Časopis Myslivost

Duben / 2018

Broková dvojka Fausti DEA

Myslivost 4/2018, str. 52  Martin Helebrant
Říkal jsem to už mnohokrát, pokud jste Ital a vyrábíte palné zbraně, pak jste ze zřejmě z Lombardie, z okresu Brescia, velmi pravděpodobně z údolí (Val) Trompia. Tady sídlí všichni velcí italští hráči, v čele s Berettou. Výjimky jsou, ale je jich jako šafránu (z hlavy mě napadne jen Benelli z Urbina). Osídlení údolí Trompia, kterým teče říčka Fiume Mella dolů na jih do Brescie, nemá jasné hranice. Pokud pojedete podél toku bystřiny, tak vás napřed přivítá Brozzo. Na něj navazuje Marcheno, které plynule přechází do Magna a vlastního Gardone Val Trompia, srdce italského zbrojního průmyslu.
Ale i samo Gardone, táhnoucí se podél Mella dolů na jih, navazuje bez přerušení na Ponte Zanano, to na Noboli, Sarezzo, Villu Carcina a San Vigillio. Chvíli jsou úbočí kopců po stranách pokrytá budovami hustěji, jindy řidčeji, ale nelze říci, že by osídlení někde vysloveně končilo. Jen tabule u krajnice vám napoví, že už jste v jiné obci.
Pak se konečně úzké údolí otevře, ale to už se před vámi se rozkládá rozsáhlá průmyslová konglomerace, která se táhne napříč vrškem „italské boty“, od Turína přes Miláno, Brescii a Veronu až k Benátkám a Bologni.
Ale kdo by se staral o jména obcí. Po obou stranách říčky stojí jedna továrnička nebo hned továrna vedle druhé. A jsou to jména jako zvon - Tanfoglio, Zoli, Rizzini, Brignoli, Guerini Uberti, … a také Fabbrica d‘Armi Fausti.
Tu založil Stefano Fausti jako rodinný podnik v roce 1948 – a to má tady v kraji silnou tradici, vždyť Beretta je rodinná firma už přes 500 let. Stefano byl zdatný a zručný řemeslník a továrna vzkvétala. Bylo co potomkům předávat. Zbrojařina je primárně chlapská záležitost, jenže jako první se narodila dcera. Elena. Jako druhý potomek se narodila Giovanna. Na třetí pokus se narodila Barbara. Třetí dcera. Kluk už nepřišel, a tak Stefano nakonec předal firmu dcerám.
A ty tři dcery ji dokázaly nejen udržet, ale i pozvednout, z původní Fausti dílny je dnes již docela slušná továrna a její výrobky ji řadí mezi přední výrobce prémiových brokovnic. Od roku 2009 má Fausti i dceřinou firmu Fausti USA ve Fredericksburgu ve Virginii.


