Pozitivní výsledek referenda pro myslivce v kantonu Zürich
Myslivost 3/2019, str. 30 Jarroslav Vondráček
V minulém roce si mohli čtenáři Myslivosti přečíst zprávu o připravovaném referendu ve švýcarském kantonu Zürich o zrušení myslivost jako takové a jejím nahrazení profesionálními ochránci přírody. Referendum proběhlo koncem září 2018 a jeho výsledek byl překvapující pro všechny.
Než se budeme věnovat výsledku referenda, rád bych čtenářům Myslivosti přiblížil základní principy lovu ve Švýcarsku. Český myslivec je spíše obeznámen o poměrech lovu v našich sousedních zemích, jako je Slovensko, Rakousko a Německo, ale jen málo českých lovců zavítá do švýcarských Alp, neboť pouze v některých kantonech mohou lovci ze zahraničí lovit a navíc je jak lov, tak samotný pobyt ve Švýcarsku, pro cizince finančně náročný.
Švýcarsko svým politickým uspořádáním tvoří konfederaci 26 kantonů, samostatných správních celků. Tato státoprávní mnohotvárnost se proto promítá i v oblasti myslivosti.
Pro celé Švýcarsko platí zastřešující spolkový zákon o myslivosti, přesto výkon myslivosti a s ní související právní předpisy leží v rukou jednotlivých kantonů a dosti se od sebe dost odlišují.
Organizačně existuje také jeden spolkový myslivecký spolek „JagdSchweiz“, který hájí zájmy téměř 35 000 myslivců v celém Švýcarsku.
V principu existují ve Švýcarsku dva systémy lovu. Přibližně u dvou třetin kantonů platí tzv. patentní systém, v ostatních kantonech existuje tzv. revírní systém, který má i kanton Zürich. Z tohoto duálního modelu se vyčleňuje pouze kanton Ženeva, kde je od roku 1974 myslivost, potažmo lov, zakázán a regulaci zvěře provádí profesionální ochránci přírody.
V rámci patentního systému si myslivec v příslušném kantonu zakoupí roční licenci na odstřel určitého druhu zvěře. Doba lovu je časově úzce omezena na podzimní dobu, zato není většinou omezena prostorově v rámci příslušného kantonu.
V revírním systému jednotlivé obce pronajímají určitému počtu osob revír neboli honitbu.
Bez ohledu na to, zda myslivci loví v kantonu s patentním nebo revírním systémem, společné mají jedno. Na začátku každé lovecké sezóny musí lovec získat certifikát způsobilosti ve střelbě. Také myslivecké zkoušky jsou velice náročné. Ačkoliv myslivecké zkoušky organizuje každý kanton po svém, je v poslední době snaha o jejich sjednocení v celém Švýcarsku.
Ale vraťme se do kantonu Zürichu a na jeho příkladu si ukážeme, jak je myslivost v tomto kantonu organizována. V kantonu Zürich na rozloze 1729 km loví přibližně 1500 myslivců ve 173 honitbách. Pouze ve městě Zürich je lov jako takový zakázán.
Honitby jsou myslivcům propachtovány v dražbě, které organizují jednotlivé obce na dobu 8 let. Konkrétní vydražená suma se rozdělí v poměru 80 % a 20 % mezi kanton Zürich a obec, která draží danou honitbu. Specifikum dražeb spočívá v tom, že není rozhodující výše nabídnuté ceny, ale způsob obhospodařování honitby dosavadním nájemcem. V případě, že je obec spokojená s dosavadními nájemníky, obdrží opět pronájem na osm let za minimální vydražovací cenu, a to i tehdy, když jiní potenciální zájemci nabízí vyšší cenu.
Velikost honiteb není nijak limitována, nejmenší honitba má 21 ha a loví se v ní zpravidla jeden srnec za sezónu. Největší honitba v kantonu Zürich má rozlohu téměř 1800 ha a vydražuje se za cenu přibližně 19 000 švýcarských franků.
Dražební hodnota revíru se určuje podle počtu ročního odstřelu spárkaté zvěře, jedná se především o srnčí, ale i jelení, daňčí a černou zvěř, drobná zvěř se v ceně nezohledňuje.
Další pravidlo stanoví, že honitbu si mohou pronajmout minimálně dvě fyzické osoby. Zpravidla se počet členů v jednotlivých revírech pohybuje mezi dvěma a šesti osobami, ale jsou honitby, kde je i 13 osob.
