Časopis Myslivost

Červenec / 2018

Partneři dobré věci

Myslivost 7/2018, str. 56  Jiří Kasina
Jak se mohli pozorní čtenáři dočíst v dubnové Myslivosti, začátkem letošního roku se zrodila nová akce s názvem Partneři dobré věci, aktivita spolupráce myslivců, členů Českomoravské myslivecké jednoty s Policií České republiky. Prvopočátečním myšlenkou byla snaha co nejlépe ochránit majetek nejen myslivců, nejen proto je podtitulem akce i heslo Zabezpečte se! Chraňte majetek sobě i svým sousedům! Samozřejmě i já jsem zaregistroval výhrady ve smyslu, že se snažíme vytvářet novodobé pomocníky VB, práskače a bonzáky. Naprostý omyl a nepochopení!
 Protože jsem byl účasten několika navazujících diskuzí, a protože jsem přesvědčen, že spolupráce mezi myslivci a policií by měla být v mnohem širších souvislostech, navštívil jsem Úřad služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezídia České republiky v Praze a položil několik otázek člověku, který vlastně stál za zrodem celé akce.
Přijal mne pplk. Ing. Bc. Michal Herma, rada odboru obecné kriminality uvedeného úřadu. A už jen pohled do jeho kanceláře, kterou zdobí snímky zvěře, potvrzuje, že jsem na správném místě.

 

Můžete prosím na začátek čtenářům Myslivosti stručně říci, jak celá myšlenka vlastně vznikla?
 
Pracuji na policejním prezidiu a mojí specializací je vloupání do obydlí, domů a chalup. Samozřejmě se při své práci setkávám častokrát s tím, že se řeší případy vniknutí do objektů myslivců, řešíme i krádeže zbraní a jiných mysliveckých cenností. A protože jsem myslivec, pocházím z myslivecké rodiny, bydlím na samotě na Sedlčansku, naprosto logický mi přišel nápad zapojit do spolupráce myslivce. Vedení policie s tím souhlasilo, pak už to byl jen telefon k vám na ČMMJ, první schůzka, kde jsme si řekli, jaké by byly možnosti, jak bychom viděli myslivce zapojené ve spolupráci. Musím konstatovat, že to bylo přijetí nejen milé, ale okamžitě vstřícné a konstruktivní.
 
Takže asi byla na počátku logická úvaha, že myslivci jsou lidé, kteří se pohybují v přírodě, znají místní podmínky a mohou policii pomoci s ohlášením vloupání a nějakých podezřelých aktivit?
 
Ano, to jste v podstatě vystihl přesně, ale tím, že nebydlím ve městě, ale na vesnici, tak vidím, že dnes je obecnou autoritou na vesnici farář a myslivec, za nimi lidé chodí, když mají problémy, jim se svěřují. Toho bych chtěl využít.
 
Takže se jedná nejen o to, co myslivec sám vidí, ale vaše představa je ta, že myslivec by mohl být člověk, kterého lidi znají, chodí do přírody a můžou se mu svěřit, že je někde něco špatně?
 
Ano, přesně tak, a mám zkušenosti, že se tak opravdu děje. Sám víte, že to tak je, že lidé vidí, co by se dít nemělo, ale většinou hned nevolají na 158 a nenahlásí to na policii, ale nejdříve to jdou s někým zkonzultovat. A dost často jsem svědkem, že to konzultují právě s myslivci. Myslivec je člověk, který funguje v honitbě, má právo se vyjadřovat ke svému svěřenému, ale v podstatě veřejnému, dílu krajiny, který označujeme jako honitba. Myslivec by měl mít vždy v povědomí, co se v honitbě děje, kdo se tam pohybuje, určitě zná většinu obyvatel jak na vesnici, tak i třeba chataře a chalupáře v honitbě, prostě o svém okolí ví asi víc, než běžní obyvatelé vesnice. A důležité také je, že myslivec je v přírodě v podstatě každý den a také v ne zcela běžnou denní dobu. V souvislosti s nočními lovy divočáků prochází myslivec honitbou i v noci, kdy se odehrává také velké množství násilných trestných činů.
 
Co vy na to, že se někteří ozvali, že je to popichování k udávání a bonzování?
 
