Časopis Myslivost

Únor / 2019

Obora Hukvaldy

Myslivost 2/2019, str. 24  Martin Mohelský
Historie Obora Hukvaldy patří k nejstarším u nás. Uvnitř rozsáhlého území, které koupil v polovině 13. století olomoucký biskup Bruno ze Schaumberka, založil v roce 1567 oboru o rozloze 50 hektarů olomoucký biskup Vilém Prusínský a vypustil zde dvacet daňků, darovaných císařem Maxmiliánem II. Stojí za zmínku, že většina oborní zvěře má původ v darech vždy několika kusů, které byly projevem přízně významných osobností. Věnována byla mimo jiné jelení a daňčí zvěř z královské obory na Kunětické hoře. Obora byla postupně rozvíjena a upravována. V letech 1730 až 1736 správci hukvaldského panství vybudovali kamennou oborní zeď, a poskytli tak lidem pracovní příležitost v obtížném hladovém období.
Od poloviny 18. století do konce církevní držby měla obora výměru 237 ha. Chována byla téměř výhradně daňčí zvěř, jejíž celkové stavy činily kolem roku 1820 asi 400 kusů, kolem roku 1840 poklesly na polovinu a na této výši se udržovaly do roku 1875. Později opět postupně narůstaly a kolem roku 1900 dosahovaly téměř 300 kusů.
Z jiných druhů zvěře byl v několika kusech od roku 1850 chován muflon a také jelen sika, vysazený v roce 1936. V polovině 19. století se ve vymezeném prostoru chovala také černá zvěř. Pro majitele byl lov v oboře nejen zpestřením obživy a zábavou, ale i prostředkem k ovlivnění politických jednání.
Během II. světové války došlo ke značnému poškození zdi i oplocení a zvěř unikla do okolních lesů. Další existence obory tak byla na vážkách, nicméně v poválečném období bylo rozhodnuto v oborním chovu v Hukvaldech pokračovat.
V roce 1948, byla obora církvi zestátněním odejmuta. Po zestátnění ji obhospodařovaly Severomoravské státní lesy, lesní závod Frenštát pod Radhoštěm.
Počátkem šedesátých let byla Lesním závodem Frenštát provedena obnova obory, která trvala od roku 1960 do roku 1974, obora byla rozšířena na nynějších 440 ha. Obora byla zařazena jako vyhrazená honitba Ministerstva zemědělství lesního a vodního hospodářství a byly nově stanoveny normované stavy pro daňčí a mufloní zvěř. V souladu s reorganizací po roce 1989 byla dále obora spravována Lesy České republiky s.p., lesní správou Frenštát pod Radhoštěm.
Majetkovým narovnáním byla obora 1. října 2014 navrácena Biskupství ostravsko-opavskému.
„Za zvěř, ryby, některé nemovitosti, mechanizmy a zařízení Biskupství státu uhradilo řádově 10 milionů Kč.,“ připomíná ředitel Biskupských lesů, Ing. Libor Konvičný.
V současné době je obora velmi dobře obhospodařována, a to díky péči zaměstnanců Biskupských lesů i vysokým finančním investicím. Jednou z nich, řádově ve výši desítek milionů korun je obnova historické kamenné zdi. Rekonstrukce včetně portálu vjezdu začala v roce 2016 na podnět současného lesnického personálu za účasti biskupa monsignora Františka Václava Lobkowicze.
Celková délka oplocení je 9,5 km. Kromě historické kamenné zdi o délce 3,5 km, je oplocení částečně dřevěné a částečně provedeno z pletiva, výška je 2 až 2,2 m.
 
