Umíme ukázat, že se umíme o přírodu postarat?
Myslivost 3/2019, str. 3 Jiří Kasina
Velkou diskuzi mezi myslivci vyvolala petice za zdravou krajinu. Zaznamenal jsem mnoho telefonátů a diskuzí, naštěstí většinou petici podporujících, ale bohužel jsem také musel vyslechnout výtky, proč se spojujeme jako myslivci s ochránci a proč ještě více jitříme vztahy se zemědělci.
Odpovídám vždy v podstatě stejně a za mým názorem si stojím – jako myslivci si zcela určitě dokážeme porozumět se zemědělci či farmáři v tom pravém slova smyslu, horší, mnohdy v podstatě nemožné, je domluvit se zemědělskými podnikateli. Stejně tak se ale umí rozumní myslivci zcela jistě domluvit s rozumnými ochranáři a ornitology.
Zpět ale k meritu věci. Zcela jasně přece říkáme a léta tvrdíme, že jsme jedni z mála skupin společnosti, kteří jsou v terénu a přírodě takřka denně, v každém ročním i denním období. A pokud chodíme s trochu jen otevřenýma očima, tak přece vidíme stále postupující devastaci přírody ve smyslu úbytku ptačích, hmyzích, rostlinných i jiných druhů. Koho jiného by to mělo pálit, když ne člověka myslivce, který rád deklaruje, že má přírodu v srdci a vyráží do přírody nejen za vidinou úlovku či trofeje. Proto ona petice, proto onen společný apel, možná spíš už tak trochu zoufalý výkřik pramenící z pocitu jisté bezmocnosti.
Takže si myslím, že je třeba už opravdu proměnit slova v činy, ukázat, že onu péči a starost myslíme vážně a pro přírodu chceme něco udělat.
Dr. Marada nejen v tomto čísle představuje možnosti, jak pomoci změnit krajinu, jak vnést do krajiny zelené prvky a pomoci tak nejenom drobné zvěři. Jsou to projekty záslužné a potřebné, ale chápu, že pro mnohé myslivecké spolky a jednotlivé myslivce příliš náročné.
Ale přece na úrovni spolků můžeme přinést i drobné změny, můžeme nejen dokázat ozelenit meze, zasázet plodonosné dřeviny na nějaký ten „kousek zapomenuté půdy“, ale můžeme také vyčistit studánku, vytvořit malý mokřad, a nebo obnovit dělicí pás keřů v jinak těžce zkoušené krajině. A to vše v dohodě a souladu s menšími místními zemědělci, cestu jistě lze najít i při jednání s obecními zastupitelstvy a domluvit se na využití obecních pozemků a okrajů obecních cest.
Proč to vše píši? Protože nejen velkými projekty a rozsáhlejšími úpravami se můžeme chlubit. Naší vizitkou, byť v místním či regionálním pojetí, může být i zdánlivá drobnost, doslova pár vysázených stromů a keřů či jeden obnovený mokřad. A pokud to bude v souladu jak s místním zemědělcem či obecní správou, tak třeba v dohodě a spolupráci s místními ochranáři, ornitology nebo třeba včelaři, bude to jen a jen dobře. Dobře pro přírodu, dobře pro nás, dobře pro zvěř.
A ještě lepší to bude, pokud o takovéto zdánlivě drobné aktivitě pro přírodu dokážete napsat do místních a regionálních médií, samozřejmě pokud napíšete a pošlete zprávu také nám do redakce. On se totiž i veletok na počátku tvoří z drobných pramínků.
Proto dokážeme-li po celé republice, na mnoha místech udělat skutky pro přírodu zdánlivě malé a nicotné, a dokážeme je okolní nemyslivecké společnosti prostřednictvím médií ukázat, v dobrém slova smyslu „prodat“, v součtu v celkovém pohledu to bude právě ona naše společná zpráva pro veřejnost, že jsme tu právě my, myslivci, kteří se umíme pro přírodu postarat!
Dokážeme to?
Jiří KASINA