem to bude jednodušší, protože je příliš chytrý na to, aby skočil pod vaše auto a poškodil ho? Nebo že není tak velký a tudíž poškození auta bude menší? Ale když vlk splaší koně v ohradě a ti vám vběhnou pod auto?  Co pak?
Často se stane, že vlci jen tak pro potěšení napadnou hříbě a vytrhnou mu za živa maso z kýty nebo mu roztrhnou břicho a ono umírá s vyhřezlými střevy. Možná vám to někdy ukážou v televizi, ale tak upravené, aby nebyla vidět ani kapka krve, aby se vám neudělalo špatně a nepohoršovalo vás to.
Hříbě má vysokou cenu, daleko vyšší než tele či jehně. Pro chovatele je to ztráta nejen finanční, ale i osobní. Pokud nějaká zvířata chováte, nemůžete je chovat bez lásky a dobrého vztahu k nim. Velký farmář si snad může dovolit postavit speciální ploty, nakoupit drahé pastevecké psy a pořídit hlídače na 24 hodin denně. Dostává dotace. Ale majitel několika koní či ovcí má pouze náklady.
A pokud se jedná o ploty, ty musí být postaveny tak, aby je v nich chovaná zvířata nemohla překonat. Postavit plot proti vlkům, kteří i vysoké ploty přeskočí nebo je podhrabou, je finančně velice nákladné. A rozlehlost pastvin pro koně vyžaduje ploty o délce 1000 až 2000 metrů.
Ploty s vysokou mírou bezpečnosti by jistě nebyly na pohled příjemné v naší hustě obydlené kulturní krajině, kde se běžně používají elektrické ohradníky, kterých si ani nevšimnete. Pastviny také navštěvuje spárkatá zvěř, která by jinak musela být v lese a tam by dělala škody na porostech
Pastviny jsou také vysoce ekologickými plochami, na kterých se nepoužívají žádné pesticidy. Často se lidé domnívají, že koně jsou ve stádě před vlky chráněni. Není to pravda. Vlk je pro koně nepřítel, který je snadno vyděsí a celé stádo zpanikaří. Udržet koně v na pastvině ohrazené elektrickým ohradníkem je snadné. Koně tam mají bezpečí a cítí se tam dobře. Jakmile se budou cítit ohroženi  (a to se stane, když se vlk jen přiblíží), nastoupí jejich 60 milionů let stará reakce – rychle musí daný prostor opustit a utíkat. Jen tak se mohou zachránit. Žádný běžný plot nemůže zpanikařené koně o hmotnosti 400 až 800 kg při rychlosti 40 až 60 km/hod zastavit. Můžou pak uběhnout klidně 10 až 15 km přes 5 až 6 frekventovaných silnic, jen mezi snídaní a obědem. A poběží tak dlouho, dokud nepřijdou na místo, kde se budou cítit dobře.
Takhle myslí a chová se volnost milující býložravec, který po boku člověka žije a člověku slouží již po tisíciletí. A proto by se mu mělo dostat alespoň tolik pochopení jako vlkovi.
A na závěr otázka - myslíte si, že v naší uspěchané společnosti je možné, aby neustále část u nás chovaných koní v panice opouštěla vymezené pastviny? Co si myslíte, kolik řidičů automobilů by bylo zabito, kdyby se v noci srazili s koňmi na silnici?
Už tomu rozumíte lépe?
Myslíte si, že se kůň vlku ubrání?  Velký, zdravý a mladý kůň je jistě silnější než jediný vlk. Jeho jediným problémem je, že to neví a jeho mozek je nastaven tak, že nejlépe je vyhnout se problémům tím, že před nimi uteče. Z pohledu masožravců je to chování poměrně hloupé, ale žádný vlk nedokáže tak dlouho a vytrvale běžet jako kůň. A v tom je ta výhoda.
I když je dospělý kůň silnější než vlk, neplatí to pro hříbata a ročky. Pro staré koně také ne. Koně však nejsou silnější než vlci, kteří útočí ve smečce.  Ve stádech koní není téměř žádný hřebec, který je opravdu schopen, tak jako ve volné přírodě, chránit a bránit své stádo.  A hříbata, která jejich matky ve volné přírodě chrání, ale často bezúspěšně, jsou již v mladém věku 4 až 6 měsíců v současných chovech oddělena a žijí na pastvinách společně. Zbytek stáda je v současné době tvořen převážně valachy, kteří žijí bez vlastní iniciativy a plní pouze příkazy. A ti se vlkům nepostaví.
Kůň se začíná zuby a kopyty bránit jen v krajní nouzi. Předtím je schopen při útěku prorazit několik plotů i za cenu, že se těžce zraní. Do poslední situace věří víc svým nohám než kopytům a zubům. I psi můžou někdy koně splašit a vyhnat je z ohrad. Ale stává se to minimálně. Koně jsou totiž na psy zvyklí a umí s nimi žít.
Pokud je však napadnou vlci, jednají koně instinktivně a okamžitě prchají. A pokud je napadne celá smečka, nic je nezastaví. V poslední době se stává, což se nedávno považovalo za nemožné, že jednotliví vlci zaútočili na zdravé dospělé koně, nebo sledovali koně s jezdci na poli. Co se stane v případě, že se objeví celá smečka, o tom nechci ani uvažovat ani to zažít.
 
