Časopis Myslivost

Září / 2018

Sametová myslivecká revoluce v Třebíči

Myslivost 9/2018, str. 42  Jiří Kasina
O tom, že procházejí okresní myslivecké spolky v posledních letech jistou proměnou, není třeba pochybovat. Někde se jedná „jen“ o generační obměnu, někde se bohužel došlo až k trpkým koncům v podobě odebrání pověření ke zkouškám. Mnohé spolky proměnu zvládly, mnohé změna bohužel ještě asi čeká. Jedním z těch spolků, kde v posledních třech letech „bublaly emoce“ byl i Okresní myslivecký spolek v Třebíči. A protože se zdá, že zde již „revoluce“ proběhla, navštívil jsem při jedné z letních cest Třebíč a požádal o rozhovor Tomáše Sedláčka – předsedu OMS Třebíč, jednatele Antonína Měrku a místopředsedu Josefa Drmotu.
Přátelé, informace kolovaly rozličné, zkuste prosím čtenářům Myslivosti vylíčit co se vlastně v posledních letech zde na okresu dělo…
 
Sedláček: Popravdě jsem myslel, že už se k událostem minulého roku nebudeme vracet. Ale na Sboru zástupců jsem zjistil, že nejsme jediný okresní myslivecký spolek, který řešil podobné problémy, proto jsme vyhověli aaší žádosti o tom pohovořit. Doufáme, že tento rozhovor je opravdu poslední tlustou čárou za událostmi loňského roku.
Já bych chtěl na úvod předeslat, že to je trochu delší historie. Dlouhodobě, napříč okresem, sice spousta členů nebyla spokojená s fungováním okresního mysliveckého spolku, bohužel, tak jako asi na mnohých jiných okresech, to ale mnoho myslivců zjednodušeně odbývalo v tom slova smyslu, že stejně okresní spolek k ničemu nepotřebují, protože s uživateli honiteb nebo s myslivci okres nekomunikuje, pouze dvakrát za rok proběhly aktivy mysliveckých hospodářů. Myslivcům nechodily žádné informace, když si na sekretariát chtěli zajít přece jen něco vyřídit, tak býval problém jednatele zastihnout.
Vše se ještě vyhrotilo po roce 2010, kdy došlo k navýšení členských příspěvků. Tím začal rapidní pokles členské základny a za pět let odešlo více než šest stovek členů. Situace nebyla vůbec dobrá.
Do toho mě v roce 2014 oslovili někteří členové, včetně dlouholetého předsedy Mgr. Blechy, zda bych nechtěl kandidovat do okresní myslivecké rady. A já jsem tenkrát do toho šel s pocitem, že je potřeba udělat změnu, především v práci sekretariátu, jinak myslivci z OMS úplně utečou. A pak jsem chtěl také v té době trochu rozpohybovat práci s dětmi, do té doby s dětmi nikdo nic nedělal.
Na jaře roku 2015 proběhly volby do rady, kandidovalo tenkrát tuším deset lidí, a došlo k částečné obměně. Nevím, zda to nazývat obměnou generační, ale určitě přišli někteří lidé mladší, čtyřicátníci a padesátníci. Naopak odešel dlouholetý předseda, kterému se dařilo udržet okres v chodu předchozích patnáct let. Nová rada začala pracovat s tím, že se noví členové stanou hybnou silou ke změně poměrů.
Tehdy do rady přišel i současný jednatel jakožto předseda kulturně-propagační komise a začal pracovat s adepty. Přišel i nový ekonom, který víc viděl do čísel, které se hospodaření okresu týkaly. A přišel také nový kynolog, pomalu to vypadalo, že se začínají dávat věci do pohybu k lepšímu.
 
Hned cítím v hlase ale skepsi…
 
Sedláček: Bohužel, je to tak. My noví a trochu mladší jsme naráželi na docela zásadní problém, kterým byla práce sekretariátu, který nebyl schopen zajistit potřebný servis pro členy a uživatele honiteb. Práce byla víceméně směřována jen pro potřeby kynologické komise.
Opakovaně jsme oslovovali nového předsedu, aby sjednal nápravu. Ten nám stále tvrdil, že sekretariát je vytížený a členové rady si musí svoje požadavky vyřešit sami. Zároveň se ale stále více ukazovalo, v jakém nepořádku je celá agenda okresního mysliveckého spolku. Vše vyvrcholilo na začátku roku 2017, kdy dozorčí rada provedla kontrolu účetnictví. Tehdy jsme zjistili, že, kulantně řečeno, vykazovaná čísla nejsou zcela v souladu se stavem hotovosti v pokladně. Pro jistotu jsme provedli kontrolu opakovaně, se stejným výsledkem. Co bylo nejvíce zarážející, to byla neochota některých členů rady situaci racionálně řešit. Objevily se například absurdní návrhy jako případné odepsání rozdílu coby ztráty apod.
 
