Časopis Myslivost

Září / 2018

Aby se vlk nažral a koza zůstala celá

Myslivost 9/2018, str. 12  Jiří Šír
Metodický pokyn Ministerstva zemědělství, aneb Aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Dne 9. 7. 2018 vydal náměstek pro řízení sekce lesního hospodářství Mgr. Patrik Mlynář Metodický pokyn orgánům státní správy pro redukci početních stavů spárkaté zvěře, který si může každý podrobně přečíst na webových stránkách Ministerstva zemědělství (dále jen MZe).
Osobně se domnívám, že tento pokyn je jasný pro každého a jeho účelem je snížení početních stavů spárkaté zvěře při zachování struktury pohlaví a věkových tříd. Mnozí si ale jistě vzpomenou na články v mysliveckém tisku v roce 2014, kdy se probíral ze všech stran podnět Krajského úřadu Ústeckého kraje orgánům státní správy myslivosti na obcích s rozšířenou působností (dále jen ORP) v Ústeckém kraji na ukládání pokut za nedodržení normovaných stavů zvěře. Všichni tehdy probírali dopady pokut a nefunkčnost mysliveckého plánování. To ale bylo vše, co to přineslo, jelikož nikdo vysoké stavy spárkaté zvěře ve skutečnosti nechtěl řešit.
Již před pěti lety jsem si jako autor uvedeného podnětu Krajského úřadu Ústeckého kraje velice dobře uvědomoval nutnost redukce početních stavů spárkaté zvěře a uvědomuji si ji stále, i když jako myslivci mi to bylo a je takříkajíc proti srsti. Nicméně se domnívám, že již v té době si bylo MZe této situace také dobře vědomo, a proto jsem překvapen, že s tímto metodickým pokynem MZe přichází až teď. 
Výsledkem mé snahy o redukci spárkaté zvěře bylo pouze to, že proti mojí osobě se strhly různé ataky, pomluvy, stížnosti a ve finále mi byla změněna pracovní náplň a v současné době již státní správu myslivosti nevykonávám. Víceméně do obdobné situace byla postavena jedna kolegyně a jeden kolega z ORP, kteří jako jediní úředníci státní správy řešili nedodržování normovaných stavů spárkaté zvěře, měli odvahu a chuť něco změnit, na rozdíl od ostatních a bohužel jim byly takzvaně házeny klacky pod nohy i od úředníků státní správy krajského úřadu, kteří byli ve spojení s některými uživateli honiteb, kteří vedli kampaň proti mojí osobě. Překvapením však pro mne bylo i to, že proti tomuto postupu brojili také někteří zástupci LČR. 
Když jsem v současné době zaslal některým lidem odkaz na webové stránky MZe, na daný metodický pokyn s tím, že se s ním ztotožňuji, tak jsem od jednoho člověka, který celou dobu od vydání shora uvedeného podnětu krajského úřadu postupoval proti mojí osobě, obdržel odpověď: „Ono to dopadne stejně...“.
Je očividné, že tento člověk si dobře uvědomuje, že metodický pokyn, na rozdíl od právních norem, je pro správní orgány pouze návodem a nikoliv závaznou normou a jeho provádění je na jednotlivých úřednících. Proto je diskutabilní, co daný pokyn přinese.
Osobně se mi tedy naprosto logicky nastoluje otázka, zda vůbec má pokyn MZe nějaký smysl, když ve finále vysoké početní stavy spárkaté zvěře chtěřešit jenom zemědělci a Lesy České republiky ve svých nájemních smlouvách o pronájmu honiteb, přičemž by to mělo být zájem nejenom všech lesníků, ale i myslivecké veřejnosti, která ale naopak v drtivé většině vysoké početní stavy zvěře vítá.
Od roku 1989 myslivost v České republice prošla podstatnými změnami a podle mého názoru, bohužel, k horšímu. Ta myslivost, která byla zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví České republiky, je způsobem výkonu práva myslivosti násilně přeměněna na pouhý byznys a lov za účelem získání nejlepší trofeje bez ohledu na chov a péči o zvěř, o dodržování mysliveckých tradic nemluvě. Myslivost tak není vykonávána jako cílevědomá a regulovaná činnost k ochraně a rozvoji přírody, což by mělo být jejím prvotním úkolem.
Nesmyslně vysoké nájemné za honitby logicky vede k tomu, že pokud někdo platí roční nájemné půl milionu korun a více, chce v honitbě mít co nejvíce zvěře. Nebo naopak v krátké době uloví veškerou kvalitní trofejovou zvěř a od smlouvy odstoupí. To je skutečnost, která se běžně děje. Pokud na uživatele nebude vyvíjen neustálý tlak na snížení stavů zvěře, tak je nikdo dobrovolně snižovat nebude.
 
