Časopis Myslivost

Duben / 2018

Výkon práva myslivosti v honitbách

Myslivost 4/2018, str. 38  Roman Ondrýsek
Důvodem sepsání tohoto příspěvku je mnohočetnost dotazů objevující se v právní poradně na dané téma. Jednalo se zejména o dotazy směřující k problematice možného rozdělení honitby na úseky a okruhu problematiky vlastních vnadišť a posedů či kazatelen. Dané okruhy jistě vzbuzují nejedno rozhořčení mezi myslivci a stávají se nejčastějším důvodem sporů a dohadů v mysliveckých kolektivech. Rád bych se v tomto příspěvku pokusil vyjádřit svůj právní názor tak, aby do budoucna k těmto sporům nedocházelo.
 
 
Nejčastější dotazy lze vymezit do těchto okruhů.
Je možné rozdělit honitbu na úseky?
Pokud ano, měl by se myslivec při každé návštěvě cizího úseku hlásit vedoucímu daného úseku?
Další okruhy dotazů směřovaly k problematice vnadišť pro černou zvěř, a to zdali mohu jako „nevlastník“ vnadiště lovit na cizím vnadišti a může-li si vlastník zamknout kazatelnu, která je majetkem mysliveckého sdružení?
Obdobným je i dotaz k vyčlení jednoho, dvou či třech „úseků“ (enkláv, částí honitby), kdy se členové domluví a úplně cizímu nečlenovi, většinou bohatému lovci, za peníze (běžně 100 – 150 tis. Kč za rok) „pronajmou“ tento úsek, často i s kazatelnou nebo si ji tam zájemce sám postaví, s tím, že se tichou dohodou domluví, že tomuto „nájemci“ tam nikdo nebude chodit, že bude jeho zvěřina i trofeje. Velmi často se ani úlovky v takovýchto „pronajatých“ částech neevidují.
 
Odpovědi na tento okruh otázek je zapotřebí hledat nejprve v právní úpravě zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoM“).
Nejprve je zapotřebí si odpovědět na otázku, zdali je možné podle současné právní úpravy ZoM rozdělení honitby do úseků.
Právní úprava ZoM nikde výslovně nehovoří o rozdělení honitby do úseků. Jisté pojítko lze ovšem nalézt v ust. § 32 odst. 5 ZoM. Zde právní úprava hovoří, že „honitbu nelze rozdělit na části a v nich přenechat někomu provozování myslivosti..“ Zákonná úprava sice přímo nemíří na nemožnost rozdělení honitby do tzv. úseků, ale smyslem a účelem zákonné úpravy bylo zamezit nabourání koncepce společného provádění výkonu práva myslivosti členy spolku či honebního společenstva v honitbě.
Porušení tohoto ustanovení je správním deliktem, jehož se může dopustit podle ust. § 64 odst. 1 ZoM jen držitel honitby, který je právnickou osobou.
Výše sankce je stanovena peněžitou pokutou až do výše 40 000 Kč. Pro držitele, který je fyzickou osobou, sankce není stanovena.
Do jisté míry duplicitní právní úpravu nalezneme v druhé větě ust. § 33 odst. 9 ZoM, v němž je uvedeno, že „Pronájem části honitby nebo podnájem honitby nebo její části je zakázán.“
Účelem této právní úpravy bylo zamezení nekalých praktik či obcházení zákona při využívání honiteb, tj. při vykonávání práva myslivosti. Tyto praktiky se dějí zejména prostřednictvím smluv typu „o prodeji lovů“, „postoupení práva myslivosti“ či „obstarání“ apod.
Oporu v této argumentaci lze nalézt i v ust. § 52 odst. 2 ZoM. Právní úprava zde hovoří o odpovědnosti uživatele honitby, a to „vykonává-li právo myslivosti sdružení, ručí jeho členové za závazek k náhradě škody společně a nerozdílně“.
Z uvedeného tedy plyne, že každý člen ručí solidárně, tj. společně a nerozdílně, v případě vzniku škody na celém území honitby. Bylo by tedy nelogické, aby každý člen odpovídal za škodu solidárně, která vznikne na celém území honitby, přičemž by nemohl podle stanov vykonávat právo myslivosti na celém území honitby.
 