To jste přece nemohli nechat na jednání okresní myslivecké rady jen tak!
 
Sedláček: Samozřejmě, že ne. Debata byla velmi vzrušená. Logicky argumentující členové rady si nakonec prosadili v daný moment jediné možné řešení. Bylo jím ultimátum na uvedení hospodaření do odpovídajícího stavu. Nepostupovali jsme možná zcela ideálně, nicméně z hlediska lidského přístupu se jednalo o opravdu poslední možnost, jak situaci zvládnout. Výsledkem bylo, že se dostaly „všechny položky do odpovídajícího souladu“.
Věřte, že všechna tato jednání byla velmi nepříjemná, bylo to vyvrcholení dlouhodobých napjatých vztahů v radě, padala i ostrá slova. My mladší jsme opakovali, že není možné hospodařit jinak než transparentně, bez podobných excesů, jinak ztratíme důvěru dalších členů. Ostatní stále hájili svoje stanovisko i práci sekretariátu. Paradoxně vše vyřešil sám jednatel, který po dořešení celé kauzy podal výpověď.
 
A co se dělo dál?
 
Sedláček: Bylo vypsáno výběrové řízení na nového jednatele. Díky tomu, že byla stanovena poměrně nízká nástupní mzda za celý úvazek, přihlásili se jen tři zájemci, z toho jeden s úzkou rodinnou vazbou na člena rady. Další zájemci, kteří měli o místo potenciální zájem, se nepřihlásili právě kvůli nízké nástupní mzdě. Byl tedy vybrán nový jednatel, resp. jednatelka, právě ta s příbuzenským poměrem k členu rady. A obratem jí bylo odpovídající částí rady prosazeno zásadní zvýšení nástupního platu.
To bylo doslova plivnutí do obličeje ostatním členům rady a zejména zájemcům o místo jednatele, kteří kvůli předpokládané nízké nástupní mzdě ze zájmu odstoupili. Pro mne a dalšího člena rady to byla pomyslná poslední kapka. Na své posty jsme rezignovali s tím, že se bez OMS Třebíč budeme muset obejít a jít svou cestou. Nechtěli jsme mít s těmito praktikami nic společného.
 
Jste tu, takže jste to evidentně nevzdali…
 
Sedláček: Mohli jsme. Nicméně před červnovým sněmem se začaly mezi členy okresu šířit naprosto nesmyslné informace, o jejichž původu se můžeme pouze dohadovat. Podle nich za celou situaci mohly naše „rebelské“ osoby. Na sněmu jsme proto vystoupili a zcela otevřeně, na rovinu, řekli delegátům naše argumenty a popsali celý vývoj. A protože jsme neřekli nic jiného, než pravdu, byly to jediné argumenty, které zde zazněly. Nikdo neměl sílu oponovat, neřku-li naše tvrzení vyvrátit.
 
Jak reagovali delegáti?
 
Sedláček: Asi šedesát delegátů sněmu si odhlasovalo svolání dalšího mimořádného sněmu, který bude sněmem volebním, na němž se zvolí zcela nová okresní myslivecká rada. Vše se odhlasovalo, zapsalo, vše proběhlo zcela řádným způsobem.
A představte si, že se za dva týdny objevil zápis ze sněmu, který byl připraven „zbytkovou“ radou, kde byl sněm označen dodatečně za neusnášeníschopný. Dokonce byl přejmenován na jakýsi pracovní aktiv!
 
Měrka: Já bych jen doplnil, že zápis byl sice vyhotoven, ovšem hned v hlavičce byl označen jako zápis z pracovního aktivu, že se tedy nejedná o sněm, že nejde o nic závazného. Poslední bod, v němž se hlasovalo, že se bude na podzim konat sněm volební, se do zápisu vůbec nedostal! Tím ale jen ještě více naštvali přítomné delegáty, kteří si možná do té doby mysleli, že se vše nějak vyřeší.
A jeden z oněch nespokojených delegátů neváhal a ve smyslu stanov ČMMJ sepsal petici, která požadovala naplnění skutečně odhlasovaného usnesení červnového sněmu. Během krátké doby, bez nějaké větší aktivity, získal přes 200 podpisů, což překračovalo požadovaných deset procent, která jsou zapotřebí podle stanov ke svolání sněmu.
 
