Časopis Myslivost

Březen / 2018

Vliv glyfosátových herbicidů na zvěř

Myslivost 3/2018, str. 12  Jakub Hruška
– opomíjená kapitola ničení zemědělské krajiny O tom, že „moderní zemědělství“ velmi negativně ovlivňuje stavy drobné zvěře snad dnes již nepochybuje vůbec nikdo. Struktura plodin s důrazem na technické plodiny, nekompromisní používání silné a širokozáběrové techniky, ničení posledních zbytků mezí či polních mokřadů proto, aby dotační plocha byla co největší. Snaha o co nejvyšší výnosy za téměř jakoukoliv cenu, ničení přirozené úrodnosti půd, obrovská eroze a nekompromisní ztráta dlouhodobější perspektivy, jedná se jen o to vydělat co nejvíc tady a teď. Takové je bohužel v převažující většině dnešní české kořistnické velkozemědělství.
 Ve výčtu hříchů jsem ale jeden nezmínil – a tím je velké nadužívání pesticidů. Zatímco ostatní znaky dnešního stavu jsou dobře viditelné, nadužívání agrochemikálií není tolik vidět.
O to je ale zrádnější a dostáváme se rychle do situace, která vyžaduje řešení. Toto řešení ale nepřijde bez tlaku veřejnosti, a to nejen myslivecké. Jak nepochopitelně a iracionálně se dnes zachází s pesticidy, si ukážeme na příkladu zdaleka nejpoužívanějšího herbicidu glyfosátu (známého pod obchodní značkou Roundup).



Glyfosát a přídavné látky
 
N-(fosfonomethyl) glycin, zjednodušeně nazývaný glyfosát byl vyvinut v 70. letech 20. století americkou firmou Monsanto a uveden na trh v roce 1974 pod obchodním názvem Roundup. Několik desetiletí byl považován za prakticky neškodný suchozemským živočichům (tedy včetně člověka).
Glyfosát blokuje takzvanou šikinátovou dráhu syntézy aromatických aminokyselin u rostlin. Zablokováním této cesty rostlina postupně hyne, jednak nedostatkem těchto aminokyselin, ale i deregulací celé metabolické dráhy a následným nedostatkem organického uhlíku pro jiné části metabolismu rostliny.
Teplokrevní živočichové šikimátovou metabolickou dráhu nemají, a proto pro ně byla předpokládána žádná, anebo daleko nižší toxicita než pro rostliny.
Glyfosát vstupuje do rostlin přes kutikulu listů (postřikem), a protože povrch kutikuly je obvykle u rostlin chráněn voskovou vrstvou, obsahují aplikační přípravky povrchově aktivní látky (tenzidy), které podstatně zvyšují propustnost kutikuly.
Glyfosát účinkuje pomalu, proto je zajištěn transport i do kořenových částí rostliny, a vyhubení i rostlin, které jsou schopny regenerovat z kořenů a jejich částí. Odumření rostliny trvá až dva týdny, někdy i déle.
Za ideálních podmínek je glyfosát odbourán v půdně činností mikroorganismů během několika týdnů. Pokud ale pronikne do vod, je toxický pro ryby a vodní živočichy.
Glyfosát byl původně vyvinut jako antibiotikum, a proto se na něj vytváří rezistence. Dnes je známo již 16 druhů rostlin, které jsou mu odolné.
 
Zdravotní rizika
 
Přestože se zprávy o potenciální toxicitě glyfosátu objevovaly již v minulosti, a například ve Švédsku až do jeho vstupu do EU v roce 1995 bylo zakázáno jej používat, velká změna náhledu přišla až v roce 2015, kdy respektovaná Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) označila glyfosát za pravděpodobně karcinogenní.
K tomuto závěru dospěl tým nezávislých vědců studiemi na zvířatech i výzkumem u lidí a zařadila ho do skupiny karcinomů 2A s odůvodněním, že glyfosát může způsobovat rakovinu u laboratorních zvířat a u lidí vede ke vzniku nehodgkinových lymfomů (druh rakoviny).
Výrobci tyto argumenty ale zpochybňují, a poukazují na jiné studie, které údajně toxicitu a genotoxicitu neprokázaly.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) prohlásil, že glyfosát pravděpodobně není karcinogenní, ovšem tento závěr udělal na základě závěrů společností, které ho vyrábějí. V poslední době je glyfosát považován i za významný endogenní disruptor, tedy látku, která rozvrací metabolismus hormonů u všech živočichů.
 
