Časopis Myslivost

Červenec / 2018

LOVECKÝ NŮŽ

Myslivost 7/2018, str. 54  Jiří Hanák
Z hlediska historie a tradic v myslivosti jako nejstarší pracovní nástroj z oblasti chladných zbraní stále všichni používáme lovecký nůž. Dříve byly běžnými chladnými zbraněmi ještě lovecké kopí, většinou s krátkou záštitou a dřevěnou dlouhou rukojetí zpevněnou obtočeným koženým páskem. K zárazu zvěře černé sloužil kančí mečík s rozšířenou čepelí u špičky a s otvorem pro menší záštitu, která bránila k příliš hlubokému proniknutí a uvíznutí v těle zvěře s možností opakovaného vpichu. Velmi univerzální byl lovecký tesák, který sloužil jednak k zárazu zvěře při lovu, k rušení zvěřiny, ale také k ceremoniálním účelům. Lovecký tesák byl vždy součásti výstroje mysliveckých uniforem nejen na šlechtických panstvích, ale udržel se tak i do 20. století, kdy byl před 2. světovou válkou součástí služebních slavnostních obleků i zaměstnanců státních lesů nebo vojenských lesů a statků, zavěšený na slavnostním opasku s přezkou se státním znakem.
K zárazu i k ceremoniím sloužila také někdy oboustranně broušená dýka s kratší a užší čepelí, než má tesák. Z lovecké dýky se postupně vyvinul specializovaný lovecký nůž tzv. zavazák, který byl velmi rozšířený a také se často používal. Zavazák je jednostranně broušený nůž s užší čepelí a menší záštitou.
K rušení zvěřiny a práci se dřevem potom sloužil sekáč a nástroj nazývaný „bolo“, který měl širší čepel a délku mezi tesákem a sekáčem.
Z chladných zbraní nám kromě tesáku, který v současné době používáme už jen k pasování lovců a přijímání mezi myslivce, případně k ozdobení slavnostní myslivecké tabule, zůstal lovecký nůž, který pro výkon myslivosti nutně potřebujeme jako běžný pracovní nástroj.
Vzhledem k tomu, že lovecký nůž má několika tisíciletou tradici počínaje pazourkovým nožem, přes bronzové a první železné až po bohatě zdobené barokní nože a dnešní praktické nože z kvalitních materiálů, je třeba k loveckému noži přistupovat s respektem a úctou jako k pokračovateli jeho dávných předchůdců s dlouhou tradicí a našemu neocenitelnému pomocníkovi.
Z toho důvodu používáme lovecký nůž jen k práci při vyvrhování ulovené zvěře, případně rušení zvěřiny. Nehodí se k práci se dřevem, štípání třísek na otop a už vůbec ne k sekání, kdy se může velmi poškodit ostří, nemluvě o otevírání konzerv. Mějme k loveckému noži vždy úctu s pokorou k jeho historii a tradičnímu účelu použití.
 
Při výběru loveckého nože máme v zásadě dvě možnosti. Buď zvolit otevřený nůž s pevnou čepelí, nebo nůž zavírací. Rozhodnutí je na vkusu každého uživatele a podle převážného způsobu použití.
Praxe ukazuje, že na větší zvěř je vhodnější větší nůž pevný a na menší zase zavírací, který má výhodu v tom, že většinou obsahuje další čepele, hlavně pilku a páráček.
V současné době je doslova obrovský přetlak nabídky nejrůznějších nožů od mnoha výrobců, až je běžný zájemce o koupi zcela zmaten.
 
Jaký nůž tedy vybrat?
 