A osud petice byl…
 
Sedláček: Tato petice byla předložena okresní myslivecké radě, ta ji zpochybnila díky tomu, že pod peticí bylo podepsáno několik lidí, kteří neměli údajně zaplacené členství v ČMMJ. To se paradoxně obrátilo proti ní, protože to znovu poukázalo na další nedostatky v evidenci členů OMS. Jak se totiž následně ukázalo, vyskytovala se celá řada členů, kteří sice zaplaceno měli, ale jaksi chyběli v členské evidenci. Tím pádem nebyli pojištěni, prostě průšvih visel ve vzduchu.
Takže v tu chvíli jsme do jednání opět vstoupili my odstoupivší členové rady s tím, že se k celé situaci musíme postavit a nemůžeme jen tak odejít. Začali jsme dávat dohromady novou kandidátku do rady na zářijový sněm, kterou jsme rozeslali do okresu s tím, že nabízíme nějakou jinou alternativu k tomu, co tu stále ve vedení okresního mysliveckého spolku přežívalo. Apelovali jsme na členy, ať přijdou na sněm, a ať si sami rozhodnou, zda chtějí změnu.
 
Jak se zachovalo bývalé vedení na zářijovém volebním sněmu?
 
Sedláček: Bylo to tak trochu panoptikum. Hned v prvním bodu jednání vystoupil tehdejší předseda OPK a řekl něco ve smyslu: „Petici všichni znáte, takže o ní nemusíme nic říkat, takže pojďme dál, petice v podstatě nic neřeší…“. To bylo všechno. Do jednání v ten moment vstoupil iniciátor petice, Ing. Kazda, který si prosadil, že sdělí znovu svoje důvody pro její sepsání a popsal celou anabázi. A zdůrazňuji, že nebyl nikdy ve vedení okresu, je to člověk zvenčí, k sepsání petice ho vedlo pouze to, že byl delegátem a svědkem červnového sněmu a celého následujícího postupu „zbytkové rady“.
 
Takže petice byla opravdu peticí z lidu?
 
Sedláček: Ano, byla, petice neměla s mysliveckou radou a odstupujícími členy nic společného. Iniciátora se dotklo, že na sněmu byl, něco odhlasoval a ve finále se dověděl, že vlastně byl na jakémsi aktivu a pro nic nehlasoval. Takže to na zářijovém sněmu naplno řekl a navrhnul v souladu se stanovami odvolání staré myslivecké rady, což stanovy umožňují. Byla to vlastně hned první věc, o které se na sněmu hlasovalo. Odvolání stávajících členů prošlo velkou většinou a stejně dopadla i volba nové rady. Z 19 přihlášených kandidátů uspělo „našich“ devět.
 
A zazněla vůbec nějaká slova omluvy nebo pokání starých členů rady?
 
Sedláček: Vůbec ne. Nebyla snaha něco vysvětlit. Vždyť jejich snahou po červnovém sněmu bylo umlčení oponentů a zabránění svolání sněmu volebního.
 
Měrka: Hrozné je to, že se tvářili, že všechno je v pořádku, že se vše děje v souladu se stanovami, přitom jednoznačně byly učiněny kroky, které byly proti všem nejen slušným zásadám, ale hlavně proti stanovám. V mezidobí se například rozhodovalo ve čtyřech lidech z devíti, což je neusnášeníschopný počet.
 
Drmota: Myslím si, že by nezaškodilo zmínit, že na zářijovém sněmu byl přítomný Dr. Vacek, zástupce ústřední myslivecké rady, a že ihned v začátku musel do chaotického jednání vstoupit a uvést jako třetí strana některé věci na pravou míru, protože způsob, kterým byl volební sněm připraven původní radou, byl doslova postavený na hlavu. Bylo opravdu potřeba se opřít o stanovy a hlas lidu.
 
Takže se dá říci, že se tehdy v září projevila síla a zdravý rozum delegátů?
 
