Časopis Myslivost

 
 
Nabytí a historie
 
Oboru zbudoval rod Kinských po získání panství v Chlumci nad Cidlinou v roce 1611 a tím se řadí mezi nejstarší obory u nás. První chovanou zvěří byla daňčí a jelení včetně bílých jelenů. Stavy zvěře se postupně snižovaly a v oboře byli chováni koně plemene Chlumecký plavák. Stojí za zmínku, že kůň se zlatým zbarvením a bílou hřívou byl původně určen pro vojenské a hospodářské účely, v 2. polovině 19. století se stává koněm honebním a později dostihovým. Z chovu všestranně nadaných a velmi žádaných koní Kinských pochází řada vítězů Velké pardubické.
Na přelomu 19. a dvacátého století majitelé oboru rozšiřují a obnovují chov daňčí zvěře, která pochází zčásti z původní obory. Chov mufloní zvěře Kinští započali ve 2. polovině 19. století.
Za Františka Ferdinanda II. Kinského byl v polovině 19. století vybudován lovecký zámeček a také reprezentativní vstupní brána se sochami svatého Huberta a jelena od českého architekta Jan Blažeje Santiniho  Aichela.
Výraznou osobností historie Československé republiky je Zdenko Radslav Kinský (1896-1975), který během mnichovské krize vystoupil s ostatními aristokraty s deklarací proti okupaci republiky u prezidentů Beneše a Háchy. Významným mezníkem obory bylo jeho rozhodnutí umožnit na území obory vyhlášení chráněného území, což bylo realizováno v roce 1935.
Poúnorový režim zabral Kinským veškerý majetek. Syn Zdenka Radslava Kinského, Václav Norbert, narozen v roce 1924, žil po únorových událostech s rodinou v Itálii. Z této doby pochází celé jméno této větve rodiny, Kinský dal Borgo. Po roce 1989 se rodina Kinských vrátila do Československa.
Obora Kněžičky je spolu s dalšími honitbami součástí živé historie rodu Kinských. V roce 1948 byla obora zestátněna a dále obhospodařována Státními lesy, Lesním závodem Chlumec nad Cidlinou jako vzorová či reprezentační honitba. S moudrostí a vkusem, komunistickému režimu tak vlastním, byl renesanční lovecký zámeček věnován lesnickému učilišti, které až do roku 1998 vychovalo řadu kvalitně připravených adeptů lesnického řemesla.
S vlivem na zámeček to bylo podstatně horší a jej čeká náročná obnova. V roce 1993 byla obora spolu s dalším majetkem rodině Kinských navrácena.
 
Větev rodiny Kinských dal Borgo vlastní na Chlumecku devět honiteb a jednu na Jičínsku s celkovou plochou 8831 ha. Jedna z nich je Obora Kněžičky, další uznaná bažantnice Luhy. Název vychází z dochovaného lužního lesa, který pro odchov bažantí zvěře vytváří přirozené, chovatelsky příhodné podmínky. Bažantnice je pro kvalitu zvěře i lov v jedinečném krajinném rázu vyhledávána návštěvníky z evropských i mimoevropských zemí. Pouze jedna volná honitba je pronajímána k výkonu mysliveckého práva, na ostatních hospodaří poslední potomci větve rodu Kinských dal Borgo, Carlo a Francesco. O vztahu Francesca Kinského k českému prostředí a oboře vypovídá skutečnost, že měl svatbu zde a na připomínku svatebního dne nechal vybudovat půvabný obelisk.
 
Ing. Tomáš Herčík (33 let), provozní inspektor myslivosti a myslivecký hospodář, který má na starosti lesní v oboře i jednotlivých honitbách: Moje rodina má myslivost ve třech generacích a já mám to štěstí v této práci, že mě živí můj největší koníček, kterým denně žiji. Má práce mě naplňuje a současně zavazuje vykonávat ji denně s úctou a pokorou s ohledem na rodinnou historii rodiny Kinských a tradice, které jsou s myslivostí na našem území historicky spjaty – to je můj splněný sen.
Jsem si plně vědom, že v České republice jsou stovky lidí, kteří by se tímto ušlechtilých koníčkem chtěli živit, ale jen zlomku z nich se to někdy v životě poštěstí. O to více si této možností vážím a uvědomuji si zodpovědnost s tím spojenou. V dnešní moderní, uspěchané době, která navíc je a nejspíše i nadále bude doprovázena změnami klimatickými a společenskými a s tím měnící se přírodou, to nemá myslivost vůbec jednoduché. I přes to všechno jsem s tímto životem velmi spokojen a v žádném případě bych neměnil.
 
