Časopis Myslivost

Září / 2018

Návrat vlků?! Očekávaný pomocník nebo nebezpečná šelma?

Myslivost 9/2018, str. 18  Tomáš Havrlant
Několik posledních let dochází k zásadní změně v naší krajině. Příčinou je rychlý nárůst populace vlka, který se objevuje v místech, kde byl více než dvě stě let neznámý. K velké radosti aktivistů v oblasti ochrany přírody a ke zděšení obyvatel venkova a hlavně zemědělců, kteří musí řešit nečekané problémy, ohrožující jejich hospodaření v krajině. Introdukce vlka není jen specifikum České republiky, ale s podobným problémem se musejí potýkat hospodáři ve velké části Evropy. Netýká se jen chovatelů ovcí, ale i ostatních domácích zvířat, které si pochopitelně vlk zařadí na svůj jídelníček. Vlk je vrcholový predátor, který nemá v naších podmínkách přirozeného nepřítele kromě člověka. To, co v současnosti zažíváme, je velmi zvláštní. Aby v přírodě došlo k dobrovolné rezignaci jednoho druhu (v našem případě člověka) ve prospěch jiného druhu (vlka) nemá v živočišné říši obdobu.
 
Současna populace vlka není původní. Již přes dvě stě padesát let se zde vlk takřka nevyskytoval. Vlk byl u nás běžným zvířetem až do konce 17. století. Intenzivněji se začal lovit zhruba od poloviny 17. století a jeho početnost výrazně klesala asi od začátku 18. století, až byla původní populace zcela vyhubena.
V bývalém Československu bylo až do roku 1975 možno lovit vlky celoročně bez omezení počtu ulovených kusů. V celé republice žilo pouze 40 jedinců ve Východních Karpatech. V roce 1975 byla uzákoněna půlroční ochrana v době rozmnožování. I přesto se každý rok odlovila asi třetina populace, což je její přirozený přírůstek.
 
Chování vlka v dnešní době neodpovídá zažité představě o jeho životním stylu. Dochází k častému kontaktu s lidmi, vlci nemají přirozenou plachost a odvažují se i přes den až k obydleným místům. Tuto skutečnost mohu doložit osobním pozorováním a svědectvím obyvatel z okolí Broumova v desítkách případů. Na sociálních sítích a v médiích se množí důkazy o blízkém kontaktu s vlkem a o jejich nestandardním chování. Mezi lidmi se vyskytují názory, že se jedná o uměle vysazenou populaci u nás nebo rozšířenou ze sousedního Polska. I když se tento názor může zdát nepodložený, můžeme si na internetu najít inzeráty, které nabízejí vlčata a vlky na prodej. Jedná se hlavně o weby z Východní Evropy, Ukrajiny. Například v sousedním Německu je několik míst, kde se vlci uměle chovají. A je otázka, kam putují vlčata z takových chovů?
Poslední mediálně známé případy, kdy vlk útočil na děti v Polsku a případ naší vlčice z hotelu v Krkonoších, ochranáři připisují uměle odchovaným jedincům.
Že se populace vlka v některých oblastech uměle „upravuje“ dokládá i stanovisko Evropské komise z Bruselu po žádosti švédské vlády o povolení odstřelu části vlčí populace. „Komise by proto v zájmu ochrany tohoto druhu mnohem raději místo odstřelu viděla, aby se švédské úřady staraly o přísun zdravých jedinců například z východní Evropy, kteří by přinesli do švédských smeček čerstvou krev
Nezvyklé chování vlků může nasvědčovat i tomu, že se jedná o křížence se psem. Tyto případy dokládají i ochránci přírody z Německa a také vědci u nás (například článek v tisku České vlky ohrožuje křížení se psy, hybrid už vznikl na Rumbursku).
Francouzská FNO (Fédération nationale ovine - Národní federace chovatelů ovcí) udává, že podle Národního úřadu pro lov a volně žijící zvířata je až 7,5 % vlčí populace kříženců se psem (generace F1 a F2). Aktuální studie genetiků z britské University of Lincoln, týmu genetičky Malgorzaty Pilotové, ukazuje, že nadpoloviční většina vlčích populací (60 %) v Evropě a Asii v sobě nese DNA domestikovaných psů.
To jsou opravdu ti krásní vlci, které chceme navrátit do přírody a neomezeně chránit?
 
