Časopis Myslivost

Květen / 2018

Stylový porcelán je také identifikací myslivce

Myslivost 5/2018, str. 82  Jiří Kasina
Tradiční český porcelán s loveckými motivy opět ožívá – SCHLAGGENWALD Vaše nové plus Na mysliveckém veletrhu Die Hohe Jagd und Fischerei v rakouském Salzburku se letos v únoru mezi nespočtem stánků a druhů zboží poprvé objevil stylový, v podstatě jednoduchý, tmavým dřevem obložený stánek, z něhož doslova zářil stylový porcelán zdobený zlatem s historickými loveckými motivy. Neznalý návštěvník z Čech by po přečtení názvu firmy Schlaggenwald byl asi překvapen, že dostane informace i v češtině. Název je původní sudetský, označoval obec Horní Slavkov u Karlových Varů. Stánek firmy Schlaggenwald byl novou misí české výroby stylového mysliveckého porcelánu.
Nedaleko Přeštic na Plzeňsku se nachází v Příchovicích vcelku nenápadná hala, kde zřídil v typicky „neporcelánovém“ kraji nový provoz výrobní ředitel Michal Prokop za finanční spoluúčasti partnerů, z jejichž řad vystupuje jako vedoucí obchodního oddělení značky Schlaggenwald vášnivá myslivečka a kynoložka Olga Šafaříková.



Zvláštností je to, že hosté jsou přijímáni v podstatě přímo v provozu ve výrobní hale, stávají se tím po dobu své návštěvy autentickými účastníky vzniku samotných porcelánových výrobků. Samozřejmostí je výborná káva servírovaná v krásném loveckém porcelánu.
 
Pane řediteli, kde a jak se tu na Přešticku vzala nová porcelánka, a ještě s takovým názvem?
 
Je to na delší vysvětlení, pojďme nejdřív trochu do historie. Vůbec první továrnou, která dostala v českých zemích v roce 1792 licenci na výrobu porcelánu, byla porcelánka v Horním Slavkově, která kromě jiných různých názvů podle jmen majitelů vždy používala jako součást názvu firmy místo svého původu - Schlaggenwald.
Z hlediska tvarů a umělecké výzdoby byli v té době slavkovští mistři hodně nahoře, byl to jistý fenomén. Samotná historie se ale odvíjí ještě dříve. V Horním Slavkově byl rozvinutý důlní průmysl a majitelé dolů si vždy vážili zkušených důlních mistrů, kromě jiného je na tu dobu i velmi dobře platili.
No a jeden z relativně bohatých důlních mistrů Georg Paulus všechny peníze dával do pokusů o výrobu porcelánu. Jeho některé první historické kousky jsou dnes vidět v expozici na hradě v Lokti. Nicméně neuspěl, firmu prodal, další z mistrů také nesklidili úspěch, až přišel Georg Lippert, který si přivedl odborníky a machry z německého Durynska a uspěl.
Cesta k porcelánu vedla přes kameninu, neboť porcelán je až nejvyšší patro keramické výroby. Mimochodem původní budova hamru, ve kterém první porcelánka zahájila svou výrobu, stále ve Slavkově stojí.
Naše továrna vznikla zhruba třicátá v pořadí v Evropě. Ale taky jako jedna z prvních, která neměla císařskou a královskou vlastnickou strukturu. Míšeňský porcelán totiž svoje licence prodával nejprve těm, u kterých něco potřeboval, tedy královským a císařským dvorům, porcelán se zpočátku doslova vyvažoval zlatem a byl to velký byznys, za něj se kupovaly nejen šlechtické tituly, ale i zámky, lesy a polnosti.
 
A vy jste se k porcelánu dostal….
 
