Každý, kdo se rád toulá podél vody, si přítomnosti této malé šelmy mohl všimnout. Ačkoli se většinou ve volné přírodě chová nenápadně, prozrazují norka často stopy zanechané v bahně u břehu. Naši norci pocházejí převážně z kožešinových farem, a tak není ani výjimkou, že někteří jedinci projevují sníženou plachost a potulují se kolem rybářů ve snaze přiživit se na jejich úlovku.
Jak se k nám dostal?
Norek americký se začal chovat na farmách po celé Evropě ve 20. letech 20. století. V České republice se první uprchlíci objevili začátkem šedesátých let, ale hlavní vlna invaze začala až v letech devadesátých. Je spojována s vypouštěním zvířat z neprosperujících kožešinových farem a přispěním mohly být i snahy některých aktivistů.
Přestože publikovaných údajů o šíření tohoto druhu na našem území existuje pouze velmi málo, patrná je obrovská rychlost kolonizace. Zatímco mezi lety 1990 až 1994 byl norek zaznamenán zhruba na 5 % našeho území, v následujících letech se velmi rychle rozšířil a v roce 2008 byl již zjištěn na 35 % a v roce 2012 na 48 % území. V současnosti okupuje více než polovinu naší republiky, nejpočetnější jsou populace v jižní polovině Čech a v přilehlé části Moravy.
Norek se vyskytuje podél vod stojatých i tekoucích v přirozeném i značně pozměněném prostředí. Nevyhýbá se ani městům, a tak na něj můžeme narazit například i při procházce kolem Vltavy v centru Prahy.
Potrava
Základními složkami potravy norka amerického v Evropě jsou drobní savci (především hlodavci a hmyzožravci), ptáci, obojživelníci, ryby a někteří bezobratlí. Jako nepůvodní druh může významně ovlivňovat populační stavy kořisti a stává se tak přímou hrozbou pro některé naše původní druhy.
V České republice bylo prokázáno, že jeho přítomnost snižuje hnízdní úspěšnost vodních ptáků nebo v některých oblastech existenčně ohrožuje populace raka kamenáče, užovky podplamaté a některých druhů obojživelníků. Na Slovensku dokonce tento malý predátor dokázal vyplenit největší kolonii rybáka obecného čítající původně 377 párů.
Legislativa
Podle myslivecké legislativy patří norek k druhům zavlečeným a v přírodě nežádoucím, lze ho za určitých podmínek usmrcovat, ale může to provádět pouze myslivecký hospodář nebo myslivecká stráž. Norek americký nemá v České republice žádný ochranářský statut, je zmíněn mezinárodní dohodou Bernskou konvencí v doporučení č. 77 (1999) o eradikaci nepůvodních druhů pozemních obratlovců. Řada zemí Evropy v současné době provádí opatření na regulaci nebo úplnou eradikaci norka (například Velká Británie, Island, ostrovy Finska a Estonska).
Velkým přispěním by ve snahách o regulaci norků amerických na našem území bylo jeho zařazením mezi lovnou zvěř. Na tom se mimořádně shodují jak myslivci, tak i ochránci přírody.
Norek americký x norek evropský
V mnoha částech Evropy dochází ke střetům mezi norkem americkým a naším původním norkem evropským. Jelikož americký norek je větší, silnější a konkurenčně zdatnější, vytlačuje evropského i z posledních zbytků jeho původního areálu. V České republice však k vymizení evropských norků nepřispěl americký uprchlík ale člověk neomezeným lovem a ničením přírodních stanovišť. Evropští norci tak na našem území zmizeli dříve, než začali v Evropě vznikat první kožešinové farmy.
Není to ale jen přímý konkurenční boj mezi těmito dvěma druhy, norek americký navíc funguje jako přenašeč choroby, na kterou sám zpravidla nezahyne ale norci evropští ano. Jedná se o virové onemocnění Aleutskou chorobu, která způsobuje celkové oslabení organizmu, snížení reprodukce a nižší obranyschopnost, pro evropské norky je zpravidla smrtelná.
Ačkoli na první pohled je norek americký evropskému bratranci velmi podobný, jedná se spíše o podobnost na základě využívání stejného prostředí (konvergenci). Geneticky jsou vzdáleni natolik, že norek americký byl nově zařazen mezi jiný rod (
Neovison). K mezidruhovému křížení mezi nimi docházet nemůže.