Porosty a plochy
 
Porosty obory jsou v převážné většině tvořeny listnatými stromy, hlavně buky, duby a kaštany, které jsou symbolikou Hukvald. Lesnický personál i majitelé cílevědomě zvyšují přirozenou úživnost obory výsadbou plodonosných stromů, s vysokým zastoupením jabloní a hrušní, tradičními i moderními vysokokmennými odrůdami. U příležitosti výročí 450 let trvání obory byl výsadbou 100 kusů ovocných stromů založen sad u historické hájovny.
Lesní porost doplňují lípy, javory a břízy, v okolí vodních toků jasany a jilmy drsnolisté. U mnoha stromů je obvyklý věk přes 200 let, jsou i solitéry starší 300 let. Přestárlé stromy byly a jsou ponechávány v porostu. Kromě jedinečného a působivého vzhledového efektu vytváří prostředí pro život mnoha druhů hmyzu, kromě jiných už zmíněného brouka páchníka hnědého i pro řadu dalších, evropsky významných druhů. Přirozený rozklad stromů a dlouhodobá kontinuita lesního porostu s minimem zásahů je jejich přirozeným prostředím, v našich podmínkách ojedinělým a cenným.
Buky u přístupové cesty na hrad vytvářejí jedinečnou raritu: následkem stálého erozního odplavování povrchových vrstev půdy vzniká odhalený mohutný povrchový kořenový systém, který je podmínkou stability statných stromů na nestabilním podkladu. To je příkladem skutečnosti, že se přírodní procesy obejdou bez nekvalifikované iniciativy ekologických aktivistů nebo hnutí.
Oborou protéká říčka Ondřejnice a potoky Telecí a Brusný. Pro vodní režim jsou významné i dva rybníky s celkovou plochou 2,2 ha. Každé dva až tři roky probíhají výlovy s účastí veřejnosti a místním prodejem ryb. Rybníky jsou osazeny hlavně kapry, populaci doplňují štiky, sumci a candáti.
Přítomni jsou i predátoři, způsobující na rybnících i pstruhovém hospodářství nemalé škody. Vydry se vrátily po čtyřiceti letech a jsou tu už pět let, v oboře hnízdí čáp černý, volavka popelavá jen zalétá. Jejich přítomnost je výsledkem zlepšeného stavu naší přírody i životního prostředí. Do naší přírody patří a to je i se zákonnou ochranou důvodem, proč jsou i přes značné škody velkoryse tolerováni. 
 