Ale to je naprostý omyl, my nechceme dělat z myslivců práskače! Chceme, aby si byli vědomi, že jsou respektovanou součástí veřejného pořádku, aby věděli, co si dovolit mohou a aby se nestyděli a nebáli se obrátit na polici. My nechceme, aby myslivci něco svévolně řešili a vyšetřovali, linka 158 je od toho, aby tam někdo zavolal a řekl, že viděl něco neobvyklého, nesprávného či podezřelého. A když je to myslivec, určitě umí lépe specifikovat kde a v jakém místě se něco děje. A myslivec také může vlastně pomoci svým sousedům a spoluobčanům pomoci s tím, když si oni nevědí rady nebo nemají odvahu něco nahlásit. Není to o udávání, ale o využití toho, že myslivci jsou respektovaní, uznávaní a obecně na vesnici známí. Mezi myslivci jsou přece myslivečtí hospodáři a předsedové sdružení, znají a jednají z tohoto titulu s mnoha sousedy, požívají všeobecného respektu.
Před příchodem do Prahy jsem sloužil v Sedlčanech a s myslivci jsem byl v denním kontaktu. Když jsme potřebovali něco vědět, co se děje v okolí, tak jsme se ptali, věděli jsme, kdo kam chodí na posed, takže je to taková ta normální lidská spolupráce, tak jak má být.
 
Ale mezi myslivci máme také ze zákona myslivecké stráže. I ty byste chtěli nějak zapojit?
 
Obecně samotní řadoví myslivci mnohdy neví, co si mohou v přírodě dovolit, bohužel se setkávám s tím, že to ani nevědí členové myslivecké stráže. A i v tomto směru bychom právě chtěli nastartovat dlouhodobou spolupráci. Myslivci jsou v přírodě často, setkávají se s různými aktivitami v přírodě, bohužel ne často asi legálními, ale pak sami myslivci nevědí, co si mohou dovolit. Jak se chovat při nelegálním vjezdu aut, motorek a čtyřkolek do honitby, jak při nálezu nelegálních skládek, při ničení porostům, jak se chovat při setkání s neukázněnými návštěvníky přírody. Mnozí členové myslivecké stráže byli ustanoveni před lety, přitom právní normy se mění, je třeba se stále proškolovat a vzdělávat. Nevím o tom, že by taková školení probíhala, zákony se nám mění, ale nejsem si úplně jistý, že kolegům někdo říká, co můžou a co nemůžou. Nejen myslivecká stráž, ale i řadový myslivec, pořád má postavení řádného občana.
 
Souvisí s tímto i potírání pytláctví?
 
Za prvé je třeba říci, že pytláctví nespadá přímo do gesce naší majetkové kriminality, je to v kompetenci hospodářské kriminálky. Ale určitě by se dalo školení myslivců s tímto problémem propojit. Je špatné, že se policie málokdy o pytláctví dozví, na region či okres není počet hlídek takový, aby mohla policie potírat pytláctví aktivně. Většinou se k pytláctví dostávají policisté až po činu, prevence a předcházení pytláctví je velmi složité, ale i to je o spolupráci s myslivci.
 
Setkávám se s tím, že myslivci řeknou, jo setkávám se s pytláctvím, ale nebudu volat policii, oni stejně nepřijedou, mají plno jiných úkolů.
 
To tak pravda úplně není, to jsou jen řeči, protože oni tu policii nezavolají. Ve sdružení se pytláctví často řeší, ale nikdo nezvedne telefon a neřekne: chodí nám tam pytláci, máme podezření. Ale nalejme si čistého vína, mnohdy myslivci moc dobře vědí, kdo kam chodí pytlačit a mnoho pytláků se rekrutuje z řad myslivců! Takže i tady je vidět, jak moc je potřeba myslivce školit a trochu zvýšit obecné povědomí.
 
Je možné dát v rozhovoru nějaké poučení nebo dobrozdání, jak by se měli myslivci chovat, když mají podezření na pytláctví? Asi to bude součástí uvažovaných školení?
 
