Časopis Myslivost

Říjen / 2018

Sokolnictví je součást myslivosti

Myslivost 10/2018, str. 19  Lubor a Mirka Křivkovi
Archeologické vykopávky prokázaly, že již v období Velkomoravské říše, v době příchodu Slovanských věrozvěstů, uměli lidé lovit zvěř pomocí loveckých dravců. Použití palných zbraní bylo v té době v nedohlednu a o myslivosti v našem pojetí nemohla být žádná řeč. Na našem území, podobně jako v mnoha místech Evropy, patřila zvěř panovníkovi a hon byl záležitostí šlechty. Tedy většinou. Sokolnictví – lov pomocí loveckých dravců měl obvykle jednoduché pravidlo. Panovník měl neomezenou volbu, většinou orla. Šlechta lovila se sokolem, na církevní klér zbyl jestřáb a krahujec. Možná by nám o sokolnictví mohl vyprávět i jeden ze věrozvěstů Cyril, který sokolničil s krahujcem.
 
Od té doby uplynulo již více než tisíc let a sokolnictví prošlo dlouhou etapu vývoje od funkce nasycení lovce přes reprezentační a ryze sportovní, po dnešní moderní pojetí, které kloubí lovectví s osvětovou propagací myslivosti u veřejnosti, chovatelskou činností a snahou o záchranu kriticky ohrožených dravců.
Naši sokolníci dnes musí splňovat řadu předpokladů, aby jejich činnost byla legální. Sokolník musí plnit vše, co se vyžaduje od každého myslivce se zbraní, kterou mít ovšem nemusí, navíc musí absolvovat náročnou sokolnickou zkoušku. Při výkonu sokolnické činnosti musí být pochopitelně pojištěn, být členem sokolnické organizace Klubu sokolníků při ČMMJ, mít povolenku k lovu a zpravidla být členem mysliveckého spolku, případně jeho hostem. Tak jako na zbraň musí mít i příslušné doklady na loveckého dravce, který je nezaměnitelně označen pro potřebu identifikace či kontroly orgánů k tomu určených zákonem.
Naše myslivecká veřejnost celkem dobře zná společné sokolnické lovy pořádané na drobnou zvěř. Celkem se neliší od běžných honů s puškou. Sokolnická setkání, která pořádají v rámci Klubu sokolnická střediska v úzké spolupráci s mysliveckými spolky, patří k zajímavým společenským akcím, které umožňují s určitým omezením i dětem seznámit se s dravci a jejich výkony.
Největší každoroční akce je mezinárodní sokolnické setkání na Opočně, kde sokolníci reprezentují naši českou myslivost před zástupci podobných organizací z mnoha zemí světa.
Kromě společných honů ovšem sokolnictví umožňuje i individuální lov. Při zachování všech omezení, které ukládá zákon výčtem zvěře a omezením doby lovu i jeho způsobem. Veřejnost se většinou jen stěží může účastnit tohoto způsobu lovu. Jedná se určitě o mimořádně silné zážitky, kdy se člověk stává tichým divákem a také účastníkem těch tajemných chvil přírodních zákonů, kdy boj o přežití je nutný k tomu, aby život nezanikl.
Jdete ven, vezmete svého dravčího miláčka na pěst, bolí vás záda od včerejší brigády na sázení stromů a potřebujete si pročistit hlavu po ranní diskuzi s rozverným potomkem. Je srpen a mladí hřivnáči na poli po sklizeném hrachu pořádají hody. Dnes puška leží v trezoru.
Jestřáb Uran na vaší pěsti netrpělivě přešlapuje. Na hlavě má čepičku, aby se nerozhodoval sám, kdy zaútočit. Uprostřed pole je malinkatý remízek, tak akorát na úkryt pro vás a Urana. Čeká vás dlouhé čekání. Holubi přilétnou před polednem. Snad.
V duchu si představuji mladé, letošní holuby, nezkušené a neopatrné. Co si myslí Uran na pěsti netuším. Čekání je nekonečné. Kloši nalétávají do vlasů i za límec.
Konečně. Přilétl jeden hřivnáč. Zakroužil a sedl nad naši skrýš. Druhý přistál na poli, kus od nás. Čekáme. Nemohu odhadnout věk, ale asi to budou staří holubi.
Konečně hejnko. Jsou čtyři. Určitě mladí. Trochu neopatrní. Hltavě konzumují hrachová zrnka. Čekáme. Teorie i zkušenost říkají, že nažraný holub není tak obratný jako hladový. Tak už snad…
Opatrně sundávám Uranovi čepičku. Nemá ji moc rád, tak se s úlevou otřepává a hned zaostřuje svůj zrak na zobající kořist. Na rozdíl od střelce, který by je měl nechat vzlétnout, jestřáb musí startovat ihned.
Uran odlétá z pěsti, proráží větvičky trnky a razantní frekvencí křídel zkracuje vzdálenost mezi ním a holuby. Bude platit teorie o mladých, nezkušených holubech s plnými volaty?
Zvědavě vše pozoruji. Reakce hřivnáčů teorii nepotvrdila. Vyrazili každý jinam, vyhlédnutý holub vyrazil šikmo proti dravci. Jestřáb přes svoji obratnost nestihl změnit směr. Další snaha byla marná. Několik set metrů se je marně snažil doletět. Nakonec sedl na pole a čekal, až si pro něj dojdu. Ani se nenamáhal vrátit na rukavici. No nic. Tak třeba zítra.
Sokolnictví je krásné, ale určitě vás nenakrmí. V naší zemi máme v Klubu sokolníků při ČMMJ okolo pěti stovek členů. Někteří ovšem dravce nemají nebo aktivně nesokolničí. Část sokolníků se kromě lovu věnuje i odchovům dravců, biologické ochraně letišť a zemědělských objektů nebo vinic, ochraně kulturních památek znečisťovaných holuby, besedám i profesionálním sokolnickým ukázkám na hradech a zámcích.
Úroveň československého, a později českého a slovenského, sokolnictví je v mysliveckém světě vysoce ceněná a již to, že bylo sokolnictví zařazeno mezi nehmotná kulturní dědictví lidstva UNESCO, hovoří za vše.
Mirka + Lubor KŘIVKOVI
 
vychází v 6:02 a zapadá v 19:58 vychází v 18:40 a zapadá v 6:03 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...