Kde vlci žijí v lese a vytvoří silný lovecký tlak na zvěř, zvěř se minimálně pohybuje, při říji přestanou jeleni troubit a zvěř se stane neviditelnou. Často se stává, že se přesune do blízkosti lidských sídel. Jsou lidé, kteří říkají, že v lese někdy potkali divoké prase a bylo to velmi nebezpečné. Hrůza! A protože přežili, vlk pravděpodobně nebude nebezpečnější. Nebo přece?.
Aby tito lidé procitli, je třeba, aby měli stejnou nebo podobnou zkušenost s vlkem. Po tom určitě budou mít na vlka jiný názor. Při pobytu v lese a při současném stavu divočáků není problém se s nimi potkat. A když sedíte na koňském hřbetě, je setkání s černou poměrně časté. Ale černá, za normálních okolností a při našem normálním chování, nemá důvod na nás zaútočit. Pokud se nejedná o bachyni, které se snažíme sebrat sele nebo o postřelený kus. Případy, že divoké prase bez důvodu zaútočí na dospělého člověka nebo malé dítě, neznám.  Samozřejmě existují situace, kdy se velký, dospělý kňour v leči, stavěný psy, rozeběhne proti psovodovi a může ho vážně zranit. Ale není pravděpodobné, že bychom se při normálním chování v lese do takovéto situace dostali.  Totéž však nemůže být řečeno pro setkání s vlky! Ten, kdo se snaží porovnávat vlky s divočáky, ten nepochopil zásadní rozdíly mezi těmito dvěma druhy.
 
Když jsme schopni žít s rysem, proč nejsme ochotni žít s vlkem?  Rys žije extrémně skrytým životem a pro normálního člověka je neviditelný. Na rozdíl od vlka je opravdu plachý, bojí se lidí a v civilizované krajině se necítí dobře. Není nebezpečný dospělým ani dětem, které si hrají v lese. Na rozdíl od vlka, je to skromný lovec, který uloví jen to, co je schopen sežrat.
 
Hledat odpověď na otázku, co se stane, když se k nám do přírody vrátí vlci tím, že budeme sledovat, jak vlci napadají hospodářská zvířata, psy a lidi, je trestuhodné. Bohužel, tak v současné době vypadá tak zvaný monitoring prováděný ochránci přírody. To, že při tom v bolestech umírá, nebo je zraněno mnoho zvířat se přehlíží. Tvrzení, že vlk za nic nemůže a na vině je člověk, je naprosto stupidní, ale často používané.
Myslivci nemají z vlka, zcela přirozeně, žádnou radost. Myslí si, že pokud se jedná o regulování stavů zvěře, udělají to lépe než vlk. Ale jen oni mohou stavy vlků lovem udržovat na únosné míře. To by ovšem musel být vlk ze zákona lovnou zvěří. Pronájmy loveckých revírů jsou důležitým zdrojem příjmů pro majitele státních nebo komunálních lesů. Je však otázkou, zda a kolik nájmu vůbec budou myslivci platit, pokud jim bude vlk vyrušovat nebo likvidovat zvěř a oni ho nebudou moci lovit. Pokud myslivci nebudou ochotni platit vysoké nájmy za honitby s vlky, pocítí to státní pokladna.  Čím nahradíme chybějící peníze? Stojí ten vlk vůbec za to? Na kom a kde potom ty chybějící peníze ušetříme?
 