Já jsem historicky poslední výrobní technolog, výrobní ředitel té původní továrny v Horním Slavkově. Bylo to ale smutných posledních deset let, továrně se moc nedařilo, střídali se majitelé, brali to jen jako investiční možnost, výrobě v podstatě nerozuměli.
V lednu 2016 jsme zahájili rekonstrukční práce a již v květnu měla znovuobnovená továrna 53 zaměstnanců, poměrně slušné zakázkové krytí a rozpracovaný inovační program. Bohužel kvůli jakýmsi účetním nesrovnalostem zastavil investor financování projektu a nejprve utlumil a poté ukončil výrobní činnost.
Pokoušeli jsme se v úzkém kolektivu 12 zaměstnanců vyvíjet jakousi smysluplnou činnost i nadále, ale i ta byla ukončena. Víte, výroba porcelánu není jen o tom, že to je průmysl, není nás v republice moc, porcelán vám doslova vleze pod kůži, žijete pro něj, těší vás to. Myslím si, že jsme odpovědni našim předchůdcům, nelíbilo se nám proto, jak byla továrna postupně opět zavírána.
Nechtěli jsme se zpronevěřit odkazu našich předků, takže jsme si řekli dost, a po domluvě s přáteli a také partnery, které jsme dokázali přesvědčit o vhodnosti investice, se nám povedlo najít zázemí tady v Příchovicích u Přeštic. Podařilo se nám v menším měřítku znovuobnovit výrobu, dnes můžeme říct, že úspěšně. Schlaggenwald tedy opět žije.
 
Chápu tedy dobře, že jste neodešel sám, ale asi i další zaměstnanci původní továrny v Horním Slavkově…
 
Novou historii se pokouší tvořit posledních pět lidí z oné poslední dvanáctky. Potěšitelné je, že se daří zapracovávat nové kolegyně z Přešticka, takže s postupujícím rozvojem obchodní činnosti úměrně roste i počet zaměstnanců.
 
A zvolili jste značku Schlaggenwald…
 
Myslím, že historie nám lhostejna být nemůže, jsme určitým způsobem odpovědni svým předchůdcům. Došli jsme k závěru, že je dobrý nápad pokračovat ve výrobě pod touto značkou, ač se v minulosti vyrábělo pod různými značkami, vždycky pod nimi bylo napsáno Schlaggenwald. My jsme pokračovatelé, my jsme ta firma, která pokračuje. Myslím, že na to máme plné právo.
Továrna se začala velmi záhy po založení v roce 1792 prosazovat, získávala medaile na výstavách, v 19. století získávali majitelé i mnoho řádů a ocenění, byla to hezká doba, lidé se uměli sami ještě ocenit a i díky tomu získávala porcelánka prestižní zakázky. Dodávalo se do různých královských dvorů, do parlamentu, na pražský Hrad, porcelánka byla i dodavatelem pro vídeňský dvůr.
Jen pro zajímavost, nedávno jsme byli poprvé na výstavě Die Hohe Jagd v Salzburku a jeden z návštěvníků nám říkal, že u babičky na zámku byl vždycky jen porcelán z Míšně a následně už jen značka Schlaggenwald. Velmi kvitoval, že značka žije a že má pokračovatele.


 
Ohlédneme-li se ještě krátce do historie, kdy a jak se objevily na porcelánu motivy zvěře a myslivosti?
 
Od samého začátku výroby porcelánu v Čechách nebo v Evropě. Prvním místem byla Míšeň, na míšeňském dvoře se alchymistům podařilo vymyslet, jak vyrobit kvalitní porcelán, který se do té doby za drahé peníze dovážel z Číny. A dokonce vymysleli porcelán, který se neshoduje technologií výroby a výpalnými technologiemi s tím původním čínským, vymysleli vlastní evropský porcelán. Takzvaný porcelán saského typu. Co si budeme povídat, porcelán byl drahý, mohli si ho dovolit jen bohatí, tedy především šlechta. A co bylo jednou z hlavních zálib šlechty? No přece lov. A tak bylo logické, že se na porcelán dávaly obrázky a výjevy lovu. Opravdu, lovecké motivy jsou jedny z prvních, které se začaly na porcelánu objevovat. Časovat se to dá složitě, ale pokud vezmu naší oblast, tak se první motivy už objevovaly na konci první poloviny 19. století, kromě běžné zvěře to byli i kamzíci, tetřevi, tetřívci a nebo i medvěd. Nejstarší motivy svým stylem lze časovat dokonce do druhého desetiletí 19. století, máme jeden takový na ocelotiskové desce.
 
Počkejte, ocelotiskovou desku? Já si myslel, že se převážně malovalo ručně, v dnešní době pomocí obtisků a s ručním domalováním.
 
