Časopis Myslivost

04 / 2003

BRETAŇSKÝ OHAŘ

nejmenší, ale vysoce výkonné plemeno mezi kontinentálními ohaři  Ing. Koloman FERJENTSIK
BRETAŇSKÝ OHAŘ
Bretaňský ohař pochází z Francie, kde se řadí mezi nejoblíbenější plemena loveckých psů. Svědčí o tom i počty zápisů ve francouzské plemenné knize, které se pohybují mezi 4500 až 5000 štěňaty ročně. Mimo Francii je značně rozšířen zejména v USA, Kanadě, Velké Británii, v Jižní Americe, v Jižní Africe a také v Japonsku. Své příznivce si získává v poslední době i v mnoha dalších zemích, Českou republiku z toho nevyjímaje, přičemž neustále postupující rozšířování tohoto loveckého plemene je vysoce pravděpodobné i v budoucnu. Tento fakt byl proto jedním z hlavních důvodů pro napsání tohoto příspěvku, který má přiblížit toto plemeno ohaře i naší myslivecké veřejnosti. Podívejme se tedy poněkud blíže na to, co je vlastně za tímto vítězným tažením bretaňského ohaře, pokud jde o jeho oblíbenost. Vyzdvihnout je třeba kromě jeho malého vzrůstu (kohoutková výška, udávaná ve standardu plemene, se pohybuje mezi 46 až 51 cm), nenáročnosti a odolnosti, především jeho vynikající pracovní vlastnosti, a to především výborný nos a s tím spojené dobré a spolehlivé vystavování, rychlost, výbornou aportovací schopnost při práci v poli i na vodě, ale také způsobilost k výcviku. Pozoruhodný je i jeho styl hledání, vyznačující se spontánností a mimořádným pracovním nasazením, jeho akční rádius a délka vystavování. Bretaňský ohař je vysoce společenský, má skutečně inteligentní a pozorný výraz, povahově je vyrovnaný a neagresivní. Poměrně rychle dospívá a tím také podstatně dříve projevuje svou loveckou vášeň. K pozitivům plemene patří i jeho snadná cvičitelnost, a to bez jakékoliv nutnosti uplatňování donucovacího výcviku. To jsou skutečně atributy, které ocení každý myslivec.
Budeme-li vycházet z názvu plemene v zemi původu, tedy "Epagneul breton", což v překladu znamená "bretaňský španěl", není zrovna nejvýstižnější, a to jednak proto, že se jedná o ohaře a nikoliv o španěla, a jednak proto, že francouzský název "Epagneul" se používá jak pro označení dlouhosrstých kontinentálních ohařů, tak i pro označení španělů - tedy slídičů. Označení "bretaňský španěl" se zpočátku (při pronikání informací o tomto plemenu k nám, a dodejme, že nesprávně) dokonce používalo i u nás. Nicméně i přes tuto terminologickou nejednoznačnost je pravděpodobné, že na vzniku plemene se nějaká ta lokální varieta španěla mohla podílet, odkud však pocházeli původní předkové bretaňského ohaře je nejasné. Jedněmi z pravděpodobných i doložitelných výchozích plemen, která se podílela na vzniku bretaňského ohaře, však jsou: původní malý, převážně hnědočerveně zbarvený dlouhosrstý ohař (chien d´arręt de Bretagne), jehož zvláštním vrozeným znakem byla zcela chybějící oháňka (tento znak se u mnoha jedinců plemene zachoval dodnes) a anglický setr. Proč právě anglický setr? Britští lovci, kteří přicházeli do Bretaně za lovem sluk, brali s sebou své setry, které pak nechávali ve Francii do další lovecké sezony. Tito angličtí setři se křížili často úmyslně nebo i neúmyslně s domácími psy, čímž byly pravděpodobně už existující vlohy k vystavování u malého bretaňského ohaře posíleny setrem. Vliv anglického setra se kromě toho projevuje zřejmě i v nejtypičtějším zbarvení bretaňského ohaře, včetně charakteristického stříkání, viditelného nejčastěji na bězích a mordě. Křížením s anglickým setrem bylo dosaženo dalšího zlepšení vloh původního bretaňského ohaře, což se projevovalo ve spolehlivém vystavování, hledání vysokým nosem, v rychlosti, vytrvalosti a mimořádně vysoké lovecké vášni. Pomocí těchto psů byla přitom lovena veškerá drobná zvěř, tj. zajíci, koroptve, kachny a především sluky. Pro stále rostoucí úspěchy těchto psů pokud jde o podávaný výkon, a to zejména v drsných podmínkách Bretaně, čímž se stali brzy známými v širokých loveckých kruzích, bylo některými francouzskými lovci a chovateli (např. vikomt du Pontavice a Arthur Enaud) rozhodnuto, aby z těchto "produktů náhody" bylo vytvořeno samostatné plemeno.