Jak se norci poznají?
Typická barva norka amerického je černá nebo hnědočerná s bílou skvrnou na spodním rtu. Velikost a tvar skvrny je variabilní a umožňuje nám tak odlišit jedince od sebe. Barva srsti norků v naší přírodě může být od krémové (barevná mutace často využívaná v kožešinových chovech) až po zcela černou. V naší volně žijící populaci převažují jedinci s tmavě-hnědým až černým zbarvením.
Pro americké norky je typický sexuální dimorfizmus ve velikosti těla, kdy samci jsou dvakrát větší (1,0 – 2,0 kg) než samice (0,5 – 1,2 kg). S tím jsou spojené i odlišnosti v jejich chování.
Různé typy bílých skvrn na bradě u odchycených norků (nahoře samci dole samice)
Život
Samci i samice jsou teritoriální, ale jen v rámci svého pohlaví. Tedy samci si brání svá území proti ostatním samcům a samice zase nepouštějí do svého území jiné samice. Samčí teritoria jsou větší a zahrnují několik teritorií samičích. Během období rozmnožování (březen a začátek dubna) se samci vydávají na dlouhé výpravy s cílem najít co největší počet samic. Během noci často urazí i několik desítek kilometrů. Samice jsou méně mobilní, kdy za 24 hodin zpravidla urazí vzdálenost pouze okolo jednoho kilometru. Více samců se často páří s jednou samicí. Délka březosti se u norků pohybuje v rozmezí 33–80 dní. Příčinou velkého časového rozptylu je odložená implantace, kdy oplozené vajíčko zastavuje svůj vývoj a zůstává inaktivní až do doby, kdy dojde k jeho implantaci v děloze. Péči o potomstvo přebírá výhradně samice, která před početím intenzivně vystýlá noru rostlinným materiálem a následně rodí zpravidla 3-6 mláďat.
Kde se ukrývají
Norci hledají své úkryty do pěti metrů od vody, většina úkrytů v přirozeném prostředí je podzemních, nejčastěji v kořenech stromů. Velice rychle se však učí využívat i antropogenních staveb. Například zateplená trubka (obr. vlevo dole) byla u norků velmi oblíbeným místem k odpočinku během velkých mrazů.
Možnosti lovu
Jak již bylo zmíněno, v současné době i po více než třicetiletém výskytu norka amerického v naší přírodě se nepovedlo prosadit jeho zařazení mezi lovnou zvěř, a tak stále zůstává snaha o jeho eliminaci pouze v rukou mysliveckého hospodáře a myslivecké stráže.
Norek americký nemá v naší přírodě přirozené nepřátele, ve výjimečných případech by mohl norka ulovit výr velký. Ovšem během naší studie na Havlíčkobrodsku, kdy bylo telemetrováno sedm norků, nebyl žádný predován, ačkoli se pravidelně pohybovali v blízkosti hnízda výra velkého nebo motáka pochopa. Ze záznamů z fotopastí bylo patrné, že se také často potkávají i s vydrou říční, jejíž přítomnost neměla na norky žádný vliv.
Z šesti telemetrovaných norků, kteří zahynuli během výzkumu, byli tři zabiti mysliveckým hospodářem (ve dvou případech s pomocí loveckého psa), jeden zahynul na silnici a dva byli nalezeni mrtví bez zjištěné příčiny. Lov (za pomoci loveckého psa) byl tedy nejvýznamnějším mortalitním faktorem, a je zřejmé, že tímto způsobem je možné početní stavy norků účinně snižovat.
Norci se, snadněji než kuny, dají také chytat do drátěných (nebo dřevěných) sklopců a to především během zimního období, kdy je nedostatek potravy. Dalším vhodným obdobím pro chytání je září a říjen, kdy dochází k osamostatňování mláďat. Při odchytu lze také využívat plovoucích raftů, které norci s oblibou navštěvují a na ně umístit sklopku s návnadou. Jako nejúčinnější návnada se ukázaly sardinky.
Petra HULVOVÁ
Samice norka s ulovenou kachnou divokou
Stopy norka amerického v rybničním náplavu (typický je tvar stopy do hvězdy)
norek americký (stopa tvaru hvězdy)
tchoř tmavý
vydra říční
Kriticky ohrožený norek evropský (Mustela lutreola)
Norek americký (Neovison vison)
Ukázka odpočinkových míst