Z počátku se opravdu porcelán maloval výhradně ručně, ale výrobci po čase nestíhali vyrábět, potřebovali výrobu jak zrychlit, tak i zlevnit. Ruční malířina je drahá věc, když totiž budete chtít dekor namalovat ručně, tak jeden kus půjde do pece třeba desetkrát podle jednotlivých barev. Proto porcelánoví mistři hledali cestu, jak udělat dekorace levnější a přišli s myšlenkou ocelové desky, ve které je vyrytý motiv. A snímáním podobně jako tiskaři formou hlubotisku se obraz přes zvláštní druh papíru přenese na porcelán v určité fázi výroby.
 
Takže vy si v moderní době vyrábíte ocelotiskové desky a motivy přenášíte na porcelán…
 
My vyrábíme z historických ocelotiskových desek, v tom právě spočívá kromě jiného to dědictví a historické pokračování. Například srnec na našich nových výrobcích je ten samý srnec, který je na výrobcích z 19. století.
Já jsem už dávno sbíral ocelotiskové desky, mnozí lidé si neuvědomovali historickou a uměleckou hodnotu, viděli v nich jen surovinu pro sběrnu, mnohé archívy porcelánek skončily bohužel v hutích. Desky vám pak samozřejmě rád ukážu, na každé desce je několik výjevů, celkem máme 53 mysliveckých motivů.
Většinu desek jsme museli ale zrestaurovat, získal jsem některé v dost zuboženém stavu, hlavně napadené korozí, ale i omlácené, poškrábané, anebo jinak poškozené. Obnova desek, to je taková archeologie, musíme brousit, leštit, čistit, je to naše firemní know how, do detailů bych nerad zacházel. Často padáme do skepse, že desku obnovit nejde, ale dnes už máme obnovených na devět stovek desek, další čekají na svou příležitost.
 
Takže je 53 mysliveckých motivů, a co další - květiny, krajiny, ..?
 
Máme čínské motivy, krásné květinové motivy. My pracujeme s historickými deskami, ale aby bylo jasno, všechny desky nejsou jen z Horního Slavkova. Veškeré archivy ve 40. letech spolkl společný podnik Karlovarský porcelán. Posbírali archivy a svezli desky na jednu hromadu, ale tento svezený archiv je dneska neznámo kde. Naštěstí je mezi naší partou příznivců a parťáků spousta důchodců, kteří v porcelánkách pracovali celý život, pracovali tam i jejich dědečkové, znám rodiny, kdy se ve výrobě porcelánu vystřídalo i pět generací. A mezi nimi se dá občas objevit nějaká ta historická deska, snažím se pátrat, kde se dá.
 


Používáte tedy výhradně jen historické desky? A co nové motivy?

 
Pokračuje jednání s předními umělci a výtvarníky, o jejichž práci máme zájem. Vždy musíme mít na paměti propojení s historickým odkazem, a to i u nově připravovaných forem moderního designovaného porcelánu. I proto platí, že nové motivy budou opět vyrobeny ručně, nikoliv strojním gravírováním. Navázali jsme spolupráci s mistry v tomto oboru a uvědomíte-li si vysokou kvalitu české známkové tvorby, dojdete snadno k závěru, že v Čechách je celá řada skutečně kvalitních rytců.
 
Jsem aspoň trochu poučen o motivech, ale pokud vím, tak každá porcelánka má i svoje specifické, resp. typické tvary svých výrobků. I v tomto pohledu ctíte historii Schlaggenwaldu?
 
Z větší části se jedná o přepracované původní tvary a kusy, upravené pro dnešní výrobní možnosti a technologie, najdeme zde ale i mnoho nových a ve světě porcelánu zcela neznámých kousků.
 


Než jsem sem jel, trochu jsem pátral a zjistil, že prý používáte nějaké speciální zdobení zlatem? Jak porcelán zdobíte?
 
Ano, výrobky zdobíme zlatem, ale nějak zvlášť unikátní to není, snad jen že používáme hodnotné kvalitní zlato. Český porcelán se totiž za poslední léta zvrhnul k produkci hledající zlevnění v každé surovině, takže porcelánky používají zdobení, kde je zlata v barvě na zdobení jen 8 nebo 9 %. My používáme poměrně inovativní preparáty s obsahem zlata až 32 %. Z období experimentu jsme se posunuli do oblasti spolehlivé výroby. V tomto směru myslím, že bylo rozumné jít cestou hledání, výsledný efekt odpovídá představě o luxusním vzhledu.
                                                                                 
Pojďme k současné produkci, máte nějaké řady a kolekce jako jiné porcelánky?
 
