Časopis Myslivost

Květen / 2018

Léčit či lovit?

Myslivost 5/2018, str. 8  Pavel Forejtek
Aplikace antiparazitik volně žijící zvěři, tzv. „odčervení zvěře“, se stalo v posledních desetiletích určitým posvátným krokem v péči mysliveckých subjektů o spárkatou zvěř v jejich honitbách a společně s tzv. „přikrmováním zvěře v zimním období“ se tyto dvě činnosti staly nejčastějšími argumenty v diskuzích o pozitivní či negativní roli myslivosti v péči o volně žijící zvěř. Argument typu „my myslivci zvěř v zimním období odčervujeme a tím pomáháme zvěři zlepšovat její zdravotní kondici, snižujeme množství zimních ztrát zvěře a odčervení zvěře je také jednou z metod zlepšování trofejové kvality samčí části populace“ má řadu problémů a v následujících částech mého příspěvku se je budu snažit uvést a komentovat především ve vztahu k požadavku mimořádných veterinárních opatření, týkajících se zabránění šíření afrického moru prasat na území České republiky.

 
Jaké jsou současné stavy spárkaté zvěře?
Potřebujeme skutečně dále zvyšovat stavy zvěře například snižováním přirozených zimních ztrát v důsledku parazitárních infekcí?
 
Vývoj početních stavů všech druhů spárkaté zvěře na území České republiky lze označit za období posledních 100 let za bouřlivě se zvyšující. Přiložené grafy ukazují, že například u zvěře jelení došlo k nárůstů úlovků oproti roku 1924 (uloveno 1790 ks) a roku 2016 (uloveno 26162 ks) celkově asi 15x, u srnce obecného 5x (18 330 ks v roce 1924 a 100 852 ks v roce 2016), u daňka skvrnitého 15x (1403 ks v roce 1924 a 20 498 ks v roce 2016), u muflona za 50 let 10x (946 v roce 1968 a 9727 ks v roce 2016) a rekordního vzestupu početních stavů dosáhl jelen sika - 576x (28 ks ulovených v roce 1924 a 16 152 ks v roce 2016).
Z uvedených čísel zcela jednoznačně vyplývá, že myslivecká péče v chovech této zvěře musí být zaměřena na stabilizaci, případně redukční úpravu početních stavů jednotlivých druhů spárkaté zvěře, a to především z hlediska vlivu zvěře na životní prostředí, a to jak v prostředí lesních biotopů, tak také z hlediska vlivu na zemědělské plochy.
 
Jak vypadá pohlavní a věková struktura populací spárkaté zvěře
 
Současná věková a pohlavní struktura populací všech dosud hodnocených druhů spárkaté zvěře není právě dobrou prezentací myslivecké činnosti. Hlavním problémem je poměr pohlaví a věková struktura samčí části populace.
Současný lovecký tlak je charakterizovaný především touhou ulovit co nejsilnější trofej, v mnoha případech bez ohledu na věk loveného jedince, a již vůbec bez ohledu na respektování požadavku na zachování biologicky přijatelného poměru pohlaví, především u dospělé zvěře.
Výsledkem je téměř úplná absence jelenů starších 11 let, většina trofejově silných jelenů se střílí ještě před dosažením desátého roku jejich života, často se setkáváme s odstřelem nadějných, oboustranně korunových jelenů ve věku 6 až 8 let.
Obdobné je situace u daňků i muflonů. Naopak odlov holé zvěře je dlouhodobě neplněn a výsledkem je, že základní, biologicky žádoucí poměr pohlaví, tedy přibližně 1:1 se takovým (ne)odstřelem posunul na 1:2,5 až 1:3 a v některých honitbách dosáhl tento nepoměr ještě větších rozměrů.
 
Jak vypadá průběrný / selektivní odstřel v honitbách
 
Průběrný či selektivní odstřel musí být základem myslivecké péče o volně žijící populace spárkaté zvěře. Jeho prioritním a hlavním cílem musí být odstraněni (ulovení) všech kusů spárkaté zvěře, které vykazují příznaky onemocnění či poranění, jsou kondičně slabí či vykazují negativní příznaky vysokého věku.
Průběrný odstřel slouží také ke každoročním úpravám pohlavní a věkové skladby populace.
Součástí selektivního průběrného odstřelu mohou být také kusy, které svými tělesnými či trofejovými parametry neodpovídají chovatelským záměrům uživatele honitby.
Současná myslivecké praxe však obrátila smysl průběrného lovu na lov nejsilnějších či alespoň atraktivních trofejí u samčí části populace s tím, že i z těch špatných mladých srnečků či jelínků budou za 2 až 3 roky také zajímavé trofeje.
Překročení plánu odstřelu trofejové zvěře (byť neoficiálně) také není pro řadu honiteb ničím neobvyklým. Zvláště odstřel „laňovců“ (rozuměj jelenů vykázaných jako laně) je dlouhodobou loveckou praxí.
Naopak u samičí zvěře je situace obrácená. Odněkud se vzala lidová moudrost, že zvěře ubývá a je nutné ji chránit – tedy samozřejmě samičí část populace, která to v budoucnu svým přírůstem opět napraví.
A tak pokud se loví samičí zvěř, tak pouze pro účely darů či tombol, případně členům k životním jubileím a podobným akcím – a v těchto případech se neloví zvěř průjmující, hubená, poraněná apod. Ta zůstává v honitbě a hlavně pro ni má být určeno zimní „odčervování“.
 