Asi teď hned snadný a stručný návod nedám, ale rádi bychom ve spolupráci s ČMMJ vytvořili nějakou metodiku, jak by oznámení mělo vypadat, co by měli myslivci zjišťovat a jaké informace by se měli snažit získat. Každý případ je ale jiný, někdy vidíte podezřelé auto z posedu, ale nevíte, co to je za typ, natož abyste poznali registrační značku. Jindy zase nevíte, co máte dělat, když náhle na lesní cestě narazíte na auto nebo pytláka. Některé skupiny jsou organizované a agresívní.
Obecně lze konstatovat, že myslivec není v honitbě proto, aby s pytlákem bojoval, něco svévolně řešil, určitě si ale nesmí nechávat poznatky pro sebe, musí je hned předat dál. Nemůže ale také očekávat, že po zavolání je tam hlídka okamžitě, v regionu je většinou jen jedna hlídka, nemůže být všude, policisté mohou v tu chvíli zasahovat u jiného případu a dostanou se na ohlášené místo za hodinu nebo za dvě. A nejde také hned poslat jinou hlídku.
Takže je třeba zachovat chladnou hlavu, v klidu a s rozvahou si zaznamenat a zapamatovat všechny skutečnosti, třeba i drobné poznatky, zachovat co největší míru asertivity. A určitě si nehrát na hrdinu, nehonit pytláky po lese a vyhrožovat zbraní. Zažil jsem několik případů, kdy to skončilo výstřely a závažnými činy proti zákonu. Myslivec nemá zbraň na rameni, aby trestal pytláky! Máme tu polici, která má takové skutky řešit, když něco takového vidím a mám podezření, tak oznámím na 158, počkám na policii, řeknu co nejvíce srozumitelně a názorně co se kde dělo.
 
Je pro vás pomocníkem asi také záznam z fotopastí…
 
Ano, zcela určitě je, fotopasti jsou důkazní prostředek, a protože je používá stále více myslivců, mohou být často velmi dobrým prostředkem, jak zmonitorovat, co se v honitbě děle a záznamy z fotopastí už mnohokrát pomohly policistům.
 
Takže pokud mám podezření na pytláctví, tak je legální, když umístím na vytipované místo fotopast a pak fotky předám policii?
 
Samozřejmě, obrázky z fotopasti jsou podpůrným prostředkem a určitě se nemusíte bát, že by vás někdo při umístění fotopasti v přírodě nějak postihoval.
 
A co když najdu upytlačený kus, navíc třeba opodál vystřelené nábojnice? Mám vyfotit, nábojnice odnést policii?
 
Určitě ne, nechat vše na místě. Pokud máte podezření, že se jedná o pytlácký čin, tak určitě nefotit a nesbírat, ale zavolat policii a oznámit, že na jakém místě jste a že máte podezření, že došlo k pytláctví. Určitě místo nějak amatérsky nezajišťovat, neprocházet, nepátrat, od toho máme orgány činné v trestním řízení.
Těch případů oficiálních oznámení je ale relativně málo, pytláctví se moc neoznamuje, tak se ani moc nevyšetřuje. Máme zkušenosti, že jsou kolikrát organizované skupiny, které jezdí dvěma a více vozidly, nahání si zvěř, mají své hlídky na přístupových cestách. Není pak v silách jednoho myslivce toto nějak řešit, jediným řešením je informovat policii, už samotné zdokumentování není jednoduché.
Asi určitě se to stává, ale tady se spíš bavíme o pytláctví dost často z řad myslivců, co si budeme povídat, nejprve si musíme sami myslivci udělat mezi sebou pořádek. A začíná to třeba tím, že by se automaticky měly v každé honitbě hlásit všechny rány mysliveckému hospodáři. Sám řekněte, v kolika spolcích se tak děje…
 
Pokud by byl zájem, tak časopis rád podpoří nějakou sérii školení.
 
Je to vše na dohodě mezi Policií a ČMMJ. My chceme, abychom neseděli jen tady na policejním prezidiu, ale těžko budeme my sami jezdit po republice a školit. My máme na kraji specialisty, vy myslivci zase svoje okresní myslivecké spolky. Představa je, že bychom školení pořádali v rámci krajů. Mým ideálem je, aby všichni myslivci, nejenom funkcionáři, věděli, že tam a tam na kriminálce sedí Franta nebo Pepík, kterému můžeme zavolat, když máme problém. Aby myslivci věděli, že mají na polici partnera, který je vždy vyslechne a poradí. A vždy je lepší, když je to spíše lidská vazba, než aby to byly studené úřednické vazby.
Pokud by se udělalo takové školení, tak já bych moc rád, aby se myslivcům do hlav dostaly také zásady asertivity, nejen při styku s pytláky apod., ale i v přístupu lidí k přírodě. Vždyť kolik našich myslivců potká ženskou v lese se psem a seřve jí bábo koukej domů nebo ti toho psa zastřelím.
A proto naše spolupráce začíná, aby i myslivci nám policistům řekli, co je trápí. Je to obousměrně, ve spoustě sdružení policisté jsou členy, a pokud vás něco trápí, tak jdete za nimi. Ale ne všude jsou, chceme spolupráci udělat plošně, aby měla význam a opravdu pomohla oběma stranám. A můžeme pak navazovat i na další problémy, určitě máme o čem diskutovat a nalézat i další formy spolupráce. Opravdu to není jen o tom, že chceme, aby nám myslivci donášeli informace, nechceme vytvářet práskače a bonzáky.
 