Tak se dostávám k samotnému pokynu, ve kterém se doporučuje úprava stavů zvěře podle § 39 zákona o myslivosti, z dospělé zvěře se zaměřit především na samičí zvěř a dále samčí zvěř do věku dvou let a nedoporučuje se vyhovovat žádostem na samostatný lov pouze samčí trofejové zvěře, neboť takovéto žádosti nevedou ke snížení početních stavů. 
Dále je uvedeno, že v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o povolení nebo uložení úpravy stavu zvěře v honitbě nebo o zrušení chovu určitého druhu zvěře, vydávaném podle ustanovení § 39 zákona o myslivosti, může být, v souladu s ustanovením § 45 odst. 2 zákona o myslivosti, současně uvedeno, že při této úpravě stavu zvěře neplatí některé zakázané způsoby lovu uvedené v § 45 odst. 1 písm. g), m), t) a u) zákona o myslivosti.
Pokyn také obsahuje upozornění, že přikrmování zvěře je nutné v souladu se zákonem o myslivosti provádět pouze v době nouze.
Pokyn současně obsahuje upozornění na skutečnost, že orgány státní správy myslivosti jsou povinny podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona o myslivosti využít sankčních opatření v případě nesplnění lovu celkového počtu kusů jednotlivého druhu spárkaté zvěře. 
Současně pokyn obsahuje doporučení, ve vztahu k aktuálním podmínkám a úživnosti prostředí v honitbě, aktualizovat normované stavy zejména spárkaté zvěře a držiteli honitby nabídnout možnost iniciovat tuto úpravu (využít třeba i maximální limit ve vyhlášce č. 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd).
 
Když to celé shrnu, musím říci, že takovéto doporučení je v souladu s tím, co jsem vždy prosazoval, i když má MZe oproti tomu, co jsem vždy tvrdil i na poradách orgánů státní správy myslivosti, minimálně pětileté zpoždění.
Tento metodický pokyn je oproti předešlým metodickým pokynům k redukci spárkaté zvěře z mého pohledu mnohem lepší, i když na mne působí dojmem, že pro MZe myslivost začíná a končí ve Stromovce, jelikož naplňování tohoto pokynu je naprosto mimo realitu. Nebo si je MZe reality plně vědomo a pak jej vydalo čistě alibisticky, takříkajíc aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Drtivá většina úředníků na ORP si nebude chtít přidělávat práci a komplikovat si život a už vůbec ne v případě, kdy jim bude nadřízený orgán házet klacky pod nohy. Natož pak čelit lžím, pomluvám a stížnostem a riskovat ztrátu zaměstnání, jelikož se to někteří uživatelé snaží řešit přes politické vedení úřadů. Z tohoto důvodu nevěřím, že by tito úředníci z vlastní vůle někoho trestali za překročení normovaných stavů zvěře.
 
K povolování zakázaných způsobů lovu uvedu to, že mnohdy dochází k povolování pouze zakázaných způsobů lovu bez skutečné redukce stavů. Nebo jsou povolovány zakázané způsoby lovu v rámci plánu lovu, což opětovně není řešením vysokých početních stavů zvěře, ale pouhé obcházení zákona.
To potvrzuje i skutečnost, že uživatelé honiteb nechtějí vysoké stavy zvěře snižovat, ale zároveň to svědčí i o úrovni výkonu státní správy myslivosti a odbornosti jednotlivých úředníků, kteří mnohdy i pod výhrůžkami náhrady škod povolují lov trofejové zvěře ve všech věkových třídách na společných lovech, kde je ale skutečným důvodem žádosti na tento lov pouze to, že toho lovu se účastní poplatkoví zahraniční lovci, kteří pak loví tuto trofejovou zvěř.
 
