Časopis Myslivost

Srpen / 2018

Královské město a myslivost

Myslivost 8/2018, str. 96  Oldřich Koudelka
Na návštěvě v Mysliveckém sdružení Jevíčko Město Jevíčko, které bylo v minulosti známé zejména díky dlouholeté výrobě holicích čepelek, sportovních i vojenských padáků, výborného piva či působením prestižního sanatoria, si letos v srpnu připomíná významný mezník své historie. Bude tomu přesně sedm set šedesát let od chvíle, kdy král Přemysl Otakar II. povýšil v roce 1258 Jevíčko na město královské a udělil mu četná privilegia a soudní pravomoci. Toto významné výročí si připomene téměř tři tisíce místních obyvatel, včetně členů zdejšího mysliveckého sdružení, které patří k nejaktivnějším kulturně společenským institucím ve městě a k předním spolkům svitavského okresního mysliveckého spolku Českomoravské myslivecké jednoty.
 
Lov patřil k regionu Malé Hané, jehož je Jevíčko nepsanou metropolí, odpradávna. Předurčovaly ho k tomu přírodní podmínky Boskovické brázdy a bohaté zalesnění Kumperka, Hušáku, Lavičné, Ostrého vrchu či Durany v okolí říček a potoků, zejména Malonínského potoka, Jevíčky, Třebůvky a Úsobrnky.
„I když se dosud nepodařilo prokázat, že by v oblasti měl lovec starší doby kamenné trvalá sídla a občas tu jen za lovem procházel, tak je podle některých dobových nálezů zřejmé, že zde při svých toulkách lovil především ryby, srnčí, jeleny, divočáky, ale ojediněle také vlky a medvědy,“ říká dlouholetý kronikář jevíčských myslivců Pavel Komárek, bývalý profesionální kuchař a zdatný řezbář
„Osídlovací proces trval po staletí a až po příchodu Slovanů došlo k výraznému hospodářskému využití lesů. Krajina přírodní se v krajinu kulturní změnila vlivem německé kolonizace v čase vzniku města. V pověstech o založení Jevíčka existuje dokonce jedna verze, že název mohl vzniknout od pohanské bohyně lovu Dievany, Devany, Diewici, z čehož mělo být odvozeno Diewicko, Děvíčko. Historikové však věrohodnost tohoto tvrzení zpochybňují.“
Z města královského se v běhu dějin stalo město sídlem věnným, markraběcím, poddanským a municipálním. V jeho držení se vystřídaly četné významné šlechtické rody, jako například páni z Lipé, z Boskovic, z Kunštátu, Pernštejnové, Haugwicové, Žalkovští, Salmové a Herbersteinové. „Všichni z nich měli větší či menší vztah k lovu, chovu zvěře a vůbec hospodaření v lesích. Se svými sousedy často vedli spory o vymezení hranic lesních pozemků, snad nejznámější byl vždy spor o lesní lokalitu Branerwald, říční brody a náhony, kde byl dostatek ryb,“ říká kronikář. „Známý je rovněž spor o Zadní horu s moravskotřebovským knížetem Lichtenštejnem, který skončil v roce 1685 vytýčením hranic kamennými mezníky.“
K Lichtenštejnům se váže ještě jedna zajímavost. „Když si v roce 1898 kníže Jan II. z Lichtenštejnu, vášnivý lovec a majitel rozsáhlých lesů připomínal čtyřicetiletí svého působení v oblasti Moravskotřebovska a Jevíčska, nechal v hraničních lokalitách svých revírů postavit kamenné pomníčky se svými iniciálami a v jejich blízkosti vysázet čtyřicet červených dubů,“ říká Pavel Komárek. „Jeden z těchto pomníčků se dodnes zachoval v naší honitbě, při cestě od kostelíčka sv. Bartoloměje do Vísky u Jevíčka, dokonce přečkaly i některé z věkovitých dubů jako součást někdejší doubravy.“
První skutečně reálnou a věrohodnou informaci o lovu v okolí Jevíčka, jak ho známe dnes, najdeme v žalobě herbersteinského panského vrchního myslivce Justy ze Štědrého dne roku 1810.
„Po válečných letech nastalo období relativního klidu a měšťané si chtěli vyzkoušet platnost svých svobod a privilegií. Uspořádali si proto bez vědomí vrchnosti svůj vlastní svobodný hon,“ s lehce ironickým úsměvem říká Pavel Komárek. „A v tom byl právě háček, neboť podle nařízení z roku 1755 žádný občan nesměl chodit s flintou po lese a pořádat privátní hon, byť by to bylo v lese obecním, jako v případě Červeného kopce nad Jevíčkem. Navíc se v tomto případě střetli rozjaření Češi s německým vrchnostenským myslivcem, což nemohlo dobře dopadnout. A také nedopadlo. Hlavní organizátoři skončili na šest dnů ve vězení.“