Drmota: Dokonce sám první krok sněmu byl kuriózní, nebo spíš smutný - předsedajícího sněm okamžitě odvolal právě po vysvětlení skutečností ze strany pana doktora Vacka a řízením sněmu pověřil Ing. Kazdu, jakožto iniciátora petice. Sněm tím vlastně jednoznačně uznal v tento moment, že připravené noty jsou špatné a že plně stojí za peticí.
 
Takže bylo zvolené nové vedení, ale stále byla stará paní jednatelka…
 
Sedláček: Paní jednatelka přinesla hned druhý den výpověď, protože za těchto podmínek asi nebylo reálné, aby tu s námi pracovala. Doslova jsme spolu protrpěli následující měsíc a půl ve výpovědní lhůtě. Nechali jsme jí volné ruce pro organizaci naplánovaných kynologických akcí, vybírala členské příspěvky, ale jinak radě žádnou oporou nebyla.
 
No nakonec kynologické akce byly asi jediné, čím se Třebíč chlubila, bývalý předseda byl přece kynolog….
 
Sedláček: Já si myslím, že se konaly i jiné aktivity, to by bylo příliš zjednodušené. Ale kynologických zkoušek tu probíhala spousta, předseda byl dlouholetý kynolog, to určitě fungovalo. Přiznejme si ale na rovinu, že kynologie je možná jediná věc, kde se točí nějaké peníze a kde o něco jde. Obchod se psy, zkoušky, výcvik, možná to částečně souvisí i s tím, co se na sekretariátu okresu dělo.
 
Když bývalá jednatelka předávala agendu, tak proběhla i kontrola od dozorčí rady z Prahy?
 
Sedláček: To zaznělo na Sboru zástupců, ale není to pravda. My jsme kontrolu požadovali po Praze, dokonce jsme psali před zářiovým sněmem na dozorčí radu. Nakonec vše dopadlo tak, že řekli, že se zásadně změnila situace v pozitivním slova smyslu a abychom si pořádek udělali sami.
 
Důležité je, že jste si pořádek udělali skutečně sami, zbyla tu vůbec nějaká agenda?
 
Měrka: Byl tu čistý stůl, čistý počítač a plné skříně šanonů, některé doklady a papíry byly v mnoha kopiích a opakovaně, jiné jsme dodnes nenašli.
 
Drmota: Já bych to s dovolením doplnil z pozice člena v té době ještě jen řadového, se starou radou jsem nic společného neměl, v posledních letech jsem už ani nepřednášel v kurzech adeptů. Po okrese kolovala řada fám, jak už to bývá, tak některé měly určitý reálný základ, jiné byly různé překroucené, z facebooku a dalších pseudozdrojů, nafouknuté, převrácené, připisovaly se nuly, prodával se majetek okresu, mezi členy byl spíš pocit totálního zmaru. Nebudu říkat, že jsem na tom byl jinak. V červnu jsem na sněm přijížděl s tím, že to bude můj sněm poslední, pokud se ponese ve stejném duchu jako dříve, tak v Třebíči končím a členství si uhradím přes Klub autorů. Ale musím říct, že sněm byl velice inspirativní, protože místo tradičních dvou nicneříkajících hodin a klobásy se poměrně otevřeně začalo na něco poukazovat a seděli jsme tam dlouho do noci. Sněm byl extrémně dlouhý a já v ten moment došel k tomu, že se transformuje skupina, která je ochotná se stavem na okrese něco dělat.
 
Když mluvíme o změně, jak se to projevilo v členské základně? Předtím odešlo více než šest stovek členů, vracejí se?
 
Sedláček: Někteří se vracejí zpět, změnu vítají. Jsou spolky, kde po sněmu dokonce odhlasovali povinné členství v ČMMJ. Na druhou stranu odvolaní členové rady měli své přívržence a je otázkou, jak se k členství postaví oni. Někteří bývalí členové rady nám pravděpodobně v tomto směru prokazují „medvědí službu“. Jak vše dopadne, ukáže teprve čas. Věřím, že dnes členové nemusí členství končit z důvodů nepřehledného hospodaření okresu nebo nedostatečného servisu a věřím, že členství zachovají.
 
Určitě jste uvažovali o tom, jak členskou základnu informovat a jak s ní pracovat. Jaké jste vymysleli kroky nebo informační kanály, jak informovat, a to nejen členy? Vydávat věstník, zpravodaj, emailem?
 
