Časopis Myslivost

Květen / 2018

Jak je to s populací vlka obecného v Německu?

Myslivost 5/2018, str. 12  Daniel Švrčula
Budou negativně ovlivněni nárůstem populace vlka obecného i myslivci a chovatelé hospodářských zvířat v České republice? V mnoha evropských zemích se vlk navrátil zpět do přírody, dokonce i ve Velké Británii je reintrodukce vlka obecného žhavě diskutované téma.
Na první pohled se nám může zdát, že se jedná o obrovské vítězství ochrany přírody, ale ve skutečnosti se jedná o intenzivně probíhající konflikt mezi městskými a venkovskými komunitami. Ilustruje to aktuální situaci, kdy se lidé ve městech oddalují od přírody. Ačkoliv pravidelně jezdí na výlety do přírody, nežijí v každodenním styku s přírodou, tak jako lidé na venkově. A právě proto reintrodukce velkých šelem bývá z velké části iniciována městskými, skutečné přírodě vzdálenými nadšenci, ale vypořádat se s ní musí lidé, kteří žijí na venkově.
Vlci jsou silná a majestátní zvířata a lidé postupně zapomněli na to, jaké to skutečně je žít po boku s vrcholnými predátory, a nebo si mnozí tuto představu silně zidealizovali.
Vypořádání se s chováním vlků v hustě obydlených oblastech Evropy se proto stává velkou výzvou.
 

Romantický pohled
 
Představa, že bychom se mohli podívat do doby kamenné a její krajiny, do které člověk nijak nezasáhl, zní velice idylicky. Samozřejmě s výhodou mít možnost utéct zpět do moderního světa, až bychom se v té divočině přestali cítit komfortně. Chtěli bychom mít divokou přírodu doslova před dveřmi našeho kosmopolitního života a nemuset za ní cestovat až do daleké Kanady či Ruska.
Na tomto poli slaví úspěchy nestátní neziskové organizace (dále NNO), protože témata, týkajících se životního prostředí a práv zvířat, jsou fenoménem dnešní doby. Od 80. let se snaží NNO navodit představu budoucí apokalypsy evropské fauny a flóry a prezentují své strategie jako jediný prostředek nápravy současného stavu.
Tyto organizace se snaží využít náš zájem o tato témata, ačkoliv průměrný městský obyvatel se málokdy dostává do styku s výsledkem jejich zbožného pokusu zachránit svět.
 
Jsme vinní
 
Jestli očekáváte, že koroptev polní, jejíž stavy klesly v Německu od roku 1980 o 94 %, nebo různé druhy hmyzu, kdy je nejméně jedna třetina evropských druhů ohrožena, budou hlavním cílem zájmu těchto organizací, tak se šeredně pletete. Je zajímavé, že právě velké šelmy jsou jejich hlavním zájmem, nikoliv ty druhy zvířat, které nejvíce trpí tím, jakým způsobem lidé využívají a obhospodařují, a také znečišťují a zneužívají, krajinu.
Zdá se, že se nikdo nezajímá o nedostatek zdrojů potravy pro ohrožené koroptve, ale velký zájem je o vrcholové dravce, jako by jen s nimi mohla naše příroda dobře fungovat.
I my lovci k tomuto pohledu přispíváme. Zatímco každodenní život odosobňuje více a více lidi od biologických procesů, od zemědělství a produkce potravy, tak argumentujeme, že je třeba nahradit konec potravního řetězce naší činností tak, abychom mohli provádět management populací.
 
Špatné argumenty
 
Pojem udržitelnost bývá jedním z velkých argumentů. Udržitelnost je ale slovo vytvořené člověkem. Udržitelnost v přírodě neexistuje, jenom rovnováha vzniklá kompeticí. Druhy, které nejsou konfrontovány limitujícími faktory v jejich ekologické nice budou pokračovat v reprodukci, dokud nedojde ke zkonzumování, nebo znečištění všech zdrojů (potrava, prostor, voda), nehledě na to, zda se jedná o člověka, jelena nebo vlka.
Vzhledem k tomu, že přirozeně je většina živočišných druhů vystavena limitujícím faktorům evoluce (například klima, zdroje potravy, nemoci, predace ovlivňujícím ekosystém, selekce), pokračují stále v dalších různých formách, tvarech a ekologických komunitách.
Člověk nejenom, že tuto rovnici narušuje, ale je také jejím produktem. Od zvířat se lišíme pouze schopností udělat si ucelený obraz z vyšší perspektivy, události dát do souvislostí a předpokládat výstupy našich akcí.
 