Kdy přesně vznikl v Jevíčku první lovecký spolek či honební společenstvo, není přesně známo. „Za první počátky organizovaného lovu a myslivosti je nejspíše možné považovat rok 1859, kdy ve městě vznikla Hospodářská a lesnická jednota jevíčská. V roce 1934 se z ní osamostatnila po vzoru Československé myslivecké jednoty Lovecká společnost v Jevíčku,“ komentuje počátky myslivosti v jubilujícím městě kronikář.
Prvním předsedou jevíčské Lovecké společnosti se stal mlynář František Křivánek a hospodářem Pelegrin Kasparides. Mezi tehdejší třicítkou členů byly některé významné jevíčské osobnosti, například Viktor Bubeník, Adolf Dokoupil, Augustin Jachan, Ludvík Křivánek či Karel Till.
„Na vlastních či pronajatých pozemcích se tehdy dařilo zejména drobné a srnčí zvěři, především koroptvím, bažantům a zajícům. Koncem třicátých let však srnčí zdecimovala nemoc strongylosa, stejně jako loveckou základnu zdecimovala okupace, kdy se v roce 1940 honitba plně dostala do rukou jevíčských Němců,“ pokračuje v historickém exkurzu současný předseda společnosti Martin Pávek, městský zastupitel a majitel autoservisu.
Podle jeho slov se po válce jevíčská myslivost dlouho potýkala s organizačními a personálními potížemi. „Teprve až v roce 1953 byla založena Lidová myslivecká společnost Jevíčko, prvním předsedou byl zvolen řezník Ferdinand Malík. V roce 1978 došlo ke sloučení se společností v Bělé u Jevíčka a předsedou byl zvolen vedoucí pivovaru Jan Zikmund, hospodářem Zdeněk Koukal,“ doplnil předseda.
Na tomto místě se hodí připomenout, že z jevíčských mysliveckých kruhů vzešel i významný myslivecký odborník světového kalibru, zdejší rodák Antonín Bubeník, jehož otec patřil k zakládajícím členům místního loveckého spolku.
„Maturoval v roce 1931 na jevíčském reálném gymnáziu a poté na brněnské technice získal doktorát z chemie. Za okupace se zúčastnil aktivně protinacistického odboje a po osvobození se jako odborný asistent vrátil na vysokou školu. V padesátých letech byl vedoucím oddělení fyziologie a výživy spárkaté zvěře ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti na Zbraslavi. Odtud byl pro politické názory propuštěn. Nemožnost věnovat se doma svému oboru jej v roce 1965 přivedla do emigrace. Postupně působil v tehdejší Jugoslávii, Švýcarsku, Rakousku a nakonec se v roce 1970 usadil v Kanadě. Publikoval vědecké práce, přednášel po celém světě a všude byl uznáván jako přední odborník na výzkum jelení zvěře. Zemřel v roce 1995 v kanadském Thornhil. Jsme hrdi na to, že můžeme na celoživotní dílo našeho rodáka při vší pokoře navazovat“ zavzpomínal na tuto osobnost sympatický předseda jevíčských myslivců.
V roce 1993 došlo k opětovnému rozdělení dříve sloučených mysliveckých společností, včetně honiteb a majetku. „Jevíčským myslivcům zůstala odchovna bažantů nedaleko historického kostelíčka sv. Bartoloměje s blízkým rybníkem. Časem byla přebudována na útulnou loveckou klubovnu a společenskou základnu. Nedaleko od tohoto objektu je po desetiletí na pokraji lesa umístěn na jednom ze stromů obrázek sv. Huberta, který je pro nás určitým pietním místem,“ komentuje současnost mysliveckého sdružení předseda Martin Pávek.
„Naše dnešní honitba má rozlohu přibližně čtrnáct set hektarů, hospodářem je Petr Zikmund. Sdružení má dvacet členů. Dominantní zvěří je zvěř černá a srnčí, okrajově pak jelen sika. Myslivci patří k nejaktivnějším zájmovým organizacím ve městě, tradičně například organizují obnovenou pouť v místní části Zadní Arnoštov či veřejné vaření zvěřinových specialit se společenským posezením. Před dvěma lety byla do našich řad přijata historicky první žena – slečna Zdenička Křupková, dcera jednoho z našich členů. Velice rychle se do naší ryze mužské myslivecké party adaptovala a je jeho právoplatnou členkou. Mimochodem nedávno ulovila svého prvního černého rytíře,“ doplnil Martin Pávek.
Když se budou ve dnech sedmnáctého až devatenáctého srpna ve městě konat velkolepé oslavy povýšení Jevíčka na město královské, členové cechu Hubertova u toho rozhodně chybět nebudou. Ve slavnostním. Tak jak oni neodmyslitelně patří k přebohaté historii města a celého malohanáckého regionu, tak historie místa pod Kumperkem patří k nim, jako nedílná součást jejich mysliveckých tradic.
Oldřich KOUDELKA
Snímky archív autora, Jan HLAVÁČ
vychází v 4:52 a zapadá v 21:13 vychází v 1:35 a zapadá v 14:00 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...