Začátkem roku 2017 iniciovaly organizace na ochranu zvířat Zürcher Tierschutz a Tierpartei Schweiz podpisovou akci na získání potřebného počtu hlasů k vyvolání referenda o zrušení lovu v kantonu Zürich a o jeho nahrazení profesionálními lovci. Podle této iniciativy je usmrcení zvířat přípustné jen v případě, že byly vyčerpány všechny jiné možnosti pro eliminaci škod způsobených ve volné krajině. Činnost asi 1500 myslivců měla být, podle názoru této iniciativy, nahrazena přibližně třiceti profesionálními ochránci přírody, kteří by byli kompetentní i k odstřelu zvěře. Odhadované náklady na fungování těchto ochránců přírody by měly být pro kantonální pokladnu ročně kolem 30 miliónů franků.
Již v roce 2013 se myslivci v kantonu Zürich sjednotili do jediné myslivecké organizace „Verein Jagd Zürich“, která předloženou iniciativu z roku 2017 „Ochránci přírody místo lovců“ nepodcenila a věcně proti ní argumentovala. Především pokazovala na skutečnost, že dosavadní systém myslivosti funguje dobře. Ročně dostává kanton do svého rozpočtu od mysliveckých sdružení 1,2 miliónu franků.
Myslivci dále varovali občany, že by při počtu přibližně třiceti ochránců přírody nebylo možné udržet dosavadní minimální stav škod jak v lesích, tak na zemědělských plochách. Následkem zvýšených škod zvěří na zmíněných plochách by bylo oplocování soukromých zemědělských ploch, čímž by se radikálně zhoršila i migrace zvěře a tím i její životní kvalita. Navíc by se zvýšil i počet usmrcených zvířat na silničních a železničních komunikacích, který se již nyní pohybuje na vysoké úrovni. Podle odhadů zahyne ročně pod koly aut v kantonu Zürich 1500 až 1700 kusů srnčí zvěře.
Kromě finančního efektu bylo ze strany myslivců argumentováno i tím, že ročně myslivci odpracují v terénu tisíce hodin.
Všechny tyto argumenty naštěstí spadly na úrodnou půdu. Stalo se něco téměř neuvěřitelného, všech deset politických stran zastoupených v kantonálním parlamentu danou iniciativu ochránců přírody odmítlo a doporučilo svým voličům hlasovat proti ní. Totéž učinila i kantonální vláda a různé organizace.
Samotné referendum o předložené iniciativě proběhlo 23. září 2018 a přineslo pro všechny zúčastněné nečekaný výsledek. Iniciativa ochranářů přírody byla zamítnuta občany kantonu Zürich v poměru 83,86 % ku 16,14 %. Dokonce ani ve velkých městech jako je Zürich nebo Winterthur, kde by se dala čekat větší pozitivní odezva pro danou iniciativu, nepřekročila hranice sympatizantů iniciativy 20 %.
Je potěšující, že obyvatelé kantonu Zürich nepodlehli demagogii ochranářů přírody a naopak vyslyšeli věcnou argumentaci myslivců a jejich sympatizantů, mezi které patřili v první řadě i zemědělci.
Domnívám se, že tento způsob komunikace s veřejností by mohl být inspirativní i pro nás české myslivce. Je třeba umět práci myslivců srozumitelně a bez emocí veřejnosti vysvětlit a především je přesvědčit o tom, že naše činnost má pozitivní dopad pro celou společnost, včetně ekonomického efektu pro národní hospodářství. Měli bychom si vzít ze Švýcarska příklad a naučit se pozitiva vyjadřovat i v číslech.
Závěrem ještě jedna dobrá zpráva pro české myslivce. Dne 1. listopadu 2017 byla v kantonu Bern zapsána Česká republika na seznam států a zemí, u nichž jsou uznány tamní myslivecké zkoušky. Není to až taková samozřejmost, neboť na této listině je zapsáno pouze 17 států nebo regionů jednotlivých států, mimo jiné také Slovensko. Prakticky tato skutečnost znamená, že na základě toho mohou čeští myslivci jako hosté lovit v kantonu Bern, který je z hlediska pestrosti zvěře atraktivnější než například výše popisovaný kanton Zürich.
Dr. iur. et JUDr. Jaroslav VONDRÁČEK, Ph.D.