Nadmořská výška obory je 210 až 230 m. Geologický podklad tvoří vápencové slínovce a vápnité pískovce. Klima je teplé, s mírnou suchou zimou, dnů se sněhovou pokrývkou je velice málo. Úhrn ročních srážek bývá 500 až 600 mm, oblast patří s Polabím a Jižní Moravou k nejteplejším u nás.
Obora má rozlohu 680 ha. Z toho jsou lesní porosty 614 ha, 5 ha vodních ploch, 61 ha luk a pastvin,  na ploše 89 ha je obora národní přírodní památkou ve vlastnictví AOPK.
Listnaté porosty jsou zastoupeny ze tří čtvrtin dubem letním, dále jasany a habry. Jasany v současné době trpí houbou Chalara fraxinea. V jehličnatých porostech jsou z 10 až 15 % smrky, mají ale vzhledem k suchu a současné kůrovcové kalamitě nedobrou perspektivu. Také borovice, kterým vyhovují písčité půdy, jsou suchem poškozeny, a proto předpokládáme náhradu smrků i borovic směsí listnáčů.
Jižní vápencové stráně mají atraktivní porost hlaváčku jarního, jsou tu i jiné vzácné byliny, kamejka modronachová, mateřídouška časná a z dřevin dub šípák.
Ve starých dubových porostech žije silná populace roháče obecného, za zmínku stojí také motýl okáč ovsový.
 
Kromě zvěře žijí v oboře predátoři, lišky, jezevci, v posledních letech se silně rozmnožili krkavci a také objevuje psík mývalovitý, kterému velmi vyhovují rákosinovém porosty obklopující Žehuňský rybník.
V oboře je několik rybníků. Čihadelské rybníčky, Kopičácký rybník, prameniště Výrovka a rybníček Na Dančině. V těsné blízkosti obory je Dlouhopolský rybník s rozlohou 30 ha. S výjimkou Dlouhopolského rybníka se tu ryby se cíleně nevysazují. Problémy s vydrami ani s dravci tu zatím nemají.
 
Součástí honiteb a obory rodiny Kinských dal Borgo je několik významných krajinných útvarů. Národní přírodní památka, Žehuňský rybník, přímo sousedí s jižní hranicí obory a další honitbou Kinských Stará báň.
Žehuňský rybník – Obora Kněžičky je chráněná ptačí oblast a součást soustavy Natura 2000. Rybník má plochu 258 ha a do chráněného celku patří také přilehlé louky a mokřady v nivě řeky Cidliny. Bezprostřední okolí rybníka je prorostlé rákosinami s výskytem puškvorce obecného a dalšími zajímavými bahenními rostlinami, sevlákem širolistým, řeřišnicí bahenní a pryskyřníkem velkým. Botanicky významné jsou také louky navazující na porosty rákosin. Roste na nich řada málo obvyklých či ohrožených, vzácných a chráněných bylin a travin: starček bludný, česnek hranatý, žluťucha lesklá, bahnička jednoplevá, štírovník tenkolistý, pěchava slatinná ožanka čpavá, dále orchidej prstnatec pleťový a několik druhů bahenních pampelišek.
Oblast je také významná pro mnoho druhů vodních či na vodu vázaných druhů ptáků – husy polní a velké, čírky obecné, lžičáka pestrého, chřástala kropenatého a malého. Žijí tu též orel mořský, moták lužní, kormorán velký, volavka bílá, bukač velký, bukáček malý a řada pěvců, jako linduška luční, konipas luční, slavík modráček středoevropský, cvrčilka slavíková, rákosník velký, sýkořice vousatá, strnad luční. V samotné oboře pak hnízdí výr velký, strakapoud prostřední, krutihlav obecný, lejsek bělokrký, ťuhýk šedý a pěnice vlašská.
 
V lesním komplexu obory Kněžičky je v pramenné oblasti Dlouhopolského potoka další národní přírodní památka, Kopičácký rybník, vyhlášená v roce 2007, od roku 1948 do roku 2006 byl součástí rezervace Žehuňská obora a Žehuňský rybník. Zde je několik vodních biotopů, mokřadních a slatinných luk a rákosin. V rybníku jsou vodní rostliny, vyžadující čistou vodu – parožnatka, rdest trávolistý, lakušník niťolistý a žije tu skokan skřehotavý, na slatinných loukách vzácni plži svinutec tenký a vrkoč útlý. Louky obklopující Kopičácký rybník jsou pravidelně sečeny, což zabraňuje jejich degradaci expanzivními druhy bahenních trav.
 