Sedláček: Kdysi členská základna byla přes 2000 lidí, minimálně 500 až 600 myslivců na okrese není momentálně členem ČMMJ. Tyto lidi bychom se měli pokusit získat. My jsme v roce 2015 přišli s dotazníkem, kde jsme se na toto ptali a více méně jsme chtěli komunikovat moderními způsoby. Dnes je jednoznačně nejrychlejším a nejpohotovějším kontaktem elektronická pošta. Jednatel má email na všechny předsedy, myslivecké hospodáře, takže pokud jsou aktuální informace, je potřeba něco sdělit, tak komunikuje jednatel přes email.
Letos jsme zavedli zpravodaj s tím, že ho netiskneme papírově, ale zase zasíláme emailem a je vyvěšený i na webových stránkách.
Třetím informačním kanálem jsou webové stránky, které jsou aktualizované. Spravuje je jednatel a myslím, že jsou stránky pěkné, přehledné, a zájemci by tam měli najít vše, co potřebují.
A také jsme setrvali v tom, co tu bylo dlouhodobě zaběhnuté, dvakrát ročně pořádáme setkání mysliveckých hospodářů, plus je sněm, takže snad je komunikačních možností za rok docela dost. Spíš máme problém s tím, že informační toky někde končí u předsedů nebo hospodářů mysliveckých spolků, vázne ochota funkcionářů předávat informace dál řadovým členům.
 
Jaké další akce jste iniciovali?
 
Sedláček: Kromě fungujících kynologických akcí jsme se snažili podpořit akce pod kulturně-propagační komisí, kterou vede pan jednatel, takže ať raději poreferuje sám.
 
Měrka: Já jsem převzal kulturně-propagační komisi před třemi lety, v té době například účast na okresním mysliveckém plese byla asi 60 až 80 lidí, byl problém lidi na ples dostat. Předsevzal jsem si, že změním přístup jak k plesu, tak k pořádání kurzu adeptů. Měl jsem jedinou možnost, buď to celé zbořit a začít stavět znova, anebo to nechat stát na těch hliněných základech a přežívat dál. Rozhodl jsem se vše zbořit a začít jinak.
Dneska ples máme plně naplněný, změnil se charakter plesu, spíše se jedná o slavnostní předávání potvrzení o zkoušce z myslivosti s posezením myslivců a přátel myslivosti, Na tomto posezení tedy slavnostně předáváme vysvědčení adeptům, podporují nás Babylonští trubači. Začali jsme i nemyslivecké veřejnosti a rodinným příslušníkům ukazovat, že myslivost má své zvyky a tradice.
To samé bylo s přístupem k adeptům, nastavili jsme tvrdá, ale jednoznačná pravidla. Bohužel v prvním roce v těch pravidlech skončili čtyři adepti, kteří se nedostali ani před zkušební senát, protože nesplnili, co splnit měli, což se tady v Třebíči asi stalo poprvé. Na druhou stranu se adepti semkli, pochopili, že myslivost není jen o známostech, že je to především o práci, o účasti na akcích kynologických, střeleckých a dalších. Mají nastavený plán praktické přípravy, dopředu jsou na jednotlivé akce zváni. Mají některé činnosti povinné, například střelby a některé kynologické akce, na těch musí být jednoznačně, a když má někdo pracovní povinnosti nebo nějaké problémy, tak se to akceptuje, ale většinou se adepti snaží být všude.
Asi to přináší ovoce, nepropadl nikdo, momentálně máme 24 adeptů a hlásí se další, přicházejí nám i z jiných okresů, rozkřiklo se, že příprava je na dobré úrovni a hlásí se nám i adepti z jiných okresů.
 
Sedláček: Přináší to i další ovoce, protože za dva roky, kdy adepti končili takto vychovávaní, se jich už několik objevilo v komisích a jedna absolventka vede nový myslivecký kroužek.
 
Dostávají se adepti do sdružení?
 
Sedláček: OMS sice nemůže přímo ovlivnit přijetí do místního spolku, ale v loňském roce jsme poslali takový doporučující dopis, v němž jsme uživatele honiteb poprosili, aby dali adeptům šanci, aby se ukázalo, jestli opravdu chtějí myslivost svědomitě dělat nebo ne, aby jim prostě výkon práva myslivosti umožnili. Možná to pomohlo, letos se většina adeptů do spolků dostala, obecné povědomí je, že když u nás absolvují zkoušky, tak mají určité vědomosti a znalosti. Vím, ale na co narážíte, i tady na okrese někde pořád problémy přetrvávají, staří myslivci si neuvědomují, že mladé potřebují.
 