Naši ochranáři a aktivisté, kteří se zasazují o návrat vlků do naší přírody, manipulují veřejným míněním. Přístup ochranářů je čistě ideologický a nereaguje pružně na současnou stále se zhoršující situaci. Neodpovídá historické paměti a zkušenosti našich předků. Ochranáři se nás snaží přesvědčit o prospěšnosti výskytu vlka v přírodě. Neberou však zřetel na jejich počet a místo výskytu. Z jejich pohledu je nepřípustné jejich výskyt regulovat, naopak považují jejich současnou expanzi za pozitivní vývoj.
„Je neuvěřitelná doba. Vrací se k nám vlci. Naučme se s nimi znovu žít, jako to uměli naši předkové“ vyhlašují.
Naši předkové nežili s vlkem, ale celou historii s vlkem bojovali. Tuto možnost dnešní ideologicky zabarvený přístup neumožňuje.
 
Žijeme v divné době. Každý, kdo se přihlásí do té správné neziskovky se rázem stává odborníkem, někdo na atomovou energii, někdo stavbu dálnic a poslední dobou někdo i na vlky. Je tragikomické, když o prospěšnosti návratu vlků do naší přírody mluví v televizi nadšeně koordinátorka Vlčích hlídek, která otevřeně řekne, že vlka v přírodě nikdy neviděla. My, co žijeme na venkově, tuto zkušenost máme. Tato zkušenost je spojena se stovkami zabitých domácích zvířat a neoddiskutovatelným snížením komfortu pobytu v přírodě. Podle oficiálního stanoviska odborníků z Hnutí DUHA se u nás na Broumovsku pohybuje maximálně pět vlků.
To znamená, že podle těchto oficiálních údajů ochránců vlků připadá na jednoho vlka za krátké období (2016 až polovina roku 2017) 33,2 ks mrtvých domácích zvířat! A to jsou pouze nahlášené škody v rámci CHKO, bez oblasti Trutnovska, které pod CHKO nepatří a kde se podle ochranářů pohybuje ta samá smečka. Reálné číslo se bude pohybovat v současné době (začátek srpna 2018) kolem 70 ks kadáveru na jednoho vlka.
K tomu se musí přidat ještě utrpení a stres zvířat spojených s takovým způsobem umíráním a těch, co takový útok přežijí.
Z vlastních zkušeností můžeme doložit, že ochranáři navrhovaná opatření, které mají chránit pasená zvířata, nejsou dostatečně účinná. Elektrickou síť stádo ve strachu z predátora lehce protrhne, metrový ohradník vlk lehce překoná (viz. aktuální případ vlčice ze srpna v Krkonoších).
Účinný je určitě pastevecký pes. S jeho chovem mám osobní zkušenosti. Ale v držení nezkušeného chovatele je takový moloss potenciálním nebezpečím pro okolí. Naše krajina je jiná než horské pastviny ve Španělsku, Turecku a podobných státech. Pastevecký pes ano, ale ne všude. Rozhodně ne za „měkkou“ ohradou v turisticky navštěvovaných oblastech. V důsledku to může být pro okolí větší ohrožení, než vlci.