Rozhodnuto bylo také o založení klubu chovatelů bretaňského ohaře (první klub nesl název "Club de l´Epagneul breton ŕ courte queue naturelle", tj. "Klub bretaňských ohařů s přirozeným krátkým ocasem"), jakož i o uspořádání výstavy těchto ohařů, na níž byl v roce 1907 vypracován první standard plemene. Po několika revizích standardu plemene, a to z důvodu stanovení minimální (46 cm) a maximální (51 cm) kohoutkové výšky, délky oháňky (délka byla stanovena maximálně na 10 cm s tím, že kupírovaní jedinci byli postaveni na stejnou úroveň se psy s vrozenou krátkoocasostí), jakož i přípustných variet ve zbarvení (vedle nejčastější bílooranžové byly opět potvrzeny i další kombinace, a to bíločerná, bílohnědá a trojbarevná), lze konstatovat, že u bretaňského ohaře, jakožto jednoho z přestavitelů skupiny dlouhosrstých ohařů, bylo dosaženo ustálení typu, přičemž ve své dnešní podobě představuje malého, pevně stavěného, velmi živého, elegantního psa, kvadratického rámce, s energickým pohybem a inteligentním výrazem.

Možnosti uplatnění bretaňského ohaře v našich podmínkách


Z údajů  plemenné knihy, jakož i z údajů Klubu chovatelů bretaňského ohaře vyplývá, že toto plemeno si pozvolna získává čím dál tím více příznivců i v České republice. Současně je třeba poznamenat, že konkurovat osvědčeným a tradičně používaným plemenům ohařů u nás (český fousek, německý krátkosrstý a dlouhosrstý ohař, setři atd.) není jednoduché pro žádné plemeno ohaře. Přesto však mám za to, že bretaňský ohař najde i v našich podmínkách adekvátní uplatnění, a to především pro své přednosti, kterými si získává oblibu i ve světě, a kterými bezesporu jsou:

- malý vzrůst a z toho vyplývající výhoda při práci v neprostupných křovinách a houštinách,

- menší náročnost na ustájení a krmení,

- odolnost vůči nemocem a povětrnostním vlivům, zejména však vlhkosti, daná genetickými predispozicemi a tím i mimořádná ochota pro práci ve vodě,

- výborná aportovací schopnost,

- pro svou vysokou pohyblivost možnost využití při slídičských pracích, včetně společných lovů černé zvěře,

- pro své výborné nosové kvality možnost bezproblémového zvládnutí barvářského výcviku,

- snadná cvičitelnost prakticky ve všech disciplínách a tím i vhodnost pro začínající a v lovecké kynologii méně zkušené myslivce.

Závěr


I přes známé skutečnosti o postupujícím snižování - v lepším případě stagnaci - počtu zápisů štěňat ohařů v plemenné knize a tím i jejich celkového počtu, a to především z důvodu úbytku drobné zvěře a menší využitelnosti ohaře v průběhu roku, je příjemným zjištěním, že bretaňský ohař si získává své ctitele díky své univerzálnosti, nenáročnosti, přítulné povaze a koneckonců i exteriéru, také mezi našimi myslivci. Lze si proto jen přát, aby bretaňský ohař, vedle všech osvědčených plemen ohařů v naší myslivecké praxi, nacházel i nadále své místo a uplatnění, které mu pro podávaný výkon v rámci myslivosti právem náleží. Proto bych chtěl touto cestou popřát všem našim chovatelům, držitelům, cvičitelům a propagátorům bretaňského ohaře hodně úspěchů v jejich záslužné práci, kterou vykonávají v zájmu naší lovecké kynologie tím, že svou činností přispívají ke zpestření nabídky plemen ohařů a jejich dalšímu rozšířování.



vychází v 7:29 a zapadá v 18:00 vychází v 22:26 a zapadá v 14:06 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...