Časopis Myslivost

Říjen / 2018

Kahles Helia 56

Myslivost 10/2018, str. 60  Martin Helebrant
Firma Kahles si v letošním roce nadělila k 120. výročí svého vzniku nové logo a hodně výraznou změnu firemní image. Firemní barvou je nyní skořicově oranžová, logo K ve čtverci nakoso postaveném je tvořené dvěma klíny (nebo hranoly, chcete-li) a je taky hodně dynamické. Firma je dnes propojená s dalším rakouským výrobcem, s firmou Swarovski. A možná, že to bylo právě tohle spojení, které Kahlesu dalo nový impuls.
Ze začátku se tvrdilo, že Kahles bude takové „béčko manšaft“ Swarovského. Že se jedná o hrubý omyl, to Kahles poprvé dokázal svým zaměřovacím dalekohledem K642i, který považuji za jeden z nejlepších zaměřovacích dalekohledů pro odstřelovače, který je na současném trhu. Mimochodem, letos mu Kahles přidal nového bratra K525i, který si s tím starším v ničem nezadá.
Současně se Kahles začal výrazně profilovat i do sportovního odvětví, začal nabízet zaměřovací dalekohledy pro benchrest, sportovní terčovou střelbu a polní terčovou střelbu. Přitom všem profituje ze spojení s vynikajícími technologiemi a prodejní sítí předního výrobce optiky jakým je bezesporu firma Swarovski. Dá se říci, že mezi Kahlesem a Swarovskim se dnes vede takové kamarádské soupeření, vzájemné hecování, které obě firmy pomáhá hnát kupředu. Přitom nepřijdou zkrátka ani myslivci.
Jako první inovoval Kahles svoji řadu zaměřovacích dalekohledů Helia. K mání jsou ještě modely s trojnásobným rozsahem zoomu, ale také řada s pětinásobným zoomem, která představuje zajímavý poměr dobrého výkonu k ceně. Ještě před nějakými deseti dvanácti roky Kahles neměl prakticky žádné binokuláry. Přednedávnem přišla na svět řada Helia 42 s osminásobným nebo desetinásobným zvětšením, vloni velmi zajímavý dálkoměrný dalekohled Helia RF 8 nebo 10x42 a letos Kahles doplnil porfolio o „kancařský lahváč“ Helia 8x56 určený pro pozorování zvěře v noci a za zhoršených světelných podmínek. Ten je předmětem tohoto článku.

IMG_0034.JPG
 
Kahles Helia 8x56 je binokulár s hranolovou soustavou Schmidt-Pechan, s objektivem 56 mm. Oba tubusy jsou spojeny jediným můstkem, posunutým mírně dozadu. Na můstku, na straně přivrácené k okulárům, je centrální ostřicí kolečko. Na pravém tubusu je kroužek dioptrické korekce. Okuláry mají výsuvné mušle, které umožňují pohodlné používání dalekohledu i uživatelům s brýlemi.
Tubusy jsou potaženy pryži podobným polymerem v zemitě hnědé barvě – ta je ostatně poznávacím znamením všech moderních binokulárů Kahles. Po stranách tubusu, jen kousek po okuláry, jsou poutka na nosný popruh. Ten má část dosedající na krk rozšířenou, zesílenou kůží a podšitou lodenem. Tubusy jsou vůči sobě postavené mírně našikmo, takže jejich vnitřní hrany jsou vzájemně rovnoběžné.
 