 
Situace v Evropě
 
Z pohledu nezúčastněného pozorovatele se může zdát návrat vlka do České republiky a problémy s tím spojené jako marginální záležitost. Státem vyplacené náhrady se pohybují kolem miliónu korun. Alarmující je vzrůstající trend.
Podívejme se do států v Evropě, kde je vlčí populace na vzestupu o něco delší dobu. Do konce prosince 2017 došlo ve Francii celkem k 3192 útokům vlků, které mají na svědomí 11 741 mrtvých zvířat. Celkové veřejné výdaje jsou 21,4 mil. EUR (asi 556 mil. Kč). Na číslech je jasně vidět stoupající tendence způsobených škod - za rok 2014 bylo 2305 útoků a 8576 mrtvých zvířat, za rok 2015 bylo 2428 útoků a 8935 mrtvých zvířat, rok 2016 přinesl 2473 útoků a 9068 mrtvých zvířat. Tyto útoky se dotýkají samé podstaty chovu ovcí ve Francii. Tyto škody působí populace 200 až 300 vlků.
Kolik je tedy evidováno v letech 2014 až 2017 ve Francii potvrzených útoků vlků a prokazatelně vlky zabitých hospodářských zvířat?
Rok 2014 – 2305 útoků – 8576 kusů
Rok 2015 – 2428 útoků – 8935 kusů
Rok 2016 – 2473 útoků – 9068 kusů
Rok 2017 – 3192 útoků – 11 741 kusů
A poslední aktuální údaje k polovině roku 2018 dokládají další stoupající trend škod.
Ohrožují tradiční způsob chovu ovcí a ve svém důsledku budou mít vliv na udržování krajiny pasením, na turistický ruch a rozvoj regionu v jinak chudých oblastech Francie. To je výsledek absolutní ochrany vlka. Podle vyjádření rozhořčených zemědělců jsou ochranáři navrhovaná opatření (elektrické ploty, psi) takřka neúčinné. Francouzští zemědělci požadují, aby jim bylo umožněno střílet vlky, kteří přímo napadají jejich stáda.
Proč si nenechají poradit od našich odborníků z Hnutí DUHA, aby zabránili škodám na zvířatech?
 
Podobná je situace ve Španělsku a v Itálii. Škody způsobené vlky dosahují takové úrovně, že přispívají k vylidňování tradičních pasteveckých oblastí. Zoufalí obyvatelé venkova protestují na všech úrovních, včetně pořádání protestních manifestací proti vlkům. Velmi vyhrocená je situace ve Španělské Aragonii. Důsledky expanze vlka v Aragonii: 348 mrtvých ovcí a 170 tisíc eur ztráty za několik měsíců. Tato situace má i své politické důsledky a vede k problémům regionálních vlád, které se dostávají do konfliktu s centrálním požadavkem na ochranu vlků.
 