Evropská velká čtyřka
 
V Evropě jsou čtyři druhy velkých šelem, a to rys ostrovid (Lynx lynx), vlk obecný (Canis lupus), medvěd hnědý (Ursus arctos) a rosomák (Gulo gulo), které jsou palivem pro debatu na téma tzv. rewildingu (do češtiny lze přeložit jako znovuzdivočení).
Rewilding představuje proces usilující o návrat člověka do divoké přírody a je v přímém rozporu s domestikací a konvenčním zemědělstvím. Znamená snahu o znovuzdivočení krajiny, nahrazení lidských lovců, koexistence velkých šelem s lidmi v hustě obydlených oblastech. Je důležité si uvědomit, že ačkoliv v mnoha státech Východní Evropy nebo Skandinávie nikdy velké šelmy nevymizely, v některých státech s vysokou hustotou osídlení jako je například Německo, Francie a nebo Rakousko tyto šelmy po staletí nežily.
V dnešní době ale nejméně jeden z druhů velké čtyřky žije ve všech zemích Evropy. Medvěd hnědý žije ve 22 státech, kde se vyskytuje téměř 17 000 jedinců v 10 populacích. Počet rysa je odhadován na 9000 jedinců v 23 státech. Vlk žije ve 28 státech se stále narůstající populací čítající přes 12 000 jedinců, u nichž se očekává další rapidní nárůst populace. Pouze rosomák, vzhledem k jeho specifickým nárokům na životní prostředí, se nachází pouze ve Skandinávii, kde žije přibližně 1500 jedinců ve dvou populacích.
 
Žádný z těchto druhů není podle IUCN (tzv. červená kniha) veden jako ohrožený, ani v Evropě, ani celosvětově. Většina populací je stabilních po více než desetiletí, nebo dokonce narůstá. Všechny čtyři druhy přežívají v člověkem dominovaných oblastech, v chráněných oblastech a v prostředích s minimálním antropogenním vlivem.
Velký úspěch a prosperita těchto druhů je zajištěna hlavně díky jejich bezmezné ochraně, změně v lidském stylu života a tomu, že lidé názor na tyto šelmy změnili. V momentě, kdy máme jídlo na pultech v obchodních řetězcích a nemusíme si ho sami obstarávat, není tato inklinace příliš složitá.
Rozhodnutí o ochraně těchto druhů vznikají ale v našich hlavních městech, daleko od oblastí, kde tyto šelmy skutečně žijí. A je důležité podotknout, že hororové scénáře, vytvořené již zmíněnými neziskovými organizacemi, kde pytláctví, ztráta prostředí a vliv člověka ovlivní přežití těchto velkých šelem, nebyly a nejsou vědecky podloženy.
Naproti tomu vědecká studie (Chaperon et al, 2014) publikovaná v renomovaném časopisu Science popisuje, že návrat velkých šelem do moderní Evropy, člověkem dominované krajiny, je možný. Ovšem otázka zůstává: Ale za jakou cenu?
 
Velký zlý vlk
 
Dva druhy velkých šelem hrají hlavní roli v Německu při debatách o rewildingu – vlk obecný a rys ostrovid. Poslední vlk byl uloven 27.2.1904 ve východním Německu. V pozdních 90. letech byla znovuobnovena jeho populace v místech, kde se naposledy vlk nacházel. Od té doby, se populace vlka poměrně rychle rozšířila z východu na západ a byla provázena nadšením ochránců velkých šelem a politiků zelených stran.
S obrovskou německou kampaní „Vítej vlku“, neziskovky pozvedly povědomí o reintrodukci vlků v Německu. Existuje spousta programů podporujících návrat vlka do přírody, například adopce, jako je tomu u zvířat ze zoologické zahrady. V roce 2014, organizace NABU – Národní ochranářský spolek Německa, vybrala 34,5 milionů euro, z čehož 400 000 euro bylo dotováno přímo na témata spojená s vlky. Společně s EU a národními zdroji tak byla financována síť konzultantů, expertů a představitelů zapojených v kampaních a politických rozhodnutích.
 
Vlčí populace v Německu roste velmi rychle. Oficiálně byl potvrzen počet 37 smeček a 6 teritoriálních párů, je to o 37 % víc než v roce 2014. V případě, že jsou vzaty do populace také smečky, žijící na hranicích s Polskem a Francií, můžeme napočítat 50 smeček s průměrem 9 jedinců. Navíc neznáme číslo jednotlivců, kteří se potulují a migrují napříč celým Německem, ovšem podle vlčích expertů to stále není dostatečný počet jedinců.
Tito experti deklarovali, že Německo má habitaty pro 400 smeček, což je okolo 4000 vlků. Definice, že populace s minimem 1000 jedinců se považuje za stabilní, je pravděpodobně nezajímá.
Jak daleko se přesáhne toto číslo, pokud se vezme populace v okolních státech, je také značně ignorováno. V publikaci z roku 2015 vědci dokázali, že aktuálně není žádný genetický rozdíl mezi východopolskými a západopolskými (i německými) populacemi, ale jejich vysoký status ochrany navzdory tomuto zůstává.
 