Šest z deseti Čechů má glyfosát v moči!
 
Evropská studie, které se zúčastnila i ČR, v roce 2013 prokázala, že šest z deseti Čechů má glyfosát v moči, a to přesto, že dobrovolníky byli obyvatelé měst, kteří by přímo s glyfosátem neměli být v kontaktu. ČR na tom byla o něco hůř než ostatní evropské země. Z výsledků vyplynuly alarmující skutečnosti, a to že glyfosát se zřejmě nerozkládá tak, jak výrobci slibují, a zůstává v potravinách, nebo se nesprávně používá (vysoké dávky, nedodržování ochranných lhůt), anebo jsou mu i městští obyvatelé nadměrně vystavováni.
Toxicitu glyfosátových herbicidů ale mohou zvyšovat i přídavné látky, které slouží jednak k tomu, aby herbicid z rostliny rychle „nestekl“, a další látky, která zlepšují pronikání glyfosátu do rostliny a do jejích buňek.
 
Přídavné látky se vůbec netestovaly!
 
Ohledně toxicity samotného glyfosátu se vede rozsáhlý spor, ale je překvapivé, že dosud nedošlo k testování zdravotních rizik právě těchto přídavných látek, což se, při masivním používání glafosátových herbicidů, jeví jako skoro neuvěřitelná věc. Navíc naprostá většina studií, na jejichž základě byl glyfosát v 70. letech povolen k používání, je dnes více než třicet let stará, většina z nich byla vytvořena firmami, které látku vyrábějí, a většina také neprošla vědeckou oponenturou(!). Dnes, kdy se glyfosátu používá stokrát více než tehdy, by jistě bylo potřeba revidovat a ověřit tehdejší závěry právě ve smyslu velikosti dávek a společného působení s jinými látkami.
 
Důsledky pro krajinu a životní prostředí
 
Relativní „bezpečnost“ tohoto totálního herbicidu způsobila, že je masivně používán, a velmi často i nadužíván. Stal se běžnou součástí agrotechnických postupů, a to nejen k hubení plevelů, pro který byl původně určen. Je masivně užíván pro předsklizňovou desikaci mnoha plodin, zejména řepky, ale i kukuřice, slunečnice, obilovin a brambor. Taková desikace, po které rostliny „uschnou“, umožňuje efektivní a jednoduchou sklizeň, do životního prostředí se tak ale zcela nadbytečně dostává velké množství dnes již velmi podezřelé chemikálie.
V posledních letech se navíc velmi rozmohla podzimní desikace strnišť, kdy zemědělci posklizňové „podrůstky“ prostě postříkají glyfosátem. Dosud zelená strniště zežloutnou, živočichové, včetně zvěře, zde dostanou jednak přímou dávku chemikálie, a jednak zmizí jim poslední zbytky potravy a úkrytu. Je to citelná rána pro již tak těžce zkoušenou biodiverzitu zemědělské krajiny.
 
Glyfosát se používá nejen v zemědělství
 
V ČR se také běžně glyfosát používá v lesnictví, a to k takzvané chemické přípravě před výsadbou sazenic. Veškerá vegetace se zničí aplikací herbicidu a pak se do uvolněného prostoru vysadí sazenice. Zhruba 20 % v ČR spotřebovaného glyfosátu se použije právě v lesnictví.
Dalším velkým odběratelem glyfosátu je Správa železniční dopravní cesty, která herbicid masivně aplikuje na hubení vegetace na kolejovém svršku tratí.
 
Spotřeba glyfosátu v zemědělství v Ćeské republice vzrostla od poloviny 90. let na více než trojnásobek, a místo jeho původní aplikace – tedy odplevelení polí před setím – se stal běžnou součástí agrotechnických postupů pěstování, sklizně úrody a přípravy půdy na další sezónu. Spotřeba glyfosátu celosvětově vzrostla od sedmdesátých let na více než stonásobek, za poslední dvě desetiletí pak téměř 5x. Žijeme v době glyfosátové.