V oboře jsou čtyři napájecí místa, jedním z nich je rybník Kopičák, kde ale v posledních letech ubývá voda. Náhradním řešením jsou napájecí plastová koryta, na která si zvěř rychle navykla.
Loveckých zařízení tu mají celkem 44, většinou kazatelen. Provedení je jednotné, stylové, dřevěné, aby posedy i kazatelny působily esteticky i přirozeně. 
Oplocení obory má délku 12 km. V roce 2016 se majitelé rozhodli plot obnovit a původní plaňkový dřevěný nahradit drátěným pletivem, které je odolnější klimatickým vlivům a neumožňuje proniknutí nežádoucích osob či zvěře ven. Každý rok obnovují jeden kilometr pletiva, k dnešku je hotová výměna tří kilometrů oplocení. Cesty v oboře jsou udržované, asfaltované nebo zpevněné.
V oboře je šest rovnoměrně rozmístěných velkých krmných zařízení pro celoroční přikrmování.
Připravují také náhradu klasických dřevěných koryt na jádro samokrmítky. Podle nabyté zkušenosti dochází i při dostatečné kapacitě krmných zařízení k více či méně přednostnímu i nadměrnému příjmu jadrného krmiva nejsilnějšími kusy s rizikem vzniku acidózy. Součástí samokrmítek bude proto omezení oplůtky a probíhačkami, které umožní přístup jen holé a mladším kusům.
Za zámečkem směrem k  Žehuňskému rybníku je velký jabloňový sad s místními tradičními odrůdami, a i zde je nutný omezený přístup zvěře.
Pět políček pro zvěř má celkovou výměru 9 ha. Obhospodařují je buď sami majitelé nebo ve spolupráci s místními zemědělci, osévají se travními směskami nebo vojtěškou. Kromě toho mají každý rok na ploše 2 ha krmnou řepu, která se zkrmuje v oboře i ve volných honitbách.
 
Letos načítali v oboře 320 kusů daňčí zvěře a 250 kusů zvěře mufloní. Kombinace daňčí a mufloní zvěře je bezproblémová a osvědčená.
Roční odlov bývá kolem 200 až 250 kusů mufloní i daňčí zvěře dohromady. Plán lovu pro letošní myslivecký rok: daněk I. věkové třídy 8 ks, II. VT 17 ks, III. VT 25 ks, daněla 39 ks, daňče 38 ks, celkem 127 kusů. Muflon I. VT 16 ks, II. VT 18 ks, III. VT 22 ks, muflonka 35 ks, muflonče 25 ks, celkem 116 kusů.
 
Průběrný odlov je pravidelnou, každodenní činností. Je veden výhradně třicetiletou praxí oborníka Vlastimila Švomy: Odlovuji denně slabé a přestárlé kusy, u jednoletých daňků má před trofejí prioritu živá hmotnost. Jsme si vědomi, že základ kvality chovu spočívá ve výběru holé zvěře. Selekce se týká muflonek i daněl podle všeobecně platných chovatelských zásad – to už mám za třicet let služby v oku. Tak se snažím, aby bylo vše, jak má být.
Personál obory provázející hosty plně akceptuje jejich přání, fyzické schopnosti a střelecké dovednosti. Lov probíhá z převážné většiny z posedu. Rovinatý terén v oboře Kněžičky nevytváří nároky na vysoké fyzické výkony, kazatelny umístěné na přehledných místech umožňují klidné a soustředěné sledování zvěře. Lov z posedu je doplňován šouláním, kromě večerních a ranní šoulaček se tu osvědčilo i šoulání přes den.
Lovečtí hosté jsou z poloviny Češi, dále z Rakouska, Německa a jsou tu i četné návštěvy italských přátel a krajanů italské větve rodiny Kinských. Potěšily ale i návštěvy ze vzdálenějších zemí, lovil zde už i Američan i Pákistánec. Obvyklá frekvence doprovodů je čtyřicet za rok.
Zvěř v oboře je velmi ostražitá a plně využívá přirozených krytů v nepřehledných porostech. Ne vždy sv. Hubert přivede zvěř k lovecké příležitosti hned napoprvé. Oborník například doprovázel hosta, který se setkal se zvěří a byl úspěšný až při dvacáté vycházce. To je ale extrémní výjimka, nikoliv pravidlo. Obora je rozlehlá, a to snadno i věcně navozuje dojem volné honitby. 
Trofeje daňčí zvěře z Kněžické obory jsou pravidelně a mohutně utvářeny s vysokou specifickou hmotností, charakteristická zejména dlouhými prsty.
Trofeje muflonů jsou charakteristické u převážné většiny beranů správným úhlem nasazení toulců. S odlupčivostí a rozbíhavostí špiček toulců nejsou problémy. Berani běžně dosahují medailových hodnot už ve třech letech. Rekord mufloních toulců je 235 bodů CIC.
 