První rozhodnutí patří, zda otevřený pevný nůž nebo zavírací. To, jak bylo uvedeno výše, závisí na vkusu kupujícího a převážnému účelu použití. Naprosto nejdůležitější rozhodnutí je od jakého výrobce nůž pořizujeme, protože tím je předurčena jeho kvalita.
Jakou kvalitu máme očekávat? Především nás musí zajímat materiál a kvalita čepele nože.
Co od čepele máme očekávat? Za prvé schopnost vytvoření ostří, to znamená, že ostří nože lze vybrousit a vyleštit do jemného ostří bez vytváření jehel. Kvalitní ostří musí například holit. Druhou vlastností je řezivost, tedy schopnost pronikání do materiálu a v neposlední řadě je velmi důležitá trvanlivost ostří, která nám umožní bezchybné a jisté používání nože bez potřeby doostřování během práce, což oceníme, pokud pracujeme s nožem na ulovené zvěři někde v lese nebo potřebujeme ošetřit a zpracovat současně několik kusů zvěře.
Důležitá je i pevnost čepele, protože i když nůž není určen k páčení, přesto se nesmí snadno zlomit.
Zajímejme se o použitý materiál na výrobu čepele a jeho vlastnosti. Řada nožířů používá na výrobu čepelí běžné nožířské oceli, řekl bych porovnatelné s kvalitou kuchyňských nožů. Na takové nože je škoda vydávat vyšší finanční prostředky.
Po obecném konstatování si dovolím doporučit konkrétní nože od konkrétních výrobců a věřte, že v mé sbírce je již několik stovek nožů z celého světa a mám tedy co a s čím porovnávat.
Můj výběr pracovního loveckého nože je takový, že musí vyhovovat i extrémním podmínkám. Požaduji po noži kvalitní ostří, jeho dlouhou trvanlivost, pevnost a houževnatost tzn. odolnost proti zlomení.
V úvahách jsem vyloučil nože s čepelemi z nerezových ocelí, které mají horší schopnost vytvoření ostří a menší trvanlivost ostří. Moje volba materiálu čepele nakonec padla na ocel, která se jinak běžně používá k výrobě nástrojů pro obrábění kovů nebo řezání papíru, který je vůči řeznému materiálu velmi abrazivní a řezný nástroj tedy musí mít špičkovou odolnost proti otěru. Tyto oceli svými vlastnostmi vysoce převyšují běžné nožířské oceli.
Výběr materiálu je jedna věc a jeho zpracování je věc druhá, protože velmi důležitým prvkem pro konečnou kvalitu je tepelné zpracování, kterým je kalení s následným popuštěním tzv. zušlechtění oceli, kterým se dosáhne vysoké houževnatosti materiálu při současné vysoké tvrdosti. Tento proces na požadované úrovni ovšem zvládne jen zkušený metalurg nebo praktik mající dokonalé znalosti z tepelného zpracování ocelí.
Při výběru pevného otevřeného nože jsem se nakonec rozhodl pro nůž z dílny mistra Jaroslava Brixiho, který zpracovává polotovar čepele kováním, které zhutní a zpevní strukturu materiálu, což výrazně zlepší budoucí vlastnosti čepele nože a následně tepelně zpracovává zušlechťováním k docílení vysoké tvrdosti a optimální houževnatosti a pevnosti čepele.
Dílnu jsem osobně navštívil podle hesla „nekupuj zajíce v pytli“ a práci viděl na vlastní oči. Každý, kdo má vztah k černým řemeslům by musel uznat, že výroba nožů v dílně pana Brixi je prostě na nejvyšší možné řemeslné úrovni.
Materiál čepele má vícero možností. Jedna z možností je vybrat si nůž z německé oceli D2 odpovídající nástrojové oceli podle ČSN 19 573, jejíž složení je následující: C 1,4-1,6 %, Mg 0,60 %, Cr 11,0-13,0 %, Ni 1,10 %, Mo 0,70-1,20 % s prokalitelností 60-62 HRC při zachování vysoké pevnosti. V nabídce je i řada dalších špičkových ocelí jako například opět německá vysoce legovaná ocel s označením K 390 a s chemickým složením, kde je patrný extrémně vysoký obsah legur nejen uhlíku, ale molybdenu, kobaltu, kolframu a zejména vanadu. C 2,45 % Si 0,55 %, Cr 4,15 %, Mo 3,75 %, V 9,0 %, W 1,0 %, Co 2,00 % s prokalitelností až 68 HRC.
 
