Časopis Myslivost

Únor / 2018

Jak dál s africkým morem prasat?

Myslivost 2/2018, str. 8  Miloš Ježek
Od vypuknutí nákazy afrického moru prasat (AMP) uběhlo již půl roku a evidentně to není doba, po které bychom se s morem mohli rozloučit a kapitolu uzavřít. Naopak, téměř na den přesně, po šesti měsících, se nákaza objevila mimo oblast ohraničenou elektrickými ohradníky. V souvislosti s koncem roku to svádí k bilancování dosavadních opatření a postupů. Pro mnohé to byl impuls k hodnocení vhodnosti různých postupů a patřičně halasné kritice, která je zakončena slovy kdyby…. Nicméně bych ji vždy velice rád doplnil starým českým pořekadlem o rybách, rybnících a zadnici. A nerad bych na několika listech papíru lamentoval nad tím, proč se udělalo toto, neudělalo tamto a nenasadilo ono. Pro mne v současné chvíli zůstává důležitá jen jedna otázka: Jaký postup zvolit nyní a na jakou oblast opatření se zaměřit.
Ze zkušeností minulého půlroku bych nejdříve začal u systémových opatření. Na začátku se poměrně rychle ustanovila odborná skupina, která se scházela v některých obdobích velice často, a intenzivně diskutovala nad navrženými opatřeními, což považuji za velice pozitivní. Ale často to byly pouze plamenné diskuze bez jasných závěrů a úkolů do dalšího období.
 
Státní zájem a nebo ne!?
 
Jednání této skupiny ukázalo na nejasné rozdělení rozhodovacích pravomocí jednotlivých odpovědných orgánů státní správy. Pokud mělo dojít k rozhodnutí, vždy byli všichni velice váhaví a byla vidět jejich nejistota v okamžiku závěrečného rozhodnutí. Samozřejmě, částečně to bylo dáno novostí a nezkušeností se situací, se kterou neměli zkušenosti, ale často to bylo způsobeno také strachem z odpovědnosti za finanční náklady a také tím, že ani sami nevěděli, zda-li mají pravomoc toto rozhodnout.
Zároveň to bylo ale také způsobeno tím, že nikdo nespecifikoval závažnost nákazy z pohledu státního zájmu. To stát neučinil dosud a z mého pohledu je to chyba. Když se hledaly nástroje k realizaci některých opatření, často se hovořilo o krizové situaci. Tu nakonec vyhlásil Zlínský kraj, ale vláda ČR jej již odmítla prodloužit a jen díky osobní odvaze některých osob realizovaná opatření pokračují dodnes.
Dodnes tedy nevím, zda-li se jedná o státní zájem s vysokou prioritou, a nebo ne. Dodnes nejsou na boj s nákazou vyčleněny peníze ve speciální kapitole a skutečně nezávidím úředníkům ze Státní veterinární správy a Ministerstva zemědělství, pokud budou muset rozhodnout o realizaci nových opatření v řádech desítek milionů korun. Je škoda, že na začátku někdo neřekl, máte na eradikaci do konce roku 10, 50 nebo 100 milionů…. Pak by možná bylo vše mnohem jednodušší.
Proto považuji za zásadní, co nejdříve provést revizi současných zákonů a na základě zkušeností z minulého období provést úpravy, které budou směřovat k rychlosti rozhodování a pověření pravomocí konkrétních osob na konkrétních funkcích.
O africkém moru sice jednalo nejvyšší vedení jak MZe, tak SVS, ale v zásadě veškerá opatření týkající se zamořené oblasti vydávala Krajská veterinární správa Zlínského kraje…
 
Krizová a nebo nekrizová situace!?
 
