Časopis Myslivost

02 / 2003

Retrieve znamená aportovat

Vladimír MÁDLE
Retrieve znamená aportovat
Stalo se už tradicí, že o původu retrívrů se vypráví taková historka. V Anglii si lovci chovají pro různé způsoby lovu samostatná plemena, aby si jejich ohaři – pointr a setři, nepokazili pevné vystavování a stejně tak i “sošný” postoj při této činnosti. Proto se pro práci aportérů dříve využívali různí kříženci mezi honiči a ovčáky, stejně jako dobří vodaři, pudli a španělé. Postupně však bylo zřejmé, že takoví psi musí mít dostatečnou velikost, sílu, vytrvalost a odolnost v jakémkoliv prostředí. Znalci psů té doby R. Strebel a V. Shaw považují za předky všech retrívrů psy z Nového Foundlandu a Labradoru. Jaký druh psa byl však z těchto lokalit do Anglie dovezen je nejasné. Odnepaměti zde žijící Eskymáci měli vlkům podobné psy se vzpřímenýma ušima a ocasem více či méně zatočeným nad hřbet. Tento severský špic se však předkům retrívrů vůbec nepodobal, a proto se předpokládá, že tito psi se museli dostat do severní Ameriky z Evropy. Uvažuje se o velkých dogovitých psech Vikingů žijících zde už před pěti stoletími, stejně jako později o psech sv. Huberta dovezených z Británie.
Zajímavá je domněnka Mary Wiliams, že předchůdci labradorů jsou portugalského původu. Dodnes existující pastevecké plemeno cao de castro laboreiro se totiž i v současnosti co do velikosti, typu a osrstění dosti podobá labradorským retrívrům. Navíc území Labradoru bylo od počátku 16. století po dobu 250 let portugalskou kolonií a názvy Laboreiro - Labrador (pobřeží dělníků) zní podobně.

Když se v polovině 19. století započalo v Anglii s čistokrevným chovem retrívrů, byli zde známí pouze psi s vlnitou a kudrnatou srstí. Typ wavy se časem rozplynul do plemen flat coated a golden, zatímco curly coated se stal nejstarším oficiálním plemenem této skupiny aportérů. V. Shaw ještě v roce 1880 popisuje retrívra norfolského a ruského, ovšem pro jejich nejednotný vzhled je považuje za bastardy. Rovněž R. Strebel ve svých knihách o psech píše jen o typu wavy a curly, ale retrívra z Labradoru ještě nepovažuje za samostatné plemeno.

Přestože z šesti plemen retrívrů byla čtyři prošlechtěna do oficiálního uznání v Anglii, nedá se říci, že jsou jen "přívažkem" k ohařům při jejich stylovém způsobu lovu v Británii. Vždyť dvě další plemena vznikla v USA a Kanadě, a tam se jistě musela prosadit zcela samostatně. Pokud si projdeme i jiná plemena, která se údajně podílela na šlechtění, musíme dojít k závěru, že retrívři nejsou pouze aportéři. Tak curly coated v sobě nese i krev vodních španělů, pudlů a novofoundlanďanů. V chovu flat coated se nejvíce uplatnil původní typ wavy s vlnitou srstí, setři a staří labradoři - psi St. John. O zlatém retrívru jsou prý nejpřesnější údaje, ale i to se týká jen konkrétních jedinců. I tady můžeme hovořit jen o psech s vlnitou srstí a dále pak setrech, popř. bloodhoundech a vodních španělech.

Americký chesapeake bay má v sobě psy z Nového Foundlandu, coonhoundy a otterhoundy. Toller, vyšlechtěný v Kanadě a s "neskutečným" oficiálním názvem - nova scotia duck tolling retriever v sobě nese vedle některých výše uvedených plemen i kokra a kolii, což z něho prý dělá i dobrého hlídače.

Mám-li uvést něco o loveckém využití retrívrů v současnosti, platí zde totéž, co o jiných plemenech. Lze je vycvičit převážně k práci slídičů (kam také byli spolu se španěly a křepeláky zařazeni), ale s většími dispozicemi pro aportování hlavně pernaté zvěře. Navíc mají výhodu díky větší síle a odolnosti ve studené vodě, bez potíží unesou i těžší vrubozubé ptáky včetně velkých kachen a husí. Ovšem potíž je v tom, že značná část odchovů retrívrů se stává pouze společníky svých majitelů. A tak stejně jako některé plemena ovčáckých psů v životě neviděla stádo ovcí, natož aby s ním uměla pracovat, děje se něco podobného i s retrívry. Zatímco třeba kontinentální ohaři nebo jagdteriéři se málokdy dostanou do rukou "nemyslivců", je tomu s retrívry naopak. Potom vzniká problém s tím, že se rodí potomci rodičů s neprověřenými vlohami, kteří své dovednosti nemají vrozené, ale naučené výcvikem. V tomto případě jde o to, že větší plemena psů nemají vrozený aport jako většina pudlíků, teriérů a jiných nevelkých psů, kteří se v této činnosti přímo vyžívají. U retrívrů se schopnost k aportování přenesla z části po plemenech vzniklých z barbetů a pak hlavně výběrem konkrétních chovných jedinců, kteří měli tuto vlastnost vrozenou. Navíc nejsou retrívři příliš rozšířeni ani v zemích svého původu a to také snižuje jejich využití v lovecké praxi. Výjimkou jsou však labradoři a golden retrívři, kteří se stali i u nás jakousi módou. Snad je to pro jejich příjemnou povahu, dobrý vztah k dětem i jejich využití coby psů slepeckých, lavinových, záchranářských a pomocníků postižených spoluobčanů. Ale i u těchto rozšířených a populárních plemen nakonec dochází k tomu, že se přistupuje ke křížení mezi zlatými a labradorskými retrívry kvůli zvýšení jejich aktivity a uvadajících schopností. Začíná se pomalu uplatňovat názor, o kterém už před lety psali význační kynologové E. Trumler a H. Wachtel, že si pro různé disciplíny budeme odchovávat jednorázově šlechtěné, specializované křížence. U nich totiž dochází k tzv. heteróznímu efektu , kdy se mimo jiné obnovují i dávno zapomenuté dovednosti.

Nakonec ještě několik vět k názvu této skupiny psů. Slovo retriev má v angličtině hned několik významů, ve vztahu ke psům se překládá jako aportovat. Není zcela jasné proč se retrívrům v Česku říká "přinašeči", protože v Anglii mají pro tento účel slovo bring. Navíc význam slova aportovat, aport, je téměř mezinárodní a v myslivosti by to mělo platit dvojnásobně!



vychází v 7:29 a zapadá v 18:00 vychází v 22:26 a zapadá v 14:06 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...