O postupné neudržitelnosti současné politiky absolutní ochrany vlků svědčí i fakt, že se tento problém dostal do koaliční smlouvy nové vlády v Německu. Jednoznačně proti politice, která podporuje nárůst vlčí populace v Německu vystupuje organizace WNON (Interessengemeinschaft der Weidetierhalter Deutschland), která sdružuje přes sto spolků a členů.
Další skupina, která se aktivně staví proti současné vlčí politice v Německu je sdružena kolem stránek „Wolf - Nein Danke“. Upozorňuje na zkreslené informace, které podávají zastánci vlků a dokumentuje škody, které vlci v Německu napáchají. Přibližně 18 600 občanů podepsalo v dubnu letošního roku „petici k omezení vlka", která byla předána státnímu parlamentu v Sasku.
Ve Švýcarsku se odpůrci introdukce vlků sdružují kolem organizace Asociace pro stanoviště bez velkých masožravců (Verein für Lebensräume ohne Grossraubtiere).
V Itálii v červenci letošního roku dvě severoitalské provincie, konkrétně Tridentsko a Bolzano, schválily předpis, který umožňuje lov vlků. Reagovali tak na katastrofální škody tamějších farmářů.
Norsko oznámilo svůj úmysl o výrazném zredukování vlčí populace. Z 68 vlků, kteří se nyní volně pohybují norskou divočinou, vydá vláda povolení na ulovení 47 z nich. Počet vlků je v Norsku podobný stavu vlčí populace v ČR. Porovnejte typ krajiny, hustotu osídlení těchto států. A to je Norsko země, která dotuje svoje zemědělce snad nejvíce na světě. Přesto je soužití s vlky i v této zemi velmi problematické. Podobná je i situace ve Švédsku a Finsku, kde se přistupuje k regulaci vlčí populace.
Španělská agrární organizace UPA-COAG se staví plně za zájmy zemědělců proti ochraně vlků centrální vládou.
Známá je situace na Slovensku, kde mají každoroční kvóty na odstřel vlků. Mimochodem, tento slovenský postup je stále platný i přes stížnost českých ochránců vlků z Hnutí DUHA k Evropské komisi z roku 2011 a 2012.
V květnu letošního roku se zapalovaly po celé Evropě vatry jako protest proti vlkům. V současné době probíhá celoevropská petice proti vlkům, která je adresována Evropskému komisaři pro životní prostředí a Komisi EU. Požaduje podniknout okamžité kroky ke snížení právní ochrany vlků.
COPA-COGECA, největší Evropská organizace sdružující národní zemědělské svazy, na svém jednání ve dnech 20. a 21. listopadu 2017 v Bruselu, vydala jasné stanovisko - soužití mezi zemědělci a vlky není možné. V celé Evropě nevznikl konstruktivní dialog mezi farmáři a ochranáři vlků. Důvodem je ideologický přístup provlčích aktivistů a jejich lobby na nejvyšší politické úrovni. Teď se s nadějí čeká na nové volby do Evropského parlamentu, které mohou změnit poměr sil ve prospěch neideologického přístupu k ochraně vlků.
Tak by se dalo pokračovat s uváděním dalších faktů o vážných problémech, která současná politika ochrany vlků přináší. Fakta jsou jasná. Tam, kde jsou vlci neomezeně chráněni, skomírá tradiční pastevectví s důsledky na vzhled krajiny, zaměstnanost v postižených regionech a omezení cestovního ruchu.
 
Musíme opakovat stejné chyby?
 
Ze všech dostupných informací je zřejmé, že bezproblémové soužití s vlky není reálné. Nefunguje to nikde. Pastevectví je snad poslední odvětví, které je mimo tzv. velké intenzivní zemědělství. Plní nenahraditelnou funkci při údržbě krajiny a formuje ráz turisticky hojně navštěvovaných oblastí po celé Evropě.
Už tak dost opomíjený obor zemědělství ale dostává návratem vlků další ránu. Ideologicky založený přístup, který vyzdvihuje vlka na úkor obyvatel venkova má až misantropický nádech. Je čas přestat se dívat na vlka jako na modlu a přistupovat k řízené regulaci vlčí populace. Jinak budeme opakovat stejnou zkušenost jako s kormoránem a vydrou. S tím, že vlk nám nebude škodit jen na domácích zvířatech, ale je potenciálním nebezpečím pro zdraví a životy lidí.
Kdo se zabývá chováním volně žijících zvířat obecně, a vlků zvláště, ví o naivitě pojmu „přirozená plachost“. Strach zvířat se vyvíjí s negativní zkušeností. Pokud by divoká zvířata neměla s námi lidmi negativní zkušenosti, ať už prostřednictvím lovu nebo pronásledováním, přiblíží se k našim zahradám a městům, k našim dětem. 
Země s nejrozsáhlejšími historickými záznamy je Francie, kde bylo od roku 1200 do roku 1920 dokumentováno téměř 7600 fatálních útoků vlků. V současné době jsou úmrtí po útoku vlků dokumentovaná v zemích Asie, v Kanadě, USA, v Evropě vloni v Řecku. Překvapivě útoky na lidi zaznamenává dokonce i Izrael, kde by se to málo očekávalo.
Jsou to jiní vlci? Poukazovat na nízká čísla úmrtí po napadení vlkem ze západní Evropy od konce války je zkreslující. Vlci zde prakticky žili jen v omezených oblastech a nebyli chráněni. Měli z člověka respekt.
Současná politika ochrany vlků vychovává další generace zvířat, která se lidí nebojí. A není jediný důvod, proč by si vlk člověka nemohl zařadit na svůj jídelníček. K tomu můžeme ještě přidat problematiku vztekliny. V současné době je Evropa na západ od nás označena za oblast bez vztekliny. Ale už sousední Polsko a Ukrajina vzteklinu má. Při migrační schopnosti vlků je jen otázka času, kdy se k nám zavleče. Pak požádáme o pomoc policejní ostřelovače, jako u divokých prasat na Zlínsku?
 