Dalo by se školení spojit s dopravní policií a spojit školení i se srážkami na silnicích?
 
Můžeme tam něco z toho dát. Vím, že celá řada policistů, zvlášť těch mladších, neví, co se sraženou zvěří dělat. Většinou policisté vědí, ale může se stát, že tam bude mladý kluk, který se s tím setkal poprvé, ale pořád má na vysílačce operačního důstojníka, který mu číslo na mysliveckého hospodáře opatří. Zcela určitě by byla vhodná užší spolupráce mezi myslivci a dopravní policií, aby v každém regionu věděli policisté, na koho se v místě obrátit.
 
Když se zabýváte vloupáním do chat a chalup, napadlo mne, kolik je v tom zahrnuto krádeží zbraní? I ty se přece musí krást? A jsou vloupání právě kvůli zbraním?
 
Není to úplně častý případ, je to kolem 50 až 60 skutků ročně. Asi že by vloupání bylo za účelem krádeží zbraní, to se říct nedá. Spíš všichni víme, jak to chodí, mnohokrát jsem byl na ohledání místa činu a našli jsme zbraň pověšenou pod kabátem, myslivci by měli mít zbraně vždy pod zámkem. Myslím, že u nás je zbraňová legislativa nastavená na velice dobré úrovni, apeluji na vaše kolegy, i když má jednu brokovnici, tak ať ji zamyká. Trezory nejsou tak drahé v porovnání s cenou zbraní.
Já myslím, že není nebezpečí, že by někdo šel přímo po zbraních, ti, to vám chalupu spíš vykradou feťáci nebo bezdomovci. A ti když vidí nezabezpečenou loveckou zbraň, tak neocení její odbornou nebo historickou hodnotu, vezmou jí proto, aby jí mohli prodat dál. Ale proto je taková zbraň v jejich rukou velkým nebezpečím, protože zbraň jde dál do sféry podsvětí a lovecká kulovnice je vlastně dokonalá odstřelovačka.
 
Co vy na klasický případ, víkendová chalupa, myslivec tam má trezor, kde nechává zbraně? Je to v pořádku?
 
To je otázka celkového zabezpečení, pokud to bude chalupa s jednoduchými prosklenými dveřmi, okna na upadnutí, zbraň jen tak někde ve skříni nebo na věšáku, tak jsem samozřejmě proti. Ale zabezpečená chalupa, s pevnými dveřmi i okenicemi, se zabezpečovacím zařízením, ne někde na samotě, zbraně v certifikovaném a pevně ukotveném trezoru, to je už zase něco jiného. A zase je tu otázka lidské spolupráce, pokud má majitel chalupy dobrý vztah se sousedem, který na chalupu dohlédne, tak proč by tam myslivec nemohl zbraně mít. Taky máme doma zbraně, odjedeme na týden na služební cestu, zbraně tam jsou. Je třeba vždy hlavně přemýšlet nad zabezpečením, jaký máte osadit zámek, jak zabezpečit okna. Pokud tam mám zbraně za desítky tisíc, k tomu drahou optiku, tak přece je logické, že bych měl mít i na pořádný zámek a zabezpečení objektu. Hlad po zbraních je a bude.
 
Asi není nikomu zrovna příjemné navštěvovat pracovny policistů, ale tentokrát jsem z budovy kriminální policie odcházel s pozitivními pocity. S vědomím, že se rodí nová a hlavně velmi prospěšná spolupráce, která bude ku prospěchu všem.
Ano, asi stále se budou vyprávět o policistech méně či více pohrdavé vtipy, ale zase na druhou stranu je třeba vidět, že policista je ten, který plní službu a úkol, který je v zájmu nás všech. A proto budu moc rád, pokud se rozeběhnou školení a rozvinou kontakty, pokud si bude každý myslivec vědom toho, že má ve svém regionu policistu XY, který je kdykoliv ochoten pomoci.
A jsem povděčen ještě za jedno. Za to, že se prvopočáteční myšlenka ochrany „jen“ majetku rozšíří i na další formy a spolupráce, život není přece jen o majetku, ale i o obecném pořádku a obecném pocitu spokojenosti a bezpečí. Buďme rádi, že máme možnost jako myslivci dokázat, že umíme být partnery dobré věci!
 
připravil Jiří KASINA
vychází v 7:02 a zapadá v 17:26 vychází v 18:36 a zapadá v 7:46 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...