A pokud se o takových změnách bude uvažovat, přimlouvám se, aby v systému řízení bylo méně osob, s většími pravomocemi, ale také osobní odpovědností. Mělo by být skutečně definováno, zda se jedná o krizovou situaci, která si zasluhuje adekvátní reakce, které nemusí probíhat standardně podle normálně zadaných pravidel (např. rychlejší nákup, povolení speciálních složek apod.), a nebo budeme postupovat podobně jako u jiných nákaz (např. ptačí chřipka) a řídit se současnými předpisy a nebudeme se je snažit ohýbat nebo v nich hledat kličky. A to proto, protože například, podle posledních informací, realizovanými opatření stále ještě nemůžeme omezit nikoho jiného, než je chovatel zvířete, tzn. v našem případě uživatel honitby. Tedy například pachové ohradníky jsou na hraně zákona, a nejsem si stále jistý, zda tedy mohou být umístěny na soukromém pozemku bez souhlasu vlastníka, a to i přesto, že jsou nařízeny mimořádným veterinárním opatřením.
To je jen jeden z příkladů, které stěžovaly celá jednání, a kdy někdy i konstruktivní návrhy ztroskotaly na předpisech, které s něčím takovým, jako je africký mor prasat, vůbec nepočítaly.
 
Komunikace je základ!
 
Další skutečnost, která stojí za zmínku a kterou je třeba zlepšit, je komunikace, dialog a konstruktivnost jednání.
Komunikace sice probíhala různými kanály a na různých úrovních, ale často se ke koncovým příjemcům (tzn. většinou uživatelům honiteb) dostávala zkresleně a se značným zpožděním. Uvedu jen příklad sám za sebe. Jako myslivecký hospodář jsem informaci o mimořádných veterinárních opatřeních, oficiálně jsem ale toto obdržel od orgánu státní správy myslivosti až 3 týdny po jejich platnosti, a to doporučeným dopisem. Není právě toto situace, kdy by měl státní úředník využít email, telefon nebo něco podobného a projevit osobní iniciativu?
Druhým bodem je dialog a s tím související konstruktivnost jednání. Dialog by měl být veden na všech úrovních, a v této situaci by měly jít veškeré osobní zájmy stranou. Bohužel ani této situaci se nevyhnuly útoky skrze média a pro příště bych raději doporučoval navrhovat konkrétní opatření se správnou argumentací kompetentním orgánům.
 
Odpovědný je každý myslivec!
 
Asi poslední věcí, která mě v současné době trápí, je odpovědnost každého jednotlivého myslivce. Od mnoha myslivců slyším na různých úrovních kritiku různých státních, nebo nestátních organizací. Sice si stále nejsem jistý, s jakou intenzitou bude v budoucnu s africkým morem stát bojovat, ale čím jsem si jistý, je to, že myslivci proti němu bojovat jako celek nebudou. A bohužel poslední dva měsíce mne v tom jen utvrdily.
Po vyhlášení zástřelného jsem očekával, že státní kasa bude chudší o nejméně 100 miliónů korun. Nicméně konečný účet za akci „Aujezského choroba“ je přibližně 60 milionů. To znamená 60 tisíc ulovených prasat během dvou a půl měsíců hlavní lovecké sezóny. Podle mého názoru se o zvýšené intenzitě hovořit rozhodně nemůže. A utvrzují mne v tom i zprávy kolegů z loveckých akcí o omezování lovu, šetření bachyní, či dokonce vylučování členů z mysliveckých kolektivů, kteří svoji aktivitu v lovu černé zvěře výrazně zvýšili.
Zkrátka a dobře, i přesto, že padala různá opatření k eradikaci afrického moru, jedno měly všechny návrhy společné. A tou bylo snížení populační hustoty černé zvěře na celém území České republiky.
A i přesto většina z nás na tuto výzvu nedbá a hrozbu afrického moru výrazně podceňuje a k potlačení početnosti nedělá téměř vůbec nic.
Ing. Miloš JEŽEK
vychází v 7:33 a zapadá v 17:55 vychází v 17:31 a zapadá v 4:33 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...