Ing. Tomáš Herčík: Ačkoliv zvěř žije v oborním  prostředí, díky značné rozloze si lovečtí hosté připadají mnohdy jako ve volné honitbě. Pro nás je podstatné, byť je to zčásti na úkor ekonomiky, že před lovem chovných kusů dáváme u obou druhů zvěře přednost chovnosti. Ta je vždy na prvním místě a je základní podmínkou kvalitního chovu. Vždy dbáme o to, abychom odlovili chovatelsky neperspektivní zvěř. A věřte, že i takoví jedinci dosahují velmi zajímavých a medailových trofejí.
Lovíme-li zvěř, která dosáhla trofejového vrcholu, vždy jsou to trofejově vyzrálí „sklizňoví“ daňci a mufloni III. věkové třídy. Několikrát se nám stalo, a to zejména u cizinců, že jsme měli při lovu možnost ulovit trofejově silného jedince, ovšem striktně jsme to i přes jejich naléhání a nepochopení zamítli. Jednalo se o silné, ale relativně mladé jedince, u kterých byl předpoklad, že půjdou v budoucnu trofejově nahoru a tudíž bychom udělali více škody, než užitku. Jsme si vědomi, že ne ve všech oborách se to takto praktikuje.
 
Hotel Obora s kapacitou padesáti lůžek je v samém srdci obory s výhledem na Žehuňský rybník a je ideálním zázemím pro lovecké hosty i větší skupiny, což souvisí třeba s naháňkami na černou zvěř i další lovecké akce ve volných honitbách i bažantnici. Součástí hotelu je školicí místnost a restaurace zařízená v mysliveckém stylu. Kapacita je využívána i pro nemyslivecké školicí a firemní akce.
Poplatky jsou porovnatelné s ceníky velkých subjektů a na úrovni celostátního průměru, ceny prý zaměstnanci průběžně sledují a porovnávají, jsou zveřejněny na internetových stránkách nebo ve formě letáků v hotelové restauraci.
 
Krmení je významnou prioritou, majitelé jsou si dobře vědomi přímého vztahu přirozené kvalitní výživy na dobrou kondici, reprodukci a zdravotní stav zvěře.
Příkrmy jsou zakládány každý den, základním objemným příkrmem je vojtěškové seno. Jeho kvalitu sledují smyslově a provádějí pravidelné živinové laboratorní rozbory. Po celý rok je předkládán kvalitní oves. Klimatické změny vedou také k úvaze o možnosti využití vlastní doplňkové směsi podle potřeb zvěře. Důvodem jsou obavy ze snížení množství i kvality přirozených krmiv, což by mohlo mít záporný vliv na stavy, kondici i zdravotní stav zvěře. A to i přesto, že dosud vzhledem k typu půd mají přirozená objemná krmiva dostatek živin i velmi dobrý minerální obsah, což je znát nejen na hmotnosti a tělesném rámci zvěře, ale také na bodovém hodnocení trofejí.
K přirozené obživě zvěře patří hojná úroda žaludů z věkově vyzrálých porostů dubů a kaštanů z vysokého zastoupení jírovců, které jsou stále sázeny. V této souvislosti je škoda postupně zhoršujícího se početního a zdravotního stavu jasanů v důsledku invaze houbového onemocnění. Přitom místní vědí moc dobře, nejen z tradice, ale i z vlastní zkušenosti, že listí i letorosty jasanů jsou nejen zpestřením potravy, ale mají na zvěř i významné zdravotní působení. Pro oboru majitelé také vykupují kaštany i krmné žaludy. Z dužnatých krmiv se přikrmuje mrkví a řepou.
Velký význam příkrmů vojtěškovým senem i jádrem je znát nejen v zimním období, ale také na jaře v podpoře konce březosti a počátku laktace daněl a muflonek. Je to jedna z cest k harmonickému vývoji zvěře, realizaci dobrého genotypu i zvyšování imunity a odolnosti vůči nemocem i parazitům.
V oboře je rozmístěno 10 slanisek, dostatek kamenné krmné soli je denně kontrolován a podle potřeby doplňován. Zvěři jsou podávány také lizy obohacené dalšími mineráliemi.
Místní daňci jsou ve výborné kondici, hmotnost vyvržených jedinců bývá až k 70 kg. Také ve volných honitbách dosahují kusy v chovné kondici a po říji hmotnosti 60 až 80 kg. Hmotnost vyvržených mufloních beranů se pohybuje mezi 20 až 30 kg.
 