Ve svém příspěvku jsem se záměrně vyhýbal pohledu na vlky ze strany myslivosti. Nejsem myslivec. Nemám dostatek relevantních informací a chápu, že se názory myslivců mohou lišit od pohledu chovatele pasených zvířat. Jako vlastník pozemků jsem ale členem a místostarostou místního honebního společenstva. A můžu se vší vážností říci, že u nás žádná přestárlá a nemocná zvěř není. Myslivci mají přehled o každém kusu a nic takového nepřipustí.
Jediný výsledek přítomnosti vlků je, že se zvěř stahuje k lidským obydlím. Redukce počtu divočáků pomoci vlků? Proč by vlk riskoval zranění při lovu divočáka? Názor, že nám vlci pomohou zachránit lesy je také diskutabilní. V období, kdy se vlci v naší krajině prakticky nevyskytovali, vzrostla plocha lesů takřka o třetinu až polovinu (od poloviny 19. století).
Myslím si, že současná příroda má jiné problémy. U nás za posledních dvacet let mizí drobná zvěř, bažant, zajíc, koroptve, křepelky. Prakticky nejsou v přírodě vidět. Podle dat z Německa (Elizabeth Kolbertová, 2018) se od konce osmdesátých let snížil počet hmyzu a obojživelníků o 76 %. Podobná situace je určitě i u nás.
Místo řešení těchto problémů se ochranáři zaměří na reintodukci vrcholového predátora, vlka. S důsledky, které zahrnují trýznivé utrpení zvířat, život a zaměstnanost lidí na venkově, na komfort pobytu v přírodě a v konečném dopadu na ohrožení zdraví a životy lidí.
Jako signifikantní pro dnešní uvažování některých ochránců vlků považuji jejich požadavek na budování vlčích přechodů přes komunikace po zabití vlka na dálnici D10 za Prahou kousek od Brodců v dubnu letošního roku.
Jako starosta obce a chovatel ovcí cítím povinnost postavit se proti takovému přístupu státních orgánů, který takový vývoj umožňují a podporují. S kolegy jsme podali prostřednictvím právní kanceláře nestandardní žalobu na stát s cílem změnit současnou právní úpravu ochrany vlků. Očekáváme, že se dostaneme třeba až k Ústavnímu soudu.
Nejsme fanatici, kteří chtějí vyhubit všechny vlky. Na základě všech faktů navrhujeme, ať stát vymezí oblasti – například národní parky – kde budou vlci tolerováni. V kulturní krajině pro ně není v dnešní době místo.Konec formuláře
 
 
Ing. Tomáš HAVRLANT
ekofarma - chov ovcí
starosta Vernéřovic

 


Gap 22. července 2017: Během průjezdu Tour de France tisíce chovatelů protestovali proti politice chránící vlka (s některými starosty v čele)

 

Manifestace Agrární organizace UPA-COAG proti vlkům
v sousedním Německu, které nám dávají naši ochranáři za příklad. Škody způsobené vlky každý rok stoupají přes všechny ochranářské opatření. Jen v Dolním Sasku je nejméně 554 zvířat, které se v uplynulém roce stala oběťmi vlků. Roční nárůst ztrát je 73 %. To vede obyvatele venkova k organizování protestů a snaze o změnu přístupu centrálních orgánů. Zdroj: Holger Hollemann
 

Demonstrace v Mnichově „Pastva zvířat namísto vlčích území“

 




vychází v 6:02 a zapadá v 19:58 vychází v 18:40 a zapadá v 6:03 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...