Zvěř a lov
 
Obora je zazvěřena daňky a muflony a na vyhrazené části 30 ha také divokými prasaty. Daňčí a mufloní zvěř je chována se záměrem zvyšování živé hmotnosti i kvality trofeje. Péče o zvěř jde ruku v ruce s dlouhodobým a úspěšným zvyšováním úživnosti obory. Cílové stavy jsou 200 kusů daňčí i mufloní zvěře. Současné normované stavy jsou 140 daňků, poměr pohlaví je asi 1:1. V I. věkové kategorii je 40 % daňků, ve II. rovněž 40 % a ve III. věkové kategorii 20 %. Jejich koeficient přírůstku je 0,9. Poměr pohlaví je 1,2:1.
Normované stavy muflonů jsou 120 kusů. V I. věkové kategorii 35 %, ve II. 35 % a ve III. věkové kategorii 30 %. Poměr pohlaví je 1,3:1, koeficient přírůstku 1,0. Skutečné stavy daňčí i mufloní zvěře se blíží k cílovým stavům.
Hukvaldská obora je reprezentací vlastníka a lov je veden v komerčním duchu. Je realizován jako individuální se zkušenými průvodci z lesnického personálu, nejčastěji oborníkem Milanem Koutným, který v oboře pracuje od roku 1982. Je pokračovatelem rodinné tradice lesnictví ve čtvrté generaci a jeho syn Lukáš na tuto tradici navázal a také pracuje v oboře na Hukvaldech.
Průběh lovu spočívá v čekané na kazatelnách a sedačkách, kterých je celkem dvacet jedna nebo šouláním na loveckých chodnících. Zvěř je velmi ostražitá, a tak si k zážitku z romantických přírodních kompozic lovci přidávají vzpomínku na náročné, ale ještě přijatelné fyzické výkony ve výškově členitém terénu.
Lovci, kteří v hukvaldské oboře uloví svého prvního daňka nebo muflona, jsou pasováni na lovce příslušného druhu zvěře. Probíhá také průběrný odlov, spočívající v důsledné selekci samců, samic i mladé zvěře.
Hodnota daňčích trofejí je v rámci republiky špičková, dosahuje 205 až 208 bodů CIC, výjimečně přes 210 bodů CIC. Hmotnost samčí zvěře po vyvržení bývá 70 až 80 kg, po říji 55 až 60 kg. Hmotnost lovených daněl je 25 až 33 kg, daňčat 18 až 20 kg. Kvalita mufloní zvěře je v současné době ustálená, trofeje dosahují 225 bodů CIC.
Lovečtí hosté jsou většinou ze západní Evropy, ale i ze států severní a jižní Ameriky. V současné době se přibývá návštěv lovců z Česka, Slovenska a Maďarska.
Kromě daňků, muflonů a prasat v oboře žije řada dalších obvyklých druhů včetně zajíce polního. Přiměřeně jsou zastoupeni predátoři, kuna skalní i lesní, tchoř tmavý, liška obecná, jezevec, lasice kolčava a hranostaj, vydra říční. V korunách a dutinách stromů hnízdí čáp černý, káně lesní, jestřáb lesní, krahujec obecný, krkavec velký, holub doupňák a hřivnáč, datel černý, strakapoud prostřední, žluna zelená, sojka obecná, lejsek bělokrký a malý, několik druhů sov a mnoho zpěvného ptactva. Dutiny starých stromů vyhledává krutihlav obecný, v zimě sem zalétá brkoslav severní.
Za zmínku stojí i četné populace hmyzu, žijící v jedinečném prostředí odumřelých buků. Postupný rozklad dřeva doprovázejí i mykologicky vzácné druhy hub, třeba korálovec bukový, a tak oboru navštěvují i odborníci na entomologii a mykologii.
 
Výživa zvěře
 
Jak už bylo zmíněno, obora není privilegována půdami s vysokým profilem a velkou úrodností. Na druhé straně je v oboře skutečně vysoký podíl plodonosných stromů dubů, buků a jírovců i ovocných stromů. Také opadané jasanové listí zvěří beze zbytku spásáno. V oboře je dostatek vodotečí, což je přínosem po stránce dobrého půdního vodního režimu níže položených ploch, rozvoje křovinného a stromového krytu. Sedm silných pramenů vytváří dostatek kvalitních, přirozených napajedel.
V letním období se zvěř pase na asi 50 ha luk. Louky jsou pravidelně udržovány mulčováním. Podle hospodářská tradice je při dosažení výše asi 30 cm, neboli do lýtek, porost posečen. V této fázi jsou výživné hodnoty i výnos optimální a není nutné nechat jej dále stárnout.
Vzhledem ke kvalitě půd jsou louky a pastviny pravidelně vápněny.
Od září do konce dubna je zvěř přikrmována objemnými i doplňkovými krmivy na čtyřech centrálních krmelištích. Pouze v době, kdy je hojně spadaných žaludů, kaštanů i ovoce se příkrmy podstatně omezují. Zkrmuje se kvalitní luční seno z první seče a otavy. Obvyklá roční spotřeba je 200 q lučního sena a stejné množství travní senáže. Objemná krmná dávka je ještě zpestřena kukuřičnou siláží a cukrovou řepou.
Ročně se zkrmí asi 700 q obilovin. Hlavní podíl má oves doplněný ječmenem a kukuřicí. Obilí se zkrmuje celé, také se z okolí vykupují žaludy a kaštany. Zvěř má k dispozici dvacet pět slanisek. Kromě základního parametru péče, kvalitní výživy, je výběrem pečováno o zachování co nejlepšího genofondu zvěře.
 