K doporučení změny minimálních a normovaných stavů zvěře, kterou jsem vždy doporučoval, jsem, bohužel, přesvědčen o tom, že je to (bez urážky) nad schopnosti některých uživatelů honiteb, ale i některých úředníků.
Pro stanovení stavů zvěře je vždy nejprve nutné stanovit jakostní třídu honitby, což nelze udělat od stolu. Úředník je ale při rozhodování povinen vycházet ze stavu, o němž nejsou pochybnosti, měl by tedy celou honitbu projít a podle jejího charakteru ji zařadit do jakostní třídy, ze které následně u stolu vypočítá minimální a normované stavy.
Mohu ale uvést příklad, kdy byla navržena změna stavů zvěře a jelikož příslušné ORP nebylo schopno honitbu zařadit do jakostní třídy a stanovit stavy zvěře, nechalo si toto zpracovat externě. Ve finále vše bylo nezávislou osobou posouzeno tak, že se jedná o polní honitbu 1. jakostní třídy pro srnčí zvěř. Nicméně úředníci ORP se dotázali úředníka krajského úřadu, který jim sdělil, že 1. jakostní třída je výjimečná a z tohoto důvodu jeho rozhodnutím byla stanovena 2. jakostní třída, ze které byly vypočítány stavy zvěře.
 
Ve věci přikrmování zvěře, je ustanovení, že přikrmování zvěře je nutné v souladu se zákonem o myslivosti provádět pouze v době nouze, všem jasné. Problém je ale v tom, že doba nouze v zákoně definována není. Nicméně, doba nouze není, přes víceméně vžitý názor, jenom v zimním období. Například srnčí zvěř má dobu nouze v době sklizní.
Jak je ale pohlíženo na tzv. vnadění, bez kterého již dnes spousta lovců neumí ani lovit? I přes mimořádná veterinární opatření toto nikdo nekontroluje a není tak jasné, kolik krmiva se nachází v honitbách na vnadištích. Již v roce 2011 uváděl Doc. Kamler, že na vnadiště je odhadem předkládáno 40 000 tun zrnin. Domnívám se, že je možná více, než do krmných zařízení.
 
Ještě bych si dovolil poznámku k příloze číslo 1 metodického pokynu, které je oproti názorům, že přemnožená černá zvěř je chovatelsky nežádoucí, mnohem přijatelnější, i když jejím účelem je nějak zlegalizovat odstřel v odchytových zařízeních. Proto je ponechán výklad nežádoucí zvěře na uživateli honitby. Osobně se s tímto výkladem neztotožňuji a zajímal by mne názor nestranného právníka.
Z výše uvedeného mne neustále napadají tyto otázky:
Kdo bude kontrolovat a vynucovat dodržování stavů zvěře? Bude to ORP, krajský úřad či MZe, když podle § 61 to může být činěno všemi stupni orgánů státní správy myslivosti? Nebo to dopadne jako s mimořádnými veterinárními nařízeními?
Možná by tu mohla být nápomocna ČMMJ, ta ale nemá pravomoci orgánů státní správy myslivosti, která je financovaná z veřejných prostředků a má za úkol dohled a vynucování dodržování právních norem.
Pokud nejsou orgány státní správy myslivosti schopny řádně posoudit (a to z jakýchkoliv důvodů) jakostní třídy honiteb a stanovit minimální a normované stavy zvěře, kdo to za ně udělá, případně kdo to zaplatí? Vždyť, i když to udělá držitel honitby, správní orgán je povinen vše ověřit.
Proč se konají chovatelské přehlídky a stanovují kritéria chovnosti pro oblasti chovů zvěře, jednotlivé okresy, či části okresů podle přírodních podmínek, když podle přílohy pokynu si to může každý uživatel určovat sám, jak se mu to zrovna hodí?
Na tyto otázky, bohužel, stále neznám odpověď, ale stále doufám, že si i uživatelé honiteb uvědomí závažnost situace, aby se ve finále vše neobrátilo proti myslivosti a my se v budoucnu při nějaké novele zákona nedočkali toho, že se zavede licenční lov, nebo že si vlastníci pozemků budou na svých pozemcích lovit to, co chtějí, nehledě na jiné přístupy k myslivosti, těžko slučitelné s historickým vývojem a tradičním charakterem středoevropské myslivosti u nás.
 
Bc. Jiří ŠÍR
Ilustrač snímek Rudolf Slaba
vychází v 5:57 a zapadá v 18:17 vychází v 21:27 a zapadá v 7:29 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...