Časopis Myslivost

Březen / 2018

Objemné příkrmy

Myslivost 3/2018, str. 26  Martin Mohelský
Obvyklá praxe přikrmování zvěře objemnými krmivy má několik alternativ. Pro srnčí je nejvhodnější letnina, popř. velmi jemné luční seno, nebo ještě lépe seno vojtěškové. Jelenům a muflonům zkrmujeme luční seno průměrné kvality. Kdo pečuje o zajíce, zakládá do krmelců seno a větvičky ovocných letorostů. Řepa je hitem obor nebo nejpečlivějších hospodářů. O stupeň výš je v biologické i živinové kvalitě krmná mrkev.
Stará osvědčená tradice doporučuje žaludy a kaštany, které mají vysokou energetickou hodnotu, a můžeme si o nich myslet, že jsou zadarmo. Jenže, lidská práce má dnes svou cenu. Kromě sběru, který v dávné a nenávratné minulosti prováděly děti školou povinné, jsou s těmito plody lesa a parků nemalé trable při skladování. Většinou proschnou nebo zplesniví. Skladovat je uměli staří praktici pod vrstvou drnů nebo vlhčených plev. Pro porovnání je v tabulce č. 1 krmný ječmen.
Výživné hodnoty v připojených tabulkách byly vypsány z publikací Katalog krmiv, Ladislav Zeman, VÚZV Pohořelice 1995 a Potreba živín pre jelene, Matůš Rajský a kol., NPPC - VÚŽV Nitra 2015. Energetická hodnota (ME) je uvedena pro skot, orientačně nejlépe odpovídá pro jeleny a daňky.
 
A práce s letninou? To je také pořádná brigáda, ale to slovo se už dnes moc nenosí. Její legální získání je také potíž, protože nemůžeme ořezávat větve stromů a keře, kde nás napadne. (Lesní zákon, § 53, odst. 1, písm. n, přičemž sankce může být až 15 000 Kč).
 
Co je to vláknina?
 
Význam objemných krmiv spočívá v mechanickém nasycení a dostatku vlákniny. Vláknina sama o sobě je široký pojem. Připomeňme si, že podle vývoje travin, bylin, keřů a stromů (stručně fenofáze) rozlišujeme několik stádií podle zrání a zároveň postupu dřevnatění neboli zpevňování uhlíkatých řetězců tvořících buněčné stěny.
 
První je hemicelóza, zastoupená vyšším podílem v rostlinách ve stádiu nejranějšího vývoje vegetace. Týká se to travin před metáním, obrůstajících bylin před květem (vojtěška či jetel před vývinem poupat) vrcholů a čerstvých jarních přírůstků stromů a keřů. Převládá v plodech (jablka) nebo v řepě a mrkvi a dalších zásobních orgánech rostlin.
Jejím hlavním významem je skutečnost, že je velmi snadno rozložitelná, a to i pro enzymy živočichů s jednoduchým žaludkem. Většinou ji doprovází pektiny.
Působení obou je významně kladně dietetické, vytváří v tenkém střevě prostředí zlepšující vstřebání živin a podporuje činnost bakterií, které jsou pro zdravé střevo nezbytné. Ve výrobě krmiv jsou jejich zdrojem řepné řízky a jablečné výlisky. I pro přežvýkavce mají význam ve zlepšení kondice bachorové mikroflóry i jako dobrý zdroj energie.
 
Pravá vláknina, celulóza, je základem existence býložravců s mikrobiálním trávením. Bachorová mikroflóra ji rozloží svými enzymy na jednoduché cukry a z nich dále vytváří tuky (těkavé mastné kyseliny), které se přes stěnu bachoru vstřebají do krve a jsou základem energetického metabolizmu.
Mikroflóra, společenství nepatrných a velmi choulostivých prvoků, bakterií, kvasinek a řas s velmi specificky rozdělenými funkcemi je zcela závislá na kvalitě přijatých krmiv. Kromě toho i na pravidelnosti příjmu včetně optimálního množství krmiva.
 