Test jsem zahájil stejně jako u všech zkoušených optických přístrojů, testem vodotěsnosti. Napřed nechám dalekohled půl hodiny rozpálit na okenní římse, aby se rozevřely všechny spáry a spoje. Pak jej nechám asi 15 minut vystavený odstřikující vodě, ne snad přímo stříkající na dalekohled, ale odražené kapky na dalekohled dopadat mohou a přístroj je v prostředí na hranici nasycené vodní páry.
Pak přístroj vezmu, oklepnutím zbavím vody na povrchu a dám jej napřed do ledničky (7 °C) a potom do mrazničky. Přitom pohledem kontroluji, zda neuvidím s přístroji kondenzovanou vlhkost a zda zůstala zachována funkčnost všech ovládacích prvků.
Stejně jako všechny předchozí Kahlesy, které jsem testoval (z hlavy jsem se dopočítal k šesti přístrojům), neměla ani Helia 56 se zhoršenými klimatickými podmínkami žádný zásadní problém. Vodoodpudivé vrstvy na vnějších plochách čoček jsou účinné, voda se velmi rychle shlukuje do velkých kapek a i slabý otřes stačí k tomu, aby se skutálely dolů, pryč ze zorného pole.
Zmrazení neukázalo žádný průnik vlhkosti dovnitř přístroje. Knoflík centrálního ostření zatuhl, ale zůstal ovladatelný, ačkoliv ruka v pletené rukavici s ním už docela zápasila. Zdrsnění úchopové plochy by mohlo být trochu agresivnější.
Kroužek dioptrické korekce zatuhnul na hranici ovladatelnosti, ale tady pomohl výstupek indikující nulovou pozici. Prst se o něj opřel.
Již dříve při testu Kahles RF 8x42 jsem zjistil, že vnější plast Kahlesových tubusů je slušný izolant, který příliš nezebe do ruky. Mám všechny důvody se domnívat, že vnější povrch Helia 56 je ze stejného materiálu. Při tomto testu se ale tubusy tvrdošíjně odmítaly ojínit skoro totálně. Je zajímavé, že to nevadilo nijak tomu, že plast je poměrně dost smáčivý. Uvažuji, jak silný vliv mohou mít běžné rozdíly mezi dvěma různými výrobními šaržemi nominálně stejného materiálu.
 
Poté jsem začal zkoumat optické vlastnosti binokuláru. První zkoušky jsem prováděl za plného denního světla, kdy jsem zkoumal ostrost obrazu, případné poduškové nebo soudkové vady a věrnost barevného podání.
Barevné podání je poměrně věrné, určitě není rušivé, ale měl jsem pocit, že obraz je tak trochu tvrdý, jako když si v nějakém obrazovém editoru trochu víc vytáhnete kontrast obrázku nebo jako když je v obraze příliš vidět hranice hloubky ostrosti. Ale obraz neaberuje (tedy na hranách mezi vysokým jasem a tmavou barvou nejsou viditelné „svatozáře“ modré nebo žluté barvy), je ostrý prakticky až do krajů a má velmi dobře korigované poduškové či soudkové vady.
S nastalým soumrakem jsem se dal do zkoumání světelné prostupnosti. Jako etalon jsem použil svůj „starý dobrý“ Leupold 10x50 Tactical. Oběma dalekohledy jsem pozoroval testovací obrazec ISO 12233 a zkoumám, kdy se šrafování uvnitř obrazce slije do šedé plochy. Kahles vydržel skoro o dvacet minut déle.
Pokud porovnám s testováním nočních dalekohledů, které jsem dělal před asi třemi roky, pak to ukazuje, že sice nemá na Zeiss Victory 8x54 HT (to byl tehdejší vítěz testu), ale je o něco málo lepší než Zeiss Conquest 8x56 HD a bude tedy někde blízko Meopty MeoStar 8x56. V poměru ke své ceně je to pro Kahles dobré vysvědčení.
 