A kolik z adeptů se stane členy ČMMJ?
 
Měrka: Když jsem nastoupil, tak jsme nastolili jiný trend, vzhledem k tomu, aby byli adepti v jejich adeptské lhůtě pojištěni, já zahajuji kurz jako předseda kulturně-propagační komise tak, že jim sdělím, že je čeká velmi perný rok, že myslivost je především o práci, že členství ve spolku není automatické. Jsou ale očekávaní jako nová krev a samozřejmě my po nich chceme, aby byli povinně členy ČMMJ z důvodu pojištění. Takže všichni naši adepti od prvního dne kurzu se stávají členy ČMMJ.
 
Jakým způsobem se snažíte zviditelnit okresní myslivecký spolek navenek? Co třeba přehlídky trofejí?
 
Měrka: Už před třemi lety jsme rozjeli velikou kampaň, kdy v každé druhé Myslivosti máme články, články vkládáme i na server myslivost.cz, máme naše stránky a samozřejmě dáváme články také do oblastního tisku, jako jsou Horácké noviny a Třebíčský deník. Má to na starosti členka KPK.
 
Sedláček: Co se týče akcí, tak hlavní je pro nás myslivecký víkend, který sestává z chovatelské přehlídky trofejí, kde se sejdou trofeje ze všech tří ORP v okrese. Je to vždy s nějakým doprovodným programem (výstava obrazů, dřevořezeb apod.), do toho probíhá okresní přebor v brokové střelbě, svatohubertská mše v bazilice Sv. Prokopa, v neděli svod psů a letos třetím rokem k tomu bylo ještě přiřazeno okresní kolo Zlaté srnčí trofeje, tu jsme v roce 2016 obnovili po desítkách let. Na podzim prezentujeme myslivost na několikadenní výstavě zahrádkářů. Chodí tam děti ze škol a školek a je pro ně zajištěn odborný výklad.
 
Kolik tu máte kroužků?
 
Měrka: Když pan Sedláček mluví o tom, že jsme obnovili Zlatou srnčí trofej, tak ji obnovil on, je to jeho zásluha, je to snaha oslovit další lidi, aby začali pracovat s mládeží.
 
Sedláček: Já jsem začínal s kroužkem v roce 2014, mám za sebou čtyři roky, tenkrát tu nefungovalo nic. Chtěl jsem nějakou metodiku, kontakty, nic, pouze sliby jsem dostal, nic jiného. Všechno jsem si musel poshánět. Podařilo se mi najít pár lidí, kteří chtěli pracovat s dětmi a dneska jsme v situaci, že nám končí školní rok, kdy na okrese fungovaly čtyři myslivecké kroužky. Všechny fungovaly s podporou OMS, s materiály z OMS, do kroužků chodilo asi 60 dětí. Takže si myslím, že se práce s dětmi ubírá správným směrem, vysíláme i vedoucí na kurz do Hranic, chtěli bychom taky vytvořit skupinu těch, kteří by pravidelně chodili na přednášky do škol a školek.
 
Když jste mluvil o mysliveckém víkendu, tak je to asi na Bažantnici? Je to objekt, který je známý v celé republice z minulosti. Co se tam děje teď?
 
Sedláček: Je to náš nemovitý majetek plus jsou kolem naše pozemky. Bažantnice funguje jako penzion, je tam restaurace, dva sály, pokoje k ubytování, zázemí pro střeleckou komisi a hned vedle střelnice. To je všechno naše, na střelnici jsme v letošním roce zrekonstruovali věže na loveckém kole. Do celého objektu už dříve OMS investoval v podobě nových oken a topení, letos budeme dělat střechu, podařilo se nám získat příspěvek z Nadace ČEZ. Objekt se dlouhodobě pronajímal, současný nájemce ale dal výpověď, takže hledáme v tuto chvíli nového nájemce. Je to atraktivní objekt, penzion kousek od památek UNESCO, s vlastním bytem a garážemi, takže snad brzy uspějeme.
Chceme samozřejmě, aby objekt dál sloužil hlavně myslivcům, určitě chceme na Bažantnici přesunout sekretariát. Spousta členů vnímá, že to je náš majetek, zejména ti starší k Bažantnici mají vztah, a tak naše představa je, že by tam jednatel úřadoval. Členové by tak vlastně měli objekt dnes a denně pod kontrolou, byli bychom ve svém zařízení s trvalým dohledem na jeho stav.
Střelnice je pronajatá sportovnímu střeleckému klubu. Tento rok tam proběhl po delší době celostátní přebor v loveckém kole ČMMJ, ve střelecké veřejnosti to mělo kladnou odezvu a naše střelecká komise by chtěla více podporovat střelecké aktivity.
 