Myslivci se dosud drželi v debatě o vlcích v pozadí. Bylo to od nich moudré. Vyhnuli se tak nařčení, že se jim jedná pouze o vlčí trofej. Nyní, zejména v Dolním Sasku, začínají mít myslivci s vlky problémy. Nedávný případ, kdy na společném lovu uprostřed leče vlci zabili a sežrali osm loveckých psů, je snad již ta pověstná poslední kapka!
Ochranářské organizace a politici totiž důkladně zpackali projekt „znovuzavedení vlka“. Na straně ochranářů je to dílo nezodpovědné naivity a propagandy, na straně politiků nicnedělání. Myslivci jsou nyní v nepříjemné situaci, ale musí ještě chvíli počkat, než se situace ještě více vyhrotí a oni následně budou požádáni o vyřešení problémů s vlky.
Rozumím tomu, že lidé z ochranářského byznysu chtějí v Německu usadit vlky. Pro ně je to zviditelnění. Je hezké být na stránkách tisku a v televizi. Je to konečně jejich práce. To je legitimní. Ale už není legitimní, když rozšiřují pohádku o „bojácném vlku“. Je to stejně nezodpovědné a trestuhodné, jako když se vlk dětem předkládá jako roztomilá plyšová hračka. To může stát lidské životy a zodpovědné osoby by měly být hnány k odpovědnosti.
Vlků, kteří se bojí lidí, je stejně tak málo, jako vlků agresivních. Vlci jsou inteligentní, přizpůsobiví. Jsou to jedinečné osobnosti. Stejně tak, jako psi. Strach z lidí je jedním z aspektů jejich chování. To platí, pokud jsou mladí, v novém prostředí, jsou pod loveckým tlakem a s plnými žaludky. Pokud je tomu jinak, jejich strach z lidí je čím dál menší a začnou se chovat způsobem, který je z lidského hlediska rizikový a nebezpečný. Doby, kdy se většina vlků osidlujících nová území lidí bála, se blíží ke konci.
Nejdůležitější motivy, které určují náš postoj ke konkrétním otázkám, jsou vždy osobní. Jsem majitel koní nebo ovcí, můj zájem je nutně zcela opačný, než zájem, který mají přátelé vlků. Bezpečnost mých koní či ovcí je pro mě důležitá. Moje zvířata tu byla dříve než vlci a já nevidím nejmenší důvod, proč bych měl vlkům vyklidit prostor. Nechci také, aby se moje děti znovu bály v lese vlků a divokých zvířat. Nechci, abych se musel o své děti bát, když jdou nasbírat větve na večerní táborák.
Kromě toho existují politické motivy. Současné nekontrolované osidlování nových areálů vlky povede k tomu, že doposud pastvou udržované plochy znovu zarostou křovím a jejich udržování mulčováním bude opětně finančně náročné.
Nechci, aby se kvůli vlkům rušily oblíbené lesní mateřské školky tak, jako se to děje v Dolním Sasku. Nelze přijmout vlky jako biblický mor, jako boží trest, jako něco, co nemůžeme ovlivnit. Vlci nemají větší právo být tady než lidé. A argument, že tady byli už dříve, je prostě idiotský.
To, zda budeme vlka trpět, kde a kolik jich bude, to jsou politická rozhodnutí. Ochrana zvěře, právo lovu nebo právo držet zbraň jsou také politická rozhodnutí. To není o morálce! Vlci nebo jiná zvířata nevydávají zákony. Zákony dělají lidé. To je naše povinnost.
Pokud máme právo chovat hospodářská zvířata, musíme mít také právo je případně zabít. A musíme mít také právo zabít, podle zákona o myslivosti, také divoká zvířata. Naše zákony jsou demokraticky zakotveny. I když možná ne vždy s nimi souhlasíme, musíme je dodržovat.
Lov, také lov dravců ve smyslu ochrany biotopů a udržení na život bohatého prostředí, je nezbytný. Často slýchaný primitivně-darwinovský argument, který předkládají lidé, kteří skutečně nerozumí ničemu, že příroda si sama poradí a sama vše vyřeší. Je to nesmysl. A pokud si to příroda vyřeší, tak k horšímu - dojde k vytlačení a zániku domácích druhů přivandrovalci, kteří se přizpůsobují novým zdrojům potravy. A když jim potrava dojde, přesunou se na zdroj jiný. To jsou ti „nejúspěšnější“!
Je na nás, zda připustíme, že skončí ochrana živočišných druhů. To nám pak bude jedno, když vlk v lese napadne naše děti a my ho budeme chránit jen proto, že byl „úspěšnější“ a vinu svalíme na rodiče, kteří si měli děti lépe ochránit. Vlk se přeci nemůže chovat jinak, je to masožravec a my ho přeci nemůžeme nutit, aby přešel na vegetariánskou stravu
Když člověk přestane se svým dobytkem přepásat pastviny, k čemuž vlci přispívají, příroda si poradí. Vše začne zarůstat bušem. Z krásných pastvin se stanou neproniknutelné houštiny a zásadně se změní biotop. Pak pomohou jen drahá radikální opatření – mulčování. Případně zapálení celé plochy, což je u nás zakázané.
Vlk je inteligentní zvíře, které se dobře učí. Pokud mu člověk nenastaví jasné hranice, nastane problém. Odehnat vlka, který se k vám přiblíží pomocí křiku a mávání rukama pomůže snad jedenkrát, možná i na podruhé. Ukázalo se, že ve všech zemích, které nedělají nic proti nekontrolovanému šíření vlků a běžní lidé tam nejsou ozbrojeni a nemůžou se vlkům účinně bránit, přibývá útoků vlků především na děti a staré osoby.
 