 
Jádrem nosného programu dvojek Fausti je model DEA. Je to dvojka velmi konzervativní anglické koncepce, uzamčená dvojitě zapadajícím klínem ovládaným Scottovu temenní kličkou. Háky hlavňového svazku přitom zapadají i do spodní plochy lůžka. Výsledkem je pevný, nosný závěr, umožňující i použití kulového hlavňového svazku – tedy pro kulový dvoják DEA Express.
Skříňkový zámek je typu Anson-Deeley s plochými bicími pružinami uloženými v poduškách lůžka hlavní a s dvojzvratnými kladívky, zapíranými v napnutém stavu spoušťovými pákami za paty. Tenhle zámek je považován za jeden z vrcholů anglické konstrukční školy. Stačí mu pouhé tři čepy – kolem jednoho se otáčí napínací páky kladívek, kolem druhého se otáčí kladívka a kolem třetího se otáčí spoušťové páky. Napínání je odvozeno od sklápění hlavní, stejně jako napínání vyhazovačů.
Jak naznačuje jméno, tento typ zámků poprvé zkonstruovali pánové Anson a Deeley, mistři puškaři z firmy Westley Richards, někdy kolem roku 1870 (patent je z roku 1875).
Zámky tohoto typu jsou považovány díky své jednoduché konstrukci za extrémně spolehlivé, kromě jiného i proto, že většina pohybů se odehrává v jedné rovině, což minimalizuje riziko nežádoucího příčení šikmo vedených nebo dopadajících součástek.
Zámky Anson-Deeley byly první úspěšné zámky s vnitřními kladívky (tedy pro hammerlessky) a fakticky tak předstihly postranní zámky. Odpůrci někdy skříňkovým zámkům vytýkají, že bicí a spoušťový mechanismus nelze snadno kontrolovat, protože je zcela ukryt v baskuli zbraně. Zastánci na to odpovídají otázkou, proč by měl někdo zámky kontrolovat, když jsou svým umístěním dokonale chráněny jak před prachem a nečistotami, tak před klimatickými vlivy.
Z výrobního hlediska situaci lehce komplikuje skutečnost, že bicí pružiny zámků Anson-Deeley jsou ploché V pružiny, které jsou výrobně náročnější než dnes používané vinuté pružiny. Na druhou stranu, ploché pružiny mají menší hysterezi a tedy (aspoň teoreticky) kratší zámkové časy.
Dvojky Fausti DEA se nabízejí jak v provedení s mechanicky přepínanou jednospouští, tak se dvojspouští.
Brokovnice Fausti DEA se nabízejí ve všech dnes běžných rážích, včetně ráže 16, s komorami umožňujícími používání nábojů Magnum tedy 3“ (76 mm), pokud jsou tyto standardizovány.
Veškeré pažbení je v kvalitním ořechu, základem je tradiční anglická pažba s přímým krkem, nebo tzv. pažba Prince z Walesu, s výrazně dozadu skloněnou pistolovou rukojetí. Předpažbí drží na místě západka ovládaná knoflíkem na předku předpažbí, tedy na tzv. Churchillův způsob.
Úchopové plochy pažby jsou zdrsněny klasickou kosočtverečnou rybinou. Botka pažby bývá většinou z pryže černé nebo červené bravy, některé luxusnější provedení mají botku dřevěnou.
Existuje celá řada provedení vnějšího povrchu – v případě dřeva je základem buď matný olejový povrch, nebo lesklý šelak.
V případě kovu je to buď mramorování, nebo čistě bílý povrch. Ať tak či onak, baskuli vždycky zdobí jemná rytina, její rozsah a provedení je závislé na ceně zbraně.
Z estetického hlediska je nevýhodou skříňkového zámku jeho kompaktnost. Poskytuje jen malou plochu pro ryteckou výzdobu. Proto Fausti podobně jako mnoho jiných výrobců nabízí i provedení, kdy na boky baskule přikládá krycí plechy, které mění vzhled zbraně na podobu typickou spíše pro dvojku s postranními zámky. Jejich funkce je ale výhradně estetická, prostě se zvětší plocha, kde může svoje mistrovství dokázat rytec. Provedení s velkými plechy se v případě dvojek Fausti nazývá SL.
U cenově dostupnějších verzí dvojek má rytina strojový, resp. laserový základ, ale vždy je dokončena ručně.
Pojistka je manuální, na krku. Pořadí hlavní je pevně dané,
Hlavňový svazek je vždy černý, lišta je matovaná jemným křížovým gilošem, muška je buď tradiční perličková ze žlutého kovu, nebo světlovodná.
Hlavně se nabízejí v délkách od 60 do 76 cm. Pokud jste zarytí tradicionalisté, pak si můžete koupit DEU s pevným zahrdlením, ale standardně se hlavně dodávají s výměnnými zahrdlovacími nástavci (choke, čoky) šroubovanými dovnitř hlavně. Nástavce jsou typu Beretta, takže pokud máte tu specifickou potřebu, dají se sehnat i v nejrůznějších nestandardních provedeních. Plochy, kterými dosedá hlavňový svazek na lůžko závěru, jsou jemně kroužkované.
 
Na základě dvojky DEA vyrábí Fausti i kulové dvojáky, ale to je jiná kapitola. Z řady dvojek DEA ale stojí za zmínku nabídka párových dvojek DEA SL (s velkými bočními plechy) English Drive, s hlavněmi dlouhými 73 cm, s pevným zahrdlením. Jsou určené pro tradiční anglické hony, kdy střelci jsou na stabilních stanovištích a honci ženou zvěř směrem k nim. Proto mají dvojky English Drive obrácené zahrdlení – na první ránu (střílenou na vzdálenější zvěř) je zahrdlení sevřenější, na druhé hlavni je volnější. V tom správném, dobře zazvěřeném revíru, pak střelec stojí na stanovišti a za ním stojí dva nabíječi, kteří mu střídavě podávají zleva a zprava nabité zbraně.
 