Dovolte mi trochu subjektivních dojmů. Ten první dojem je, že ačkoliv vypadá poměrně štíhle, je to macek. Prostě velká optika, veliký kus skla a magnéziové konstrukce. To je daň za objektivy o průměru 56 mm, optické sklo je prostě těžké a náhrada za něj není.
Druhý dojem je, že ta veliká optika dobře sedí v ruce. Možná že to je právě díky jeho velikosti, mám kratší prsty a abych pohodlně dosáhl na ostřicí knoflík, objímám tubus pravého dalekohledu pouze malíčkem a prsteníčkem, takže na přední hranu můstku se opírá prsteníček, prostředníček je opřen o horní plochu můstku. A právě v téhle poloze je dalekohled velmi dobře vyvážený a jeho hmotnost jej stabilizuje. Stabilní obraz je to, co oceníte právě při pozorování zvěře za soumraku. Za soumraku totiž už si při rozpoznávání sledovaného předmětu nepomůžete barvou, oko pracuje jen v různých odstínech šedivé a ostrost obrazu a jeho kontrast jsou pro správné porozumění pozorovanému obrazu klíčové.
Tady je Kahles se svým poněkud tvrdým obrazem ve výhodě, kterou podporuje již zmíněnou stabilitou obrazu. Jakmile totiž z obrazu odstraníte informaci nesenou barvami, jste odkázáni na linie, čárové obrazce a tehdy je každá vibrace krutým nepřítelem srozumitelnosti obrazu.
Dalším pozitivem je kultivovaný chod ostřicího kolečka, které v sobě spojuje pohotovost přeostřování a současně možnost přesného zaostření pozorovaného obrazu.
Možná bych přivítal, kdyby malá orientační vybrání na spodní straně tubusů byla trochu výraznější, ale i ve stávajícím tvaru je úchop Helia 8x56 jistý a ergonomie je celkově silnou stránkou dalekohledu.
Plstěná podložka na krku na nosném řemenu je tichá, stejně jako krytky na okuláry, ale s ohledem na hmotnost optiky bych určitě uvažoval o nějakém postroji, který by hmotnost dalekohledu roznesl přes celá ramena, nejenom na krk.
K dalekohledu nedodává výrobce žádnou přenosnou brašnu, jen sáček z hustého plátna, který chrání uloženou optiku před prachem.
 
Pokud shrnu vše výše uvedené, pak je Kahles Helia 8x56 solidní noční dalekohled, kterému není moc co vytknout. Ony totiž dalekohledy 8x56 se postupem času staly tak trochu komoditou. Pokud jste solidní výrobce a pokud použijete dnes nejrozšířenější hranolovou soustavu Schmidt-Pechan a opravdu kvalitní optické sklo, pak jste se během posledních pěti deseti let dostali na fyzikální meze přenosu světla. Jediný rozdíl bude v kvalitě antireflexních vrstev. Budete někde kolem 90 % přenosu, možná lehce přes, ale pokud budete chtít dosáhnout 95 %, už budete muset použít nějaké obzvlášť dobré vrstvy a nezbude vám než zvýšit cenu.
S elegantním řešením přišel svého času Zeiss, který použil jinou hranolovou soustavu a navíc o dva milimetry zmenšil průměr objektivu. Ale také je spojil se špičkovými vrstvami a cena tomu odpovídá. Výrobci 8x56 se tedy snaží zabodovat jinými prostředky než samotný přenos světla.
Kvalitní, do krajů ostrý a dobré barevné podání jsou důkazem, že Kahles Helia 8x56 patří k těm opravdu dobrým 8x56. Docela silnou stránkou je jeho ergonomie, ale tento soulad je vždycky trochu individuální.
Takže nakonec skončíte u osobní obliby. Pokud jste noční lovec a chcete dobrou 8x56 (a já vám tu volbu plně schvaluji), pak Kahles Helia je jednou z možných dobrých voleb. Není úplně laciný, kvalitní optika není a asi ještě dlouho nebude úplně laciná.
Pokud máte tu možnost, vyzkoušejte si různé výrobky. Porovnejte si obraz jednotlivých dalekohledů; ačkoliv je těžké popsat, v čem jsou rozdíly v zobrazení, jsou tu. Najděte ten dalekohled, který vám bude nejvíc vyhovovat a ten kupte. Pokud vaše rozhodnutí padne na Kahles Helia 8x56, jsem si jist, že to je dobrá volba.
Text a snímky Martin HELEBRANT
 
vychází v 4:52 a zapadá v 21:13 vychází v 1:35 a zapadá v 14:00 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...