Vlk potřebuje prostor
 
Vlčí teritorium má od 150 km2 do 350 km2 na smečku. V Lužici je populační hustota 3 vlci na 100 km2 – tedy nejvyšší na světě. Jeden vlk zkonzumuje 1,5 až 4 kg masa za den. Je synatropní druh, což znamená, že může profitovat z přítomnosti člověka.
Vlci bývají popisováni jako duchové lesa, mají totiž neuvěřitelné schopnosti se učit a během posledních let se naučili i tomu, že není důvod se bát lidí. Uvědomili si, že je mnohem lehčí získat kořist poblíž lidských obydlí, kde lidé chovají hospodářská a domácí zvířata, než lovit srnce nebo prase divoké.
Získat přehled nad škodami, které způsobil vlk je velmi složité. Každý stát v Německu má vlastní způsob managementu vlka a vlastní předpisy. V některých případech, jsou lokální lovecké kluby v ofenzívě, jako například v Dolním Sasku, ale v mnoha případech, mají neziskovky s jejich vlastními zájmy management vlka ve svých rukou.
 
Vlci stojí peníze
 
Celková suma proudících peněz na téma vlk nebyla nikdy vyčíslena. Není tomu tak dávno, kdy byla založena v Dolním Sasku vlčí kancelář – s již založenými monitorujícími strukturami – s ročním rozpočtem 450 000 euro.
V Schleswig-Holsteinu ročně připadne 100 000 euro na pokrytí škod způsobených vlky na hospodářských zvířatech.
Podmínky a výše kompenzace závisí na předpisech každého státu. Když je zabita ovce vlkem, chovatel obvykle dostane 80 % z částky, kterou by dostal na jatkách, ovšem pouze pokud bude bez pochybností potvrzeno, že ovce byla zabita skutečně vlkem a že stádo bylo chráněno podle standardů managementového plánu.
Potvrzení vzniká na základě vypracování genetické analýzy. K zajištění vhodných vzorků pro analýzu, musí autorizovaný vlčí konzultant sesbírat genetický materiál, ideálně během 12 hodin, ale maximálně do 24 hodin od útoku. Čím více uběhne času od zabití či poranění ovce, tím menší je šance, že analýza vyprodukuje spolehlivé výsledky.
Autorizovaný vlčí konzultant působí v každé oblasti s potvrzenou populací vlka. Většinou se jedná o dobrovolníky, kteří se zúčastnili víkendového kurzu (!), aby se naučili alespoň základy o chování vlka, ochraně dobytka a zhodnocení potenciálního zabití vlkem. Za své úsilí pak obdrží malou nebo žádnou kompenzaci.
Proto, mohou často uběhnout dlouhé dny, nežli si odpovědná osoba najde čas, aby navštívila farmáře a posbírala důkazy potenciálního útoku vlka. Nápadně často bývá potom výsledek na základě genetické analýzy označen jako útok psa, nebo křížence vlka se psem, anebo již není možné analýzu provést.
Narůstající počet vlků a zvyšující se intenzita těchto incidentů, které vyžadují genetickou analýzu, vede k pomalému získání výsledků. Trvá týdny, někdy i měsíce, než jsou výsledky publikovány.
Dalším limitujícím faktorem je, že pouze jeden německý institut má autorizaci na to, aby tyto analýzy prováděl, a zároveň je to jediný institut, který má přístup k národní databázi vlčí DNA, což se v této situace jeví jako vskutku velmi nevědecký přístup.
 
Žádný plot, žádná kompenzace
 
Požadavek na finanční kompenzaci nemůže být bez výsledku genetické analýzy předložen. K tomu, aby byla kompenzace vyplacena je také nutné doložit, že byly dodrženy mininální standardy plánu managementu. Povinné jsou zejména elektrické ploty. Minimální výška je různá, v závislosti na státu a to 60 cm, 90 cm nebo 120 cm – jako kdyby vlci v různých státech měli jiné skákací schopnosti. V mnoha případech tyto standardy stejně nejsou dostačující, vlci se naučili dostat se i přes plot vysoký i 160 cm.
Ale často se jedná o komplikované případy. Například vlčice nedaleko obce Goldenstedt v Dolním Sasku byla původcem zabití a uhynutí přes 100 ovcí. Nezardousila všechny ovce, ale mnoho ovcí v panice proběhlo plotem a utopilo se v nedalekých jezerech. Další ovce byly v panice zraněny a musely být utraceny. Všechna opatření, která měla chránit dobytek, tak přišla vniveč. Dokazování škody ale bylo velmi složité.
Předmětem diskuse je také využití pasteveckých psů k ochraně před vlky, ale statistiky ze Saska a Bradenburska – států s dlouhodobější zkušeností s vlky a ochranou dobytka ukazují, že počet zabitého dobytka stále narůstá, stejně tak jako stále narůstají peníze vydané na kompenzaci škod.
Útoky na hovězí dobytek a koně jsou zatím spíše vzácné, ale narůstající čísla škod při vědomí velké učenlivosti a přizpůsobivosti vlků naznačují, že nebezpečí nárůstu škod vlky i na těchto zvířatech je u těchto predátorů velmi aktuální.
 