Lignin je zdřevnatělá celulóza ve zralých či přestárlých travinách. Na tato vlákna je krátká i nejpilnější mikroflóra. To znamená, že část takového krmiva projde trávicím traktem prakticky bez podstatného narušení.
I lignin má ale význam pro zdravé trávení: posouvá tráveninu a dráždí mechanoreceptory, které se podílí na řízení celého trávení. Váže na sebe nadbytečnou vodu nebo ji podle potřeby trávicího traktu uvolňuje.
Většina objemných krmiv obsahuje menší či větší podíl bílkovin. Pro zvěř s mikrobiálním trávením jsou rostlinné bílkoviny základním stavebním materiálem, který si přetváří na vysoce kvalitní bílkoviny těl mikroflóry. Tu pak tráví a dále využívá jako plnohodnotnou živočišnou bílkovinu.
 
Jaký je vhodný typ objemového příkrmu?
 
Musíme ale umět rozlišovat, pro kterou zvěř je konkrétní typ objemného příkrmu vhodný. To je dáno „kategorií“ okusovač a spásač, popřípadě přechodem mezi nimi.
Srnec je typický okusovač. Oproti spásačům má méně robustní stavbu trávicího traktu i menší obsah předžaludků – tedy vzhledem tělesné hmotnosti. Vyrovnává to vyšší účinností vlastních trávicích enzymů a je celkově méně konzervativní z hlediska změn příjmu potravy.
Menší kapacita předžaludků i nižší účinnost mikrobiální přeměny živin klade větší nároky na koncentraci živin v přijatých krmivech. Srnčí zvěř je vybavena větším množstvím chuťových receptorů, a tak je pro ně chutnost krmiv více významná, než pro jeleny, daňky či muflony.
Umíme si snadno představit, že výživná hodnota pupenů, konců větviček a nejmladších částí rostlin mají vysoký obsah cukrů, bílkovin, minerálií i specifických biologicky hodnotných látek.
Požadavek na vyšší koncentraci živin v období přikrmování znamená nutnost přiměřeného podílu doplňkových krmných směsí.
Pro srnce je v zimním období nejlepší letnina nebo vojtěškové, popř. jetelové seno, výborným doplňkem jsou bobule jeřabin.
 
Na opačném pólu jsou spásači. V kapacitě i robustnosti trávicího traktu jsou nejdále mufloni a do stejné kategorie počítáme i jelení zvěř. Velmi dobře využívají objemná krmiva ve starších fenofázích, kde je zvýšený obsah vlákniny na úkor bílkovin. Nejlepším zimním příkrmem je pro ně luční seno sečené v době počátku květu až plném květu. Pokud k senu dodáme krmnou řepu nebo mrkev, je to skutečně ideální.
 
Mezi okusovači a spásači jsou tzv. potravní oportunisté. Jejich představitelem je daněk. Ve svých nárocích mezi objemným a koncentrovaným krmivem je skutečně méně vyhraněný. Praktické zkušenosti z obor jsou takové, že daněk ochotně přijímá všechny druhy objemného krmiva a rovněž doplňkové směsí i obiloviny. Pro jeho velikou žravost je ale třeba doplňkové směsi i obilí podávat přiměřeně, s dostatečnou kapacitou krmných míst. Kvalitní krmivo výborně využívá a dosahuje vysoké živé hmotnosti i výborných hodnocení trofejí.
 
Přikrmování zajíců je svérázným specifikem. Jejich trávicí trakt je velmi citlivý. Vláknina se rozkládá fermentací ve slepém střevě a vzniklý produkt, tedy hmota mikroflóry a rozložené cukry i mastné kyseliny je přijímán přímou konzumací bobků (cékotrofie). Natrávená hmota znovu prochází celým trávicím traktem. Tím je plně využita resorpční schopnost tenkého střeva a plně zhodnoceny produkty mikroflóry. Zajíc se tak přidává k typu mikrobiálního trávení přežvýkavců.
 
Základní zásady zimního přikrmování a podmínky jeho účinnosti
 
Kvalita krmiv
 
Zatuchlé nebo zplesnivělé seno, řepa narušená mrazem nebo jinak poškozené doplňky na krmná místa nepatří. I nepatogenní rozkladná mikroflóra se v podmínkách trávicího traktu chová vůči bachorové mikroflóře agresivně a významně narušuje rovnováhu v její citlivé populaci. Výsledkem může být změna pH bachoru, chronická acidóza či alkalóza, postupné odumírání části její populace a v nejhorším případě hniloba bachorového obsahu. A to je u volně žijící zvěře fatální.
Plesnivá krmiva jsou vždy nebezpečná pro riziko mykotoxinů a plíseň připravuje cestu pro hnilobu a spolu s ní vytváří podmínky pro rozvoj patogenních bakterií. Nejčastější jsou Clostridia a Listerie. Jejich pomnožení v trávicím traktu znamenají závažné zdravotní komplikace a reálný vývoj k úhynům.
 