Vyrábíme ve třech úrovních, žijeme v ekonomické realitě, musíme proto dělat nějakou levnější produkci, kterou se snažíme dosáhnout určitého ekonomického rytmu. Proto jsme udělali levnější řadu, užitkový porcelán s univerzálním tvarem a s jednoduchými barevnými motivy.
Pak máme takovou střední řadu, kdy používáme také nadčasový univerzální tvar, ale na něj už používáme ocelotisk, jak květinové, tak i lovecké a jiné motivy. Je to každodenně použitelný porcelán, který je praktický, ale i zdobný. To jsou dvě nejnižší řady, které máme, barevně máme zelený a modrý svět, kdy zelený děláme jen lovecké a myslivecké motivy, modrý pak květinové a další motivy. Teď experimentujeme i s použitím hnědé a černé barvy. Ale zatím opravdu jen zkoušíme.
No a pak máme tu nejvyšší řadu bohatě zdobených a zlatem nebo platinou doplňovaných váz, mís, etažérů, konvic, podnosů a jiných reprezentačních výrobků.
 
Zelená barva se na porcelán dostane jak?
 
Zelená je z chromu, my naneseme na výrobek v určité části výroby motiv udělaný z barvy, v níž je chrom, v peci zapálíme, aby odešly organické látky a mastnota. Pak výrobek naglazujeme a teprve pak výrobek absolvuje definitivní výpal při 1370 oC. Každá barva toto nesnese, hnědá, červená, to je selen, ten vyhořívá již při 1280 oC. Modrá to je zase kobalt.
Základem ve výrobě porcelánu je alchymie s teplotou a chemickým složením barev, teprve až po posledním vypálení v peci dostanete finální barvu. A jen tak mimochodem, zakládáme si na tom, že naše zelená je nejen zelená myslivecká, ale taky ta historicky zelená, která vždy patřila k Hornímu Slavkovu.
 
Když máte lovecké motivy a někdo by například chtěl zelený svět, soupravu padesáti kusů porcelánu s vlastním erbem? Nebo případně by si přinesl vlastní motiv. Jste schopni to vyrobit?
 
Pochopitelně ano. Dokážeme vyjít maximálně vstříc i individuální představě zákazníka. Pokud bude, například, požadovat specifické zdobení a na zboží vlastní motiv ať už v podobě loga či erbu, jsme schopni vyhovět. Pokud bude zákazník chtít zcela unikátní a vlastní tvar porcelánu, jsme schopni jej pro něj vyvinout. Je to otázka času a nákladnosti, nikoliv výrobních limitů.
 
Mám zkušenosti, že když v časopise chci použít pérovku, tak je problém zvětšovat, kdy se zvýrazní nedokonalosti, ale i zmenšovat, kdy se linky zase slévají. Jak to děláte s porcelánem, jestliže například potřebujete jelena jak na malý hrneček, tak i na velkou mísu? Dá se deska, resp. motiv nějak zvětšovat?
 
To samozřejmě nejde, ale v rámci motivů máme v podstatě všechny ve čtyřech velikostních kategoriích. A protože se motiv přenáší z desky na papíru, tak se dá třeba část motivu odstřihnout, použít třeba poloportrét a nebo se nějak jinak popasovat s daným prostorem. A mnohé motivy se třeba na talíři nebo míse sestavují z více dílů.


 
Počkejte na papíře, to asi nebude obyčejný papír…
 
Je to v podstatě na cigaretovém papíře, vyzkoušeli jsme 37 různých druhů cigaretových papírů, než jsme řekli tohle je on. Musím vyzdvihnout pracovníky papíren z Olšan u Šumperka, ti nám tam vyšli vstříc, tam jsme nakonec našli vhodný druh papíru.
Zase jen stručně na vysvětlenou. Deska se natře barvou, na ní se položí mokrý papír a ve speciálním lisu se obtiskne barva motivu na papír. A následně se papír umístí na výrobek a jemným zatlačováním houbičkou se barevný otisk desky na papíru přenese na výrobek.
 