Spotřeba glyfosátu v ČR (1994-2016). Data ÚKZUS (www.eagri.cz)




 
Nebezpečí koktejlu chemikálií
 
Již dlouhou dobu jsou v podezření z toxických účinků takzvané koktejly nejrůznějších agrochemikálií. Zjednodušeně řečeno, směs látek, z nichž každá zvlášť projde současnými toxikologickými testy jako „netoxická“, může v kombinaci s jinými látkami mít fatální účinky. Asi nejznámější je syndrom zhroucení včelstev, kdy se z dosud neznámých příčin rozpadne včelí společenstvo, které je jinak objektivně v plné síle. Podezření v tomto případě padá na směs neonikotinoidů (syntetických insekticidů) a dalších agrochemikálií. A právě hojně užívaný glyfosát může být jednou z klíčových složek těchto směsí.
Evropa je na tom s aplikací glyfosátu ještě relativně dobře v porovnání se zbytkem světa. Firma Monsanto již začátkem 90. let 20. století objevila v půdě továrny na výrobu glyfosátu, kmen bakterií Agrobacterium tumefaciens, které se díky dlouhodobému vystavení účinkům tomuto herbicidu staly vůči němu rezistentní. Z bakterie následně firma izolovala gen, který byl vložen do některých zemědělských plodin. K dispozici je tak mnoho plodin odolných glyfosátu. Jedná se o sóju, řepku, kukuřici, bavlník, vojtěšku a cukrovou řepu. Tyto geneticky modifikované plodiny (GMO) s rezistencí ke glyfosátu se označují jako „Roundup Ready“ plodiny a tvoří většinu (80 %) celkové výměry oseté geneticky modifikovanými plodinami. Jejich běžné použití je ale v Evropě zakázáno.
 
Kde nejvíc?
 
Souhrnná čísla ale neukáží dostatečně detaily, a právě v nich je ďábel ukryt. Ze statistických údajů Ústředního kontrolního ústavu zemědělského (ÚKZUZ) a dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) lze vypočítat, že nejvíce glyfosátu (ale platí to i pro další agrochemikálie) se používá při pěstování olejnin, tedy zejména řepky a slunečnice. Následují vinice a pěstování obilí. Nejméně se pak glyfosát používá při pěstování víceletých pícnin.
Přitom právě pěstování řepky, z velké části pro pěstování kontroverzních biopaliv, je od 90. let 20. století nejrychleji rostoucím segmentem zemědělství, stejně jako vinařství, které profituje z teplejšího klimatu posledních desetiletí a evropské podpory. Obilniny ale stále zaujímají největší osevní plochu, v ČR je to dnes 60 % orné půdy (řepka 17 %). A právě na obilniny se spotřebuje absolutně nejvyšší množství glyfosátu, zhruba 40 % spotřeby.
 
Vliv na zvěř
 
Jak již z předchozího textu vyplývá, vlivy na polní zvěř lze rozdělit na přímé a nepřímé. Přímé jsou vlastní toxicita glyfosátových herbicidů, kdy jednak postřikem, a jednak konzumací postříkané vegetace dojde k přímé intoxikaci zvěře.
Nejnovější výzkumy mají za jednoznačně prokázané, že u laboratorních myší glyfosát vyvolává zvýšený výskyt celé škály rakovinových onemocnění (tumory ledvin, hemangiosarkomy, nádory slinivky a kůže). A například fyziologicky myším příbuzný zajíc musí být tedy ovlivněn zcela stejně. A v dnešním zemědělství se mu přitom dostane přímé dávky glyfosátu i třikrát ročně! Jednou při odplevelení polí před setím, podruhé při předsklizňové desikaci, a potřetí při podzimní likvidaci podrůstku z výdrolu po sklizni.
Nepřímý efekt pak přichází s totálním zničením vegetace, a tedy potravy a krytu v rozsáhlých monokulturách. To se stává nejméně dvakrát ročně – jednou po sklizni v létě, a podruhé na podzim po nesmyslné desikaci podrůstků.
 
Glyfosát se při takto masívním použití dostává do vod, a zde tedy má zvěř další zdroj intoxikace. Jak již bylo konstatováno, neznámý je dosud společný účinek samotného glyfosátu a přídavných látek. Podzimní desikace podrůstků je v ČR jistou módou v posledních zhruba deseti letech, předtím se takto masivně nevyskytovala. Odhaduji, že dnes se používá na statisících hektarů orné půdy, a to zejména v nížinách. Z běžné myslivecké praxe pak jistě mnozí čtenáři mohou potvrdit, že po podzimní desikakci zajíci z těchto polí prakticky zcela zmizí. Vzhledem k absenci krajinných prvků a velkoplošné aplikaci nemají možnost úniku.
Nadužívání glyfosátových herbicidů tak má bezpochyby výrazný podíl na setrvalém a poměrně dramatickém počtu zaječí zvěře.
 