Pravidelnost dávkování
 
Doplňování a kontrola krmných míst, jejich úklid a údržba musí být skutečně pravidelná a spolehlivá. Každý chovatel dobře ví, jak zvěř i zvířata v chovu reagují na sebenepatrnější podnět nastávajícího krmení. Může to být zvuk auta, pohyb brány, cinknutí věder i kroky obsluhy. Tyto podněty nejsou rušením zvěře. Naopak znamenají spuštění fyziologických mechanizmů přípravy trávicího traktu. Jejich účinnost se zvyšuje, pokud jsou opakovány denně a ve stejnou dobu.
 
Hygiena krmných míst
 
Seno založené do jeslí rychle přijímá vzdušnou vlhkost, která je v současných zimách častější a významnější než silné mrazy. Při zvyšující vlhkosti se na senu rychle kultivuje plíseň a patogeny. Seno začíná nepříjemně páchnout a zvěř ztrácí o jeho příjem zájem. Pokud se v něm usídlí nezvaní hosté, stává se zdrojem dalších choroboplodných bakterií i spor kokcidií a dalších cizopasníků. Nastane-li skutečná nouze, zvěř takové seno nakonec přijímá.
I zbytky ve žlabech (tzv. nedožerky) narušené prosliněním a atmosférickou jsou příznivým kultivačním médiem pro širokou paletu bakterií, plísní a jiných negativních činitelů. K hygieně krmných míst patří nejen odstranění nedožerků, ale i okolního trusu.
V okolí napáječek bývá většinou mokro a v takovém prostředí se rychle rozvíjejí patogeny, způsobující řadu infekčních onemocnění kůže prstů a meziprstí spárků.
 
Odpady patří na kompost!
 
Není hloupějšího a pro zvěř nebezpečnějšího konání, než přijímat od zemědělců zbytky siláží. Platí to také o výhodném získání zbytků potravin nebo přebytků či odpadů ze zpracování zeleniny, ovoce nebo pečiva. Každé takové krmivo už prošlo dobou, kdy bylo bez dietetických rizik.
Krmíme-li cokoliv takového, je bezpodmínečně nutná denní kontrola a nekompromisní sebekritičnost. Pokud naše nedokonalé smysly rozeznají kyselé, zatuchlé nebo rozkladné pachy, je už krmivo dávno nevhodné k příjmu zvěří a jeho záporný zdravotní efekt převyšuje výživnou hodnotu.
Atmosférická vlhkost, střídání zmrznutí a rozmrznutí i exkrementy hlodavců rychle naruší a během krátké doby následně zničí i hodnotný příkrm.
 
Dostatečná kapacita krmných míst
 
To je parametr, který vyzvedáváme v chovu hospodářských zvířat. Nesmíme jej podcenit v oborním chovu, o farmě nemluvě, ale ani ve volnosti. Rizika nadměrného příjmu se týkají hlavně obilovin a doplňkových směsí ve stísněných podmínkách.
V extrémním omezení „délky žlabu“ budou krmivo přednostně a nadměrně přijímat dominantní, tedy chovatelsky nejcennější jedinci. Vždy se ale jedná o to, aby zvěř v klidu a pohodě přijímala objemné i doplňkové krmivo. Pokud můžeme příjem ovlivnit, je vždy žádoucí, aby přežvýkavci i zajíci napřed sežrali objemná krmiva a teprve pak obiloviny. Je to významná dietetická prevence acidóz a podpora využitelnosti zejména energetické složky.
 