Žádná regulace problémových jedinců
 
Nařízení EU o ochraně druhů, která jsou členskými státy individuálně implementována, zakazuje zabití problémového jedince. V Německu ale nejsou možné ani metody uspání šelmy a převezení do zoologické zahrady, ačkoliv momentálně se o tom již jedná. Otázka ale je, jak dlouho mohou být tyto praktiky akceptovány v zemi s tak enormně narůstajícím počtem vlků.
Trochu jinak situaci řeší ve Švýcarsku, kde byla nedávno byla vydána povolenka k odlovu dvou mladých jedinců vlků ze smečky Calanda, kteří vykazovali abnormální chování, prosté strachu z lidí.
Ve Francii situace dosáhla úplně jiné dimenze. Počet hospodářských zvířat zabitých vlkem překročil meziroční hranici 9000 kusů, byly to hlavně ovce, ale i dobytek, koně a psi. Hněv farmářů byl tak veliký, že vyhrožovali, že budou bojkotovat Tour de France v roce 2015, pokud nebudou zavedena oficiální opatření. Stát byl donucen jednat a vydal 36 povolenek k odlovu vlka.
Ve Švédsku, Finsku a Norsku je každý rok vydáno 20 povolenek k odlovu vlka za účelem ochránit farmáře a původní sámské obyvatele, kteří chovají soby. Ovšem i tyto státy jsou pod drobnohledem a notorickým tlakem ze strany ochránců a zmíněných neziskovek.
 
Taková je tedy nyní situace v Německu a v dalších zemích očima Dr. Niny Krüger, která má dlouholeté zkušenosti s managementem druhů v přírodě. Jako vědecký pracovník, myslivec a novinářka je schopná tuto problematiku vnímat z více uhlů pohledu.
Jak se bude vyvíjet situace u nás? A je trend, kterým se vydala velká část Evropy, správný? Neměli bychom spíše bojovat o nárůst populací druhů, které jsou v potravním řetězci níže? Vždyť vlk obecný je vrcholový predátor, v potravně – kořistnickém řetězci ten poslední článek…
Převzato z Rewilding the world, www.rifleshootermagazine.co.uk
Zpracoval Daniel ŠVRČULA
 
Předpokládaný nárůst vlčí populace - graf zobrazuje tři možnosti vývoje populace vlka v Německu. Momentálně je meziroční přírůst populace 37 %


 
 
V nedávné době se sociálními sítěmi a na internetu šířily hrůzostrašné snímky a krátké video, kterak vlci napadli a usmrtili dva lovecké psy. Pracovníkům sekretariátu ČMMJ se podařilo zkontaktovat autora videa a získat alespoň několik základních informací.
 
Majitelem zabitých psů je myslivec Ado Botonjic z Bosny a Hercegoviny. Případ se stal v zimě v západní části Bosny, kde se vyskytují vlci a loví i volně žijící zvěř. Jak ale potvrzuje Ado Botonjic, bohužel se vlci v poslední době stále více soustřeďují na hospodářská zvířata, zejména na ovce, a při útocích často zabijí i ovčácké psy. Zvláště v zimě se stále více vlci přibližují k vesnicím a lidským sídlům, jsou stále odvážnější a člověka a hlídacích psů se přestávají bát. V této oblasti nebyl uvedený útok na psy, navíc lovecké, nehlídající stádo ovcí, zdaleka první, a bohužel asi ani ne poslední.
Vcelku překvapivě věděl Ado Botonjic velmi dobře, jak narůstá populace vlků ve střední Evropě a vyjádřil velké nebezpečí jejich výskytu tam, kde se nevyskytovali po několik staletí a kde nejsou zvěř a chovatelé hospodářských zvířat na jejich výskyt  připraveni. Okamžitě proto varoval, že vlci postupně zaútočí v podstatě na všechny druhy spárkaté zvěře, které se nacházejí ve vlčím teritoriu, stejně tak na hospodářská zvířata. Jedinou šancí je začít hned od počátku stavy vlků regulovat, jinak jejich stavy rychle narostou, problém s jejich soužitím přeroste všem přes hlavu a pak už bude velmi těžké cokoliv řešit.


 
vychází v 7:09 a zapadá v 16:19 vychází v 12:16 a zapadá v 21:03 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...