To všechno je krásná teorie, ale teď nastal čas vyzkoušet v praxi to, proč se brokovnice vyrábí, tedy zkusit ji na střelnici. Přiznávám, že mám pro dvojky slabost. Slabost tak silnou, že po většině života stráveném s kozlicí jsem před několika roky konvertoval na víru pravou a dvojku si koupil. Neudělalo to ze mě skvělého brokaře, ale udělalo mi to radost (a dělá dodnes).
Fausti DEA je dvojka rodu velice tradičního, a tak jsem sáhl po provedení s anglickou pažbou. Na pažbu s rovným krkem si moderní střelec musí chvilku zvykat, ale experti tvrdí, že pokud se už jednou konečně naučíte střílet s anglickou pažbou, umíte střílet s čímkoliv.
Vyzvedl jsem dvojku a napřed jsem si prohlédl její zpracování. Zvenku nebylo co vytknout, a ani rozborka a následné sejmutí pažby neukázalo žádné prohřešky. Slícování dřeva a kovu je čisté, bez škvír a přesahů, nikde jsem nenašel zrádné výkvěty pájecích solí, prostě vše tak, jak má být.
Za zmínku stojí mramorování baskule a výzdoba. Na první pohled a trošku z dálky si totiž mramorování klidně spletete s tím, jaké najdete třeba na tureckých brokovnicích. Tahle mýlka vás opustí v okamžiku, kdy si na povrch zbraně poprvé sáhnete, a když pořádně, zblízka, se na povrch zadíváte. Ten povrch je sametově hladký a mramorování je hluboké, až oko přechází. Stejně tak kvalitní je černění hlavní.
Rytecká výzdoba na mnou testované zbrani byla jen skromná a linky byly strojově přesné – to znamená, že to je laserem vytvořený základ, což firemní materiály nezakrývají. Ale intarzované zlaté dubové lístky jsou každý trochu jiný (nebo se mi to aspoň zdá) a zřejmě je dělala ruka zkušeného řemeslníka.
 