Výslovnější právní úpravu k dané problematice lze nalézt ve stanovách ČMMJ. Rozdělení honitby do tzv. úseků by bylo v rozporu se stanovami (podle doporučeného vzoru stanov ČMMJ). V těchto stanovách, které jsou obecně přijímány, je ve čl. 1 odst. 1 zakotveno, že se členové sdružují ke společnému provádění myslivosti v honitbě.
Zároveň čl. 5 odst. 1 stanovy uvádí, že člen má základní práva, která vykonává osobně. Konktrétně pak v písm. c) tohoto článku a odstavce se stanoví, že člen má právo: „účastnit se provádění myslivosti v celé honitbě, jejímž je spolek uživatelem“. Zde se přímo uvádí, že výkon tohoto práva se vztahuje na celé území honitby. Obecně tedy není možné zakázat členovi výkon práva myslivosti na některém území honitby, jelikož má právo vykonávat myslivost na celém území honitby. Toto právo může být omezeno pouze na základě čl. 6 odst. 1 písm. b) těchto doporučených stanov dle ČMMJ.
 
Pokud by tedy došlo k omezení výkonu práva myslivosti na základě rozdělení honitby do jednotlivých úseků, mohl by se člen spolku bránit návrhem na neplatnost rozhodnutí orgánu spolku podle § 258 NOZ.
Tento návrh by podle § 259 NOZ musel člen spolku (navrhovatel) podat do tří měsíců od chvíle, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, nejpozději však do jednoho roku od jeho přijetí.
 
S ohledem na výše uvedený právní názor lze obdobně odpovědět i na otázky „vlastnictví“ vnadišť a posedů či katzatelen.
Domnívám se, že pokud je uvedeno ve stanovách, že každý člen má právo vlastnit vnadiště a kazatelnu s přednostním právem lovu, jsou tyto stanovy v rozporu se smyslem a účelem zákonné úpravy i doporučením ČMMJ.
Otázka vlastnění vnadišť a kazatelen s přednostním právem lovu úzce souvisí s problematikou nemožnosti rozdělení honitby do úseků. V tomto případě by se mělo jednat spíše o jistou kolegiální etickou ohleduplnost mezi členy spolku, kdy si nebudou vzájemně chodit na vnadiště a kazatelny, které si připravili, a o které se starají.
Obecně lze konstatovat, že výkon práva myslivosti se ve spolku vykonává rukou společnou a nerozdílnou. To tedy znamená, že pokud je posed či kazatelna ve vlastnictví spolku, mají do nich všichni členové právo přístupu. Nemělo by tedy být členům bráněno přístupu do takovýchto prostor.
Daná situace by se tedy dala řešit ponecháním kazatelen otevřených, popřípadě umožnit ostatním členům přístup jiným způsobem, například obstaráním dalších klíčů, čímž by se zamezilo tomu, aby do otevřených kazatelen měli přístup i lidé nepatřící do spolku.
 
Závěrem lze konstatovat, že rozdělení honitby do úseků není v současné době obecně možné, poněvadž provozování práva myslivosti v honitbě je nedělitelné. Judikatura soudů se k dané problematice doposud nevyjadřovala, je otázkou času, kdy se tento problém bude řešit soudní cestou. Je potřeba takové zvyklosti odmítnout.
Je to jen otázkou cti a vzájemné úcty mezi členy, že když vím, že si někde někdo krmí, tak mu tam buď vůbec „nevlezu“, anebo když už tam chci jít, tak se slušně zeptám a domluvím se s tím, o kom vím, že na krmeliště vozí krmení. Nelze připustit, že je část honitby, krmeliště či kazatelna konkrétním členem vlastněna. Jednalo by se o porušení právních předpisů, tak i stanov ČMMJ, ale jak všichni víme, kde není žalobce, není ani soudce…
 
 
JUDr. Ing. et Ing. Roman ONDRÝSEK, MBA, Ph.D.
Autor působí jako lektor a zkušební komisař ČMMJ
působí na katedře teorie práva
Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
advokát
vychází v 7:55 a zapadá v 15:59 vychází v 14:09 a zapadá v 3:30 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...