Obsah živin v objemných krmivech
 
To je souvislost, která vždy zajímá více specialistu na výživu než praktického chovatele. Typický chovatel (bohužel) málokdy uvažuje o živinové kvalitě sena, jeho pozornost většinou nezaujme ani botanické složení, ani fenofáze sklizně. Přesto to jsou základní parametry kvality, hned po tom, zda je seno správně usušeno a uloženo.
Připomeňme si: seno je zdrojem bílkovin a vlákniny, rovněž vápníku a hořčíku, dále beta-karotenu a bylo-li sušeno na slunci, i D vitaminu. Markantním příkladem rozlišnosti živinové hodnoty bude seno s podílem jetelovin sklízené v době po ukončení metání x porost vysokých trav (trojštět, ovsík, srha) sečených v plném květu.
Zajímavým paradoxem je laické porovnání hodnoty sena z nejvyšších poloh x sena z nížin. Horským senům je nespravedlivě nadržováno pro vůni řady bylin a jemnější stonek. Vyšší botanická bohatost je smyslově příznivá – podle smyslového posouzení chovatele určitě – ale nemá přímý a zásadní vliv na živinovou kvalitu, jak se většinou soudí. Horské půdy mají totiž vždy podstatně nižší profil a jsou obecně chudší na většinu živin než hluboké a humózní půdy nížin. Kladným faktem vyšších poloh jsou výhodnější srážkové poměry. UV záření ve vyšších polohách podmiňuje proces tvorby D vitaminu během sušení sena, ale zase rozloží více beta-karotenu.
Pokud není extrémní sucho, jako tomu bylo ve vegetačním období roku 2017, umožňují nížiny, zejména v oblastech naplavenin kolem velkých řek, pěstování vysoce výkonných druhů a odrůd trav i luční směsky s jetelovinami.
Kdo seno nakupuje, měl by uvažovat o efektivnosti nákladů a vyžadovat živinový rozbor i vyšetření na zdravotní nezávadnost. Lidské smysly nejsou dokonalé.
 
Význam jednotlivých objemných krmiv
 
Doplňme ještě k senu: Sílu tradice nemůžeme podceňovat. Vytvořila ji skutečnost snadné manipulace, minimální složitosti při skladování a také velmi malé skladové ztráty. Pomineme-li významný rozklad beta-karotenu v čase, lze seno zkrmovat po několik let. Je současně zdrojem bílkovin, energie, vápníku a hořčíku i mikroprvků, a to v přirozených a potřebných poměrech. Kromě srnčí zvěře jej zvěř vždy dobře přijímá. Sklizeň při troše plánování a základní mechanizaci není obtížná. Dříve nenadálou změnu počasí ohrožující sklizeň včas zjistíme na mnoha internetových předpovědích.
Energetická hodnota 1 kg průměrného lučního sena představuje asi 60 % energetické hodnoty ječmene.
 
Krmná řepa je ideálním doplňkem sena, zdrojem vody i dietetikem, hlavně pro obsah hemicelózy a pektinů. Rozeznáváme objemové odrůdy, s nízkou sušinou (méně než 14 %), méně než 90 g/kg cukru, a vyšším výnosem i v chudších půdách. Dále obsahové neboli polocukrovky se sušinou 16-17 % a 90-120 g/kg cukru. Polocukrovky jsou obecně náročnější na půdy bohatší humusem a živinami. Moderní odrůdy jsou podle údajů šlechtitelů schopny dosáhnout výnosu až 100 t/ha.
Po energetické stránce nahradí 5 kg objemové řepy 1 kg ječmene, ovšem bez rizik acidózy. Polocukrovky a cukrovky jsou v obsahu energie o čtvrtinu až třetinu výhodnější a také zčásti odolnější vůči poškození mrazem.
O řepě se mylně tvrdí, že obsahuje beta-karoten. Jistý minimální obsah mají oranžové polocukrovky.
Řepa je velmi náročná na skladování, ale se zvyšující se sušinou stoupá i její odolnost. Bez kvalitního a vyzkoušeného krechtu se spolehlivým odvětráváním je ale investice do nákupu krmné řepy po odpočtu ztrát vždy neekonomická.
 
Krmná mrkev je kvalitativně podstatně výš. Je to dobrý podnět pro využití krmných políček. Odrůda „Táborská“ má schopnost mimořádně vysokého výnosu kořenů: 60 až 90 t/ha (krmná řepa 30 až 45 t/ha). Lze ji úspěšně pěstovat v nížinách v sušších oblastech, kde se nedaří krmné řepě i ve vyšších polohách, protože asimiluje i při nízké teplotě a snáší mrazy až do -5 °C. Nevhodné jsou pro ni jen zamokřené půdy.
Běžné konzumní mrkve mají usilovným šlechtěním podstatně zvýšený obsah cukru, což má negativní dietetický dopad.
Při větším a nárazovém zkrmování mrkve je riziko vzniku acidózy, protože cukr v bachoru zkvašuje na kyselinu mléčnou. Mrkev snáší skladování lépe než řepa.
 
