Časopis Myslivost

 
Kdo chce lovit vystresovanou zvěř?
 
Jednou z velkých výhod treestandu je fakt, že na něj zvěř není dlouhodobě zvyklá. Když čekáte s kulovnicí na posedu nebo kazatelně u krmeliště, zvěř často o loveckém zařízení ví, a už ve stresu přichází. Má s tím místem prostě špatné zkušenosti. Ví, že se tam střílí, nicméně hlad ji tam žene. Navíc ve stresu ulovená zvěř je nabitá adrenalinem, stresovými hormony, schválně někdy zkuste ochutnat zvěřinu ulovenou lukem!
Treestand lovci umožňuje postavit ho na takovém místě, kde zvěř žádnou zradu neočekává. Cítí ho, samozřejmě. Tomu se nelze vyhnout. Lukostřelec tam musel přijít, vylézt na strom. Takových lidských pachů ale zvěř cítí v lese spoustu. Dává si je do souvislostí s houbaři a sběrači borůvek, protože ti si neberou servítky, prodírají se houštinami, ale nepředstavují pro zvěř žádné nebezpečí. A úplně stejně, jako náhodný pach, vnímá zvěř i stavitele treestandu, takže není o mnoho opatrnější. Není vystresovaná, dává lovci příležitost ji ulovit.
Lovec ale musí umět takové správné místo ke stavbě treestandu najít. Také musí už ze země odhadnout, jestli bude mít ve výšce pět až šest metrů dobré podmínky k výstřelu, že mu například nebudou překážet větve.
 
Šel jsem lovit, nebo šel jsem „si sednout“?
 
Zbývá otázka, proč zmíněných výhod treestandu nevyužívají čeští myslivci ke klasické čekané s kulovnicí. „Souvisí to s pojetím lovu,“ vysvětluje Alexandr Vrága, předseda Klubu lovecké lukostřelby při ČMMJ. „Klasický lovec se nepotřebuje dostat ke zvěři na dvacet metrů, stačí mu klidně stovka. A s treestandem je to dřina. Musíš ho někam přinést, nainstalovat. Kdo to zkoušel, ví, že to není legrace. Už tím, že si někdo zvolili palnou zbraň k lovu, si sám pro sebe definoval svůj přístup k lovu. Takový, aby by to pro něj neznamenalo větší dřinu.“
Synonymem pro „byl jsem na lovu“ je u dnešních myslivců stále častěji „šel jsem si sednout“. Pohodlnost vítězí. Dalo by se tedy podle stejné logiky říct, že lov pomocí  treestandu je také určen pro pohodlné a zlenivělé bowhuntery? Tohle porovnání příliš neplatí. Namísto „šel jsem si sednout“ by bowhunter musel říct: „Ušel jsem deset kilometrů, táhl jsem na zádech 15 kg navíc. Pak jsem šplhal do větví, kdykoliv jsem mohl spadnout. Nakonec jsem si potlučený, poškrábaný a udřený sedl na treestand.“
„Šel jsem si sednout u nás loveckých lukostřelců není úplně tak jednoznačné jako u lovců s palnou zbraní,“ myslí si Alexandr Vrága. „Ti si jdou opravdu jenom sednout. Nic víc nedělají. Přijedou autem co nejblíž ke kazatelně. Jediná dřina je vylézt po žebříku se zábradlím, sednout si do zateplené odhlučněné kazatelny a sedět. Takový lovec si pak opravdu „jde sednout“. Kdežto lovec s lukem, než si sedl, si sáhl si na dno. V tom je ten obrovský rozdíl.“
 
Kategorie treestandů
 
Přenosné opírací s žebříkem
Výhody:
- žebřík, díky kterému se lovec dostane pohodlně nahoru a dolů,
- mají stanovenou výšku podle počtu příček žebříku (4,5-6,5 m).
Nevýhody:
- větší hmotnost,
- komplikovanější na manipulaci,
- samotný lovec ho nepostaví, jsou potřeba minimálně dvě osoby,
- je nutné najít ideálně rovný strom, protože horní platforma se sedákem a nášlapnou částí musí být v ideální vertikální linii s žebříkem, který svírá se stromem úhel přibližně 15°.
 
Šplhací
Výhody:
- instalaci zvládne jeden člověk,
- jsou lehce sestavitelné,
- váží méně než opírací,
- šplhání s nimi na strom je poměrně jednoduché, chce to jen cvik,
- není nutné mít ideálně rovný strom – rovná část kmene musí být pouze v té části, kde bude treestand v konečné fázi šplhání umístěn,
- jednoduše se skládají, jednoduše se přemisťují.
Nevýhody:
- absence žebříku (cokoliv si dole zapomenete, pro to se budete muset vrátit i s treestandem).
 
Marek KOŽUŠNÍK
člen Rady Klubu lovecké lukostřelby pro osvětu a propagaci
www.bowhunting.cz