Jaká je vaše představa cílového zákazníka? Přece jen začínáte, ještě asi moc zkušeností není…
 
Nezapomínejte, že sice v Příchovicích začínáme, ale pokračujeme ve své celoživotní profesi. Už jsme jako Schlaggenwald přímé prodeje uskutečnili, prezentovali jsme naše výrobky na dvou veletrzích v zahraničí, naši obchodní partneři a obchodníci zahájili svou činnost jak v republice, tak v zahraničí. My chceme, aby si u nás mohl koupit každý lovec, myslivec nebo přítel přírody, výrobek, který mu udělá radost. Ať je to člověk z mysliveckého spolku z vesnice nebo hrabě pro vybavení svého zámku. Snažíme se dělat jak lacinější výrobky, tak i dražší. Rozdíl není v kvalitě porcelánu, ale ve složitosti dekorace, v pracnosti výrobku.
Snažíme se dělat pro všechny, je pochopitelné, že s bohatým dekorem stojí prořezávaná a zlatem zdobená mísa více, než jednoduchá váza s jedním motivem například divočáka.
Obecně si myslím, že estetika porcelánu se musí vrátit k estetice loveckých motivů, ty prostě na porcelán patří. Ale mám na mysli motivy kvalitní a historické, ne ty už zcela okoukané, mnohokrát používané, barevné obtisky stále stejných obrázků na nespočtu výrobků, mnohdy už hraničící s kýčem. Dnes je u nás, ale i ve světě, lovců a myslivců hodně, je to respektovaná kultura, a my chceme nabídnout odpovídající kulturní produkt. Chci, aby si takový porcelán mohli koupit všichni, ale logicky to není za pár korun, není to nějaká masová sériová výroba.
 
Porcelán k dekoraci a reprezentaci, a nebo také na běžné použití? A budete držet motivy a řady dlouhodobě?
 
My o naší tvorbě říkáme, že jsou to prvky interiérové dekorace. Jestliže si koupím krásnou vázu a budu ji mít ve vitríně, je to skvělé. Stejně tak ale budu spokojen, jestliže si někdo koupí talířovou sestavu a bude z ní běžně jíst, taky skvělé, výrobek plní funkci, pro kterou vznikl. Z mého pohledu je správné obojí používání.


 
Oli, jak to všechno vlastně vzniklo u Tebe?
 
Olga Šafaříková: Jednoho dne přišel můj partner domu s otázkou Jak by se Ti líbilo, kdybychom vyráběli porcelán? A já obratem: s loveckými motivy? Usmál se. Ano, také.. Michal Prokop? Opět úsměv. Ano! Schlaggenwald? Ano. A pak už přišlo pozvání přímo od Michala, abych se podívala okem ženy myslivce na lovecké motivy, jak já říkám, na náš schlaggenwaldský poklad. Radostně mi ukazoval jelena, srnce, skvostného divočáka, ale samozřejmě i květiny a krajinky. Když se mne pak zeptal z hlediska obchodu a marketingu s jakými motivy vlastně začneme, bylo to jasné.
V tu chvíli jsem si uvědomila, jaký je náš potenciál, poslání a zároveň obrovská mezera na trhu. Historické lovecké motivy za použití ocelotisku. Kvalita. Já coby děvče z myslivecké rodiny vím, že nám krásný porcelán s loveckými motivy chybí. Nám myslivcům. Jsou jen ty okoukané a přebarvené obtisky, mnohdy ani ne pořádně glazované.
Já patřím k těm, kteří chtějí zdůraznit kulturní rozměr myslivosti, hrdě se hlásím k myslivosti, jakožto fenoménu, který má své zvyky, tradice a k tomu, že byla myslivost zařazena mezi naše kulturní dědictví. Takže teď ještě tu ušlechtilost (smích).
Každý produkt, který u nás vznikne je unikum, dovolím si tvrdit, že v současné chvíli nevíme o nikom, kdo by se specializoval na výrobu loveckých motivů na porcelánu.
Je-li tedy myslivost definována jako kulturní dědictví, pak nemůžeme přece servírovat na plastových táccích. Už jen tím, že návštěvě nebo obchodnímu partnerovi, naservíruji na stylovém a kvalitním porcelánu s mysliveckým motivem, dávám najevo, že se k myslivosti nejen hlásím, propaguji ji, ale návštěva mého hosta je mi vzácná. Ctěme myslivecké tradice právě i tím, že budu mít jako solitér ve vitríně doma nebo v kanceláři, kvalitní zdobenou a zlacenou vázu či mísu, ale zároveň k tomu návštěvě na mysliveckém talíři či míse přinesu občerstvení a ve stylovém šálku s motivem zvěře uvařím kávu. To je má představa, kam by měly směřovat a být užívány výrobky se značkou Schlaggenwald.
Moje prapůvodní myšlenka je, a té se držím, že chci vrátit ušlechtilost stolování nejen na český stůl. Doba je velice rychlá, a ať se podívám do mladých nebo starších rodin, tak se přestáváme u stolování scházet, povídat si, o pěkném servisu nemluvě. Jídlo má být chutné, ale zároveň je důležité, z čeho jíme. Význam má přece i estetika stolování. Je to moje vize, jak povýšit ještě více naše tradice, dobu a shon trochu přibrzdit, vtisknout dalším generacím dobrý vzorec stolování.
Sama vím, když stoluji z pěkného servisu, zůstávám u stolu, nemám potřebu odcházet. Je mi přece hezky. Chuťové buňky jsou uspokojeny, oko se kochá pohledem na jednotlivé motivy a tvary porcelánu.
Stolování z krásného porcelánu je také obřad. Dokáže velice pěkně vyzdvihnout, zdůraznit a završit prožitek z lovu, z rodinné události. Hostitel tím dá skutečně najevo nejen svůj životní styl, ale i úctu k hostu svému. Věřím, že náš porcelán tak najde své místo i v loveckých chatách, klubovnách, v kancelářích a zasedačkách. Navíc oproti jiným hmotám porcelán není porézní. Je zdravotně nezávadný.