Pane jednateli, a co váš názor na spolupráci s ústředím ČMMJ? Jste nový, jak jste se v tomto směru zaběhl?
 
Měrka: Já nastoupil vloni prvního prosince do prázdné kanceláře, k prázdnému počítači a vůbec jsem netušil, která „bije“, kdy, kde, co hlásit apod. Takže abych mohl pokračovat v přijímání členských příspěvků a dalších záležitostí, tak jsem vyrazil do Prahy, kde jsem se nechal poučit pracovníky sekretariátu. Jak ze strany Ing. Dvořákové, L. Kolouchové, tak ze strany MgA. Adámkové kolem kynologie jsem zaznamenal naprosto vstřícný přístup. Co se týká spolupráce, tak já nemám se sekretariátem vůbec žádný problém, Když něco potřebuji, zavolám, dopředu řeknu, že budu možná pokládat neodborné otázky a oni mi většinou odpoví a dají mě do obrazu. Základem je, že vím, co oni po mně chtějí, takže já se jim to tady snažím zpracovat na nějaké seriózní úrovni.
 
Co vy na nové zvýšení členského příspěvku a souvislost členský příspěvek a pojištění?
 
Sedláček: Na jednání rady jsme se shodli, že důvody chápeme, 200 Kč nejsou dnes žádné velké peníze, od roku 2010 se příspěvek nezvedal, všechno se zdražuje. A chápeme, že v Praze je potřeba lidi zaplatit, jinak odchází, to je logické, v Praze jsou platy někde jinde. Ale máme trochu obavu vyplývající ze zkušenosti z roku 2010. Tenkrát spousta lidí řekla, já to platit nebudu, já z toho celý rok nic nemám, tak na co okres a ČMMJ potřebuji. Bylo to skokové zvýšení a vedlo k odlivu třetiny členů, což je opravdu hodně. Věřme, že se nám podaří nyní členy přesvědčit, že změny, které se udály nejen na okresu v Třebíči, ale i v Praze, přinesou požadovaný servis a také zastání myslivcům při jednání na všech úrovních.
 
Co teda řeknete řadovému členovi, proč by měl být členem ČMMJ? Jaké argumenty použijete?
 
Drmota: My jsme se snažili sestavit seznam výhod, které by oslovily širokou základnu. Máme to zveřejněné na webových stránkách. Nejdůležitější ale je to, co se nedá vyjádřit financemi - jednota, organizace, která hájí naše zájmy, ať chceme nebo ne. Pokud tu nebude ČMMJ, tak jiný takový subjekt v republice není, v tu chvíli s myslivci nebude nikdo vážně jednat, ať se bude projednávat jakákoliv legislativa, vždy budeme někde stranou, zůstaneme zatlačení u zdi a nezmůžeme vůbec nic. To je to nejdůležitější, to nedokážeme vyčíslit penězi, a to si většina členů stále není ochotna připustit. Oni mají pořád pocit, já jsem myslivec, mně stačí, když budu moci chodit do lesa. Ale to je omyl.
Pak zdůrazňujeme škálu výhod, včetně nejlevnějšího zákonného pojištění, včetně úrazového pojištění, včetně dalších věcí jako jsou slevy na kynologických a střeleckých akcích a další. Budeme se snažit na okresní úrovni hledat i další výhody, ekonom dostal za úkol vymyslet, čím by se dali členové motivovat. Napadlo nás podpořit spolky s osmdesáti procenty členů ČMMJ i dalšími slevami a výhodami, než je jen pojištění na hromadné akce.
 
Sedláček: Pokusíme se určitě ještě více odlišit poplatky pro členy a nečleny i v dalších akcích OMS, jako jsou například přednášky a školení. Není možné, aby nečlenové OMS čerpali výhody členů, kteří náš servis platí svými příspěvky.
 
Váš názor na spojení členského příspěvku a pojištění?
 