Rukojeť pevného nože.
 
Ve střední Evropě je obvyklým materiálem jelení paroh. U severských nožů naopak pouze dřevo. Výhody i nevýhody. Paroh je estetika, tím ovšem jeho pozitivní vlastnosti končí. Je těžký a v zimně promrzlý je na dotyk velmi studený a při kombinaci barvy a sněhu při vyvrhování v ruce neuvěřitelně klouže navzdory perlení. Dřevo je teplé, příjemné a neklouže. K výběru existuje i řada exotických dřev s atraktivní kresbou.
 
Jaký zavírací nůž?
 
Pokud jsem se rozhodnul pro volbu zavíracího nože ruční řemeslné výroby s otiskem originality, moje volba padla na plzeňského nožíře Karla Honse. První otázka, která mne zajímala, se týkala použitého materiálu na čepel nože, což je pro mne dominantní. Pro běžné nože K. Hons používá špičkovou švédskou ocel RWL 34 vyrobenou práškovou technologií. Použitá prášková ocel zaručuje vysokou trvanlivost ostří současně se značně odolnou pevností čepele daleko vyšší než oceli vyrobené běžným slévárenským způsobem. Pro individuálně stavěné nože lze obdržet i nůž s čepelí vyrobenou z damascénské oceli. Pilka pochází od švýcarského výrobce Wenger.
Dílenské zpracování je provedeno s hodinářskou přesností a s obdivuhodným smyslem pro detail. Celkově nůž působí nejen jako nástroj s vysokou užitnou hodnotou, ale doslova esteticky i jako šperk, takže patří i do kategorie velmi reprezentativní výzbroje myslivce s vysokou prestiží.
 
A jaká je situace u volby nože z tovární výroby?
 
Zde je velký výběr skutečně od velmi nekvalitních až po špičkové. Zde doporučuji nešetřit a orientovat se jen na spolehlivé a osvědčené značky a žádné „no name“, i když na nožích bývají často značně matoucí nápisy. Volím opět jen špičkovou kvalitu za přiměřenou cenu, i když i zde platí, že cena je úměrná kvalitě.
Moje orientace směřuje k výrobci Puma v Mekkce ocelářství a nožířství, v německém Solingenu. Firma Puma používá na výrobu čepelí velmi rozšířenou solingenskou nožířskou ocel s označením 440 C, jedná se sice o ocel s obsahem chromu na úrovni zaručující odolnost proti korozi pro snadnější údržbu nože, ale vyšší obsah uhlíku na úrovni 1% zase zabezpečuje vysokou prokalitelnost na minimální tvrdost 58 HRC s velmi dobrou schopností nejen vytvoření ostří, ale i zajištění jeho trvanlivosti.
Továrním způsobem jsou vyráběny jen polotovary základních dílů, ale finální dohotovení nože je provedeno řemeslným ručním způsobem. A to se mi osobně velmi líbí. Výsledkem je velmi kvalitní nůž s dokonalým řemeslným zpracováním a u řady typů i s vysokou estetickou hodnotou.
Výběr tvaru, případně vybavení nože dalšími doplňky jako pilkou, páráčkem nebo materiálem rukojeti atd. je na vkusu a potřebách kupujícího. Výběr existuje z mnoha desítek typů. Puma to je prostě osvědčená německá kvalita, která nezklame ani při náročném používání.
Jen na okraj jako kuriozitu pro vyznavače „Mayovek“ je možno uvést, že premiéra univerzálního pevného nože Puma „White Hunter“ se odehrála ve filmu Vinnetou. Z tohoto důvodu je tento nůž řadu let i sběratelským objektem.
Dr.Ing. Jiří HANÁK
 
vychází v 7:02 a zapadá v 17:26 vychází v 18:36 a zapadá v 7:46 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...