Myslivost přece sloužila nejen, aby se ulovilo něco do mrazáku, ale s myslivostí souviselo i posezení, povídání, nějaké to jednání, nejen diplomatické, ale i běžné. A kde jinde, než u stolu se stylovým porcelánem...
 
Olga Šafaříková: Přesně tak. Proto vznikla naše kolekce Maya, velice jednoduchá, je vhodná přesně do loveckých chat a kanceláří. Jestliže je jednoduchý užitkový tvar, který je ale s mysliveckým motivem, pak vycházíme vstříc ředitelům, manažerům a majitelům honiteb, kteří jsou myslivci a chtějí ukázat, že myslivost a lov k nim patří. Porcelán pak slouží jako způsob identifikace.
Další kolekce jsou pak svým tvarem a zdobením vhodné do loveckých zámečků, ale i dámských salonků. Můžeme vyhotovit na přání jakýkoli popisek k významnému životnímu jubileu, k svatbě apod. To jsou výhody rukodílny. Za zmínku stojí i korbele s ručně dělaným cínovým poklopem, které také máme v nabídce.
 
Na závěr rozhovoru mě napadlo přísloví Co je české, to je hezké, byť název porcelánky český moc není. No ale po vysvětlení pana ředitele vlastně už vím, že v podstatě ani ona porcelánová historie není taky zcela česká.
A napadlo mě i další propojení. Prapůvodně přišel do Evropy porcelán z Číny, míšenští mistři dokázali ale vymyslet porcelán evropský, levnější a kvalitnější. A tak dnes, kdy je Evropa zavalena levným čínským zbožím, je jen dobře, že se v oblasti výroby porcelánu stále drží, a jak je vidět v případě Schlaggenwaldu, také obrozují, naše tuzemské porcelánky, že dokážeme kvalitou a umem konkurovat. Že jsou stále nadšenci, kteří chápou výrobu porcelánu ne jen jako kšeft a byznys, ale jako srdeční záležitost s úctou ke svým předkům, historii a tradicím.
 
A na úplný závěr pro ty, kteří by už rádi vázu s neokoukaným mysliveckým motivem viděli doma ve vitríně. Veřejnosti nejen myslivecké se porcelánka Schlaggenwald představí na výstavě Natura Viva v Lysé nad Labem, ve dnech 23.-27.5.2018. Určitě si budete moci už výrobky přímo na stánku v hale C koupit či objednat.
A zveme vás také na slavnostní křest tohoto nového mysliveckého porcelánu, který proběhne na podiu v hale B v rámci doprovodného programuu výstavy Natura Viva.
Takže na shledanou v Lysé a do budoucna dobrou schlaggenwaldskou chuť.
 
připravil Jiří KASINA
vychází v 7:48 a zapadá v 16:35 vychází v 17:01 a zapadá v 7:58 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...