Vzhledem k současné situaci nejsem zastáncem úplné likvidace vlků, ale myslím si, že je třeba jasně vymezit oblasti, kde mohou vlci volně žít. Jsou to například národní parky a velké současné i bývalé vojenské výcvikové prostory, které jsou dostatečně velké. Mimo tyto, pro vlky vymezené oblasti, je třeba vlky likvidovat, neboť představují nebezpečí jak pro lidi, tak i pro zvířata. Jen blázen se může domnívat, že lze vlka chovat beze zbraně!
Jediní, kteří by mohli tento úkol plnit a vlka lovit, jsou myslivci. Ale pak musí dobře fungovat státní správa a veřejná kontrola. Spolupráce mezi myslivci a ochránci přírody by tomu napomáhala. To však, zatím, nefunguje.
Není prostě možné, že někdo rozhodne o tom, že se vlci v Německu svobodně a nekontrolovaně usadí. Nebo se nerozhodne, ale také proti tomu nic nedělá, což je vlastně také forma rozhodnutí, a důsledky spolu s náklady ponese pouze menšina: zemědělci - majitelé koní a ovcí, myslivci  a návštěvníci lesa. Demokracie se nesmí stát vládou ignorantních a dezorientovaných většin ve vztahu k menšinám.
 
A co ochrana vlastních zvířat před útokem vlka? Majitel koně, ovce nebo domácího mazlíčka potřebuje tato zvířata ochránit před útoky vlků. Vlci jsou ovšem chráněni zákonem a úmyslné zabíjení a lov vlka je trestným činem. Ten, kdo zabije vlka v případě, že chrání životy svých zvířat, svých rodinných příslušníků nebo svůj vlastní život před útokem vlka, smí tak učinit jen v případě krajní nouze. Před tím ale musí vyčerpat všechny prostředky k odehnání vlka  (křik, varovný výstřel apod.). Nikdo by se neměl pokoušet zastavit vlčí smečku pepřovým sprejem, to by se rovnalo sebevraždě. Je třeba si uvědomit, že napadený má na rozmyšlení jen několik sekund, policie a soud má na posouzení situace času mnohem více….
 
Že nemám z vlků žádnou radost? Mojí snahou je přírodní rovnováha a necítím potřebu, aby bylo více divoké zvěře kolem mě. Žijeme v kulturní krajině. To, co vypadá jako příroda, to stále tvoří lidé. Vážím si jakékoliv zeleně, ale pokud mám plevel v mé zahradě, nebo trnité keře ve výbězích pro zvířata, musím je likvidovat. Člověk má na této planetě jistou zodpovědnost k přírodě. Návrat do pravěkého stavu je mu však už navždy odepřen.
Daleko větší radost než z vlka bychom mněli mít z krásných lesů plných hub, jahod, malin, ostružin. Z květnatých luk, ovocných sadů, vřesovišť a vysokohorských pastvin, které po staletí udržovali a nám odkázali naši předchůdci. A naší povinností je o tyto lokality dále pečovat. Což ovšem, pokud nás budou ohrožovat vlci, nebude možné. A to si naše kulturní krajina nezaslouží.
Nemáme jen vlka, na kterého musíme upínat pozornost.  A nemáme taky jenom les. Naším cílem je zachovat přirozené ekosystémy. Země, tak jak ji Bůh stvořil, je stále stejně krásná a proto stojí za to jí zachovat i pro příští generace. Zachovat jí tak, jak jsme jí převzali my a tak, aby naši potomci, stejně tak jako my, mohli v přírodě bez obav trávit volný čas. Protože ona je rájem včel, možná nejdůležitějších (a proto nejtišších) živočichů na této planetě. Protože zde existují i další zvířata, která mohou i pro nás zemřít, ale do té doby mohou žít alespoň bezbolestně a šťastně.
My, lidé, máme zodpovědnost vůči těmto ekosystémům, a to je mnohem větší zodpovědnost, než zodpovědnost za jediný druh - vlka. Vlk na této planetě není ohrožen vyhynutím. Přes to, že u nás již 150 let nežije, můžeme ho obdivovat jako chytré, krásné, fascinující zvíře. To nám však nemůže bránit v jeho regulaci, to znamená zabití každého vlka, který napadá hospodářská zvířata. Vlk musí jasně vědět, že my, homo sapiens, jsme tady pány. Ne proto, že „chceme ovládnout všechno,“ ne proto, že bychom rádi lovili, ale máme odpovědnost za všechno, co bylo na zemi stvořeno. Protože máme jen dvě možnosti: buď se chovat jako „homo sapiens“, nebo zmizet z této planety.
 
Frank MECHELHOFF
www.taunusreiter.de

Zpracování dat...