Hospodaření v oboře a krajina
 
Kromě doby trvání je obora jedinečná svým širokým hospodářským zaměřením. Vedle klasického komerčního chovu muflonů a daňků provozuje pstruhové hospodářství, úspěšné díky kvalitní vodě z protékajících říček a pečlivé práci zaměstnanců.
Rybí osádku tvoří pstruh duhový, s roční produkcí asi 20 q tržních ryb. Je vedeno od umělých výtěrů až k chovu generačních ryb. Ke krmení jsou používány obvyklé krmné směsi firmy Biomar. Pstruzi jsou prodáváni od dubna do října široké veřejnosti, většinou v hmotnosti asi 0,3 kg. V oboře jsou také třetím rokem chovány včely.
 
Krajinné utváření obory je značně členité, nadmořská výška se pohybuje od 320 m do 601 m na vrchu Kazničov. Cesty jsou převážně zpevněné a všechny dobře udržované, přirozený půvab obory ale nijak neruší. Vedení Biskupských lesů realizuje pečlivé lesní hospodářství se systematickým a cílevědomým zaměřením na zlepšování přirozené úživnosti prostředí. Lesní porosty jsou zařazeny do kategorie „lesy zvláštního určení.“ Část porostů je přetvářena na pastevní lesy s řídkým zakmeněním a bohatým podrostem vysokých trav. Mimo jiné byly rekultivovány vlhké a přemokřené plochy a tím byly získány pastviny v rozloze asi 50 ha.
Kromě původních přirozených porostů má utváření obory částečný původ ve výtvarně působivých přírodně-krajinářských prvcích, zakládaných po celé Evropě v 18. století. Majitelé obory tehdy vysazovali aleje lip, jírovců, dubů a solitérů dalších druhů dřevin. Jedinečné jsou krajinné průhledy, zpestřené nezvykle ponechanými odumřelými mohutnými solitéry buků. Zachováno je stromořadí jírovců, buků, lip a dubů podél páteřní komunikace a připomínají je také řady stromů na pastvinách.
 
Geologie, půdy, klima
 
Geologický podklad tvoří převážně pískovce s rohovci a slepenci s dominujícími valouny až bloky štramberských vápenců v písčito-jílovité mezerní hmotě. Půdní pokryv tvoří kyselé kambizemě, tj. hnědé lesní půdy s malými humusovými horizonty nad rozpadlou horninou (rankery). Tento půdní typ je převládající ve střední Evropě, využitelný pro lesní produkci nebo méně náročné plodiny. Vyvýšená část obory, Hradní vrch, je složen ze souboru sedimentárních vrstev pískovců a jílů, nazývaný flyš, což je hornina náchylná k sesuvům. Pískovce a jílovce poměrně rychle podléhají vodní erozi a mají navíc nízkou propustnost vody. To má za následek časté záplavy či sesuvy během přívalových dešťů. Úrodnost půd vznikajících na flyšovém podkladě je poměrně nízká. Tyto okolnosti mají vliv na lesní porosty a také na úživnost prostředí pro zvěř.
Klima obory je typické pro opavskou oblast, i přes blízkosti Beskyd nezvykle teplé. Obora leží v teplé klimatické oblasti MT 9 (Quitt, 1971), charakteristické dlouhým a teplým, mírně suchým létem. Zima bývá velmi suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje nejčastěji v rozmezí 7,5 až 8,5 °C. Obvyklý roční úhrn srážek bývá asi 600 asi 700 mm a je ovlivněn návětrnou polohou v Pobeskydské pahorkatině.
 