A jaké jsou asi reálné stavy prasete divokého v našich honitbách?
 
Pokud vycházíme z oficiálních výsledků lovu černé zvěře, které se v posledních letech pohybují mezi 160 až 185 tisíci ulovených kusů prasete divokého a přidáme odhad těch kusů, kterým se z různých důvodů nepodařilo do statistických výkazů dostat, můžeme téměř s jistotou tvrdit, že se v České republice loví ročně 200 až 250 tisíc kusů černé zvěře.
Použijeme-li obdobně jako u jiných druhů spárkaté zvěře stejné porovnání početnosti úlovků v časové řadě, potom za období od roku 1934 (uloveno 565 ks) do roku 2016 (uloveno 160 484) došlo ke zvýšení úlovků prasete divokého více než 284x!
Když se v České republice v roce 1992 objevil klasický mor prasat a orgány Státní veterinární správy požadovaly výrazné snížení početních stavů černé zvěře, lovilo se ročně kolem 50 000 kusů prasete divokého. Výsledek požadavku na snížení početních stavů doznal komické podoby – za dvacet let, v roce 2012, jsme již lovili vice než 185 000 kusů černé zvěře, tedy během tohoto období došlo k dalšímu, v tomto případě čtyřnásobnému navýšení úlovků!
Prase divoké se stalo kalamitním druhem, a to jak z pohledu devastace přírodního prostředí (především zemědělských kultur, ale problémy již vznikají i v lesnickém hospodaření), velmi negativně působí vysoké stavy černé zvěře na populace drobné užitkové zvěře, na zemi hnízdící ptačí druhy či na obojživelníky a velmi závažné je také šíření chorob, přenosných z divokých prasat na jiná zvířata (klasický mor prasat, africký mor prasat), ale také chorob, které jsou přenosné na člověka (virová hepatitida E, trichinelóza, toxoplazmóza, alarióza a další).
Výskyt klasického moru prasat v devadesátých letech minulého století a současný výskyt afrického moru prasat na Zlínsku jsou důsledkem přemnožení černé zvěře, a pokud nedojde k výraznému snížení početních stavů prasete divokého, bude celá situace pouze gradovat, a to ve všech výše uvedených aspektech včetně zvyšujících se přímých kontaktů člověka s černou zvěří, jejíž strach z člověka pomalu ustupuje a naopak se zvyšuje agresivita této zvěře.
 
Na okrese Zlín zatím velmi úspěšně bojujeme s prvním ohniskem výskytu afrického moru prasat. Jaká opatření jsou z hlediska šíření této nákazy nejdůležitější.
 
Pokud se nebudeme zabývat základními veterinárně-hygienickými opatřeními, jejichž hlavním cílem je zabránit šíření infekčního agens (tedy viru afrického moru prasat včetně všech surovin živočišného původu, které by tento virus mohly obsahovat) do okolí stávajícího ohniska, je základním preventivním opatřením zásadní snížení početních stavů prasete divokého, a to co nejrychleji a radikálně v nejbližším okolí ohniska, ale současně také na území celé České republiky.
V praxi to znamená, že každé lovecké setkání s černou zvěří musí končit úlovkem. Lov černé zvěře musí být odstřelem i odchytem a musí být celoroční. Závažnost nebezpečí šíření afrického moru prasat nesmí být snižována opatřeními, která omezují lov černé zvěře.
Mimořádná veterinární opatření umožnila celoročně lovit všechny věkové kategorie černé zvěře a umožnila využít i některé způsoby lovu, které byly dosud legislativně zakázané.
Zimní měsíce představují optimální období k lovu černé zvěře, především pokud dlouhodoběji leží sněhová pokrývka. V podmínkách České republiky je to především období druhé poloviny ledna a únor. Toto období musí být plně využito k intenzivnímu lovu černé zvěře a omezení lovu v tomto období kvůli tzv. odčervování zvěře je nežádoucí a podle současných mimořádných veterinárních opatření také zakázané.
 
Myslivost je definována jako lidská činnost, zabývající se péčí a hospodařením s volně žijícími druhy zvířat, které jako zvěř definuje zákon o myslivosti. Pod pojmem péče je nutné vidět opatření, která vedou k optimalizaci stavů volně žijící zvěře, především s přímou vazbou na životní prostředí a vztahy k ostatním živočišným druhům.
Je nežádoucí, aby do populací volně žijící zvěře byly vnášeny chemické látky a farmakologické preparáty, pokud to není nezbytně nutné. Optimální metodou antiparazitární péče u volně žijící lovné zvěře je důsledně a v průběhu celé doby lovu prováděný selektivní odstřel.
Omezování doby a možnosti lovu černé zvěře v důsledku aplikace antiparazitik s následnou ochrannou dobou, po kterou nelze lovit, resp. po kterou nelze konzumovat zvěřinu ulovené zvěře, a to zvláště v období, které je pro lov této zvěře nejvhodnější, je nutné v současné nákazové situaci považovat za projev neodbornosti a nezodpovědnosti.
MVDr. Pavel FOREJTEK, CSc.
Středoevropský institut ekologie zvěře
 


 
 
 



vychází v 7:09 a zapadá v 16:19 vychází v 12:16 a zapadá v 21:03 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...