Vlastní střelecká zkouška proběhla na loveckém kole v Sudickém dvoře. Napřed jsem začal s náboji Cheditte Universal Skeet 12x70 mm s 24 gramy 2mm olověných broků.
Počátky byly rozpačité, dvojka fungovala bez problémů, nápich zápalky byl perfektně středový, vyhazování prázdných nábojnic razantní a spolehlivě vždy jen a pouze ta odpálená hlaveň. Jenže jsem se nějak ne a nemohl se zbraní srovnat. Pak mi kolega stojící vedle povídá: „Je na tebe dlouhá, nadstřeluješ.“
Chvíli jsem zkoušel mířit kousíček pod holuba, ovšem to fakt nefungovalo. Výsledek byl ještě horší než na začátku. Nakonec jsem si uvědomil, že musím při přilícení prostě natáhnut víc ruce před sebe a pažbu dosadit do ramene přímo zepředu. A pořádně zabořit tvář. Najednou to šlo.
Mimochodem, ta korekce úchopu je u anglické pažby snazší než u pažby s pistolovou rukojetí. Chytil jsem se a holubi se začali rozprskávat ve vzduchu. Ne každý, ale šlo mi to.
Dnes se dvojka považuje primárně za loveckou zbraň, takže po zahřívacím kolečku jsem přešel na lovecké Baschieri & Pellagri 12x70 mm F2 Classic s 34 gramy broků č. 6 (to je asi 2,8 mm, proč to ti Italové nemohou uvádět v poctivých milimetrech, dodnes nepochopím).
Lehká dvojka s loveckou laborací se už do ramene opřela o trochu víc, ale pořád byla dobře ovladatelná i při dvojstřelech.
Už jsem měl ze střelby docela dobrý pocit, když kolega povídá – zkus ještě tohle - a podal mi krabičku nábojů 12x70 mm Cheditte 60 metri s 35 gramy broků (taky číslo 6). Tohle jsou broky na dálku, na vodní ptactvo a podobně. Výrobce je laboruje na trochu větší rychlost, ale hlavně broková navážka je uložená ve dvou, speciálně tvarovaných kontejnerech. Výsledkem je výrazné zhuštění brokového shluku a účinný dostřel blížící se deklarovaným 60 metrům.
Nemohu říci, že by mi zmenšené krytí nějak výrazně vadilo, ale zcela nepochybně bylo krytí vyšší, po zásahu z holuba většinou zůstal jen obláček barevného prachu.
Pak přišla řada na náboje Cheditte 100 metri s 36 gramy broků. Ty jsou určené pro lov tažného ptactva na (z hlediska broků) extrémní vzdálenosti kolem 100 metrů. Tomu odpovídá ještě vyšší úsťová rychlost shluku a o trochu silnější impuls výstřelu, ale pořád je to něco, co zvládne po chvíli cviku i mladá dáma.
A také vzrostl hluk výstřelu. „Stometrovky“ byly jednoznačně nejuřvanější. Přiznám se, že tady jsem již cítil vliv zhuštěného shluku – zásahů ubylo. Ale co jsem zasáhl, bylo v rámci běžné lovecké vzdálenosti mezi 20 až 50 metry na padrť. Bažanta střeleného „stometrovkami“ na pár metrů bych si ale z honu přinést nechtěl, ten by byl těžký! Ale „kachýnku za rybníkem“, u druhého břehu, to by asi byla jiná.
V tu chvíli na střelnici začalo lehce mžít. Měl jsem pocit, že za brokovým shlukem vidím na okamžik jeho kondenzační sled, stopu a pomáhalo mi to při míření. Za chvilku již byla také tráva na střelnici lehce pokropená, a tak jsem zkusil poslat do trávníku napřed pár sportovních laborací a pak jednu po druhé i všechny tři lovecké. Klesající slunko svým odrazem v kapkách vody na trávě perfektně vykreslilo rozptyly brokového shluku.
Mohu zodpovědně prohlásit, že ty „dalekonosné“ broky fungují. Minimálně z hlediska krytí. Na krátké vzdálenosti byly výrazně obrazce hodně sevřené, zatímco v dálce, pro kterou byly určeny, bylo krytí pohledově přes mokrou trávu tak akorát.
Rozdíl byl obzvlášť výrazný u broků 100 metri, kde normální shluk již jen tak sem tam kapku sklepnul, zatímco po zásahu „stometrovkou“ na mě koukala jasně zřetelná elipsa výrazně odlišně zbarvené trávy.
 
Co říci na závěr?
Dea je italsky bohyně. Firma Fausti ale píše označení všemi písmeny velkými, takže je možné, že je to nějaká zkratka, akronym. Ale zcela nepochybně je Fausti DEA velmi důstojným pokračovatelem tradice anglické dvojky. Se skříňkovým zámkem a listovými pružinami by jistě potěšila i srdce pánů Ansona a Deeleyho, kteří tenhle zámek kdysi vymysleli.
Není laciná, ale je to perfektně odvedené řemeslo. O eleganci a estetice nemluvím, to mají Italové prostě v krvi. Přitom to není tak dlouho, co firma Beretta představila svoji dvojku model 486 Paralello. Ta má také skříňkový zámek, ale zcela jiné koncepce, ovšem opět s listovými bicími V pružinami.
A tak se sám sebe ptám – anglické puškařské dílny administrativa Jejího Veličenstva již skoro umořila, nastává snad čas, kdy budeme říkat „klasická italská dvojka“? Proč? Protože ty dnešní italské si svojí kvalitou nezadají s nejlepší anglickou tradicí!
Text a snímky Martin HELEBRANT
 
 
Technická data dvojek Fausti DEA
Ráže
12-16-20-28-32-410 s délkou komory až 76 mm, pokud v dané ráži standardizovaná
Délka hlavní
60-63-65-67,5-71-73-76 cm
Systém
skříňkový zámek Anson-Deeley s jednospouští i dvojspouští a vypínatelnými vyhazovači
Pažba
anglická nebo Prince of Wales
 
vychází v 7:25 a zapadá v 18:05 vychází v 15:17 a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...