Přírodní a historické památky, NATURA 2000
 
Přírodní památka Hradní vrch Hukvaldy byla vyhlášena 23. 9. 1999 na ploše 70 ha za účelem ochrany unikátního komplexu bukových porostů s přírodně krajinářskou kompozicí historické obory založené u středověkého hradu Hukvaldy.
Z ohrožených a chráněných rostlin tu roste okrotice dlouholistá, kruštík modrofialový a širolistý, lýkovec jedovatý a blín černý. V lokalitě se vyskytuje 75 druhů ptáků, z toho 44 druhů zde hnízdí.
Evropský systém NATURA 2000 je zastoupen evropsky významnou lokalitou Hukvaldy, kde je předmětem ochrany páchník hnědý, vzácný brouk žijící v rozkládajícím se dřevě. Projekt poskytl dotaci na ošetření 130 ks starých dřevin a výsadbu 60 ks nových dřevin i na dvouletou údržbu aleje. Předpokládaným výsledkem je propojení izolovaných mikropopulací páchníka hnědého a vytvoření nových biotopů. S touto evropsky významnou lokalitou se překrývá plocha přírodní památky Hradní vrch Hukvaldy.
Území obory má vysokou hodnotu ekologickou, lesnickou i historickou. Významná je také společensko-kulturní hodnota. Hukvaldy jsou rodiště světoznámého hudebního skladatele Leoše Janáčka. V oboře nelze přehlédnout půvabnou sochu lišky Bystroušky, kterou v roce 1959 vytvořil sochař Karel Vávra.
A jako významná umělecká díla už má svou historii: byla v roce 2015 odcizena a na podstavci je nyní věrná kopie zhotovená sochařem Adamem Krhánkem. Snad se povede nalézt a vrátit originál sochy na původní místo.
Památka na Leoše Janáčka zůstává i v korunách a kmenech starých buků, mezi kterými rád pobýval a čerpal inspiraci ke svým dílům.
Hrad Hukvaldy má dlouhou historii doplněnou řadou lidových pověstí. Vybudoval jej v 2. polovině 13. století Frank z Hückeswagenu. Po střídání majitelů jej dal král Karel IV. „Olomoucké církvi na věčné časy,“ ale ani v královském pojetí netrvaly nám tak dobře známé „věčné časy“ příliš dlouho. Nastalo další střídání majitelů a na krátký čas jej získali i husité. Hrad se stal významnou pevností považovanou za nedobytnou.
Co se nepovedlo vojskům, dokázal čas. V roce 1738 trestanci věznění na hradě zapálili rumpál k čerpání vody ze 170 m hluboké studny. Nedostatek vody a v tu dobu už nepohodlná poloha i zařízení hradu přispěla k jeho opuštění. Velký požár v roce 1762 jeho osud definitivně zpečetil.
V roce 1949 došlo k prvním úpravám, zakončeným vybudováním přístupové komunikace, vyhlídkové plošiny a konzervace části zříceného zdiva. Dochovaná část hradu mezi vzrostlými listnáči zapadá do půvabných a romantických pohledů z mnoha míst obory.
V oboře jsou historické budovy, které byly citlivě a vkusně restaurovány. Nyní jsou plně využívány k jejímu provozu. Za památku můžeme považovat loveckou chatu tyrolského typu, postavenou v roce 1940. Slouží k ubytování loveckých hostů a má kapacitu čtrnácti osob.
Podstatně starší je hájenka, první zmínky o ní pochází z roku 1715. Do roku 1848 tu sídlil hlavní lesní úřad pro arcibiskupské beskydské lesy. Hájenka měla souvislost i s okolností, že Hukvaldy byly letním sídlem olomouckých arcibiskupů.
 
Obora Hukvaldy je významná chovem daňčí a mufloní zvěře a svou hodnotnou historickou pozicí. Jedinečně se tu snoubí lesnictví, myslivost, rybářství a ochrana přírody s kulturou a historií. A co víc, historie památek a lidské práce je v přirozeném souladu s časovým průběhem přírodních procesů. Je také třeba dodat, že hukvaldská obora je příkladem zodpovědného i obětavého přístupu zaměstnanců i Ostravsko-opavského biskupství.
Martin MOHELSKÝ
 
 

vychází v 6:02 a zapadá v 20:01 vychází v **:** a zapadá v 15:12 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...