Hlízy topinamburu jsou spíše teoretickým hitem než prakticky využitelným krmivem. Výnos může být u šlechtěných a dobře ošetřovaných kultivarů 10 až 30 t/ha.
Jejich nevýhodou je značná choulostivost na mechanické poškození a tenká slupka, přes kterou rychle vysychají.
Využitelné jsou krátce po vyorávání, které se musí nutně provádět po každém vegetačním období, aby porost nezhoustl a nevyčerpal se. V půdě dobře odolává mrazu. Platí ale, že dobře ošetřovaný porost topinamburů je podstatně vhodnější na přímou sklizeň zelené hmoty, popř. na sušení pro letninu.
 
Cukrovarské řízky jsou tradičním krmným komponentem. Stejně jako řepa jsou cenné svým dietetickým účinkem. Zpracování cukrovky většinou končí v polovině února a tím i zdroj čerstvých řízků, které se dodávají v sušině 24-27 %. Jejich skutečná energetická hodnota je nízká.
Sušené řízky se na suškách prodávají asi za 4200 až 4500 Kč/t. Jejich energetická hodnota dosahuje podle stupně vyloužení 80-100 % hodnoty krmného ječmene. Po zvlhčení několikrát a velmi rychle zvýší svůj objem. Je to školní příklad rizika poškození žaludku u koní, což myslivce nezajímá, ale zajíce s podobným typem trávicího traktu by reálně sušené řízky ohrozit mohly.
 
Melasa není typickým objemným krmivem, ale dobře se k doplňkům hodí. Můžeme předpokládat alespoň částečný návrat pěstování cukrovky ve větším rozsahu a tedy i možnost jejího využití melasy, která má vysokou energetickou hodnotu a lze ji využít ke zchutnění objemných krmiv.
K praktickému využití se skladuje v různých kontejnerech či nádržích, ale je vždy nutné ji zředit přídavkem nejméně čtvrtiny vody, jinak v krátké době ztuhne.
 
V době dávno minulé byly ve všeobecném nedostatku krmiv pro skot hojně zkrmovány cukrovkové skrojky (chrást a malá vrchní část bulvy). Bývaly více či méně zablácené a bez návyku bylo jejich zdravotní působení velmi nepříznivé (nadbytek bílkovin, dusitany, kyselina šťavelová, rychle fermentovatelný cukr, nadbytek draslíku a hořčíku). Pro zvěř jsou pro tyto silně převažující rizika zcela nevhodné.
 
Podobně sezónně příležitostným krmivem jsou jablečné zdrtky (výlisky). Čerstvé extrémně rychle podléhají zkáze a ponechané několik dní na krmném místě jsou pro zvěř smrtelným rizikem. I při denním navážení je vysoký obsah cukru reálnou možností vzniku akutní acidózy. Voní a jsou sladké, zvěř bývá schopna přijmout jich velké množství. Pokud jsou sušené, vyniká jejich dietetická hodnota (pektiny, hemicelulóza) a jsou významným chuťovým atraktantem. Cena odpovídá kvalitě.
 
V krmivářském průmyslu se využívá několik krmiv či komponentů krmných směsí, které jsou na rozmezí objemu a koncentrátů.
 
Sladový květ: Jeho získání přímo ze sladovny předpokládá dobré obchodní či spíše osobní vazby, ale i nákup od obchodníků je pro vynikající biologickou a krmnou hodnotu ještě výhodný. Jsou to sušené klíčky, kořínky a základy lístků po několika dnech klíčení, různý bývá podíl klíčením rozloženého zrna.
Sladový květ má vysokou bílkovinnou hodnotu a také významný obsah vitaminu E a skupiny B. V převážné většině se dodává jako granulovaný.
Chuť je (pro zvěř) závislá na podílu zbytků jádra, které příjemně karamelově voní a je lehce nasládlé po rozloženém škrobu. Po zvlhčení asi čtvrtinou objemu vody a přídavkem melasy může být dobrým příkrmem, do kterého lze také přidat minerální doplňky nebo jiné hůře přijímané přísady.
 