Sedláček: Podle mě zásadní. Mám pocit, že jakmile se to oddělí, spousta lidí si jenom zaplatí levnější pojistku a členství hradit nebude. Navíc je otázkou, zda by po oddělení členství a pojistky, pojistka nepodražila. Její výše vychází z té hromadnosti desítek tisíc „jistých“ klientů. Toto si dnes někteří bohužel nejsou schopni uvědomit.
Uvedu konkrétní příklad nepochopení souvislostí. My jsme předloni měli v dotazníku otázku, proč jste se nestali členy ČMMJ nebo proč jste opustili řady ČMMJ a měli jsme tam i otázku, zda znají výhody členství. Všichni psali, že znají výhody členství, ale v otázce, proč opustili ČMMJ, tak velká část uvedla drahé pojištění za 800 Kč. Oni si stále myslí, že 800 Kč je pojistka.
 
Měrka: A myslím, že je potřeba, aby se daleko víc propagovala skutečná výše pojistky, kolik lidi skutečně odvádí na pojistném a jak vysoké krytí za to mají. Aby si vedle sebe položili 350 Kč u jiné pojišťovny a kolik je její krytí? Aby si taky v hlavě promítli, co se může teoreticky stát a zda by jim jiné pojištění a krytí ve skutečnosti stačilo nebo ne.
 
Takže pánové odjíždím s pocitem, že se na okrese Třebíč konečně dostavila sametová myslivecká revoluce, že se věci rozeběhly novým, správným směrem. Co tedy říci na závěr?
 
Sedláček: Já bych chtěl závěrem poděkovat uživatelům honiteb a myslivcům, kteří pracují pro OMS a pro myslivost. Přibývá spolků, které začínají organizovat různé myslivecké akce, kulturní, kynologické, střelecké nebo pro děti. My jsme na sekretariát zakoupili pomůcky pro práci s dětmi, které si mohou zadarmo spolky vypůjčit na svoje víkendové akce.
Víte, ale ještě bych se rád jednou vrátil vlastně na začátek, nevím, zda to nevyznělo tak, že jenom část rady, ta omlazená, chtěla pracovat a ostatní ne. Tak to nebylo, to byly události, které se opravdu jednoduše a stručně nedají na papír napsat, to si musíte prožít. Neměli jsme zájem někoho likvidovat a očerňovat, byť kolovaly mezi myslivci různé informace a fámy. Neshody začaly vznikat tak, že my „noví“ jsme kromě jiných věcí revidovali i staré smlouvy, pojistky apod. Zjišťovali jsme, co všechno není za dlouhé roky v pořádku.
Na Bažantnici například nikdo neřešil dlouhodobě revize, budova byla podpojištěná, Policie nám zavřela střelnici, dostali jsme pokutu za uložení zbraní, naše plochy u Bažantnice využívali někteří „za flašku“, byla uzavřena smlouva na pronájem zemědělských pozemků bez vědomí rady, zjistili jsme, že ke zkouškám pro myslivecké hospodáře měl být připuštěn člověk, který neabsolvoval vůbec kurz. A nakonec ta zmíněná kontrola dozorčí rady v účetnictví. A to jsou jen některé příklady!
Objevilo se najednou více podivností a nepravostí. Někteří si zkrátka dělali, co chtěli, některé informace nám byly zatajovány, protože ti „staří“ říkali, že pořád do něčeho vrtáme. Některé záležitosti, jako například problémy na střelnici, anebo průšvih kynologické komise se zadáváním čekatelství, jsme se dozvídali jen tak mimochodem od třetích osob. Nedivme se odlivu členů, takto fungující spolek nemohl mít jejich důvěru.
Nechci to dál rozvádět, myslím, že bylo řečeno víc, než jen dost. My jsme chtěli jen pořádek a transparentnost, abychom získali důvěru myslivců v jednotu, jinak budeme jednota bez členů. S tím jsme šli i do podzimních voleb. Jsme moc rádi, že se jak na jednání sněmu, tak i v podobě petice, projevila síla a zdravý rozum členské základny, členové nám dali důvěru a my jsme povinni tuto jejich důvěru nezklamat. Děkujeme jim tímto ještě jednou za veškerou podporu.
 
Asi po těchto slovech nemá cenu připojovat nějaký závěr, výstižná jsou dostatečně. Jen jsem tak cestou domů přemýšlel, zda „sametová myslivecká revoluce“ byla v Třebíči ojedinělá, a nebo zda nás čekají podobné „revoluce“ v dohledné době i na jiných okresních mysliveckých spolcích.
připravil Jiří KASINA
vychází v 6:02 a zapadá v 19:58 vychází v 18:40 a zapadá v 6:03 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...