Proč?!
 
Následuje logická otázka proč se užití tohoto herbicidu tak rozšířilo. Má to zřejmě několik důvodů, z nichž zřejmě hlavním je nedostatek informací o škodlivosti nadměrné aplikace a současná snadnost a účinnost aplikace.
Kombinace bohorovnosti (i státních orgánů) a pohodlnosti má za následek, že toto nadužívání není vnímáno jako rizikové. Látka má všechny atesty, a tak je všechno v pořádku. Chemikálie původně určená k likvidaci plevelů slouží nyní jako běžná součást agrotechnických postupů i k účelům, kde není nezbytná. Předsklizňová desikace je technologické vylepšení, které přinese lepší efektivitu sklizně a vyšší výnos, posklizňová desikace pak menší náročnost podzimních prací a ještě o stupínek efektivnější boj proti plevelům. Ušetří se také trochu času a nějaká nafta.
Neušetří se ale žádné peníze, protože podle nedávné studie není použití glyfosátu levnější než podmítka a orba. Navíc nedostatkem financí dnešní konvenční zemědělství rozhodně netrpí. Myslím, že jsme v tomto případě svědkem takového řetězce počínání, které lidová pranostika označuje jako „vylití vaničky i s dítětem“.
 
Shrnutí a perspektivy
 
Glyfosát se stal ale už i věcí politickou. Zatímco většina západních států EU chápe, že byť dosud neexistuje přímý důkaz o toxicitě glyfosátu k lidské populaci, množící se nepřímé indicie neznamenají, že je, jak bylo dosud výrobci tvrzeno, zcela neškodný.
Problém se vyhrotil také nebývalým nárůstem užití této látky, a nelze nevzpomenout nešťastného stokrát ničím umořeného osla.
Výzkum v této oblasti bude jistě pokračovat v nezávislých výzkumných institucích v mnohem vyšší míře, než tomu bylo doposud, protože nové povolení glyfosátu v EU na pět let, které padlo koncem listopadu 2017, situaci spíše rozjitřilo, než uklidnilo, či zahrálo do autu. V běhu jsou nové genetické studie a také studie zkoumající glyfosát jako endogenní disruptor. Snad konečně dojde i na zkoumání vlivu přidávaných látek.
Členské státy EU také mají možnost přijmout vlastní omezující podmínky, a mnohé již deklarovala po listopadovém hlasování v Bruselu, že to udělají. Například Francie chce používání do tří let zakázat zcela, stejně jako Itálie. Ve Spojených státech zakázala použití glyfosátu Kalifornie, která je zemědělskou velmocí uvnitř USA.
V tomto kontextu je smutné, že český ministr zemědělství (v té době to byl Marian Jurečka z KDU-ČSL), vždy hlasoval proti jakémukoliv omezení.
 
A co na to nová Vláda?
 
Jak se k problému, který je v podmínkách velkoplošného zemědělství v ČR obzvlášť palčivý, postaví nová Vláda, protože v její kompetenci rozhodnutí o omezení bude, teprve uvidíme. Princip předběžné opatrnosti ale velí omezit jeho používání na skutečně zdůvodněné použití. A tím zůstává jedině jednorázové hubení vytrvalých plevelů. Všechny ostatní aplikace jsou zbytným luxusem „moderního“ zemědělství.
K politickému aspektu a k návrhu jak postupovat v ČR se vrátíme v příštím čísle časopisu. Stejně jako k pilotní studii obsahu glyfosátu v moči zajíců, která se v ČR uskutečnila v roce 2017.
 
Jakub HRUŠKA,
Ústav výzkumu globální změny AV ČR, Brno

vzorec glyfosátu

 
Spotřeba glyfosátu na jednotlivé skupiny plodin v ČR v roce 2016. Data ÚKZUS (www.eagri.cz) a ČSÚ



 
vychází v 7:34 a zapadá v 17:53 vychází v 17:53 a zapadá v 5:41 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...