Mlýnská krmiva jsou častým doplňkem a nejvíce využívané bývají pšeničné otruby. Jejich cena je ale skutečně výhodná jen při nákupu přímo z mlýna, a to ještě ve větších množstvích. Současné technologie otruby vymílají tak, že zbytků škrobu je v nich naprosté minimum, proto je jejich energetická hodnota velmi nízká.
Mají sice vysoký obsah bílkovin, jenže jejich využitelnost není příliš vysoká. Významný, až nadměrný je obsah fosforu. Při častém a přehnaném zkrmování fosfor vyvazuje vápník v metabolických procesech na nerozpustný, tedy nevyužitelný komplex. Otruby jsou mírně hygroskopické a není dobré nechávat je několik dní ve žlabu vystavené vzdušné vlhkosti.
Otruby, což je jejich hlavním kladem, obsahují komplex ligninu, celulózy a hemicelulózy. Jsou velmi dobrým dietetikem a správně použity účinně pomáhají při průjmech i zácpách.
Kromě pšeničných otrub se dají z mlýnů nakoupit ječné omelky, většinou z výroby krup. Podíl tvrdé, silně lignifikované vlákniny je v nich vysoký a jsou vhodné pouze k mechanickému dosycení.
Žitné otruby obsahují, stejně jako žito, antinutriční látky. Bez tepelné úpravy nejsou ke krmení příliš vhodné.
 
Na opačném pólu biologické i krmné hodnoty jsou obilné klíčky. Je to generativní část obilky, základ pokračování života obiloviny v další generaci, a tak příroda koncentrovala v klíčku řadu skutečně cenných živin.
Obecně obsahují vysoký podíl tuku s významným podílem nenasycených mastných kyselin (linolová), zajímavé množství dobře využitelných bílkovin, fosfor a vitamíny. Prakticky celou skupinu B, zejména niacin a biotin. Tyto vitamíny si zvěř získává fermentačním procesem v předžaludcích. Mnohem významnější je ale vitamin E. Na rozdíl od alfa-tokoferolu, používaného v souladu s legislativou ve všech krmných směsích i doplňcích obsahují obilné klíčky celou skupinu izomerů tokoferolů (celkem osm). Účinnost tohoto komplexu je podstatně vyšší než alfa- tokoferolu samotného. Kromě toho je pro plné vstřebání E vitaminu nutná metabolická přítomnost tuku, a to klíčky ideálně splňují.
Dají se nakoupit pšeničné a kukuřičné klíčky, žitné se pro technologickou náročnost samostatně nezpracovávají.
Kukuřičné klíčky jsou hodnotnější v obsahu tuku a E vitaminu, pšeničné mají vyšší bílkovinnou hodnotu. Všechny typy klíčků obsahují velmi cennou složku, nukleotidy, které jsou jedním ze základů procesů vzniku a posílení imunity.
 
Siláže
 
Jejich zkrmování neznamená navézt jednou za čas od zemědělce vlečku hmoty, která podle odhadu pokryje potřeby zvěře na několik dní až týden. A už v žádném případě zbytky z míchacího vozu, povrch nebo kraje oddělované z profilu velkých silážních žlabů. Krmení siláží zvěři vyžaduje kvalifikovaný přístup a zodpovědnost.
V senážích (sušina nad 35 %, neboli siláže ze zavadlé hmoty) i silážích již po dvanácti hodinách začíná proces druhotné oxidace kyseliny mléčné a octové, které jsou jejich přirozeným konzervantem. S postupujícím časem přibývá negativně působících až toxických produktů. V hmotě se postupně množí plísně s produkcí mykotoxinů, kvasné procesy pokračují ve prospěch etanolu a vyšších alkoholů.
Rozkladem kyselin se zvyšuje pH a to je ideální prostředí pro rozvoj patogenních bakterií. Rozklad po dvou až třech dnech přivodí změny, které nutně vedou k dietetickým obtížím, k narušení rovnovážného stavu populace fyziologické mikroflóry předžaludků (postupující hniloba bachorového obsahu) až k její totální likvidaci a vážným zdravotním poruchám a posléze stavu, který není slučitelný se životem. V lepším případě zvěř dlouhodobě regeneruje za cenu ztráty kondice, podstatné snížení živé hmotnosti, imunity i zhoršení schopnosti reprodukce.
Nízká teplota má vliv na zpomalení rozkladu siláže, ale zmrznutí a rozmrznutí narušuje strukturu hmoty a uvolňuje buněčnou vodu. Zvětšení povrchu po narušení mrazem znamená v předžaludcích rychlejší, nepřirozený fermentační proces ve prospěch kyseliny mléčné a tedy vzniku chronické acidózy. Příjem zmrzlé hmoty zhoršuje účinnosti trávení a do střev odchází nestrávená hmota, a to je další riziko směřující k hnilobným procesům.
 