Medikační zásahy ve volných honitbách v majetku rodiny Kinských nepovažují majitelé za vhodné řešení, zejména vzhledem k migraci zvěře. Podmínkou a smyslem by bylo přeléčení zvěře na skutečně významné ploše, aby byl pohyb zvěře geografickou šíří zásahu eliminován, a také je třeba počítat s nespolehlivostí příjmu. Situace v oboře Kněžičky je teoretické možnosti medikačních opatření příznivá, nicméně současný zdravotní stav zvěře je dobrý, včetně zcela minimálního výskytu střečkovitosti a medikaci proto nevyžaduje.
Podstatně větším problémem obory je značné rušení zvěře pohybem neukázněných osob a cyklistů, v druhé polovině léta také houbaři. Obora je známa svou příjemným krajinným utvářením a je magnetem víkendových aktivit. Pohyb lidí a psů mimo cesty zatěžuje zvěř silným stresem, který ji fyzicky vyčerpává nepřirozeným nadměrným pohybem a omezuje pastevní cykly. I přes toto zatím jediné zdravotní znevýhodnění je zvěř v dobrém zdravotním stavu i kondici. Část pozemků je ve vlastnictví AOPK a také církve a tak je omezena možností zákazu vstupu veřejnosti. Podařilo se alespoň dosáhnout úplného zákazu vstupu v době podzimních lovů.
 
Významné návštěvy a události
 
V oboře vytvořili zajímavou a oblíbenou tradici. Třikrát do roka pořádají setkání lovců, mezi kterými jsou většinou italští přátelé majitelů, nazývané Lovecká akademie. Na prodloužený víkend přijíždí obvykle sedm až deset lovců a spolu s nimi lektoři z lesnické školy lektoři z lesnické školy Fondazione Edmund Mach, Akademia Ambiente Foreste e Fauna del Trentino. Přes den probíhají odborné přednášky s vybranými odbornými mysliveckými tématy, ráno a večer s hosté s lektory loví v oboře nebo ve volných oborách rodiny Kinských. Akce je v neděli či jiný poslední den zakončena slavnostním výřadem ulovené zvěře a troubením. Všichni hosté také rádi využívají příležitosti navštívit blízké lázeňské město Poděbrady či zámek Karlova Koruna.
V oboře je také broková střelnice pro disciplíny lovecké kolo (skeet) a lovecký parkur. Střelnice je v majetku firmy Kinský dal Borgo, a.s. Je hojně využívána od časného jara do pozdního podzimu pronájmem mysliveckým společnostem nebo střeleckým klubům k soutěžím a nácvikům. 
 
Slova majitele místo závěru
 
Carlo Kinsky dal Borgo: Obora Kněžičky je jednou z  nejstarších a nejmalebnějších obor v Česku. Naší radostí je zvyšovat hodnotu už tak krásné obory estetickými prvky a výsadbami. V současné době jsou potěchou oka kvetoucí jírovce…
Zvěř v oboře má velmi dobrý genofond a je ve výborné kondici i zdravotním stavu. Nás i lesnický personál čeká kus náročné lesnické práce při obnovách porostů a přizpůsobení pěstebních i chovatelských záměrů změně klimatu. Přes tuto souvislost je obora oázou klidu, kam se hosté rádi vrací a shodně ji popisují jako atraktivní ojedinělý vzácný kus přírody. My i zaměstnanci se snaží udělat vše, aby obora zůstala zachována i pro další generace, jak nám ji naši předkové rodiny Kinských předali.
 
připravil Martin MOHELSKÝ