Senáže
 
Technologie konzervace pícnin dosáhla úrovně, při které je možné využít většinu porostů. Řada firem tuto činnost provádí komerčně ve službě, ale při větším vytížení se nemusí stihnout optimální termín sklizně.
Podle oblasti nebo potřeby či v návaznosti na další zdroje krmiv můžeme konzervovat výrazně bílkovinné plodiny, jako je vojtěšky nebo jetele, jetelotrávy či vojtěškotrávy. Uprostřed jsou luční porosty, a výrazně energetická je kukuřice, oves podle vegetačního stádia (mladý v doně metání je bílkovinný, v mléčně voskové zralosti energetický.
V sušších oblastech je možné konzervovat senážováním proso, nebo čirok. Posečení, popř. zavadnutí a sklizeň je u těchto porostů nejlépe podřídit aktuálním klimatickým rozmarům. Dlouhodobé sucho zastavuje vegetaci, a i když se po srážkách opět obnoví, je lépe suchou periodu využit k zavadnutí a sklizni.
 
Zkrmování siláží a senáží, pokud předchází návyk a jsou denně zakládány na krmná místa, nevytváří žádné zásadní či nepřirozené komplikace. Kyselost senáží jsou přežvýkavci schopni otupovat fyziologickým obsahem sody ve slinách. Tím se zvyšuje metabolická potřeba sodíku, a proto je nutné umístit v blízkosti krmných míst sodné lizy.
V oborách při zařazení vyššího podílu siláží (zejména kukuřičné) do krmné dávky je vhodné přimíchávat krmnou sodu nebo využívat některé moderní přípravky se zvýšenou účinností (Q-base a podobně). Vápník, uvolňovaný z kostí do neutralizačního procesu vstupuje až druhotně, bez přímé souvislosti se zkrmováním siláží, ale jen při dlouhodobě nedostatečné kompenzaci silážních kyselin sodou.
 
Letniny a letorosty
 
Některé druhy dřevin poskytují živinově zajímavé letorosty. Připočteme-li k tomu některé tradičně využívané rostliny, jakými jsou třeba kopřivy a také topinambur, lze v létě nasušit vydatnou zásobu letniny. Letorosty několika druhů vrb (pětimužná, křehká a bílá) navíc obsahují léčivou látku salicin.
 
Objemná krmiva a péče o ně sebou nesou větší nároky na lidskou práci, než využívání obilovin a doplňkových krmných směsí. Jejich doplnění v době zhoršených potravních podmínek je prvořadou nutností. V našich podmínkách zvěř reaguje na zimní období snížením kapacity trávicího traktu. Je to ale proces vycházející z přizpůsobení snížené nabídce objemu, nikoliv reakce na nízkou teplotu a krátký den. K optimálnímu mechanizmu využití objemných krmiv nutně patří dostatečná možnost úkrytů a klid v prostředí života zvěře.
 
Přežvýkavci celý svůj fylogenetický vývoj postavili na využívání objemných krmiv. Přizpůsobení přežvýkavců, ať už je to utváření a funkce trávicího traktu, nebo jedinečná symbióza s populací mikroflóry trávicího traktu, nás musí naplňovat úctou a obdivem. Nejedná se jen o existenci mnoha druhů savců na většině povrchu země. I ptáci (pštrosi, vrubozobí, kurovití) mají více či méně vyvinuté slepé střevo s funkcí obdobnou jako zajícovci či koňovití a týká se to i vodních savců (kapustňákovití). Proces využití vlákniny a rostlinných neplnohodnotných bílkovin býložravci je základem života na zemi.
Martin MOHELSKÝ



vychází v 7:55 a zapadá v 15:59 vychází v 14:09 a zapadá v 3:30 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...